Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zemřel biskup Jiří – František Růžička

20. 1. 2016

Jak bylo sdělovacími prostředky bezprostředně oznámeno veřejnosti a všemu věřící lidu, zemřel v pátek 11. prosince 2015 ve věku 72 let po krátké nemoci v prachatickém hospicu sv. Jana Nepomuka Neumanna českobudějovický emeritní biskup Mons. Jiří Paďour, OFM. Cap. Bylo to v den tzv. čihošťského zázraku. Všichni věřící však dobře věděli, že je nemocný dlouhodobě, a proto také z čela diecéze odstoupil na počátku března. Připomeňme, že se narodil ve Vraclavi (1943), vysvěcen byl v Praze (1975), tajně vstoupil do kapucínského řádu (1978), složil věčné řeholní sliby (1983) a v dubnu 1991 byl zvolen provinciálem kapucínů. Pomocným biskupem pražské arcidiecéze byl jmenován v prosinci 1996, na biskupa pak vysvěcen v pražské katedrále (1997). Biskupem koadjutorem v Českých Budějovicích byl jmenován v únoru 2001 a sídelním biskupem v září 2002.

Pocházel ze starobylého selského rodu a rodiny doktora Paďoura, která byla připravena o veškerý majetek a perzekvována. Za minulého režimu přišel o státní souhlas a do jeho navrácení v roce 1986 vykonával dělnická povolání. Podílel se na obnově kapucínského řádu, působil jako pražský světící biskup. S úctou na něj zavzpomínali spolubratři i kamarádi z herecké profese, neboť v šedesátých letech studoval na Divadelní akademii múzických umění. Po roce 1989 patřil k významným postavám katolické církve.

Českobudějovická katedrála sv. Mikuláše byla zcela zaplněna, mnozí věřící sledovali průběh smuteční bohoslužby a rozloučení u rakve na venkovních monitorech, v TV přenosu pak stanice NOE (19. 12.). Na úvod byl odvysílán záznam z vystoupení otce biskupa Jiřího při velikonočním trideu. Nikdy ve svých promluvách nezapomínal na své rodiče a sourozence. I tentokráte připomněl svého otce, který byl po těžkém úrazu velice nemocný. Byl to zázrak, že se uzdravil. Ale on vždy říkal, že větší zázrak je, když nemocný svůj úděl přijme a unese… Připomenul Osvětim, kde byly 2 miliony mrtvých, toto zlo pak zachvátilo i jiné části světa: Kambodža, Uganda a další… Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna. A Kristus se vydal, aniž věděl, že bude popraven. Před tím vzal chléb a víno a udělal z nich tajemství naší víry. Děkuji Ti, Bože, že jsi stvořil vše s láskou, a člověka k obrazu svému, také mne, abych nezacláněl, nepřekážel, abych byl užitečný. Děkuji za lásku svých rodičů, za početí, narození, svátosti křtu, biřmování, kněžství…

Nový českobudějovický biskup Mons. Kročil pak přivítal všechny přítomné věřící, zástupce státních institucí a veřejné správy, spolubratry biskupy a kněze, vzácné hosty ze zahraničí. Všichni přišli v naději a víře. Prosíme Tě, Otče, abys zemřelého přijal jako svého služebníka za vše, co vykonal… Kardinál Duka, který vedl smutečné obřad, poděkoval biskupu Jiřímu a podotkl, že jsme na jedné cestě, ať si to neustále uvědomujeme.

Při bohoslužbě slova zaznělo čtení ze Zjevení „Já, Jan, spatřil jsem svaté město, nový Jeruzalém…“; žalm „Hospodin je mé světlo a má spása“; druhé čtení z listu Pavla ke Korintským „ze tmy ať zazáří světlo, osvítí naše srdce…“ a slova sv. evangelia podle Jana: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí… Já jsem ta cesta, pravda a život…“

Otec biskup Pavel pak na začátku promluvy uvedl, že každá píseň má svůj refrén. Rovněž tak i každý život. Biskup Jiří si jako své heslo zvolil „Dominus Deus magnus est“ – Bůh je velký… Člověk se však od Boha odvrátil, a tak přišel na svět hřích a s ním i smrt… Staré však pominulo… Otec Jiří se rozhodl pro službu Bohu, v domě Otcově žil, až se naplnil jeho život. Boží život však trvá nadále skrze Ježíše. Děkujme Bohu, jak vedl otce Jiřího. Tvář není, co očima vidíme, to je jen nahota těla. Ať Bůh štědře odmění vše, co pro všechny kolem sebe vykonal…

S biskupem Jiřím Paďourem se pak rozloučili i další. Linecký biskup neopomněl připomenout spolupráci s kapitulním vikářem Josefem Kavale, za kterého vlastně započal přeshraniční dialog a spolupráce, která dále pokračovala s biskupy Vlkem a Liškou. Důkazem o tom je i každoroční předávání Betlémského světla z Lince do Budějovic… Herec Klem pak s úctou i humorem zavzpomínal na léta studentská, kdy se jako skvělá parta pasovali na mušketýry. A Jiří byl Aramis a nesl přezdívku Abe, kterou vlastně ve svém duchovním životě naplnil… Při rozloučení za laickou rodinu věřících zazněla část básně Fráni Šrámka „Prosinec“, kterou otec Jiří měl tak rád… Po sněhu půjdu čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou. Vánoční země je mým cílem. Až hvězdy vyplovou, tu budu blízko již. A budu ještě blíž, až noční půjdu tmou…

Při rozloučení nad rakví bylo připomenuto, že toto tělo bude uloženo do hrobu, neboť stále platí, že: „Prach jsi a v prach se navrátíš“. Tam na věčnosti uvidíme Boha, svého Stvořitele. Jděme proto cestou jeho syna Ježíše Krista… Rakev s tělem zesnulého pak byla odvezena na městský hřbitov sv. Otylie a uložena do nové hrobky českobudějovických biskupů. Kněze a další smuteční hosty převezlo na hřbitov šest plně obsazených autobusů.

Při této příležitosti jsem si připomenul chvíle posledního rozloučení s biskupem ThDr. Josef Hlouchem v roce 1972, kdy měli policajti a fízlové plnou pohotovost a pro nás bylo zakázáno vydávat propustky k odchodu ze zaměstnání. Takže se šlo k zubaři…

František Růžička, České Budějovice

p1310723.jpg

Biskup Jiří z TV záznamu

p1310771.jpg

Bohoslužba oběti, celebrující kard. Duka

p1310800.jpg

Rozloučení u rakve

p1310828.jpg

Rakev opouští katedrálu Bránou milostrdenství

p1310856.jpg

Průvod ke hrobu na hřbitově

p1310867.jpg

Rakev k uložení do hrobky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Když zapomeneš autore na jih,tak ti něco chybí!"Neboj, se jen věř(!)" a opravuj svinstva!

(Pašík-Kocourkov/KTK, 24. 1. 2016 8:32)

Když zapomeneš autore na jih, tak ti něco chybí!“ Neboj, se jen věř(!)“ – a opravuj svinstva! Umíš to! I a la Orwell. Že když je komunisté tě a další nechali na živu a světe div se(!) dokonce odejít z práce jako Švejky na nežádoucí funus, byli to vše velcí bojovníci. Proti komunistům prý. Tak jim to v listopadu 1989 a dále - až dodnes (!) vše vrátili: komunisty nezakázat po 17.11. 1989 jako pokračování KSČ, omluvit se komunistům, že ač si někteří dovolili je už za první republiky kritizovat. Kupříkladu jako Antonín Švehla či později jeho nástupce Rudolf Beran a lidé okolo nich. (O Beranovi výborně Jaroslav Rokoský suše akademicky a obsažně či trochu poutavěji na řadě svědectví, zejména ze soudních rozsudků, slavných Benešových soudů / lidových pan Jaroslav Burianec v jeho: „Rudolf Beran, oběť komunistické msty“. Nejen v Budějovicích o tak Dukovu a spol. milovaného jejich Otce Beneše, takřka svatého, Eduarda či Edwarda, co se zasloužil o teror po „osvobození“ 7.5.1945. Ale opravdu zejména pokračování koruny teroru/ „osvobození“ samotným „Jeho“ velkým únorem - tedy 25.2.1948 - s následky lágrů, kriminálů, PTP. ¼ milionu zavřených, šikanovaných, vystěhovaných, ale také i popravených, zmrzačených. Rozbitých osudů, vykradených živností i statků a hospodářství, kde často začala „hospodařit“ lůza.) Zničených životů! A nyní se „myšlenky“ lůzy vrací do redakce Svobodných novin, která začíná být „svobodná“ v organizování blokování přístupu na stránky a neotiskování příspěvků skutečně kritizujících komunisty. Pokud se podaří umístit tuto výčitku čuňatům velebícím prasata, mé kamarády, jsem přece pašík Pašík a „Prase, to zní hrdě!“ - že(?) - ....... jako je pan Malý, Havlův kamarád, mluvčí („Podívej Gusto, jak je tu husto! – a nyní už v lednu 2016 zase prázdno!)- nyní biskup. Sloužící dnes 24.1. 2016 v Praze v katedrále Sv. Víta .... A Havlovy lavičky včetně té, v Tel Avivu! Když by pan autor Růžička šel hodně do sebe a pak hodně na jih, nemusí za Mikešem, slušným kocourem, kterého nám závidí celý vesmír, nejen Kocourkov, do Antarktidy. Ale stačí jít jen do Rakouska a aniž se hne ze své židle, lenoch jeden: jít do archivu rakouské televize ORF a za pomoci pana biskupa z Budějovic či jeho šéfa nějakého Jardy Duky, politického vězně – Havlova kamaráda.... by nám to hezky osvětlil. Jak na „severu“ to chodí. (I podle osudu Eleonory Schönbornové).... (.....to bude podle Budějovických akademiků svatého Zivčáka/ Krause/ Růžičky z Borotína a okolí jistě lež ....... podobně jako Ransdorfovi „akcičky“ - komunistické pracičky - žido-prá/(a)cičky- kde už někdo to za 49+1 den mu to spočítal.... ale to sem do „Svoboných novin“ netahejme. Nechme to na Orwellovi a jeho světu prasat). Kdo je kdo: „Die Mutter des Wiener Kardinals Christoph Schönborn!? Ta hezky poslala své bratry v Kristu nyní velekřesťany slavného žido-křesťanství v duchu žido- (komunistů)- žido(zednářů) - bolševiků a jejich činů, dodnes těžko zapomenutelných, do světa faktů a vzpomínek. Zavzpomínejme si s dobovým, nanejvýš věrohodným svědkem, ne z Budějovic, Borotína a okolí! To opravdu ne! S Eleonore Schönborn:

„Niemand geht freiwillig“

Eleonore Schönborn Das Österreichische Fernsehen (ORF) brachte am Dreikönigstag ein einfühlsames Filmporträt über Gräfin Eleonore Schönborn, die Mutter des Wiener Kardinals Christoph Schönborn. Die hochbetagte Gräfin spricht in diesem Porträt mit großer Klarheit über wichtige Etappen ihrer Lebensgeschichte, darunter auch über ihre Vertreibung aus dem nordböhmischen Skalken im Jahre 1945. „Niemand geht freiwillig“, ist die Botschaft, die sie aus ihrer eigenen Erfahrung heraus in die Diskussion über die Flüchtlinge unserer Zeit spricht. Thematisiert wird auch das schwierige Heimischwerden an einem neuen Ort. Das wirklich sehenswerte Filmporträt wurde vom österreichischen Autor und Dokumentarfilmer Robert Schneider gestaltet, von dem auch das obenstehende Foto stammt. Es ist noch bis zum 13. Januar 2016 in der ORF-TVthek nachzuschauen und nachzuhören.

dtto

(Badatel, 22. 1. 2016 13:39)

A myslíte vůbec Vy, pane Badateli???
Kdybyste uměl číst a logicky myslet, došel byste k závěru, že se nejednalo o "myšlení pana autora", ale o slova zemřelého biskupa z jeho zaznamenané promluvy.
S pozdravem "Na východě svítá, ubytujte se v gulagu..."
Autor textu

Myslíte pane autore 2 miliony tam nahnaných německých zajatců po kapitulaci 7.5.1945?

(badatel, 21. 1. 2016 16:57)

"Připomenul Osvětim, kde byly 2 miliony mrtvých,....!: - Myslíte pane autore 2 miliony tam nahnaných německých zajatců po kapitulaci 7.5.1945? A ubitých a umučených "sověty"?