Svobodné noviny na internetu

Vytvořit smysluplný titulek, v němž jednou větou, pokud možno holou, shrnete obsah článku, je dost těžké. Ale jde to! Mistrem byla někdejší Večerní Praha za 50 haléřů i její pověstný kolportér v podchodu na Václavském náměstí. Jeho výkřiky typu „Myla okna sekerou“ hodně nahlas a pak se šeptaným dovětkem: „Byla pak vyznamenána ke Dni žen“ (= MDŽ) jsou dávnou minulostí.

Odmlčel jsem se na stránkách Svobodných novin proto, abych se věnoval sportu, „terénní reportáži“ à la Egon Erwin Kisch, zuřivý reportér. Ten ostatně začal za Rakouska-Uherska a jako pozdější komunista byl svými soudruhy uštván krátce po jejich „Vítězném únoru“ 1948 k smrti. To já jsem vsadil na moderní technologie a zejména elektřinu a připravil rozsáhlou reportáž, v níž podám veřejnosti „zprávu o stavu unie nejen mezi daty 7. listopadem a prosincem“ z pohledu historického kalendáře.

Kde mám kvalifikaci?

Jsem „zuřivým posluchačem někdejšího Rádia Svobodná Evropa“, kdy jsem si uměl naladit poslech z řevu rušiček tak, aby to bylo alespoň trochu srozumitelné, a to někdy od roku 1960. Moji hodní rodiče mě jen napomenuli: „Ne tak nahlas!“ A jsem pamětník. Na cestě do postele ke krátkému odpočinku po pracovní době, „někdy odpoledne krásného podzimu“ (na rok si už nevzpomenu a za pár let už ani na to, kam jsem dal brejle…) – to jedinečné ticho od rušiček. A pak zpráva z Mnichova: „Čsl. režim přestal úředně rušit“ (prý až asi nemá peníze na provoz rušiček, jak zněl jízlivý komentář). Bral jsem vždy zprávy ze světa USA, a to jak veřejných publicistů, tak i předpokládaných tajných služeb, kterými nás strašili tuzemští komunisté, kteří viděli všude agenty CIA, za jedinečně pravdivé a správné.

Prostě: co řekla Amerika (tedy USA), je svaté!

Do 17. listopadu 1989 to platilo. Pak jsme se nestačili divit. Petr Cibulka o něco později publikoval, jak pan poradce premiéra L. Adamce, soudruh M. Čalfa dostal kufřík s mnoha miliony dolarů a diamantové jehlice do kravaty jako vyznamenání od CIA. Cibulka to musí vědět – jako vydavatel seznamů StB…

Kde je pravda? Kro má pravdu v chaosu dezinformací a polopravd?

Z údivu normální lidi vyvedl zatím jen Miroslav Dolejší a jeho Analýza 17. 11. 1989, vycházející postupně od prázdnin roku 1990… A pak v řadě knižních vydání, z nichž Cibulkovo vydání s komentářem Dr. Miroslava Sládka, datované k 29. 12. 1990, s inverzním obrazem bílého Havla na černém pozadí, chápavým lidem napovědělo víc.

Svět je okupován spolupracujícími tajnými službami. CIA a KGB utvořily něco jako milostný propletenec, jakýsi symbiont. Svět je skutečně hodně odlišný, než nám malují zkorumpovaní publicisté figurující na výplatních listinách obou tajných služeb. Všechno je jinak… Ale jak?

Znovu a znovu si opakujme, jak věci jsou!

Jak může obyčejný člověk pochopit, pokud není debilní či zbabělý připo…, jenž by za 30 stříbrných prodal vlastní mámu a za předvolební sliby volí stále stejné politiky, kteří mu jednou za čtyři roky něco slíbí nebo mu dají předvolební pytlík bonbonů se stejným obsahem: jednou v obalu s logem ČSSD či ODS, nebo „alternativ“ zelených, kteří pak v koalici oněmí, či nějakou tužku nebo přívěsek na klíče s logem jeho oblíbené strany. Často zůstávají stejní lidé, jako MUDr. Rath, dříve ODS, nyní veledemokrat – sociální.

Realita?

Debilní nechme debilním a obraťme se na inteligentní. Těm na křižovatce, kteří věří politikům a stále volí ty samé, to další také není určeno. Obracím se jen znovu a znovu na myslící jedince. Na ty, kteří znají fakta a nebojí se jich, jsou schopni tato fakta vzít a složit je k pravděpodobně možnému průběhu událostí, dost odlišnému, než plní stránky dějepisů, úvodníků provládních novin a plné police knih. Takových, v nichž už dávno CIA a KGB publikovaly, že velkou část svých rozpočtů (snad prý okolo 1/3!) nedávají na letadla, kulomety, rakety a atomové hlavice, ale na prodejné žurnalisty a podvodné pisálky, velebící tajné informátory, kteří objasňují, co je prý realita a pravda. I když obyčejná pravda leží na každé ulici. Stačí se jen sehnout, ohnout se, a za odříkání starého českého říkadla na ulici ležící pošpiněnou pravdu sebrat. Jaké říkadlo že to potřebujeme? Staré české: „Má milá lenost, dej se mi přemoct…!“ Tedy: že myslet je práce, dřina!

Většina imbecilů si pracovitost vykládá tak, že musí jako úderníci plnit normy. Když normou je kopání do myslitelů, tak si musí také kopnout… To byl princip padesátých let, které tehdejší mocní lumpové dnes natřeli bláboly typu „Zákona o III. odboji“ a tehdejší rudé je dnes jen modré, ale podstata zůstala stejná.

Mám rád důkazy: tedy bolševičtí pohůnci, nyní demokraté, začali znovu masově kopat a nebo alespoň „být zhnuseni“ dílem Miroslava Dolejšího „Analýza 17. 11. 1989“. Tož absolutní shrnutí v jedné větě, pokud možno holé: (Tehdy) velmoci se dohodly (o beztrestnosti, zejména „bývalých“ mocných)…

A co dál?

Historie 7. prosince 1941, kdy americké tajné služby rozluštily německou a japonskou tajnou vojenskou korespondenci díky rozvoji a vývoji počítačů, tehdy zvaných „samočinné počítače“, kam patřila i německá „mechanická“ Enigma i děrnoštítkové „kancelářské stroje“ IBM a svět telegrafu, teletextu a dálnopisu… Svět kryptografie, šifrantů a dešifrantů. Nyní víme, že tajné služby si zčásti čtou své nejtajnější korespondence… Stejně jako dnes, kdy prý nějaké heslo či PIN ctěnou veřejnost uchrání před špicly, jako třeba výborný „český“ systém Všeobecné zdravotní pojišťovny IZIP… To je něco jako ENIGMA, ale už za stovky miliard českých korun, ovšem úrovně ochrany jako blázinec v Bohnicích. A kdo tomu nevěří, šup do Bohnic. Tedy: tajné služby USA tehdy rozluštily nejtajnější japonskou vojenskou korespondenci, kterou potvrdili špioni, jako byl pro Stalina pracující legendární německý novinář Dr. Sorge, či pak i obyčejní vojenští průzkumníci. Japonská vojska v nejhlubším utajení napadla Perlový přístav 7. 12. 1941… F. D. Roosevelt, velký židovský dobrodinec a již třikrát zvolený prezident USA, mohl začít se zapojením USA do světové války, tehdy již 2. světové… Jak snadné, když se ví, kdo, kdy, kde, jak a proč… Ale série těchto otázek není pro imbecily! Tedy: zejména správných: ODPOVĚDÍ!

Pro imbecily jsou vhodné večerníčky, pohádky a pohádkové vložky o zvířátkách ve zprávách. Dne 7. 12. 2011 například jak v poledne odvysílala Česká televize reportáž z okolí dálnice D1 u Humpolce, kde ve sněhu tam už ležícím pobíhá klokan… Jak zajímavá zpráva!

Nechme svět imbecilů imbecilům a ptejme se, co se děje doopravdy a kde vidím tu nejdůležitější zprávu za desítky let informací v USA?

Tedy: 7. či vlastně 8. listopadu (díky posunu v časových pásmech) letošního roku, 2011, oznámila vláda USA, a to cestou úřední zprávy z Bílého domu, že roky zpracovávala podle zákonů zajišťujících právo na informace odpověď na otázku amerických občanů-ufologů: „Zatajuje vláda USA nějaké materiály o výskytu UFO a ufonů, či dokonce o smlouvách s nimi?“ Vláda podle zákona o právu na informace jasně sdělila základní ufonskou pravdu: „Žádná UFO neexistují, žádní ufoni nejsou, neexistují, natož nějaké smlouvy s nimi!“ End!

(Tehdy) velmoci se dohodly…

Happy end!

***

Konec dějin? (Pokračování příště…?) Ó ne!!!

Imbecilnosti nechme imbecilům, blbečkům zábavu v hlavních zprávách (www.ct24.cz, 12:00, 7. 12. 2011) o klokanech nedaleko Humpolce, kde je Hliník a pan „doktor“, představovaný hercem R. Hrušínským, se kochá na cestách mezi Humpolcem a krematoriem v Pelhřimově, ve vesničce mé střediskové, hraný cimrmany a jejich kamarády, za dob „hlubokého“ socialismu, kdy měli „zaracha“ a nemohli prý hrát. To je jako s těmi ufony v USA. Všichni je vidí, ale platí úřední výklad, že řada herců okolo Charty 77 a Václava Havla nesměla hrát. A máme je tady dodnes na hezkých a humorných filmech, ale tedy i dokumentech. O co tehdy šlo a jakou s námi tajné služby Východu a Západu ve jménu sjednocování, čichcete-li okupace světa, sehráli komedii jako pro imbecilní veřejnost, rozlouskl právě Miroslav Dolejší v „Analýze 17. 11. 1989“.

A ufoni?

Naštěstí svědecká literatura je rozsáhlá. Nyní bych uvolnil z ohromného množství materiálu o působení ufonů v „české“ energetice, které jsem nasbíral letos o prázdninách se závěrkou na Mikuláše (osobně) 5. 12. 2011 v ČEZ na ředitelství v Praze 4, Duhové ulici (nomen omen!), kde mě chtěl vyvést „sekuriťák“ za to, že jsem hrubý a sprostý, protože jsem chtěl vyjádření tikového mluvčího ČEZu k otázce „Jak podporujete elektromobilitu?“ A ufoni? Více příště.

7. 12. 2011

Miroslav Müller