Svobodné noviny na internetu

Otevřený dopis premiéru Nečasovi, ve kterém žádají hlavu doktora Bátory, podepsalo 24 senátorek a senátorů z ČSSD, KDU-ČSL i ODS. Požadavek zdůvodňují Bátorovým propojením s nacionalistickou Národní stranou. Chybí už snad jen dopis s žádostí o internacionální pomoc, protože – jak stálo zase ve zprávě Židovské obce v Praze – doktor Bátora je přímým ohrožením demokracie v naší vlasti. Tato žádost o vojenskou pomoc by patrně směřovala přímo do USA, anžto Evropská unie ještě ozbrojené složky nemá. Nebo že by přece jen bratrské státy EU…?

To, co senátorům vadí na panu Bátorovi, je prý jeho kandidatura za extremistickou Národní stranu, jejíž extremismus ovšem nebyl nikdy oficiálně orazítkován. Z tohoto hlediska je půvabné, že mezi pravdolaskavci, podepsanými pod dopisem premiérovi – i mezi těmi, kteří nepodepsali, ale brojí proti panu Bátorovi napříč našimi politickými stranami i novinářským spektrem –, je jak naseto bývalých členů KSČ. Partaje, která byla jako zločinecká řádně oštemplována. Pan Bátora, naproti tomu nikdy členem zmíněné Národní strany nebyl. Navíc: její plán na odsunutí cikánů do Indie, jehož propagace a schvalování je mu podsouváno, spatřil světlo světa dávno po jeho kandidatuře.

Pan Bátora poznamenal: „Zarazila mě jejich sestava. To je samý komunista. Já od nich nečekám žádné uznání. To jsou internacionalisti, já jsem vlastenec.“ Předseda senátu (sic!) Milan Štěch na to reagoval tak, že prý je 20 let známo, že ve straně byl (pozor, ve straně, nikoli v KSČ!), takže to nebude komentovat.

No vida! Stará, dobrá vesta. Ono přece u nás stačí, že se to ví. Stačí si radostně sypat popel na hlavu, případně hovořit o mladistvém nerozumu a ideálech, jak to na každém kroku dělá třeba básnivý ideolog komunismu Pavel Kohout a jeho generační souputníci, a už lze zvesela a moudře žvanit o demokracii a udílet nám ostatním – té šedé zóně, která se jejich přičiněním do komunismu už narodila – lekce z etiky, demokracie a bůhví čeho ještě. Prostě lekce. Pravdolaskavci, kteří v KSČ nebyli, se s těmito mravokárci kupodivu (?) bratrsky objímají. A hlavně: všichni jsou tak mravní!

Než tihle kryptokomunističtí internacionálové jak mezi žurnalisty, tak mezi zákonodárci napříč stranami, to jsou mi milejší komunisté z KSČM. Jak by klasik pravil: nepotřísnili si ústa ani hruď falešnou řečí. Takže člověk ví, na čem s nimi je. A je vystaráno!

Ale konec legrace. Měsíce už je pan Bátora, v současnosti bezchybně a s vynikajícími výsledky pracující na MŠMT, jinak též předseda Akce D.O.S.T, což je jeho hlavním proviněním, vláčen médii. Štván těmi, kteří svůj názor povýšili na mravní imperativ. Díky jim – a v tom spočívá jediný klad této štvanice – bylo zahájeno šetření jeho bezpečnostní prověrky, takže téměř 14 měsíců byl navíc vystaven tlaku prověřování zpravodajskými službami. Profesionálové z NBÚ, to opravdu nejsou hoši a děvčata, kteří by nepracovali fest. Na rozdíl od mnoha našich zákonodárců, byť obě skupiny jsou placeny za práci pro vlast.

Před nedávnem, v červnu 2011, vydal NBÚ po pečlivé práci rozhodnutí, že se nenašel jediný důvod panu Bátorovi jeho osvědčení o prověrce odebírat. Pan doktor Bátora je tedy nositelem prověrky pro stupeň Tajné, s doložkou NATO Secret pro cizí moc. Což znamená, volně vyloženo, že dokonce ani naši velmi ostražití spojenci nemají důvod pana Bátoru z čehokoli nekalého, třeba z extrémismu, kryptofašismu a podobných těžkých kalibrů, ze kterých je doma ostřelován s úpornou snahou o odstřelení, podezírat. (Což dále znamená, pokud se vrátím k šibeničně lehčímu tónu mého článku, že internacionální pomoc na obranu demokracie proti Bátorovi by nepochybně odmítli.)

Ani po ZVEŘEJNĚNÍ této skutečnosti útoky na pana Bátoru neustaly. Dalo by se říci, že naopak přituhlo. Včetně implicitních i přímých útoků proti NBÚ. V tomto kontextu lze útoky proti Ladislavu Bátorovi označit nejen za znepokojivé, ale dokonce za značně nebezpečné a o osud demokracie v ČR je třeba se začít obávat.

Maje v ruce čerstvou prověrku s potvrzením nejen bezúhonnosti, ohradil se pan Bátora – tentokrát už dost pregnantně, byť stále ještě s lehkým nadhledem – v Právu ze dne 3. 8. 2011 – proti dehonestujícím nařčením.

A začaly se dít věci. Ve smyslu konstatování: „Tak dlouho do něho řežeme a kopeme, že už je pomalu v bezvědomí, a on se, hajzl, ještě začal bránit!!!“

Sepsán a odeslán premiérovi je onen výše zmíněný senátorský dopis.

Dále se dočítáme, „že v očích některých lidí (míněno: Bátora a spol.) se z konfliktů a polemiky, těchto životadárných předpokladů každé demokratické a otevřené společnosti, stává spiknutí, které je třeba potlačit a jeho aktéry vymýtit.“

Souhlasím zcela!!! Jen odmítám to demagogické prohození stran. Právě mediální ataky na Ladislava Bátoru jsou onou zmiňovanou potřebou: potlačit a vymýtit!

Protože: kdo žádá hlavu? Zatím jednu.

Kdo častuje ideového oponenta žalovatelnými nálepkami navzdory faktům, stvrzeným dokonce „kulatým razítkem“? Kdo tato fakta trestuhodně a zpupně ignoruje?

Kdo tlačí ke zdi premiéra hrozbou pádu vlády? Kdo mu HROZÍ, že se ví o „zapouzdřených neokonzervativcích“, kteří obsadili klíčové pozice na úřadu vlády? (Hlásající třeba toto: „Největší hrozbou naší civilizaci je hodnotový a morální relativismus: přesvědčení, že pravda, dobro a spravedlnost neexistují. Že všechno je stejně dobré jako cokoli jiného a všechny životní styly a volby jsou si rovny.“)

Kdo naznačuje v souvislosti s panem prezidentem Klausem, ministrem Josefem Dobešem, předsedou D.O.S.T. a ředitelem personálního odboru MŠMT Bátorou či kancléřem Hájkem podobnost s vraždícím monstrem z Norska, protože nastoluje otázku, zda díky výše jmenovaným a jejich aroganci nejsme na nejlepší cestě říkat si o spěšnou letenku na ostrov Utoya?

Kdo naznačuje, že zastánci inteligentního plánu proti darwinismu by mohli být v lepším případě pomatenci, kdyby ovšem už nebyli extrémisty?

Kdo vyzývá, ať si dějiny nenecháme ukrást extrémisty a zneužívá odkazu na statečné občany, kteří v nelehkých dějinách této země položili své životy? Všimněte si: TÉTO ZEMĚ! Nikoli naší vlasti. Můj děda legionář, padlý u Zborova, se musí obracet v hrobě, má-li nějaký…

Kdo tu tedy chce mýtit a potlačovat? Jsou to ti, kteří se bojí jednoho jediného člověka a názorů, které zastává tak velmi, že se rozhodli ho zničit stůj co stůj. A jde opravdu jen o Ladislava Bátoru?

Myslím, že byly vyloženy karty na stůl: pro ty, kteří stojí na pozicích vlastenectví, národovectví, konzervatismu, pro ty nesmí platit svoboda názoru, svoboda slova. Ta platí jen pro šiřitele postmoderního relativismu, násilného dobroismu a prospěšnismu, propagátory eurounijního evropeismu, a v tomto duchu vystupující pokrokové církevní reformátory.

Proto se začíná střílet ostrými. Hlava státu, premiér, ministr… Mají se začít bát? Couvnou? Jde do tuhého. O tom není pochyb. Před časem jsem napsala článek s názvem: Bátora? Ani do kotelny. Kde ty časy sladké hravosti jsou?!

Pokud někdo nevnímá nátlakové a hysterické chování tolika novinářů a politiků v „cause Bátora“ varovně, bude, až se vzbudí, velmi překvapen. Jak tomu v takových případech bývá: bude už bohužel pozdě.

8. 8. 2011       

Dušica Zimová