Svobodné noviny na internetu

Hrad Bouzov byl založen nejspíše v roce 1317 šlechticem Bůzem z Bůzova a až do konce 15. století byl v majetku pánů z Kunštátu. Hrad Bouzov je také nejpravděpodobnějším místem narození pozdějšího českého krále Jiřího z Poděbrad (1458–1471), původně zvaného z Bouzova a na Kunštátě. Hrabě František z Hodic roku 1696 prodává hrad řádu německých rytířů, kteří ho vlastnili až do roku 1939, kdy hrad Bouzov zabrali nacisté; sídlil tam přepadový oddíl SS. V roce 1945 byl hrad Bouzov zestátněn a i v současné době je ve vlastnictví českého státu.

V letech 1895 až 1912 došlo k rozsáhlé přestavbě hradu v pseudogotickém slohu na příkaz velmistra řádu arcivévody Evžena Habsburského. Přestavba byla provedena podle plánů architekta Georga von Hauberisera. Tato přestavba hradu Bouzov vyšla na tehdejších 20 milionů rakouských zlatých, což je v přepočtu na naši současnou měnu 6 miliard korun. Celou částku v rakouských zlatých zaplatil ze svého právě arcivévoda Evžen. Ten zde měl taky první auto, registrované ve Vídni, s poznávací značkou číslo 1. Evžen Habsburský zemřel v Rakousku v roce 1954.

Hrad Bouzov má také svoji Bílou paní (viz foto). Dodnes prý občas místní Bílá paní na Bouzově spustí poplašné zařízení na hradě. Většinou se zjevuje v nejstarší části hradu, např. v jídelně prý někdy v noci Bílá paní hraje na piano. Český psychiatr prof. MUDr. Vondráček píše o Bílé paní jako o pramáti rodu, tedy jako o význačné ženské postavě, která se i po smrti stará o rozkvět rodu. Dnes už bohužel zapomenutý prvorepublikový autor JUDr. Karel Kuchynka ve své knížce Záhady lidské duše, Nástin Metapsychologie (nakladatel E. Weinfurter, Praha XII., rok vydání 1947) na str. 95 píše: „Podle pověsti je objevení Bílé paní v některém zámku předzvěstí úmrtí, nebo neštěstí některého příslušníka rodu. To je symbolická stránka toho jevu a připomíná ony časté známé symboly smrti, jako náhlé a nevysvětlitelné zastavení hodin, spadnutí obrazu a klepání na dveře. Zjevení Bílé paní jsou popisována různě: někdy jako pouhý světelný kužel, nebo jako ženská postava zahalená do závoje apod.“ Ostatně, i Bílá paní na Bouzově, podle dochované fotoreprodukce původního obrazu, který se záhadně ztratil, (viz foto), je také zahalena do bílého závoje. A bílá barva byla v pohanských dobách barvou smutku.

Na hradě Bouzov byla natočena celá řada filmů, např. O medvědu Ondřejovi (1959), Kopretiny pro zámeckou paní (1981), O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) a další filmy, hlavně pohádky.

Text a foto: Zdeněk Andršt