Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jáchymovské peklo – František Růžička

27. 1. 2012

Farní společenství u sv. Prokopa na Starém městě jihočeské metropole je po dlouhou dobu spojeno s činovníky Konfederace politických vězňů. Mezi pravidelné návštěvníky bohoslužeb patřila paní Růžena Penzová (rozená Jakschová), vězněná komunistickým režimem, členka Orla, urputná bojovnice za navrácení jeho práv a majetku v době polistopadové. Rovněž tak pan Jan Hajný, předseda českobudějovické pobočky KPV, odsouzený v době komunistického režimu na 16 let. Jeho manželka, která po jeho smrti převzala vedení pobočky, pochází z nedaleké obce Sedlec a dlouho by mohla vyprávět o útrapách své rodiny, která přišla o své nemovitosti a byla vystavena politickému pronásledování.
Takže není divu, že se každoročně na dveřích kostela objeví pozvánka na některou z akcí, například na muklovskou pouť na Hostýně (zpravidla v měsíci září). Tentokrát (poslední víkend měsíce května) to byla pozvánka do Jáchymova při příležitosti XXII. pietní vzpomínkové akce na utrpení vězňů komunistického režimu a nelidského zacházení s nimi ve zdejších pracovních táborech.
Po pátečním příjezdu do Karlových Varů, ubytování a obědě následovala cesta do Horního Slavkova s položením květin u památníku na hřbitově, druhá trasa pak do Ostrova s položením květinových darů u Věže smrti.
Sobotní program započal slavením liturgie v kostele sv. Jáchyma v Jáchymově. Mši celebroval biskup František Radkovský, který hned v úvodním přivítání vzpomněl zesnulého arcibiskupa Karla Otčenáška, který se každoročně této akce zúčastňoval. Označil zdejší místo za kraj poznamenaný utrpením, proto je potřeba mnoha modliteb. Dalšími koncelebranty byli třeboňský P. Hugo Pitel, správce místní farnosti, a kněz, který doprovázel výpravu ze Slovenska.  
„Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému…“ (Kol 3,13n)… Z promluvy otce biskupa – Vy jste to, kdo platili za naši svobodu. Vzpomínám, jak jsem jako malý kluk viděl kostel plný rakví, těch popravených v posledních dnech revoluce proti fašistům. Dnes máme svobodu, ale svědectví jejího vykoupení musí zůstat zachováno. Je to třeba pro mladou generaci, je třeba nezapomínat na historii. To pomáhá rozhodovat se, koho volit, jakou jít cestou. ČSR byla sice svobodnou, ale pak přišlo další utrpení. To platí pro celou Evropu, křesťansko-židovskou kulturu… Evropa nemůže dnes zůstat rozdrobená, je pod expanzí jiných mocností (Čína, Indie, Rusko, USA), je třeba pokračovat ve smíření, odpuštění, pokračovat na zásadách sjednocení. Je jí třeba společného ducha a to je duch křesťanský. Je nutné podporovat rodinu jako základ společnosti. Nepřipusťme zločin páchaný na budoucí generaci. Sobectví, to znamená další peklo… Vy jste za budoucnost zaplatili svým utrpením. Dnes nás ohrožuje jiná kultura, jiný svět (islám, buddhismus). Nepřipusťme, aby to vše, co jste prožili a vytrpěli, bylo zbytečné…
Po skončení mše sv. pak následovala slavnost kladení věnců u památníku před kostelem. Připomeňme, že dnešní kostel děkanství pochází z 1. pol. 16. st. a byl vystavěn jako protestantský. Je pozdně gotický s řadou významných renesančních detailů; stavbu financovali hrabata Šlikové. Původní vybavení bylo zničeno při požáru v březnu 1873, obnova byla provedena podle původních návrhů. Mezi další památky města patří špitální kostel (dnes hřbitovní), královská mincovna (památka 1. kategorie), radnice (původní část z r. 1540-44), knihovna latinské školy. Mezi ty méně slavné patří například zcela zdevastovaný Hornický dům. Jistě víme, že sv. Jáchym byl otcem P. Marie, manželem sv. Anny, se kterou se setkal (podle apokryfů) v jeruzalémské Zlaté bráně.
Po uvítání všech přítomných starostou města panem Grulichem se ve svém projevu MUDr. Přemysl Sobotka zamyslel nad tím, jak jsme se dokázali vyrovnat s minulostí. Mladými se symbolem srpu a kladiva se to při nedávném mistrovství světa v hokeji v Bratislavě jen hemžilo. Je to ostuda celoevropská. Byrokracii z Bruselu to nezajímá, dál se šíří třídní nenávist, fanatismus. Popírání komunismu je tristní. Smířlivost s tím je ale cestou do pekel, komunistická ideologie je stále stejně zrůdná… Následoval potlesk. Mne však napadlo: jak se s tím sám ústavní činitel vypořádal na půdě druhé komory našeho parlamentu?!!
V dalších projevech pak vystoupili: ministr životního prostředí Mgr. Chalupa, náměstek ministra vnitra Čech, za Poslaneckou sněmovnu Ing. Bureš, za petiční výbor PS Ing. Orgoníková, náměstek primátora K. Varů Ing. Kosák, starosta Ostrova a Bc. Čekan. Jistě není důležité, kdo z nich právě co řekl. Shodně zaznělo, že zde trpělo 70 tisíc politických vězňů v 18 pracovních táborech (včetně Horního Slavkova a Příbrami), s nejhoršími a nelidskými podmínkami při těžbě strategické suroviny, která byla odvážena do bratrského Sovětského svazu. Přitom v době nacistické okupace na uranu pracovalo pouze 100 britských vězňů. Bylo to ztělesnění politické zvůle: s režimem nesouhlasící občané byli označeni jako MUKLOVÉ.
Souhlasným potleskem skončil bouřlivý projev „podpredsedy KPV zo Slovenska“. Řekl: V roce 1450 byl Jáchymov druhým městem v království, o 500 let později se stal symbolem sadismu. Tu se psaly československé dějiny gulagu. „Ale aká je to dnes demokracia, keď bývalí členovia KSČ majú dozor nad zákonmi, to isté sudci. To je démonogracia s duchom zla. Toto je spravedlnosť? Postavit jich všetkých mimo zákon bolo treba… Posíláme rezolúciu Europskému parlamentu. Súhlasítě???“ Unisono ovace!
Zcela na závěr promluvila předsedkyně MUDr. Naděžda Kavalírová, která Jáchymov označila za Dantovo peklo, kde byli vězni zbaveni lidských práv, při vydrancování podzemí došlo ke zničení zdraví otroků. Mnozí utečenci nepřežili, byli zastřeleni, zadržení byli mučeni a ve zdejším Hornickém domě odsouzeni. „Kde jsou ti, co nesou odpovědnost a za celých 20 let nebyli potrestáni?! Náš požadavek na uznání Třetího odboje nebyl schválen. Musíme na tom trvat, aby mládež věděla, co se pod tváří socialistického vedení dělo… Když Bůh dá, sejdeme se zde za rok na XXIII. setkání,“ zakončila svůj projev předsedkyně KPV.
Na tuto cestu dal všem přítomným své požehnání plzeňský biskup mons. František Radkovský.

***

O měsíc později pak KPV uspořádala pod záštitou premiéra Vlády ČR (dvanácté) politické shromáždění v Praze na Žofíně s mottem: „Politika je praktická etika“ (T. G. Masaryk). Programem Poslanecké sněmovny PČR v posledním období sice prošel zákon o třetím odboji, ale bezprostředně po zahájení tohoto setkání poznali političtí vězni onu současnou „praktickou etiku“. Svoji neúčast totiž omluvili: prezident V. Klaus, předsedkyně sněmovny M. Němcová, ministr zahraničí K. Schwarzenberg i sám premiér P. Nečas.
Samotná akce by si jistě zasloužila podrobnější informaci, na kterou však není dostatek místa. Stručně uveďme ze zdravice prezidenta republiky toto: „Svoboda a demokracie je dnes samozřejmostí…“
Místopředseda senátu Dr. Sobotka: „Zapomnělo se na občanské povinnosti; pojem vlastenectví se stal téměř nadávkou; vlastenci dříve nestáli s rukou nataženou pro dotace; jste živí svědci, memento; nesmíme zapomínat na minulost; největší hrozbou je stále komunistická a socialistická ideologie, pro které má Západ značnou slabost; (potlesk). Ministr Chalupa ekvilibristicky filozofoval přes Seneku, Nietscheho a Kanta o svobodě jako smyslu. Prof. Ševčík, děkan VŠ ekonomické, však nezakrytě nastínil problematiku úzkého spojení politiky s ekonomickou a nepříliš jasnou vidinou dalšího vývoje v rámci EU. Po vystoupení zástupců politických stran (ČSSD, TOP 09, VV, KDU-ČSL) patřilo závěrečné slovo předsedkyni Dr. N. Kavalírové a poté požehnání a ujištění arcibiskupa D. Duky, že i Kristus byl politickým vězněm a jeho cestou je třeba jít…
„Nejvyšší ctnost je spravedlnost“ (Sokrates). Na závěr zazněla hymna politických vězňů, Slovenska a České republiky.

p1100086.jpgp1100098.jpgp1100101.jpgp1100109.jpg


Text a foto:
František Růžička, České Budějovice

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Škoda omylů

(Miroslav Palfi, 19. 6. 2013 14:12)

Zajímavý článek. Jen škoda těch chyb. Např.: Jáchymov nebyl druhým největším městem v roce 1450. město bylo založeno v roce 1516. Nebo: odsouzeni byli v Hornickém domě. Nebyli. Zdejší soud sídlil v domě naproti radnici. Hornický dům byl otevřen v roce 1952 jako protiváha Kulturního domu v lázních.