Svobodné noviny na internetu

Sotva uplynulo pár dní, kdy byl ve SN na internetu uveden článek „Koleda, Koleda, Štěpáne“, související se svátkem prvomučedníka sv. Štěpána, jeho smrtí ukamenováním a zvyklostmi podle lidové pranostiky (č. 1/2015). Kolik k smrti umučených muselo za následných dva tisíce let odejít z tohoto světa. A jsou zde další… Francie, Paříž.

Když budu hodně odvážný, možná až krutý, uvedu, že Štěpán si svou smrt také „vykoledoval“ tím, že hájil cestu, kterou hlásal Kristus. Ostatně i sám Ježíš si svou smrt „vykoledoval“ tím, že hlásal slovo Boží a sliboval příchod Božího království: „Já jsem pravda, cesta a život!“

Úděl osudu? Dva tisíce let tomu a jsme nikoliv na pokraji, ale v průběhu další náboženské války, byť vedené jen jednostranně. Tím se však musí zákonitě zapojit i strana druhá, aby se dokázala bránit. Neříkám – ubránit – nahlížím-li na současný vývoj, který pokračuje jako blížící se vlna tsunami. Válka, která je zatím označována jako ohrožení svobody slova. Je historicky známo, že žádná válka nezačíná jen tak z ničeho a pro nic za nic.

Jsem přesvědčen o tom, že svoboda není jen pouhou „svobodou slova“. I ta by měla mít své meze. Bohužel, mnohé sdělovací prostředky, nevyjímaje francouzský časopis, tyto meze neznají. Směšné, hanlivé, morálně ponížené a urážlivé karikatury Buddhy, Krista, Mohameda, kteří jsou představiteli světových náboženství, jdou až hluboko za hranici ušlechtilosti svobody slova. Možná že ti ještě živí, jako papež (Svatý otec) či dalajláma (Jeho Svatost) se vlastní karikatuře dokáží zasmát. Těžko v to ale věřit, když jde o vyznavače proroka Mohameda, který po většinu svého života hlásal a rozšiřoval „svoji víru“ bojem se zbraní v ruce. Potoky krve… Dnes shůry žehná našim samopalům.

Takže i ten hrůzný a odstrašující čin v Paříži byl svým způsobem „vykoledovaný“. Ostatně není jediným. Je jen pokračováním toho, co zde v minulé době bylo, co zde je a co zde bude i nadále. Vždyť si o to naše společnost (a novinářská elita především) přímo koleduje. Netřeba poukazovat na Sýrii, Irák, Kurdistán. Proč velice rádi zapomínáme na země s nejvyšším stupněm pronásledování křesťanů: Severní Korea, Saúdská Arábie, Afghánistán, Irák, Somálsko, Maledivy, Mali, Irán, Jemen, Eritrea, Tanzánie, Keňa, Uganda, Niger… V některých zemích pouhé držení Bible znamená trest smrti nebo pracovní tábor pro celou rodinu (Korea). V Saúdské Arábii (přítel USA a celého Západu pro sílu petrodolarů) musí všichni obyvatelé žít podle islámským zákonů. Náboženská policie tvrdě sleduje dodržování šária (pravá cesta) a přestupky tvrdě trestá, konvertitům hrozí trest smrti. Nestátní církev v Číně je nadále pokládána za ilegální… Koleda, koleda, prásk… otevřeli jsme se světu, otevřeli jsme si cestu k našemu utrpení, nejspíše i k vlastní smrti. Dříve nebo později. Zdá se vám to kacířské? Prostudujte historii, jak se v minulosti Evropa bránila tažení z Východu!!! I Vídeň by si to měla včas připomenout. A nezapomínat přitom ani na holocaust!

A reakce??? Politik se poradí s poradcem (mnohdy nekompetentním) a vydá prohlášení. Tuctový občan vyslechne zprávy rozhlasu nebo televize, zapije to zdravým pivem nebo ještě zdravějším kozím mlékem a jde si spokojeně lehnout. Čtenář Lidových novin se zaraduje ze zeleného (slavnostní barva tohoto periodika?) záhlaví s nadpisem „Islám, korán, džihád“, prolistuje stránky, přečte dílek pro něj zajímavý a vycpe s nimi promočené boty z jarního deštivého počasí. Když si někdo dá práci a zašle svůj „nenovinářský a nenomenklaturní“ názor, těžko se dočká, že by se objevil v odstavci či dvou v levém dolním rohu vedle „Pravdy a lži“ Josefa Klímy.

Dovolím si z novin 10. 1. 2015 trochu parafrází. „Krvavé finále“ (garantuji, že ještě neskončilo, bude mít své krvavé pokračování). „Svoboda slova je svatá“ (imám diktuje do novin, jeho bojovníci už fasují další ostrou, střelbou a smrtí bude trestaná). „Karikatury časopisu Charlie Hebdo ležely radikálním muslimům v žaludku už dlouho“ (takže se přijeli do Paříže vyzvracet). „Hledají se, chtějí někam patřit“ (pokud nevědí, kam patří, ať se vrátí ke svým kořenům; kdo je minorita, kdo je majorita; nejhůře je na tom ten trpící). „Islamizace Evropě nehrozí.“

Zcela jistě toto není vše, co bude k „dané tématice“ zveřejněno. Hlavně aby ta proklamovaná svoboda slova nedopadla tak, jako proklamovaná demokracie, co se transformuje na anarchii, či zatím mírnější „cochcárnu“.

František Růžička, České Budějovice