Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč nevolit Karla Schwarzenberga za prezidenta? (II.) – Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.

21. 1. 2013

 

Příčin, proč nevolit pana Karla Schwarzenberga za prezidenta, je hodně. Je divné, že si to veřejnost ještě dost neuvědomila a že panu Schwarzenbergovi není přece jen po tom všem poněkud trapné kandidovat na úřad prezidenta!

Strana TOP 09, jejímž předsedou je pan Schwarzenberg, má (měla) ve vládě jako své ministry pány Drábka, Hegera a Kalouska, jednoznačně spojené s řadou postupů, které nepříjemně zasáhly osudy, životy a příjmy většiny průměrně majetných, nebohatých a obzvláště chudých občanů Česka. Vymlouvali se, že to bylo nezbytné, protože se stát i občané zadlužili o strašně mnoho miliard, protože utráceli víc, než by měli. Kdo ale tomu zadlužení skutečně pomohl za těch posledních 23 roků, když před rokem 1989 ty státní dluhy byly zcela zanedbatelné? Jak je možné, že se u nás za kratičkou dobu objevila řada miliardářů? Kdo vysvětlí obrovskou privatizační loupež majetku státu koncem století, odsun peněz z penzijních fondů, nárůst korupce?

S týmem pana Schwarzenberga je spjata řada antisociálních zákonů, postihujících bezmocné, nezaměstnané, tělesně postižené, důchodce, rodiny s dětmi atd. Dále je s ním spjata důchodová reforma, které zatím skoro nikdo nevěří, plány na začátek likvidace našeho bezplatného školství. Proč postupně zaniká koncepce našeho po světě velmi uznávaného zdravotnictví? (Autor přednášel na řadě univerzit v USA. Tamní kolegové věděli, že jsme málo placeni, ale záviděli nám naši preventivní medicínu i to, že pacient měl zajištěno léčení bezplatně, aniž by finančně zruinoval sebe nebo svou rodinu.)

Je k nevíře, že část mladých lidí podporuje kandidaturu pana Schwarzenberga, jako by nechtěla vědět, že i díky jeho týmu budou muset platit, jejich rodiče a oni, za své školy, knihy a pomůcky nemalé peníze. A donedávna to nemuseli. Prý se jim zajistí půjčky, které začnou splácet, až se osamostatní. Jako by nikdo neviděl, kolik mládeže je dnes bez práce. Peníze jim budou půjčovat banky, které z toho budou chtít mít zisk. (Bude to jedna preferovaná banka?) Učaroval pan Schwarzenberg části mládeže tím, že je žoviální, občas šarmantní šedivý pán, který si s nimi dá pivo, který nedělá dojem, že poučuje, jak to někdy dělá pan Zeman? Ti mladí, které jako by okouzlil, by se měli sami sebe otázat, zda si bude moci příjmově průměrná rodina dovolit posílat do vyšších škol dvě nebo i víc nadaných dětí? To práce týmu kolem pana Schwarzenberga dnes znemožní.

Češtinu pana Schwarzenberga lze asi odpustit, vysvětlují to léta života v zahraničí. Někdy je pan ministr žoviálně vtipný, pohotový. Své zájmy úspěšně prosazuje (např. restituce svého značně velikého majetku). Má to ale stačit na funkci prezidenta? Špatné je, že první dáma republiky, pokud se jí stane elegantní 72letá paní Therese, rozená Hardiggová, nezná ani slovo česky (proto se asi v Čechách neukazuje), a že tchán potenciálního prezidenta, hrabě Johannes Hardegg z Ulrichskirchenu, byl prý významným nacistou a patřil mezi vedoucí kádry SA v Rakousku. Je pravda, že pan ministr neoficiálně prohlašoval, že němečtí obyvatele Sudet by se měli vrátit, dostat zpět své majetky, že mluvil o tom, že Benešovy dekrety vlastně už skončily? Toto by přece nesměl prohlašovat, třebas i neoficiálně.

Je dobře známé, jak dopadlo Schwarzenbergovo TOP 09 za posledních voleb do Senátu se svými nepočetnými hlasy. Jak mohou ti, co za peníze nebo z jiných příčin pomáhají, „masírovat“ českou veřejnost, přesvědčovat lidi, aby volili pana Schwarzenberga? Hrají tu zřejmě prvořadou roli i zahraničím koupená média. Zesnulý český literát B. Čelovský nedávno napsal smutnou knížku „Konec českého tisku“. Nezměnilo se nic k lepšímu? Je i nadále absolutní většina krajského tisku a několik hlavních deníků majetkem německých tiskařských koncernů? A ti koupení asi musejí poslouchat to, co šéfové chtějí?

Jsou ti, co tolik vyzdvihovali v médiích (někteří herci, spisovatelé, členové show businessu atd.) nutnost volby pana Schwarzenberga za prezidenta skutečně ta jediná česká kulturní i intelektuální elita, která jedině správně radí národu, anebo je to něco podobného, co se už přihodilo před časem, když dva herci dostali maximální publicitu se svou kolem voleb perfektně načasovanou žádostí „Přemluvte bábu…“? Tu „bábu“ sice přemluvili, ale dobré výsledky to nedalo.

Nebylo by špatné, kdyby proběhl nezávislý audit restitucí majetků pana Schwarzenberga i jiných prominentů. Jistě by hodně občanů mělo radost, kdyby proběhly dobře a kdyby se jim z plna srdce mohli omluvit za občas se objevující pochyby. Nějaká restituce církevních majetků by asi měla proběhnout, její rozsah by měl být doplněn hlubší analýzou, referendem. Restituce ano, ale aby byla „stravitelněji“, rozumněji a přesvědčivěji podána národu, který doznává stále víc restrikcí a utahování opasku a nerad slyší o výdajích miliard.

Pan Schwarzenberg by měl sdělit, proč byl proti zákonu o prokázání nabytí majetku, proti výběrovému řízení na členy rady ČNB a proč naopak podporoval možnost vlastnictví anonymních akcií.

Je nezbytné dodat, že málokdo zostudil tolik čest české diplomacie, jak to učinil ministr zahraničí pan Karel Schwarzenberg, když 21. května 2008 uznal suverenitu pseudostátu Kosova, proti vůli veliké většiny našeho národa, bez schválení parlamentem, proti vůli jeho zahraničního výboru, proti vůli prezidenta Klause, proti rezoluci Rady bezpečnosti OSN čís. 1244 z 10. června 1999, proti závěrům konference v Helsinkách z roku 1975 a bez přihlédnutí ke kriminální činnosti těch, kteří ten nový „stát“ reprezentují, vedou…

Ministr Schwarzenberg trapně pošlapal tradiční a ověřené česko-srbské bratrské vztahy a pomohl dle svých možností organizovat nový Mnichov, kde pro změnu místo Československa znásilnili Jugoslávii. I zde jako jeden z hlavních činitelů vystoupilo zase oficiální Německo (jako v r. 1938), mohutně podporované Spojenými státy a částí Evropské unie. Panu ministrovi bylo zřejmě jedno, že jsme nedodrželi smysl a obsah dvou významných mezinárodních dokumentů, že jsme se uvedli de facto jako poslušný vazalský stát. To neznamená, že jsme se měli zříci svých dnešních spojenců přesto, že udělali velmi závažné až tragické chyby v souvislosti s Kosovem – Jugoslávii. Šlo o to, zachovat si rovnou páteř a svou důstojnost, jak to udělalo například Slovensko, které zatím s většinou států světa Kosovo neuznalo a nikdo ho ze zrady neobžaloval. Otázka se v České republice přece měla prodiskutovat se svými občany, s parlamentem, s prezidentem. Jak jen pan ministr má odvahu kandidovat, aby se stal prezidentem České republiky, po této kosovské ostudě? Funkce prezidenta České republiky je přece velmi čestná, zodpovědná a nejen dekorativní.

Pan ministr Schwarzenberg se zachoval jako protisrbské převtělení Rakousko-Uherska, a kdyby žil v roce 1914 ve Vídni, velmi pravděpodobně by se svou známou vtipností posměšně provolával vídeňským nářečím to, co provolávali před přepadením Srbska vídeňské davy: Serbien muss sterbien, místo gramaticky správného a jeho srdci bohužel asi blízkého Serbien muss sterben, nebo-li Srbsko musí zemřít.

17. 1. 2013

Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

K jednání politiků

(Vladimír Veselý, 23. 1. 2013 11:24)

Těch důvodů pro nevolbu Karla Schwarzenberga je víc, včetně jeho spojení jako ministra zahraničí s Bildebergy a státy, které nás tím používají jako svůj protektorát. Ani "menší zlo" Miloš Zeman nemá čistý štít. Navíc jeho nově zřejmé spojení s Václavem Klausem také něco napovídá. Stejně jako jeho snaha zavést povinnou volební účast, aby musela být zvolena vůle oligarchů.
Na vině je především jako řešeto děravá Ústava, nekonkretizující plně řadu úkonů. V daném případě jde o slib prezidenta, jehož kontrolu jednání ponechává na jeho vědomí a svědomí. To může být velmi široké a neodpovídat plně vůli národa. Bylo by ale možné upravit alespoň volební slib prezidenta, tak aby jako Loganův zákon v Americe jeho jednání ve prospěch mafiánů a cizích mocností proti zájmům lidu nepřipouštěl. Například dovětkem k prezidentskému slibu: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nepropůjčím se k žádnému jednání nebo činnosti, které by byly v jejich neprospěch.“. Ponechávat hodnocení činnosti na vědomí a svědomí jednotlivce je velice nebezpečné