Čaroděj Dobroděj – František Růžička
Populární písničku, kterou tak pěkně nazpíval Václav Neckář, nám vykresluje čaroděje velice dobrotivě. Z lidových pohádek však víme, že se spíše jednalo o zloducha, který páchal zpravidla ty nejpodlejší, závistivé a nedobré kousky. Stejně tak i ctěné dámy čarodějnice. Asi není náhodné, že si jejich čáry máry připomínáme v poslední dubnový podvečer.
Tento den je v křesťanském kalendáři zadán nejen památce známé sv. Kateřiny Sienské, panny a mučednice, ale i jiným, zcela neznámým kněžím, poustevníkům, biskupům a mučedníkům. V lidovém podání si však spíše připomínáme noc před sv. Filipem a Jakubem.
Pomineme-li dobu dávných předků keltských, pak od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. Nerad bych ale připomínal naši současnost, kdy se nejspíše po právu domníváme, že se tak děje denně. Takovým časem byla označena i noc ze 30. dubna na 1. května. Víra v nečisté síly je stará jako lidstvo samo. A tak se věřilo, že síly pekelné uplatňují svoji moc na zemi prostřednictvím čarodějnic, čarodějů, černokněžníků. Na ochranu před nimi se hospodářská a obytná stavení vykrápěla svěcenou vodou, zapichovaly se i pruty s pichlavými trny, aby se zlá osoba poranila. Existovala řada praktik, jak tyto zlomocné síly přemoci a potrestat. Třeba střelbou z pušek nebo práskáním bičem. Za soumraku se pak na vyvýšených místech zapalovaly ohně, což se v mnohých lokalitách zachovalo až dodnes. A tak vlastně vznikl dost populární rituál „pálení čarodějnic“. Od ohně hoši zapalovali košťata (v době mého mládí celý rok střádaná a pak polévaná petrolkou!!!), ty vyhazovali do výše, nebo shazovali ze skály. Vzpomínek by byla celá řada. Třeba - jak nám jedna soudružka, funkcionářka MNV, přezdívaná Rudá kněžna“, vyhrožovala, že nás nahlásí ve škole, a své brečící kloučky zahnala domů. Nedivme se! Psala se léta padesátá a platila jiná ideologie.
Nezapomínejme! Tolik na úvod posledního odstavce. Letošní poslední duben byl v jihočeské metropoli zalitý sluncem a podvečer na pravém břehu řeky Malše přímo stvořený pro řádění těch nejmenších. Na prostranství u KD Slávie ječela hudba i čarodějnice na pódiu. Děcka byla u vytržení, tancovalo se, mlsalo, tvořilo i soutěžilo o sladké ceny. V provozu byla Čarodějnická škola kouzlení, Čarodějnický koště salon, Módní salon La Magika, Čarodějná osvěžována, Magické foto studio. Po setmění skončila dětská diskotéka a začala Čarodějnická fireshow. O kousek dál u Staročeské hospody po celý večer zastavovali cyklisté a hasili svou žízeň před další cestou. Pěší pak v pohodě holdovali pěnivému i perlivému moku.
František Růžička, České Budějovice
Občerstvovací stanice U železné panny
Čarodějnice postaršího věku
Dorostenky
Nejmenší na pódiu
