Svobodné noviny na internetu

Emocionální prožitky patnáctileté dívky by se v dnešní době omezily na klikání a psaní statusů na sociální síti Facebook, kde by jistě nebyla nouze o povrchnosti a banality. Naproti tomu „Válečné deníky“ s podtitulem „Bylo mi patnáct…“ Olgy Horníčkové-Novákové vykazují znaky duševní vyzrálosti a nic jim neubírá na autenticitě ani časový odstup 74 let. Ostatně zub času není příliš patrný ani na samotné autorce.

Pro hlavní hrdinku je příznačné už jen to, že se narodila českým rodičům ve Varšavě. Otcem byl legionář Jaroslav Horníček, který pracoval coby úředník na velvyslanectví Československé republiky. Olga, řečená Olička, vyrůstala se svou o rok starší sestrou Vlastenkou. Chodily spolu do jedné třídy lycea a později i na univerzitu. Dokonce i svatby uzavřely v Oxfordu ve stejný den. Jedna z nich si vzala pilota – československého zahraničního letce ve Velké Británii. Miloš sloužil v československé tankové brigádě tamtéž. Se svými láskami prožily celý život, v dobrém i zlém. To je též na dnešní dobu jev nevídaný. Rozdělil je však osud po roce 1948, kdy Olička se svou rodinou emigrovala z Belgie do Kanady. A k dalšímu setkání došlo až za dlouhých 30 let v Praze. Po velkém objetí navázaly tam, kde kdysi přestaly…

V denících zachycuje autorka školní zážitky, dojmy z prázdninových cest do své vlasti i své dívčí lásky. Těsně před vypuknutím války s rodinou opustila Polsko a přepravila se do Francie. Tam se Olička a její sestra Vlastenka setkaly s československými letci. Po příchodu nacistů v roce 1940 všichni prchají dále do Anglie. Rodina Horníčkova odjela posledním transportem z Bordeaux. Přístav Verdon-sur-Mer, ze kterého odjížděli, byl bombardován Němci. Následuje eskapáda přes Casablanku a Gibraltar. Cesta se realizovala velkým obloukem a trvala plných 26 dnů. Kontakty s letci udržovala děvčata také v Anglii. Těžce se jich dotýkaly velké ztráty každého z nich.

Životním druhem Oličky se stal JUDr. Miloš Novák, jehož dramatické směřování do řad odboje se stalo součástí knihy pod titulem „Moje cesta do odboje“, vydané pražským nakladatelstvím VOLVOX GLOBÁTOR. Své zápisky sepsal pro své děti v šedesátých letech 20. století.

Dějinné křižovatky a cesty se neskládají jen z převratných událostí aktérů a tvůrců dějin, ale i lidí obyčejných a řadových. Právě jejich pohled je cenným svědectvím a komplementárním nazíráním na velké, světodějné události. Bez nich by obraz nebyl úplný a nebyly by v něm použity všechny barvy z pestré palety.

Křest knihy, který proběhl 22. května t. r., se nesl v rodinné a přátelské atmosféře. Vůbec jsem nebyl dotčen tím, že jsem byl některými účastníky považován za součást této velké a rozvětvené rodiny. Kdo z vás by nechtěl mít takovou tetu jako je paní Olička…?

Mgr. Bc. Jan Kopal

Popisky:

1. Obálka knihy „Válečné deníky“. Foto: autor.

2. Olga Horníčková-Nováková (Teta Olička). Foto: autor