Stanovisko Jindřicha Rajchla k letošnímu výročí 21. 8.1968
Pár vět úvodem…
Je málo textů, které jejich autoři promysleli do takových detailů, že na nich není potřeba změnit ani slovíčko. Jedním z takových dokumentů, které uzrály jako sladké hrozny na vinici našeho těžce zkoušeného národa, je i stanovisko předsedy strany PRO J. Rajchla k ostudnému chování prezidenta republiky Petra Pavla v souvislosti s letošní připomínkou 58. výročí vojenské invaze vojsk Varšavské smlouvy (lidově označovaného za „sovětskou okupaci“) z 21. 8. 1968.
Již časový odstup, jenž nás dělí od těchto událostí, potvrzuje, že přímých účastníků ubývá. Že většina naší populace tuto dobu již nezažila, ale pouze o ní slyšela od svých rodinných příslušníků nebo přátel či známých. Platí zde to, co o jiných, podobných historických událostech: Čím víc se od nich vzdalujeme, tím víc nánosů, nepravd a všelijakého informačního balastu se na ně „nabalí“. Na dějích dávno minulých pak parazitují různí „pohádkáři“ a ti, kteří by rádi „převyprávěli“ ony události tak, aby z nich oni sami vyšli co nejlépe.
Člověk má v sobě jakousi podvědomou touhu vypadat i před dějinami lépe, než jak v nich skutečně obstál. To je i případ Petra Pavla, jenž jako jediný z polistopadových prezidentů republiky schvaloval (dokonce ještě v úředním životopise z roku 1987, dva roky před „sametovou revolucí“ 1989) onu sovětskou okupaci. (Oficiálně ji dokumenty KSČ označovaly za „internacionální pomoc“ ze strany SSSR a ostatních zemí Varšavské smlouvy).
Na tom by nebylo nic divného, protože každý člen KSČ, který po roce1969/70, kdy proběhly stranické prověrky, spojené s výměnou legitimací KSČ, dostal nový průkaz jedině v tom případě, kdy vyjádřil souhlas s tzv. internacionální pomocí. Kdo tak neučinil, ocitl se mezi půl milionem členů KSČ, kteří byli ze strany vyloučeni nebo vyškrtnuti. To ovšem nebyl případ P. Pavla, který byl do KSČ přijat v r. 1985 – po uplynutí dvouleté kandidátské lhůty. Tvrdí-li někdo něco jiného, je to bohapustá lež.
Proto oceňuji, že se v souvislosti s ostudným chováním P. Pavla u budovy Českého rozhlasu objevily na sociálních sítích dva texty, s nimiž se mohu – jako pamětník oněch událostí z roku 1968, ale i jako historik, který se tímto obdobím našich dějin zabývá – bezvýhradně ztotožnit. Prvním je příspěvek na síti X od Libora Vondráčka (Svobodní), který v grafické formě, jíž musí rozumět každý, kdo je gramotný, dal na vědomí všem občanům našeho státu, že P. Pavel byl jediným ze čtyř polistopadových prezidentů republiky, jenž bez uzardění souhlasil s onou okupací z roku 1968.
Druhým autorem, jehož text jsem se rozhodl zařadit do rubriky „Dokumenty doby“ (jednou se ukáže, že to je skutečně důležitý dokument), je předseda strany PRO Jindřich Rajchl. Jeho text uvádím v doslovném znění, jak jej zveřejnil na svém facebookovém profilu. O této Rajchlově aktivitě samozřejmě Pavlovi stoupenci, k nimž patří především patolízalové z internetového deníku „Forum24“ nemlčí. Poměrně obsáhlý článek o tomto Rajchlově textu napsal známý Šafrův mediální poskok – Jan Jandourek. Rovněž na jeho článek uvádím odkaz, aby si čtenáři mohli porovnat původní autorův text s tím, jak účelově o něm referuje mediální sebranka okolo P. Pavla.
Zde je celý, nezkrácený text J. Rajchla z jeho facebookového profilu k letošním událostem u budovy Českého rozhlasu:
Je mi stydno.
Stydím se za soudruha Pavla, jenž v sobě nemá ani tu nejmenší špetku slušnosti, aby 21. 8. někam zalezl a vzkázal, že s ohledem na svou minulost nemá morální právo se k událostem ze srpna 1968 vyjadřovat.
Stydím se za každého našeho občana, jenž mu v tento den tleská. Zeptejte se sami sebe: Šli byste 10. června do Lidic zatleskat bývalému prominentovi NSDAP, jenž usiloval o to, aby se stal členem nacistické rozvědky Sicherheitsdienst a bojoval proti nepřátelům nacismu a Adolfa Hitlera? S výmluvou, že to byla jen mladická nerozvážnost a že si svou nacistickou minulost odpracoval?
Stydím se za většinu našich rádoby žurnalistů, kteří nemají odvahu tuto trapnou maškarádu pravdivě pojmenovat a vnést do veřejného prostoru otázku, kam jsme se jako společnost dostali, když necelých 37 let po revoluci oslavujeme strůjce a sluhy ohavného režimu, jenž přímo vzešel ze srpnové invaze roku 1968.
Bolševická kariéra soudruha Pavla nebyla žádným momentálním selháním. Byla výrazem jeho amorálního, bezbřehého oportunismu, jenž jej vedl k rozhodnutí bezohledně šlapat po osudu jednotlivců i celé naší země s cílem dosažení vlastního úspěchu a prospěchu. Tento povahový rys ze sebe nikdy nedostane. Je zabudován v jeho DNA. Nelze narovnat páteř člověku, jenž žádnou nemá a nikdy neměl.
Mám plné pochopení pro lidi, kteří se sklonili před tlakem předlistopadového režimu, před tlakem výhrůžek vůči jejich rodině či dětem. Petr Pavel ovšem není ten případ. On byl ten, kdo tento zrůdný, nelidský režim, útočící na své nepřátele prostřednictvím jejich blízkých, spoluvytvářel.
A to zcela dobrovolně. Nikdo mu nevyhrožoval, nikdo jej nenutil. On sám se proto rozhodl. Kvůli sobě a svému prospěchu. A kdyby v roce 1989 nedošlo ke změně režimu, tak by mu věrně sloužil dodnes.
Můj táta stál tehdy před stejnou volbou. Stačilo mu, aby vstoupil do KSČ a byl by okamžitě jmenován náměstkem a později patrně i ředitelem, velkého státního podniku.
Ale on na tuto nabídku nekývl. Nezaprodal se.
Proto jsem byl na něj neskutečně hrdý, a přestože už dlouho není mezi námi, tak jsem na něj hrdý dodnes.
Každý člověk, jenž tehdy nezaprodal svou duši za příslib kariérního postupu a finančního zajištění je pro mě větší hrdina, než kdy bude rozvědčík z Hradu.
Jsem si jist, že právě tito lidé byli těmi, kdo dnes před budovou Českého rozhlasu při jeho projevu pískali.
Dokázali si totiž zachovat to, co agent Pávek nikdy neměl a mít nebude.
Svou čest.
P. S. Foto upravila AI. Poradila si se zadaným úkolem, aby znázornila komunistickou minulost Petra Pavla na aktuální fotografii, poměrně obstojně, co říkáte?
(Text prošel jazykovou korekturou.)
─────
Odkaz na články L. Vondráčka a J. Rajchla:
