Svobodné noviny na internetu

Vavřinecká – František Růžička

3. 9. 2013

Bez nadsázky můžeme tvrdit, že letošní Svatovavřinecké pouti byla věnována až příliš velká pozornost - nikoliv jen věřících, ale především devótních sdělovacích prostředků. Již dopředu národu sdělovaly, jak exprezident V. K. a vládnoucí M. Z. vyrazí na vrchol stále ještě nejvyšší české hory Sněžky, co si připravují, kdo jim bude asistovat, jaké budou mít polobotky, trenýrky… V průběžných a zejména večerních zprávách to jen bohatě potvrdily. Zatímco V. K. v tradičně rudé větrovce se na vrcholu přiznal k náročnosti výstupu a byl vítán potleskem, současný hradní pán byl vítán pískotem a nelichotivým projevem, který zkritizoval i sám V. K. Ano, až tam vede naše svoboda projevu. Snaha o maximální obraz dehonestace prezidentského úřadu byla víc než očividná či ušislyšná. Snad jen komunističtí redaktoři dokázali naservírovat větší sousto při zneuctívání prezidenta Dr. Emila Háchy!! Přijměme spíše snahu obou aktérů učinit cosi pro očistu své duše, vždyť už se také pohybují za hranicí životního zenitu. Pokud se dobře pamatuji, nebylo to tak dávno, co se oba dva v jistých situacích stavěli spíše na stranu ateismu a proticírkevního chování. Ale což. Údajně i soudruh Gustáv Husák se prý před svou smrtí nechal zaopatřit biskupem Jánem Sokolem a přijal usmíření. Co kdyby…

Jelikož jsem pana M. Z. sám nevolil, nemohu být teď podezírán z jeho glorifikace. Ta měla v tento den patřit světci Vavřinci a mši svaté, kterou na vrcholku sloužil s dalšími spolubratry kardinál Dominik Duka. Připomeňme si, že Vavřinec byl římský jáhen, mučedník ze 3. století. Církevní jmění rozdal chudým, aby je zachránil před hrabivostí císaře Valeriána, na jehož rozkaz byl pak na rozžhaveném rožni umučen k smrti. Proto nese jako hlavní atribut rožeň, někdy knihu, palmu, váček s penězi a chléb… To vše ale uniklo mezi výroky V. K. o tom, že již nebude zachraňovat (proradnou) ODS a v honbě sdělovacích prostředků za tím, kolik M. Z. vykouřil cigaret a kolik toho zase vypil. Jen mne stále zaráží, že prezidentu V. Havlovi to od listopadu 1989 nikdo nepřipomínal ani nevyčítal, a stal se tak zářným kouřovým vzorem pro dorůstající omladinu, což stále nese nové a nové ovoce. Dnes se k tomu přidala již i marijánka či sušené kopřivy.

Sestupme však z krkonošských a prezidentských výšin na úroveň Jihočeského kraje, do českobudějovické diecéze. I zde nalezneme několik kostelů se zasvěcením sv. Vavřinci (Dírná, Domažlice, Kostelec, Kraselov, Ledenice, Pištín, Přídolí, Putim, Rynárec, Vrčeň). Dříve ještě Mrákov a Štítary (dnes plzeňská diecéze). Avšak také KLENÍ, součást nedalekého Benešova nad Černou, ale to zase musíme vystoupat do překrásných hvozdů Slepičích a Novohradských hor (Velký kámen, Slepice, Kohout 870m). V pomyslném trojúhelníku Trhové Sviny - Nové Hrady - Benešov nalezneme původní a dnes čile se rozrůstající vísku Klení. Tam také nalezneme další kostel, zasvěcený sv. Vavřinci. Upřesněme však: kostel bývalého zasvěcení. V šedesátých letech minulého století byl odsvěcen, devastován komunistickou ideologií a pomalu se začal rozpadat. Tak jako v současné době rozsáhlý pionýrský tábor, dříve chlouba socialistické péče o zdraví mládeže. 26 chatek, hospodářská stavení, brána s vrátnicí, to vše dnes chátrá ve stylu postsocialistické péče neřádného hospodáře a zarůstá bez povšimnutí v kopřivách a jiném plevelu.

Přestože jsem v době svého radostného mládí musel po maturitě na obchodní akademii (tehdy VHŠ) v Písku přijmout životní rozhodnutí, kam nastoupit k budování reálné socialistické společnosti, nabídka nebyla nijak lákavá. Textilka Jitex Písek mi byla zamítnuta, zůstaly Státní statky Český Krumlov nebo LSD Jednota Kaplice. Jelikož probíhala delimitace, změnila jen název na Český Krumlov, sídlem zůstala Kaplice-Netřebice. Tedy u nádraží, což je „pouhé“ tři kilometry od města. Kolikrát jsem to šlapal pěšky, už ani nedokážu posoudit. Se svačinou v kapse. Rohlík za šesták (20 haléřů) a deset deka kvalitního buřta za modrou tříkačku (přesně 2.80 Kčs). Ó, my se měli! Ale abych se vrátil k první větě odstavce. K radostnému počátku v pohraničí patřilo i to, že jsem byl obdarován skromným ubytováním s jednou postelí a židlí ve vzdáleném Benešově nad Černou… O nedalekém Klení jsem neměl ani potuchy. A to jsem jezdil po celém dalekém okolí dělat inventury na prodejnách a restauracích.

Bývalá farní ves Klení leží pod Vysokým Kmenem v nadmořské výšce 694 m a má starobylý původ s připomínkou již roku 1334. Patřila k benešovskému dvoru, později k panství Velešín, na konci 15. století přešla k Žumberku. V roce 1602 byla nárokována Rožmberky a roku 1620 připadla hraběti Buquoyovi a patřila rodovým následníkům až do zrušení poddanství. Pak připadla soudnímu okresu Nové Hrady. V roce 1890 měla s přilehlými samotami 448 německy mluvících obyvatel v 78 domech. Gotická svatyně prošla barokní přestavbou a po přístavbě jižní části si drží stejnou podobu dodnes. Z mobiliáře se nedochovalo vůbec nic, z historických soupisů je doložen barokní portálový oltář (1710) s bohatou řezbou a obraz budějovického malíře M. Künzla (1872). Vedlejší oltáře byly zasvěceny sv. Linhartu a sv. Janu Nepomuckému (1710). Založení fary je datováno rokem 1352, do té doby patřil jako filiální k Soběnovu, od roku 1786 Benešovu. Školu založenou za vlády Marie Terezie nahradila v roce 1880 škola obecná s vyučovacím jazykem němčinou. Ještě v roce 1945 tam nastoupilo vedle jednoho Čecha 86 německých dětí, čekajících na odsun. Později zprovozněná česká škola pro nové dosídlence fungovala do konce školního roku 1959/60. Většina místních domů dnes slouží výhradně k rekreaci. Nedaleká hora Hohenstein by měla být dějištěm Erbenovy balady „Poklad“. Nejbližší vlakovou zastávkou je právě Kaplické nádraží ve vzdálenosti 15 km.

V roce 1992 byl několika nadšenci založen Spolek pro obnovu budovy kostela v Klení, který byl v důsledku zanedbávání ohrožen i staticky. Rodačka paní Rosa Eder věnovala částku 60 tisíc a několik místních občanů po 10 tisících. Začalo se zajištěním klenby, aby se nepropadla, opravou krovu a pak renovací celé střechy. Tehdejší představitelé Benešova neprojevili žádný zájem. Pozdější pomoc přišla z ONV Český Krumlov. Následovalo sejmutí báně věže a zvonů, oprava a zpětné osazení. Po VII. stavební fázi (1996) byl spolek zrušen. Dokumentace je díky Ing. arch. Ditě Měkotové-Petrové velice podrobná a dostupná na internetové síti. Obsahuje i fotografie z roku 1966 tehdy ještě zachovalého barokního oltáře a zmínku o zvonech. Původní nese dataci roku 1484, novější pochází z 19. století.

Nikoliv náhodně přišlo v roce 2010 rozhodnutí o pokračovaní ve snaze objekt původního kostela sv. Vavřince zachránit. V červnu 2011 byl MV zaregistrován nový Spolek pro záchranu. Nahlédneme-li do jeho činnosti, musíme mu vzdát velké uznání. V dubnu 2012 se uskutečnila první jarní brigáda na nejnutnější práce a úklid, v květnu byly osazeny informativní tabulky. V srpnu již následoval Charitativní koncert, poslední brigáda se uskutečnila na svátek 17. listopadu a činnost ukončil v čase předvánočním Adventní koncert a Vánoční zpívání. Na počátku roku 2013 se sešla Výroční členská schůze, byla vyhlášena aukce na prodej obrazů kostela, které namaloval Pavel Vandas. V dubnu se uskutečnil první koncert Dejvák s kytarou, v květnu znovu započaly brigády, v červnu byl Dětský charitativní koncert (žáci ZUŠ Kaplice a ZUŠ Trhové Sviny), v červenci Poetický sobotní podvečer jako hudební a literární pásmo. A tím se dostáváme do reálného času. V krásném sobotním odpoledni 10. srpna se uskutečnil Svatovavřinecký charitativní koncert na záchranu kostela. Učinkujícími byli: Miluše Ochozková a Zuzana Zaimlová (zpěv), Vladimír Faltus a Daniel Podroužek (housle), Libor Hlaváč (violoncelo) a Karel Ochozka (varhanní doprovod). Na programu byla díla A. Dvořáka, J.S. Bacha, Hollan-Rovenského, Cimy, Michny z Otradovic a další. A nelze zapomenout na J. Pavlicu - Vstávej, aleluja. A spokojené obecenstvo také z provizorních lavic vstalo a potleskem se odvděčilo a vysloužilo si i přídavek.

Celý pořad ve zcela zaplněném kostele uvedla předsedkyně spolku Mgr. Miroslava Sommerová. Polský kněz, coby místně příslušný duchovní správce (farář z Trhových Svinů a excurrendo Benešova n. Č. Marcin Železny), připomněl život sv. Vavřince s hlavním důrazem na to, že největším naším pokladem jsou věřící v církvi, nikoliv jen peníze, byť je jich na činnost tolik třeba. V těchto místech se vaši předkové modlili, je to velice silné místo, poznamenané mnohými i nelehkými událostmi, nacházejte proto tu správnou odpověď pro cestu vašeho života. Zcela na závěr vystoupila paní starostka Veronika Korchová z Benešova (KDU-ČSL) s poděkováním za krásný zážitek z duchovní hudby a nezapomněla ani na rok 1968, kdy vznikl záměr na likvidaci kostela. Ještě v roce 1956 se zde konala bohoslužba. Osobně jsem ještě stačil vyzpovídat štědrou donátorku z Rakouska, která se zde narodila. Maminka pocházela ze Šumavy, tatínek z Rakouska. Začátkem padesátých let již věděli, že život zde pro ně nebude schůdný, a tak se raději odstěhovali… No řekněte: mohla to být jen a jen pouhá náhoda, že jsem se o této připravené akci dozvěděl až o tomto sobotním ránu z letáku na dveřích klášterního chrámu v jihočeské metropoli? Napadá vás otázka, „jak to všechno dopadne“? Nikdo neví. Církev s provozem kostela již nepočítá, obec o převod do majetku zájem nemá!

Jakoby ty svatovavřinecké kostelíky měly cosi společného s politickým děním. Z tisku se můžeme dozvědět, že kostel sv. Vavřince je také ve vesnici Sobotín, která je rozložená při silnici z Bruntálu na Ostravu. Tam se údajně spustily nechvalně známé hony na čarodějnice v 17. století na losinském panství. A po druhé světové válce zde proběhl odsun veškerého německého obyvatelstva, které tvořilo většinu obce. Věřme, že ono násilí a ústrky obyvatel nebudou pokračovat v době současné, kdy zde své prosperující kapitalistické zemědělské teritorium díky nemalým dotacím, které pobírá, obhospodařuje druhý největší agrárník (po Babišovi) - miliardář Gabriel Večeřa. Ale to by byla již zcela jiná polívčička...

František Růžička, České Budějovice