Svobodné noviny na internetu

http://gathriel.blogspot.cz/2012/05/pohled-andromedanu-na-galaktickou.html

Nyní budeme hovořit o lidské rase jako celku, jak ji vidí Androméďané.

Lidská rasa je neobvyklá tím, že má všechny členy rasy odvozené od jedné genetické linie. To zdůvodňuje pozoruhodné příležitostné interakce velkých lidských civilizací, ale ať je tomu tak či onak, lidské galaktické civilizace, i když se skládají z jediného klanu, mají rozmanité evoluční historie.
Každá kultura se velmi liší ve způsobu, jakým se vyvíjela. Nikoli jako druh, ale jako kultura. Docházelo k nedorozuměním a konfliktům. Tradice existují proto, aby se minimalizovala pravděpodobnost nedorozumění a aby se snížily negativní důsledky jakýchkoli špatných komunikací, které by mohly nastat.
Takže byli natolik dostatečně vnímaví, aby věděli, že musí dát věcem řád k tomu, aby se pokusili minimalizovat válku lidí mezi sebou. Kromě toho, chování jednotlivců se odráží na druhu a rodu. To, že se činy jednotlivců odráží na celém klanu, s námi sdílí androméďanská lidská rasa.
Nikdo není dokonalý vzhledem ke zdvořilému a správnému chování. Nebezpečí neformálnosti je v tom, že bude špatně pochopena nebo špatně komunikována. Tradice lidské interakce byly předky vyvíjeny v průběhu věků. Když starší rasa trvá na tom, aby nová civilizace dodržovala tradice; například: Androméďané sestoupí, představí se, řeknou „OK, chlapci, je čas jít na show.“
Show je v tomto případě Andromédská rada, jsme zváni na Andromédskou radu. Co budou dělat je, že nás naučí tradici, správný způsob představení se, chování před všemi těmito civilizacemi, protože budete špatně pochopeni, když přijdete se slovy „Hej, chlape, vo co de?“ Budete úplně špatně pochopeni. [Smích]

Pomáhá to mladým rasám vybudovat si kulturu, která bude fungovat v galaktické civilizaci, stejně tak jako to pomáhá zaručit, že se tato mladá rasa se stane ctnostným a produktivním členem Galaktického společenství.
Šediváci.
Dovolte mi přečíst to znovu. Šediví se účastnili všech Prosazovacích válek vyhlášených reptiliánskými aliancemi a jsou jim přičítány tři náhodná vyhubení v posledních deseti tisících letech. Neříká se tady kdo, takže já nebudu říkat, že to byli lidé, protože to nevím. Skutečnost, že vyhladili rasu je pro mě dost.
Jsou vyšetřováni kvůli nadměrným genetickým manipulacím na nejméně dvou rasách, vaše pozemská rasa je jednou z nich.....
big79@seznam.cz

Alice Horáková z agentury AMI Communications:

Na pražské konferenci Let My People Live! se objevil i Vladimir Jakunin, muž kvůli kterému byl český prezident Miloš Zeman loni pod palbou kritiky. Zamířil totiž na ostrov Rhodos na konferenci Dialog civilizací právě na pozvání Jakunina, muže, jenž je na americkém sankčním seznamu. V seznamu hostů konference, který dostala média, Jakunin uveden není.

Vladimir Jakunin je vlivný ruský podnikatel, šéf společnosti Ruské železnice a člověk blízký Vladimiru Putinovi. Proto se také ocitl na seznamu lidí, vůči nimž Spojené státy a Austrálie uvalily sankce. Evropská unie jej naproti tomu nijak nepostihuje, takže ruský podnikatel může každý rok bez problémů cestovat na Rhodos na konferenci, kterou sám založil a kde se setkává i se Zemanem.

Jiří Ovčáček, mluvčí českého prezidenta Miloše Zemana, tvrdí, že s pozváním Jakunina do Prahy nemá Hrad nic společného. „Seznam hostů konference je zcela v gesci jejích organizátorů. Nelze vyloučit, že se pan prezident s panem Jakuninem neformálně setká, ale v jeho oficiálním programu to není,“ řekl iDNES.cz Ovčáček.

Zeman: Jsem jedním ze šesti milionů Židů zabitých nacisty

K setkání Zemana s Jakuninem došlo už na slavnostní večeři v Obecním domě, kde se spolu přátelsky zdravili -Pražské akce se účastní více než 500 hostů, mezi nimi jsou i slovenský prezident Andrej Kiska a bulharský Rosen Plemenliev.
-
Moše Kantor také získal čestný doktorát na univerzitě Tel Aviv (2004),[5] medaili za zásluhy "zásluha o toleranci" od Ekumenické nadace tolerance (2011) a cenu European Jewish Leadership (2012).
Kantor se tři roky po sobě zařadil mezi 50 nejvlivnějších židů na světě
-
Praha kvůli sporům pošle na záchranku personální a finanční audit
21.1.2015
Praha pošle na záchrannou službu personální a finanční audit, který má prověřit tři poslední roky fungování příspěvkové organizace. Rozhodla o tom rada města, řekl radní pro zdravotnictví Radek Lacko (ANO). Vedení záchranné služby několik týdnů opětovně řeší spory se zaměstnanci.
Ředitel záchranky Zdeněk Schwarz potvrdil, že o auditu ví.

„Vyslechli jsme si obě strany a dospěli jsme k závěru, že nejlepší cestou, jak situaci zklidnit, bude provedení auditu,“ řekl ČTK Lacko. Výsledky by měly být známy v průběhu února nebo března.

Podle ředitele se podobná kontrola se odehrála v minulosti, žádné pochybení prý nezjistila. „Doufám, že (audit) minimálně ověří, jaká je pravda, a že revolucionáři nás obviňují neprávem,“ dodal Schwarz.

Zaměstnanci záchranné služby v uplynulých týdnech několikrát uvedli, že nejsou spokojeni s pracovními podmínkami. Mluvili mimo jiné o obhroublém jednání a vyhrožování. Na problémy přišli upozornit i na prosincové zasedání zastupitelstva. Vedení záchranářů jejich argumenty odmítlo. Záchranná služba, která má kolem 500 zaměstnanců, se letos stala předmětem zájmu médií také při sporu s nemocnicemi ohledně předávání pacientů
-
Viac informácií o činnosti špecifikovanej skupiny môžete voľne získať na internete.

Chudí jsou oběťmi skartační kultury. Taková je pravda. Dnes nevyhazujeme pouze papír a zbytky. Vyřazují se lidé. Diskriminace je druhem takového odpisu. Přichází mi na mysl kastovní systém, ve kterém už by se nemělo pokračovat. Také vyřazování nám už dnes připadá normální.
-
Nad tím, že odpis lidí je jako státní terorismus, se musím zamyslet. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel a opravdu nevím, co říci. Jistěže vyřazování lidí nepůsobí jako pohlazení, spíše jako příkaz: ne, ty ne, ty půjdeš ven.
-
Ideologická kolonizace, neomalthusianismus a zvláštní případy v rodinné pastoraci

Papež: „Co se týče ideologické kolonizace, zmíním pouze jeden příklad, který jsem zaznamenal. Před dvaceti lety, roku 1995, požádala jedna ministryně školství o vysokou půjčku na výstavbu škol pro chudé. Půjčka byla poskytnuta s tou podmínkou, že se v oněch školách děti na určité úrovni budou učit z jisté knihy. Byla to dobře didakticky upravená učebnice, která vyučovala teorii genderu. Ona žena ovšem půjčku potřebovala, proto podmínku přijala. Zároveň však dala vydat jinou učebnici a vyučovalo se podle dvou knih… Něco takového se jmenuje ideologická kolonizace: vstoupit do národa s určitou myšlenkou, která s tímto národem nemá nic společného – týká se některých skupin tohoto národa, avšak nikoli všeho lidu, a kolonizovat národ touto myšlenkou, která chce změnit nebo mění jeho mentalitu a strukturu. Během poslední synody si na něco podobného stěžovali afričtí biskupové: určité půjčky totiž vnucují určité podmínky. Proč se využívá potřeb určitého národa a příležitosti, jak získat sílu prostřednictvím dětí? Ale to přece není nic nového! Totéž dělaly diktatury v minulém století. Vzpomeňte si na fašistickou mládežnickou organizaci Balilla nebo na Hitlerjugend. Takto chtěli kolonizovat lid, ale k jakému utrpení to vedlo. Národy totiž nesmí ztratit svou svobodu. Národ má svou kulturu a historii, když ale koloniální impéria diktují své podmínky, usilují o ztrátu národní identity a nastolují stejnost. Taková globalizace se podobá kouli, kde všechny povrchové body leží ve stejné vzdálenosti od středu. Rád užívám jiný model pro označení pravé globalizace. Je důležité globalizovat, ovšem jako v mnohostěnu, kde každý národ a každá část uchovává vlastní identitu, aniž by podlehla ideologické kolonizaci. Takto vnímám ideologické kolonizace. Existuje jedna kniha – odpusťte mi, že dělám reklamu – jejíž styl bude možná zpočátku trochu nepřístupný, protože byla napsána v Londýně roku 1903. Onen spisovatel ve své době zažíval drama ideologické kolonizace a popsal je ve své knize, nazvané „Pán světa“. Autorem je Benson, psal v roce 1903, ale tuto četbu vám doporučuji. Dobře totiž pochopíte, co míním ideologickou kolonizací.

Zapomenutá anti-utopie Roberta H. Bensona Branislav Michalka

Pomníček, který zbudovala literární historie papežskému komorníkovi sv. Pia X., Robertu Hugh Bensonovi, je nevalný. Nějaká ta zmínka v encyklopediích, pár odkazů na internetu. Asi tak si ho cení svět, který v úžasu sedá na zadnici před každou rakouskou husou tlačkající nudné bláto banálních zvrhlostí.

Nemohlo mu být vskutku vyčleněno příhodnější místo, symbolizující jeho status v almanaších zapomnění, jako ta skulina, ze které jsem ho vylovil v jednom obskurním antikvariátu. Čmuchal jsem po Bensonovi léta bezvýsledně, až na mě počkal na nejnepravděpodobnějším místě, kde by ho nehledal žádný detektiv – mezi detektivkami. Dobrák antikvariátník usoudil, že místo té vínovočervené knihy s názvem Pán světa je mezi lopotnými nádeníky kriminálních eposů a zasunul ji tam, aby na mě čekala. Odměnou za její trpělivost, se kterou mě tam vyčkávala, bylo zlepšení jejího sociálního postavení, provedené přesunem z antikvariátního ghetta do polic mé bibliotéky. Zde dožívá podzim svého života.

Ale k věci! Knihu vydal Spolek sv. Vojtěcha v roce 1933 a zřejmě se nic podobného už nechystá učinit. Je to kniha nemoderní a vydavatel by mohl pomýšlet na její znovuvydání pouze tehdy, pokud by se chtěl zavděčit hrstce staromilců, což nepředpokládám. Přesto, bych se rád pokusil vyvolat alespoň zájem o Bensona, aby se snad jednoho dne někdo ujal edice jeho děl.
Muž, který knihu nazvanou Pán světa sepsal, se narodil 18. listopadu roku 1871 v Anglii, zemi proslulé výrobou vynikajících katolických spisovatelů. Tyto produkty pak exportuje do zahraničí. Robert Hugh Benson spatřil světlo světa ve Wellingtonu jako nejmladší ze šesti dětí Edwarda Whita Bensona a Mary Sidgwickové. Jeho otec, anglikánský duchovní, tam vykonával funkci ředitele na Wellington College a po několika letech to dotáhl na prvního biskupa v Truro, aby později, v konečné fázi, završil svou kariéru na postu pro anglikánského arcipastýře nejvzácnějším, jako arcibiskup z Canterbury. Tehdy dosáhl Hugh, jak mu doma říkali, věku dvanácti let. Rodina patřila k viktoriánským a edwardiánským prominentům a dva z Hughových bratrů, Arthur Christopher Benson a Edward Frederic Benson byly počítáni za dobové literární celebrity. Arthur Christopher, vyučující na prestižní škole v Etonu, kde později studoval i Robert Hugh, byl dokonce autorem textu k nehynoucí „flašinetovce“ Land of Hope and Glory, kterou dodnes na novoročních koncertech vyřvávají rozveselení a hrdí Britové spolu s neméně slavnou Rule, Britannia!

Bensonovo dětství odpovídalo postavení jeho rodiny, době a povolání jeho otce. Absence jakýchkoliv sociálních problémů, milující rodiče a atmosféra domácnosti prodchnutá duchovností, byly dokonalými podmínkami k bezstarostnosti.
- See more at: http://www.stjoseph.cz/pan-sveta

Putin je největší ochránce ruských Židů, řekl v Praze evropské vlády ke zvýšení ochrany Židů. ... Židé se v Evropě hodně bojí a jsou blízko novému exodu, míní prezident Evropského židovského kongresu Moše Kantor. Vyzval proto v Praze evropské vlády ke zvýšení ochrany Židů- řekl na konferenci Let My People Live! Ano - bude líp: Putin je největší ochránce Židů, řekl Kantor. O Krymu mluvit nechtěl
Ruského prezidenta Vladimira Putina zároveň označil za velkého přítele ruské židovské komunity. „Putin je největší ochránce Židů v Rusku,“ prohlásil dokonce. „Není třeba hned všechno politizovat,“ uvedl také Kantor na tiskové konferenci před začátkem mezinárodní konference Let My People Live!, kterou na Pražském hradě pořádá právě Evropský židovský kongres. Odmítl odpovědět na otázku jednoho z českých novinářů, jak vnímá politiku Putinova režimu vůči Krymu, který Rusko anektovalo. Vyhnul se odpovědi s tím, že kvůli tomu akce v Praze ani tisková konference není.

Evropské vlády by se podle Kantora měly postarat o zajištění větší bezpečnosti pro Židy. Jednou z možností je podle něj zřízení postu zvláštního vyslance, zmocněnce který by se zabýval atisemitismem. „Pokládám myšlenku onoho zmocněnce za užitečnou,“ reagoval český premiér Bohuslav Sobotka.

Kantor také zmínil, že by na pražské konferenci měla být přijata deklarace vyzývající k přijetí společné evropské legislativy, aby se Židé v Evropě cítili bezpečněji. Pozornost na jeho tiskové konferenci vzbudil jeden z ruských novinářů, který se Kantora nechtěl ptát anglicky. Kantor svolil, ale odpověděl anglicky. „To byste se tu také zítra mohli ptát japonsky,“ zavtipkoval. - „Je dobré si připomínat kořeny zla. ....
Reakce na reportáž uvedenou na stránkách Týden.cz.
Na informace vytržené z kontextu musíme opět stručně reagovat. Na poradě ředitele se diskutovalo na téma, že někteří záchranáři odmítají sloužit na jiné výjezdové základně v Praze a požadují služby pouze na jedné jimi vybrané. Zaměstnavatel zopakoval, že mají v pracovní smlouvě území výkonu Prahu a mohou teda být vypisováni na kteroukoliv výjezdovou základnu dle potřeby provozu. S tímto vědomím k ZZS HMP nastoupili a souhlasili. Takto je zajištěna činnost na všech ZZS v ČR a zcela standardně mohou záchranáři sloužit na kterékoliv výjezdové základně. Takto jsou služby zajištěny desítky let. Není to nic nového. Naopak někteří záchranáři zcela nově požadují tuto výjimku. Protože se odboráři neustále dokola ptají na důvody, zaměstnavatel uvedl, a to již opakovaně, celou řadu zdůvodnění, proč rozpisy směn pro všechny záchranáře jsou zajištěny na všech výjezdových základnách. Zpětně i na základě reakce týden.cz se domníváme, že se jednalo o zcela účelové jednání ze strany odborářů, kteří na poradu přišli se skrytým nahrávacím zařízením a v rozporu se zákonem i dobrými mravy pořídili tajně nahrávku, kde si vynutili opakovanými dotazy a neustálým nátlakem na vedení organizace, aby sdělil krom celé řady důvodů i negativní důvody z provozu. Mezi nimi byl uveden i důvod ztrát cenností při výjezdech. Proč odboráři a týden.cz zcela účelově vypichují tento důvod je zřejmé z celého znění článku, tj. aby vytvořili pocit, že ředitel organizace tvrdí o záchranářích, že kradou.