Svobodné noviny na internetu

V návaznosti na dřívější článek „Ve jménu T. G. M.“ je potřebné doplnit, že jakousi rekonstrukci o příjezdu prvního prezidenta T. G. Masaryka do vlasti v prosinci roku 1918 si mohla 21. prosince minulého roku zažít celá českobudějovická veřejnost.

Statutární město České Budějovice, České dráhy ve spolupráci s Čs. obcí legionářskou a Národním technickým muzeem připravily neopakovatelnou akci, při které byly z rakousko-českých hranic vypraveny dva speciální vlaky. Jeden jako historický, na jehož palubě přijel prezident T. G. Masaryk (hrál Otakar Brousek) se svým doprovodem. Tento expres tvořila rakouská parní lokomotiva přezdívaná „Hrboun“. Byla zapůjčena ze železničního muzea ve Strasshofu (nejde o původní stroj, ale o odpovídající typ lokomotivy). Za lokomotivu byl zařazen vůz přezdívaný „Pancéřák“ a dále Masarykův salonní vůz, salonní vůz Františka Ferdinanda d’Este, další dva „pancéřáky“ a doprovodný vůz lokomotivy. Tuto soupravu bylo později možné zhlédnout přímo na nádraží.

Druhý doprovodný vlak nesl označení „100 let spolu“ a bylo možné rezervovat si jízdu podle předem vydaných propozic. Pro trasu Summerau-Horní Dvořiště-České Budějovice (21. 12.) a dále Veselí nad Lužnicí-Tábor-Benešov u Prahy-Praha hl. nádraží (22. 12.) byl přesně stanovený jízdní řád i program v jednotlivých stanicích. Příjezd do Prahy kolem 13. hodiny.

Netřeba zdůrazňovat, že na českobudějovickém nádraží byl pěkný nával již hodinu před příjezdem vlaku. Nejen v nástupní hale, ale především na prvním nástupišti, kam byla souprava nasměrována.

Zde pan prezident se svým doprovodem vystoupil a špalírem uniformovaných jednotek legií odkráčel k provizornímu pódiu. Přivítali jej krojovaní sokolové, tehdejší představitelé a sbor Jihočeského divadla zazpíval státní hymnu. Při druhé sloce se ale pan prezident Brousek prozradil: „Tu já ale neumím.“ Při slavnostním přivítání zazněly proslovy podle tehdejšího průběhu, včetně pozdravů od zástupců Velké Británie, Francie a Itálie. Bohužel, vlezlá zima s dešťovými kapkami se nedala zahnat ani vřelým potleskem.

Nelze ale nepřipomenout, že toto nádraží, postavené v roce MCMVIII, by dnes tatíček Masaryk jistě neobdivoval. Tentokráte se ale musel pod vojenskou ochranou doprovodných jednotek prodírat opravdu svižně ke svému přistavenému kočáru před nádražím, kde „místní dopraváci“ dělali, co bylo možné i nemožné. S historickým průvodem, za doprovodu dělostřeleckých salv, se pak vydal pěší zónou ke katedrále, kde se rozezněly zvony a dále pak před radnici, kde byl na „adventním pódiu“ slavnostně uvítán. S občany měl možnost pobesedovat, zapózovat pro foto a vydat se za dalšími povinnostmi na radnici… Co bylo k večeři, nebylo veřejně publikováno.

František Růžička (Hlas svědomí)

Vítání primátorem města