Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - PhDr. Rostislav Janošík

28. 12. 2010

Před půl tisíciletím, dne 11. 11. 1510, zemřel na svém rodovém hradě Hasištejně u Kadaně přední český humanistický básník a prozaik – Bohuslav HASIŠTEJNSKÝ z Lobkovic.

Pocházel z významného panského rodu. Narodil se asi roku 1461/2 na Hasištejně jako nejmladší ze čtyř synů Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkovic a jeho manželky Žofie ze Žerotína. Dostalo se mu na svou dobu velmi rozsáhlého vzdělání na zahraničních vysokých školách. Studoval na univerzitách v Bologni a ve Ferraře. V roce 1482 získal doktorát církevního práva.

Jako horlivý katolík se krátce po návratu do Čech v r. 1483 stal proboštem vyšehradským. Následovala několikaletá služba v kanceláři českého krále Vladislava II. Jagellonského, kde B. Hasištejnský patřil mezi nejvzdělanější panovníkovy úředníky. Stal se královským sekretářem a měl na starosti královu osobní korespondenci. Při své práci mohl zúročit jak své hluboké vzdělání a dokonalou znalost latiny i dalších jazyků, tak i mimořádný talent básnický. Pro krále Vladislava II. vyřizoval osobní i oficiální korespondenci. Své působení v kanceláři ukončil v roce 1490, kdy Vladislav II. přesunul svůj dvůr do Budína.

Po skončení dráhy královského úředníka B. Hasištejnský podnikl dvouletou cestu (1490-91) po východním Středomoří, během níž procestoval Malou Asii, Palestinu i severní Afriku (Egypt). Po návratu do Čech se měl stát olomouckým biskupem, avšak ke jmenování do tohoto úřadu nakonec nedošlo. V letech 1502-1503 se vrátil do služeb u krále Vladislava II. Jagellonského na jeho dvoře v Praze i v Budíně.

Poté, kdy ztroskotaly pokusy o církevní kariéru, uchýlil se B. Hasištejnský v r. 1503 na svůj hrad Hasištejn, kde žil až do své smrti. Tady založil knihovnu antických a humanistických autorů, která v té době patřila k největším nejen v českých zemích, ale i v celé tehdejší Evropě. Obsahovala okolo 750 svazků rukopisů i knih z období začínajícího knihtisku.

Na rodovém hradě se B. Hasištejnský věnoval i literární činnosti, matematice i vedení soukromé humanistické školy. Udržoval čilou korespondenci se svými významnými současníky-humanisty, k nimž patřili Augustin Olomoucký, Jan Šlechta, Jeroným Balbus či Konrád Celtes. Ze svého hradu rozesílal přátelům po celé Evropě dopisy, jež patřily k vrcholům tehdejší prózy. Jeho přátelství s Viktorinem Kornelem ze Všehrd (†1520) ukončily rozpory v náboženských a osobních záležitostech.

Konec života prožil B. Hasištejnský v ústraní na hradě Hasištejně. Byl rozčarován poměry jak ve společnosti, tak i v církvi, a komentoval je sžíravým sarkasmem ve svých literárních dílech. Byl posledním příslušníkem svého rodu, který na Hasištejně pobýval. Po jeho smrti (†1510) se rodový majetek drobil mezi bratry a synovce, až počátkem 17. století hasištejnská linie tohoto rodu zcela vymizela. V r. 1623 byl hrad Hasištejn již pustý.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic patřil k hlavním představitelům našeho humanismu jagellonského období. Jeho literární tvorba je považována za umělecký vrchol starší generace latinsky píšících humanistů v Čechách. Hasištejnský psal pouze latinsky, neboť češtinu považoval za barbarský jazyk. Kultivovanou klasickou latinou tvořilo ódy, elegie, epigramy, veršovaná poslání či satiry. Protože byl finančně zajištěný, mohl si dovolit zastávat mimořádně kritická stanoviska, jimiž se netajil. Vedle básní oslavných psal i verše kritické, Varoval v nich například před přílišnou mírností, ústupností a nedůsledností svého někdejšího „zaměstnavatele“ – krále Vladislava II. Jagellonského, Poukazoval rovněž na důležitost vzdělání, morálky a výchovy.

Reakcí na soudobé politické problémy byla jeho Ad sanctum Venceslaum satira (Satira k sv. Václavu, 1489), v níž rozebírá vady svých současníků. Ve své Carmen heroicum ad imperatorem… (1509) vyzývá evropské křesťanské panovníky do boje proti Turkům. V Žalobě k sv. Václavu na mravy Čechů (1493) vytýká šlechtě její způsob života. Neméně zajímavé jsou jeho filozofické traktáty, např. De miseria humana (O lidské bídě, 1495), De avaritia (O lakomství, 1499) nebo De felicitate (O štěstí). Z rozsáhlé korespondence stojí za pozornost Hasištejnského List Petru z Rožmberka (1499), v němž se zrcadlí autorovo konzervativní vlastenectví a jeho politické přesvědčení.

12. 12. 2010

PhDr. Rostislav Janošík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář