Svobodné noviny na internetu

V těchto dnech uplynulo 275 let od narození jedné z klíčových osobností české osvícenské vědy – Ignáce Antonína von BORNA (1742-1791), mineraloga a geologa, jakož i zakladatele „Královské české společnosti nauk“. S jeho jménem je rovněž spojován vynález amalgamace stříbrných a zlatých rud.

Born se narodil dne 26. 12. 1742 v sedmihradském městečku Kapnik (Capnic). Dříve se uvádělo jako jeho rodiště město Karlsberg (Alba Julia, Královský Bělehrad). Bornův otec L. Born, dělostřelecký důstojník, pocházel ze Saska a byl to katolík. O Vánocích roku 1742 se i s manželkou vydal do Sedmihradska, kde později vlastnil výnosné stříbrné doly v Csertesi. Když pak v r. 1746 zemřel (a po něm v r. 1751 i jeho manželka), Bornovy děti Sedmihradsko opustily.

Ignác Born od mládí vyrůstal ve Vídni. Tam studoval na latinské škole a stal se novicem u jezuitů. Před koncem noviciátu z Tovaryšstva Ježíšova vystoupil. Již počátkem r. 1762 se vydal do Prahy, kde studoval práva. 19letý mladík se chtěl uplatnit ve státních službách. Studium práv dokončil v srpnu 1763 veřejnou obhajobou dizertace „O smyslu přírodního práva“ (De finibus iuris naturae). V témže roce začal na pražské filozofické fakultě přednášet montanista J. T. Peithner; jeho tříletý kurs montanistiky (= nauka o hornictví) Born absolvoval v letech 1763-66.

Následující tři roky I. Born cestoval po Evropě a zabýval se i soukromými záležitostmi. Několikrát navštívil Vídeň, kde uzavřel přátelství se zdejším osvícencem J. Sonnenfelsem, jehož myšlenky následně přenášel do Čech – do okruhu svých přátel. V tomto mezidobí (1766-69) zakoupil deskový statek ve Starém Sedlišti u Tachova, získal nobilitační diplom a inkolát. Dokonce se stihl oženit s dcerou zámožného obchodníka P. Montága z Menšího Města pražského (= Malá Strana), který zbohatl na dodávkách pro armádu v době válek monarchie s Pruskem.

Pracovní kariéru ve státních službách zahájil I. Born v r. 1769, kdy se stal dolnouherským důlním radou. Po Velikonocích roku 1769 odcestoval z Prahy na Slovensko. Dne 21. 4. 1769 pak složil v Banské Štiavnici předepsanou služební přísahu. Na Slovensku pobyl Born rok a půl; jeho pobyt zde skončil dne 7. 9. 1770. Pro Borna to byly důležité měsíce učení. Když se pak vrátil do Prahy, měl tento mladý učenec a zkušený montanista všechny předpoklady pro to, aby se stal vedoucí osobností českého osvícenství.

Ještě před návratem do Prahy podnikl Born v létě 1770 cestu z Banské Štiavnice přes Pešť a Temešvár do Banátu a do Sedmihradska a odtud přes Smolník zpátky do Štiavnice. Během tohoto putování přemýšlel o metodách geologické práce a měl možnost seznámit se s problematikou hornouherského, zejména spišského dolování.

V letech 1770-72 Born vykonával funkci přísedícího Úřadu nejvyššího hormistra a mincmistra Českého království v Praze. Jako český horní rada se zabýval problematikou dolování v okrsku jáchymovského vrchního horního úřadu. Měl tak k dispozici všechny úřední informace o krušnohorských dolech a hutích. Díky tomu mohl obohacovat svou mineralogickou sbírku. Bornův soubor nerostů z Banátu, ze středního Slovenska i z Krušnohoří byl původně uložen v domě U Montágů na Malé Straně a na počátku 70. let 18. století patřil k největším pozoruhodnostem Prahy.

S pražským pobytem souvisí i postupný „přerod“ přírodovědce I. Borna. Ještě v r. 1770 byl tzv. neptunistou, jenž vznik hornin spojoval s vodou. Když pak v létě 1772 Borna navštívil v jeho sídle ve Starém Sedlišti vulkanista J. J. Ferber, stal se i on tzv. vulkanistou. Poté, kdy F. J. Kinský identifikoval Komorní hůrku u Chebu jako vyhaslou sopku, rozhodl se Born představit tuto lokalitu ve studii nazvané „O vyhaslé sopce u města Chebu“ (1773). Od tohoto okamžiku byl pokládán za tzv. vulkanistu, učence zkoumajícího horniny jako výsledek sopečné činnosti.

V roce 1773 Born utrpěl zranění při důlním neštěstí. Proto se přestěhoval z Prahy na svůj statek ve Starém Sedlišti. Sem přemístil i svou sbírku. Plně se ponořil do vědeckého bádání. Hodlal vydat vědecký popis své sbírky. V letech 1772 a 1775 vyšly v Praze tiskem dva díly jeho spisu „Litophylatium Bornianum“, jehož znalost se brzy rozšířila i do okolních zemí. Část své sbírky Born prodal v r. 1775 do Anglie.

Born byl nejen vynikajícím odborníkem v oboru geologie a mineralogie, ale i zkušeným montanistou a obratným chemikem. Udržoval rozsáhlé styky s řadou evropských učenců té doby. Jím publikovaná díla měla ohlas v celé tehdejší Evropě. Proto je považován za jednoho z nejvýznamnějších osvícenských přírodovědců u nás. S jeho jménem jsou tak spojeny i počátky moderní české mineralogie, petrografie a paleontologie.

Pod pojem mineralogie byly tehdy zahrnovány i zkameněliny, jež Born začal sbírat až během svého pobytu v Čechách. Více než tři roky se zabýval „konchyliologií“: pracoval na popisu sbírek krunýřů a lastur většiny žijících korýšů. Born byl přesvědčen o tom, že toto studium může přinést poznatky o změnách klimatu. (V tomto směru si počínal jako moderní vědec, který dokáže předvídat možný vývoj.) Výsledkem jeho bádání o této problematice byl spis „Testacea“.

V roce 1777 došlo v kariéře přírodovědce I. Borna k další důležité změně.  Od 14. 8. 1777 se stal správcem dvorského kabinetu přírodnin ve Vídni. Změna přišla záhy po úmrtí císařovny Marie Terezie (1740-1780). Její syn, císař Josef II. (1780-1790), byl mužem „nových pořádků“ a často až radikálních změn. Na bádání, jemuž se lidé Bornova typu věnovali celý život, se díval s despektem a odmítal dávat finanční prostředky na zveřejňování výsledků tohoto výzkumu.

Born se nezabýval jen zkamenělinami, ale i krystalografickým studiem, a to již od dob působení na Slovensku. Používal při tom goniometr a mikroskop. Ve svém bádání navazoval na svého učitele J. T. Peithnera, ale učil se i od švédského přírodovědce A. Cronstedta či francouzského chemika A. L. Lavoisiera. Coby obratný chemik měl Born chemickou laboratoř jak na zámku ve Starém Sedlišti, tak i později ve Vídni. U místních obyvatel si proto vysloužil pověst „černokněžníka“.

Ve své chemické laboratoři pracoval Born na unikátní technologii amalgamace při výrobě stříbra a zlata. Tato technologie byla zavedena nejprve na Slovensku, později i v Čechách, v Sasku i Durynsku. Born při tom využíval postupů, jež se uplatňovaly v Peru a v Mexiku. Pracoval i na technologii bělení aktivním chlórem.

Přírodovědec I. Born byl dobře informován o stavu bádání v oboru přírodních věd nejen v západní, ale i v severní Evropě. Snažil se získat pro přírodovědu vážnost a podporu také v Habsburské monarchii, kde byla významnou společenskou silou šlechta. Bez jejího podílu by veškeré snahy o rozvoj vědy i o zachování českého jazyka a kultury skončily nezdarem.

─────

Svou všestrannou učeností, společenskou uhlazeností a duchaplností se z I. Borna stala ústřední postava tehdejšího pražského společenského života. Born byl také významným organizátorem osvícenské vědy v Čechách. Záhy se okolo něho vytvořila skupina učenců (M. A. Voigt, F. M. Pelcl, F. J. Kinský, J. Stepling, J. Tesánek, A. Strnad, G. Dobner, J. L. Šeršník aj.), kteří se v letech 1771-72 podíleli na vydávání vědeckého recenzního týdeníku „Pražské učené zprávy“ (Prager gelehrte Nachrichten).

Při něm vznikl v knihkupectví W. Gerla „Učený klub“ (Learned club). Byla to čítárna knih, novin a vědeckých časopisů, ale i místo prvních schůzek učenců Bornova okruhu. S „Pražskými učenými zprávami“ souvisí i vydání dvou důležitých knih psaných latinsky: byly to Pelclovy „Podobizny českých a moravských učenců a umělců“ a Voigtovo dílo „Literární akta Čech a Moravy“.

V období mezi 20. 6. 1773 a 20. 8. 1774 vznikla z Bornova podnětu „Učená společnost“. (Důležitou podmínkou jejího založení bylo zrušení jezuitského řádu v r. 1773.) Zakladatelem této společnosti nebyl mecenáš hr. F. A. Nostic, nýbrž tichý a v ústraní žijící učenec I. Born. Z činnosti „Učené společnosti“ vzešlo vydávání německy psaných „Pojednání soukromé společnosti v Čechách pro povznesení matematiky, vlasteneckého dějepisu a přírodovědy“.

V letech 1775-1784 je vydával I. Born. První tři svazky vyšly v r. 1775, 1776 a 1777; čtvrtý byl vydán v r. 1779 s ročním zpožděním a pátý v r. 1782 se čtyřletým zpožděním. Problémy s vydáváním vznikly poté, kdy se v r. 1777 Born přestěhoval do Vídně. Po jeho odchodu z Čech došlo také ke změnám v personálním složení „Učené společnosti“: do čela se dostal lékař a přírodovědec Jan Mayer.

Když v r. 1784 císař Josef II. navštívil Prahu, rozhodli se členové „Učené společnosti“ vystoupit ze soukromí na veřejnost. Císař tehdy (17. 9. 1784) přijal delegaci českých učenců ve složení: J. Mayer, A. Strnad a K. R. Ungar. Aby se tato společnost mohla ustavit jako veřejná instituce, bylo nutno přijmout stanovy.

Císař je sice neschválil, ale zároveň ani neodmítl. Nevyslovil sice souhlas s veřejným působením „České společnosti nauk“, ale na druhé straně souhlasil s tím, aby se scházela v budově Karolina a aby mohla přijímat domácí a zahraniční učence za své členy. Císařským guberniálním dekretem z 20. 11. 1784 byla tak činnost české veřejné „akademie věd“ legalizována.

První porada členů společnosti se konala dne 4. 12. 1784 v malostranském domě bratří Jana a Josefa Mayerových. Tajemníkem „České společnosti nauk“ byl tehdy zvolen Jan Mayer. Poté, kdy byl schválen upravený organizační statut společnosti (13. 12. 1784), uskutečnila se volba dalších vedoucích představitelů této instituce: prezidentem se stal matematik F. A. Šafgoč a druhým prezidentem kníže K. E. Fürstenberg, tehdejší předseda zemské vlády. Na shromáždění společnosti dne 25. 9. 1791, jehož se osobně zúčastnil i císař Leopold II., došlo k přejmenování této vědecké společnosti: od tohoto dne se nazývala „Královská česká společnost nauk“.

Za dobu patnácti let (1762-1776), kterou prožil v Čechách (Praha, Staré Sedliště), vyrostla z I. Borna přední osobnost evropské vědy i českého osvícenství. Informace o tomto učenci by nebyla úplná, kdybychom se nezmínili o jeho vztahu ke svobodnému zednářství.

Born vstoupil do zednářské lóže „U tří hvězd“ v r. 1770, kdy se vrátil ze Slovenska do Prahy. (Až do r. 1783 zde existovalo celkem pět zednářských lóží.) Svobodným zednářem zůstal i po přestěhování do Vídně, a to až do r. 1786, kdy byl zredukován počet lóží z rozhodnutí samotného císaře.

Nutno dodat, že ke svobodným zednářům („freimaurům“) tehdy patřila elita české společnosti – šlechtici i lidé měšťanského původu: J. A. Riegger, F. A. Šafgoč, K. R. Ungar, hr. P. Lažanský, hr. F. Salm, hr. J. Thun, J. Dobrovský, I. Cornova, W. Gerle, J. Stepling, J. Tesánek, A. Strnad, G. Dobner, F. M. Pelcl, bratří Mayerové a další.

Od r. 1777 až do své smrti žil I. Born ve Vídni. Tady předčasně zemřel dne 24. 7. 1791 ve věku nedožitých 49 let. Předčasný odchod tohoto učence způsobil, že jeho dílo nebylo dovršeno a není ani plně doceněno.

27. 12. 2017

PhDr. Rostislav Janošík