Svobodné noviny na internetu

Jan Amos Komenský (1592–1670) je současný především svou snahou o nápravu lidských věcí. „Co jsou to lidské věci?“ klade si Komenský otázku. A odpovídá tak, že lidské věci jsou ty, jimiž se lišíme od ostatních tvorů. Tedy: rozum, cit a svobodná vůle.

Dnes bychom mohli lidské věci nazvat kulturou, souhrnem výtvorů materiálních i nemateriálních, vzorců chování a norem, jež přecházejí z pokolení na pokolení a jsou vlastním dílem člověka. V něm se projevuje jeho rozum, cit a vůle k činu.

Překrásně vyjádřil podstatu lidství ve druhé polovině 20. století básník Vladimir Golev:

„Člověk se rodí na svět právě jako pták – svobodný. / Jak polní lilie a stromy – holý. / Do vínku dostal jenom myšlenku. / Člověk se rodí, aby chodil, / aby žil a zpíval, / bral svůj podíl / ze sluneční krásné pohody / a nevládla mu z věcí kterákoli.“

Poslední verš je velmi závažný. Svět je složitější, než byl za doby Komenského. Člověk je ovládán vlastními výtvory a mnohé z těchto výtvorů mu nahánějí strach. Atomová a genetická věda stojí na rozcestí: bude člověku sloužit, nebo půjde proti němu? Úmluva zní, že mírou všech hodnot je zlato. Bude tato míra všech hodnot zvyšovat nedostatek jedněch a blahobyt druhých? Nebo je odvrhneme jako kdysi král Midas? Zahubí masmédia svobodný rozvoj individua? Tyto a další otázky si musí lidé poctivě nastolovat, neboť klamat druhého znamená nakonec oklamat i sebe. Pravda se stále více projevuje jako shoda rozumového poznání s absolutními biofyzickými principy, nezávislými na existenci člověka. Život byl na naší planetě již před námi, v jiných formách, a je vskutku zvířecí tupostí, jestliže neuvažujeme nad tím, odkud jsme přišli, kdo jsme a kam směřujeme. Z tohoto pohledu není žoldnéř 17. století příliš vzdálen od kariéristy věku našeho.

Je ovšem příznačné pro složitost současného světa, že Komenský byl podstatě lidství blíže než kterýkoliv současný vzdělanec. Jeho strastiplný život ho nezbavil ani rozumu, ani citu k druhým lidem, ani vůle až do posledního dne konat dobro.

Ve svém pansofickém díle Obecná porada o nápravě věcí lidských se Komenský přidržuje skutečného života. Dospívá k poznání, že nestačí reformovat školy a rozvíjet vědění, ale že je třeba pokročit dále – k reformě mravní a sociální, a to za spoluúčasti všech. Vylučuje tedy manipulaci s člověkem jako něco nelidského, něco, co odporuje podstatě lidství. Rozum, cit a vůle k činu by neměly být nikdy zneužity k manipulování s druhými lidmi. A to ani ve jménu dobrého záměru!

Každý z nás je proto vybaven smysly a rozumem, aby se jimi v životě řídil. Dává-li přednost nepřímé zkušenosti před přímou (tj. druhým lidem a knihám), podobá se těm, kteří žijí v ustavičné noci a mají světlo od měsíce, nikoliv od slunce. Komenský již v 17. století vidí nejen prospěch, ale i nebezpečí ve zprostředkovaných informacích. Není divu, že náš současník, Luis Buňuel, vidí v masmédiích druhé největší nebezpečí lidstva (řadí je hned za populační explozí).

Základ mravnosti vidí Komenský v rovnosti lidské přirozenosti a ve výcviku vlastní rozumnosti. Jeho názor na podstatu mravnosti může být dobrým východiskem i pro náš věk, a to jak při řešení otázek národnostních, sociálních, náboženských, tak i mocenských, politických. Rovnost lidské přirozenosti dává právo na sebeurčení i docela malým národům a etnickým skupinám a zároveň eliminuje vyvolenost rasy či národa.

Slova jsou pro Komenského schránky věcí. „Kde je třeba činu, jednej, šetři slov,“ nabádá Komenský. Je lépe neříci sto věcí, jež by mohly být řečeny, než jednu, která měla být nevyslovena. O choulostivých věcech se má mlčet nebo mají být řečeny cudně. Zde navazuje na starověké filozofy, pro něž neslušné řeči byly znakem nesvobody, otroctví. Pro duševní zdraví je střídmost ve slovech stejně důležitá, jako pro tělesné zdraví střídmost v jídle a pití. Dobro a pravda se podle Komenského neskrývají.

Komenský se vyjadřuje i k řízení obce, státu. Obec přirovnává k lidskému tělu, v němž každý orgán má svou funkci. I v obci má každý plnit svůj úkol. Špatné sklony v člověku by měly regulovat zákony. Komenský dobře ví o honu za majetkem, za poctami a výsadami i za požitky a rozkoší. Proto nazývá majetek jistou starostí, pocty prázdným dýmem a rozkoše sladkým jedem. Za předpoklad správné politiky pokládá sebeovládání. Vládnout sobě a vládnout druhým pokládá za vrchol umění. Lidé však nedovedou vládnout sobě ani druhým. Proč? Poněvadž nejsou pamětlivi lidské vznešenosti a jsou tak otrockého ducha, že slouží nejnižším pudům, jsou poživační a malicherní.

Mnozí, kteří vládnou jiným, nedbají toho, proč mají vládnout. Činí tak z rozkoše po útisku a zacházejí s lidmi jako se zvířaty. Zneužívají je. Takovíto vládci se domnívají, že svět je tu kvůli nim. Setkají-li se s odporem (a lidskou podstatu nelze natrvalo zbavit svobody), používají nejrozmanitějšího násilí, jako jsou žaláře, pouta, zbraně… „Sluší se, aby se takto zacházelo s rozumným tvorem?“ táže se Komenský. V odpověď na tento stav pak říká: „Je nesporným porušením přirozeného řádu světa.“

Podle Komenského se dostávají k vládě lidé, kteří vládnout nemohou, nedovedou a nechtějí. Vládnout nemohou lidé slabí, zženštilí, nemající obecné vážnosti. Vládnout nedovedou lidé chabí, neznalí vladařského umění a z něho plynoucích povinnosti. A konečně: vládnout nechtějí lidé líní, ovládaní choutkami, které je zcela zaneprázdňují.

Doc. PhDr. Marie Řehořková