Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smíření – František Růžička

5. 1. 2016

Netřeba hned na začátku této statě uvádět, že se bude jednat především o svátost smíření. Byť se nacházíme v plně sekularizované společnosti, přesto nám to nedá, abychom se zejména v současné době neodvolávali na kořeny křesťanské kultury celé Evropy. I medicína moderního vědeckého ducha přiznává, že je potřebné se smířit se sebou samým a tak přijímat i případné útrapy atakující nemoci. Obdobně je tomu i v politicko-společenském životě, kdy bychom měli být smířeni i s celým svým okolím. Dost na tom, že se budeme stále hůře a hůře smiřovat s tím, co nám servíruje moudrá Matka příroda.

Z pohledu každodenní zkušenosti v běžném životě víme, že každou špínu je nutné umývat. Stejně tak uklízet svou domácnost, svůj dům, své okolí. Takto by s páchanou „špínou“ měla zacházet i celá společnost s využitím optimálních zákonných prostředků. Zejména pak všechny vrcholové instituce.

Z pohledu náboženského vyznání (v naší církvi) se pak svátost smíření v minulosti vyvíjela podobně jako i jiné svátosti. V prvních staletích existovalo veřejné pokání pro obzvlášť těžké hříšníky. Ti, kteří se po svém křtu dopustili například vraždy, cizoložství, modloslužby, dodržovali několik let přísnou kázeň, než mohli dosáhnout svého smíření. Dnes je však církev označována za přísného soudce a mravokárce, který jen někoho moralizuje, ale na řešení skutečných životních problémů jasnou odpověď nedává.

Přesto katoličtí křesťané věří, že Kristus působí i dnes, je možné k němu přicházet se svými chybami, proviněními, životními nezdary a dosáhnout odpuštění hříchů. Vždyť jak zaznívá z evangelia sv. Jana, řekl vzkříšený Kristus apoštolům: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20.23). V tomto odkazu také byla ustanovena svátost smíření, v níž lze nalézt odpuštění, sílu k nápravě a nové odhodlání ke konání dobra při dalších krocích životem.

Opusťme teď hlubší teologický výklad a jednoduše se ohlédněme za minulostí. Bývalo zvykem, že ve farnostech se ve stanovený den (zpravidla před Vánoci či Velikonoci) sjíždělo více kněží, aby stačili vyzpovídat věřící, kteří před zpovědnicemi postávali v dlouhých frontách. Kněží však stále ubývá, ve větších městech se proto praktikuje společná bohoslužba svátosti smíření. Ta se obvykle skládá ze společné kající bohoslužby, následuje individuální vyznání hříchů zpovědníkovi a rozhřešení. Za velmi naléhavých okolností se může po schválení biskupa přistoupit i ke svátosti smíření se společným vyznáním i společným rozhřešením.

Závěrem uveďme, že každý věřící by měl alespoň jednou za rok vykonat tuto svátost smíření. Ovšem pro skutečnou hygienu duše a pro rozvíjení vztahu s Bohem je doporučeno častější přistupování. Otázka mít svého stálého zpovědníka je však v dnešních podmínkách poněkud složitá. Každopádně platí jisté zákonitosti, kterými jsou upřímná lítost, vyznání hříchů a zadostiučinění (vykonání pokání).

Tato pravidelná bohoslužba se konala i v katedrále sv. Mikuláše ve čtvrtek před čtvrtou adventní nedělí. Ten, kdo přišel na „večerní roráty“ (protože byl ráno na cestách), mohl být proto trochu překvapený.  V sobotu odpoledne se pak uskutečnila svátost smíření pro děti.

František Růžička, České Budějovice

p1310662.jpg

Začátek bohoslužby smíření

p1310665.jpg

Čtení z Písma

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva!

(Andreas Klaus, Martina - Kraus a psychiatr, 9. 1. 2016 13:10)

Martina: Jaroslave, ty říkáš, že bankám nejde o naše peníze. O co tedy?
To říká ekonom Andreas Klaus. Podle něj nejde bankám o naše úspory, ale o naši duši. Odevzdáváš jim tu svoji moc. Uvěříš tomu, že když si půjčíš peníze, tak budeš mít tu věc. Jedna banka měla reklamní kampaň, kde půjčku poskytoval čert nebo ďábel. A to je přesně ono. Protože, co ti nabídne čert nebo ďábel v pohádce? On ti nabídne všechno hned. Jenom tu duši za to dáš – až po smrti. Tak si řekneš, po smrti mi to nevadí a krví to podepíšeš. A od té chvíle nemyslíš na nic jiného, víš, žes tu duši dala už teď, nemůžeš ji dát až potom. Reklamní slogany na banky by měli být postižitelné. Slyšel jsem reklamu, že si můžete koupit to, na co nemáte. A o tom je ta hra. Myslím, že by to mělo být postižitelné. Kdyby tady někdo chtěl tvořit nějaký svět bez deprese, tak by musel tohleto rozmetat.
Martina: Ale když jsi podnikatel, živnostník, musíš mít účet v bance a přijmout ty podmínky.
Požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva ! Není to nápadné? Musíš mít účet v bance, kdo to vymyslel? Asi je to kvůli pořádku. Andreas Clauss mluví o tom, že banka, když vyhlásí bankrot, má právo na okamžité splacení úvěru. A když nemáš ty peníze, tak ti zabaví majetek. O tom se při prodeji hypotéky či úvěru samozřejmě mlčí.
Martina: Co s tím můžeme dělat? Zní to jako politické rozhodnutí. Můžeš udělat to, že prostě provozuješ činnost, na kterou máš, a nebo si půjčíš od kamarádů. Nebo půjdeš do etické banky. Třeba v Německu jsou. Nepůjčují na úroky. Protože požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva.
Martina: Existuje u nás taková etická banka?
Myslím, že Karel Janeček má takovou etickou banku, kde půjčuje na vybrané projety, které jsou potřebné, asi za 0,9 %. To je ten oblíbený argument. Je to argument založený na strachu. Já myslím, že by se tolik nestalo. Že by nám prospělo, kdyby existovaly takové malé samosprávy. Vždyť kolik ministrů je obžalovaných? S kolika probíhá řízení za podezřelé transakce? Ty lidi dostali krátkodobou moc a snaží se ji využít. .... Jestliže z jedněch voleb vyjde stejná parta, která má tu moc tohle dělat, tedy vytvářet si zákony, aby mohla vládnout tak, jak potřebuje, tak to není nějak v pořádku. Pak ten systém má někde problém. Zvýšení spotřební daně za pohonné hmoty ilustruje, jak jsou mocní mimo. Zdravý rozum by asi předem tušil, že dojde místo zisku k propadu
Martina: Ty se tomu směješ, ale jsi součástí toho systému. Jak to zvládáš? Cítíš se vydělený?
-Ne, já si myslím, že oni jsou mimo. Já si myslím, že když někdo prohlásí, že do státního rozpočtu získá více peněz tím, že zdraží plomby – vynásobí počet lidí tou přirážkou, tak si myslím, že je naivní a legrační a že je mimo. ..... Můžeme ovlivnit úplně všechno, jen se musíme dívat dovnitř
Martina: Psychiatr Cyril Höschl řekl, že do jeho ordinace mnohem více přicházejí lidé, kteří mají obrovskou zodpovědnost, ale jen malou možnost ty skutečnosti ovlivnit. Je to tak? Nebo je to jen náš pocit?
- Je to pořád o tom samém. Když se soustředíme na ten vnější svět jako na ten jediný existující, tak nabudeme dojmu, že nemůžeme nic změnit. V momentě, kdy se otočíme jedním okem dovnitř a díváme se do vnitřního světa, uvědomíme si, že ovlivňujeme úplně všechno. Svým vnímáním, svojí interpretací. Způsobem, kterým do toho prostoru vstupujeme. Zda do něj vstupujeme s nějakou nabídkou nebo jen poptávkou. Staré paradigma říká: Co z toho prostoru budu umět vytěžit, kde vydělám peníze? A to nové říká, s jakou nabídkou přicházím, co nabízím jako dar? Jestliže jsme unikátní bytosti, pak patrně máme unikátní dar. Pak je naším úkolem tento dar rozvinout a tomu prostoru ho poskytnout.
Martina: Jak zjistím, co je můj dar? Třeba se teď mnoho posluchačů cítí vyždímaných. Mají pocit, že všechno už odevzdali rodině, systému. - Svůj dar poznáš podle toho, že to je to, co opravdu miluješ.

Jak si nevydělám na blogu aneb před pár dny mi přišla nabídka

(MIKEŠOVÁ, 8. 1. 2016 11:46)

Před pár dny mi přišla nabídka, zda bych si chtěla přivydělávat psaním článků. Z pochopitelných důvodů neuvedu od koho, řeknu jen, že redakce Idnes to rozhodně nebyla. V nabídce šlo o to, abych zhruba jednou za týden vydala silně tendenčně zaměřený článek s tím, že za každý obdržím pověstných „třicet stříbrných.“ Kurs takzvaného „stříbrného“ vůči koruně nebyl vůbec nezajímavý. Forma podání by záležela na mně, šlo by o to, abych silným hlasem zapěla chvalozpěv na toho pána, který sedí na Pražském hradě. Chválit až přehánět, co krásného při té či té příležitosti řekl nebo udělal. Podobným způsobem se občas pro změnu rozepsat o jeho „kolegovi“ v Kremlu. Postavit se za nějakou myšlenku jednoho nebo druhého a pěkně ji vysvětlit čtenářům, fantazie se prý meze nekladou, jen by to nesmělo působit ironicky nebo příliš nevěrohodně. Pokud bych chtěla napsat něco kritického, měla bych naopak obrátit své nabroušené virtuální pero směrem k EU, NATO, případně také české vládě.
Jakkoli by se mi takový mrzký peníz navíc hodil, komu by ostatně nepřišel vhod, na nabídku jsem nereagovala. Pokud si její autor přečte tento můj článek, ať jej bere jako odpověď. Takové psaní by se nejen příčilo mému přesvědčení, ale na objednávku bych nepsala ani ve prospěch opačných názorových proudů. To raději zůstanu u článků o kamarádovi proutníkovi Karlovi, o svých tajných snech a touhách, které vlastně vůbec tajné nejsou a o všem ostatním obyčejném. Nakonec, třeba se zde o tu skvělou nabídku rád postará někdo jiný.
Sobota 2.1.2016
A REALITA:Pravda je podle sociální demokracie následující: Tuto rostoucí kriminalitu nezpůsobují utečenci, ale pravicoví radikálové, kteří na ně útočí, což je perfidně uvedeno do souvislosti s demonstracemi hnutí Pegida. Utečenci (vesměs z rozvrácených pramálo civilizovaných končin) nemají tedy větší zločinnost než (supercivilizovaní a superpacifičtí) Němci! SPD tedy neví nic o kriminalistických studiích, konstatujících dvojnásobnou zločinnost u muslimů ve srovnání s Němci, nic o berlínských vězeních, zaplněných z 90 % muslimy, nic o vyděšených rodinách v okolí uprchlických zařízení, jejichž dcery už nemohou volně vycházet, aby nebyly obtěžovány, popř. znásilněny někým z přistěhovalců. Tyto věci německý tisk zamlčuje, protože bezpečí a informovanost vlastních občanů mají pro něj menší význam než nutnost hájit politickokorektní ideologii."
V rodném městě finského premiéra uprchlíci údajně znásilnili 14letou dívku.
"Tu a tam ale přece jen něco „unikne“. Kdyby sociálně demokratičtí bořitelé předsudků zalistovali týdeníkem Spiegel z 24. 10., konkrétně článkem „Choulostivá čísla“ (Heikle Zahlen), dozvěděli by se, že policie pod tlakem stále více znepokojené veřejnosti začíná jednat, avšak naráží na ideologicky podmíněnou neochotu úřadů spolupracovat. Polibek ještě neznamená sex. Azylanti v Dánsku budou školeni, že se ženy nesmí znásilňovat. Když se Spolkový kriminální úřad pokoušel zjistit, kolik trestných činů utečenci páchají, většina spolkových zemí odmítla tyto údaje poskytnout, protože by je mohli zneužít „šiřitelé nenávisti“ a protože „žadatelé o azyl nemají být stigmatizováni“. V Brunšviku (Dolní Sasko) zřídila policie zvláštní vyšetřovací úřad pro uprchlíky, protože „věci se začínají vymykat kontrole“. Po příchodu 5000 migrantů dostala policie mnoho stížností od lidí, které obtěžují Severoafričané, když se opilí vracejí ze supermarketů. Enormně vzrostl počet vloupání......

Němci žijí na jiné planetě:... již dávno plánovaná euroelitami v rámci projektu „Euro-Mediterranean Partnership“!

(Aleš Valenta , 8. 1. 2016 10:02)

Zpráva o sjezdu německé SPD - Ve dnech 10. až 12. prosince se v Berlíně konal sjezd německé sociální demokracie, která je od posledních voleb součástí velké koalice CDU-CSU-SPD. Proběhl v bojovné atmosféře. Několik set delegátů se navzájem ujistilo o svém neochvějném odhodlání bojovat proti narůstajícímu „pravicovému populismu“ v Německu i Evropě a vyjádřilo naprostou důvěru v přesvědčení stranického vedení, že uprchlickou krizi, pardon – samozřejmě „výzvu“ – „zvládneme“! Předsednický post obhájil, byť s překvapivě malým počtem hlasů (vyslovilo se pro něj necelých 75 % delegátů), spolkový ministr hospodářství Sigmar Gabriel. Před bližším pohledem na některé dokumenty a projevy bude užitečné si připomenout, jaká je aktuální situace na „uprchlické frontě“ v Německu. Nejdůležitější je zjištění, že – podle Frankfurter Allgemeine Zeitung (dále FAZ) z 8. 12. – byla dosažena hranice 1 milionu utečenců překročivších v letošním roce hranice Spolkové republiky Německo, přičemž podle deníku „příliv překonal ... všechny prognózy“. Ohromná spousta uprchlíků se pohybuje v zemi bez jakékoli kontroly – v ultrahumánním a „otevřeném“ Německu pro ně není problém jednoduše odejít či odejet (běžně i taxíkem) z místa, kde byli ubytováni, aby se zřejmě většinou pokoušeli nalézt své příbuzné či známé. Odhad počtu utečenců s neznámým místem pobytu kolísá mezi 150 až 300 tisíci. K všeobecnému zmatku přispívá skutečnost, že někteří byli zaregistrováni dvakrát, protože ve spolkových zemích neexistuje jednotný způsob evidence. Není třeba zdůrazňovat, že tato situace vyhovuje nejvíce muslimským radikálům a potenciálním teroristům. Stovky starostů měst a obcí, na jejichž bedrech spočívá největší díl péče o uprchlíky, bombardují vládu naléhavými žádostmi o pomoc. Zoufalí občané se leckde snaží vlastními těly zabránit příjezdu dalších autobusů,.... Uprchlické téma se pochopitelně dostalo na přední místo sjezdové agendy. Jeho reflexi předznamenal postoj vedení SPD, které stejně jako Merkelová zásadně odmítá stanovit „Obergrenze“, tj. maximální počet utečenců, kteří budou do Německa vpuštěni. Dovolilo si nicméně v návrhu sjezdového usnesení předložit k diskusi pojem „Grenzen der Aufhahmefähigkeit“, tj. hranice způsobilosti přijímání uprchlíků. Jestliže – jak uvádí ve FAZ z 10. 12. Jasper von Altenbockum – byl i tento veleopatrný posun sjezdem zamítnut, svědčí to vskutku o těžko uvěřitelném fanatickém humanitářství řadového členstva SPD. Za této situace si dost dobře nelze představit, že by na sjezdu někdo vystoupil s kritickým názorem na uprchlíky. Byl by nejspíše na místě vyloučen jako odporný Menschenfeind, tj. „homofob“. Hranice únosnosti počtu migrantů pro Německo, jakož i pro jakýkoli jiný stát či společnost nicméně samozřejmě existuje a má dvojí podobu – sociálně-ekonomickou a společensko-politickou. Podle ekonoma Thilo Sarrazina zvládne bohatá země zatížení výplatami sociálních dávek do výše 5 % národního produktu, přičemž na jiném místě své knihy Německo páchá sebevraždu z roku 2010 uvádí, že Německo na tento účel vynakládá 2,5 % národního produktu. Počet muslimů v Německu v roce 2007 Sarrazin odhaduje na 6-7 milionů. Jestliže předpokládáme, že právě oni jsou největší zátěží německého sociálního systému, lze odhadnout, že deset milionů nových utečenců bude znamenat kritickou mez, jež by byla při současném tempu uprchlické „tsunami“ dosažena za deset let. Mnohem dříve by ovšem byla asi prolomena politicko-společenská mez únosnosti ze strany dosud mlčící, umlčované a zastrašované většiny, která s nynější sebevražednou vládní politikou tiše nesouhlasí. Místo „Obergrenze“ se do závěrečného usnesení dostal pojem „kontingent“. Není to ovšem totéž, jelikož v pojetí hlasatelů ničím neomezené všelidské lásky, kteří dnes v Německu............

dtto

(Borotínská akademie, 7. 1. 2016 9:05)

Mikeši, přijmi radu - nelez do Antarktidy - mrze Ti tam mozek. Podle toho to pak vypadá. Teplo najdeš na psychiatrii!!! Nebo se nech obřezat. Začni hlavou!

Re: dtto

(Michael Kraus, 7. 1. 2016 13:11)

Velmi vkusně napsáno :-)