Svobodné noviny na internetu

Naší politickou scénou, a to díky sociálním sítím, momentálně hýbe zase jeden skandál. Týká se předsedy Poslanecké sněmovny (PS), jednoho z mnoha venkovských prosťáčků, buranů a nevychovaných mamlasů s tváří neviňátka – Mgr. Radka Vondráčka. Je to sice právník (já tvrdím, že „právník na baterky“, který by na kvalitní vysoké škole nikdy nemohl dostat vysokoškolský diplom), ale chová se jako poslední muž z ulice.

Ty tam jsou doby, kdy do politiky mířili zasloužilí starostové měst a úctyhodní zakladatelé hodnotově ukotvených politických stran (F. L. Rieger, A. Švehla aj.). Po roce 1989 si z politiky udělali „dobrý byznys“ (nebo „výtah k moci“) nejrůznější kariéristé, vyžírky a lehkoživkové. Máme jich plnou Poslaneckou sněmovnu. Jsou to lidé, které by si zodpovědný šéf prosperující firmy nikdy k sobě nevzal, aby mu jeho podnik nerozvrátili svou neschopností a leností.

V tomto kontextu nemůže proto nikoho překvapit, co se stalo ve středu 22. 1. 2020 při zahájení druhého jednacího dne PS. Předseda dolní parlamentní komory R. Vondráček totiž ukázal prostředníček kterémusi kolegovi z jednacího sálu PS. Neměl to dělat, protože v Čechách se všechno vykecá a v době sociálních sítí během několika hodin rozšíří po celé republice.

R. Vondráček se možná mylně domnívá, že zase bude slavný, že opět „zabodoval“.  Mohu ho ujistit, že tentokrát nebude. Stal se totiž kandidátem na vyhazov z funkce, kterou omylem již déle než dva roky zastává. Nikdy se do ní neměl dostat. Nemá na to.

Doufám, že A. Babišovi už konečně „docvakne“, že se musí tohoto venkovského „balíka“ zbavit, protože on a jemu podobní „hejhulové“ dělají soustavně ostudu nejen jemu a vládnímu hnutí/straně „ANO 2011“, ale celé naší republice. Ať se Vondráček vrátí do Kroměříže! Mohli by ho tam zavřít do tamější psychiatrické léčebny, v níž před rokem 1989 komunisté izolovali své politické oponenty. Katolický aktivista A. Navrátil by o tom mohl vyprávět, kdyby ještě žil.

V normální zemi, zemi skutečně demokratické, nikoli jen „polodemokratické“, jako je ta naše, by se podobná scénka nemohla nikdy odehrát. Ale protože po říjnových volbách z roku 2017 se dostal do nejvyšších pater politiky všelijaký politický a lidský „odpad“ (přesněji: hnůj), jsme svědky nejrůznějších výstřelků, skandálů a afér téměř každý den. V tomto směru patří mezi „nejproduktivnější“ právě Babišova tlupa politických kariéristů a „převlékačů kabátů“, zvaná „ANO 2011“. (Hned po ní je na druhém místě KDU-ČSL.) V lidové mluvě se tomu říká:„sbiraniko“.

Podobný politický a lidský hnůj, a to krátce po skončení 2. světové války, nabírala do svých řad KSČ. Tato strana postupně „nabobtnala“ – až ke dvěma a půl milionům členů. Po „Vítězném únoru“ 1948 se pak tohoto „odpadu“ nuceně zbavovala, protože se pro ni stal přítěží. Někteří z těch výtečníků (s kriminální či podivnou protektorátní minulostí) šli rovnou do vězení, anebo zemřeli za nevyjasněných okolností. Voda se nad nimi zavřela a přestali kohokoli zajímat. Tak to v dějinách chodí.

Právě tento „očistný“ proces má teď před sebou Babišovo politické uskupení, přežije-li letošní, turbulentní rok. Političtí kariéristé typu R. Vondráčka se mohou stát onou pověstnou poslední kapkou, jíž přeteče pohár trpělivosti naivních voličů, kteří to na podzim 2017 Babišovi „hodili“. Příště už nehodí, pokud se „ANO 2011“ výše zmíněných „osobností“ nezbaví.

Babiš má momentálně problémů víc než dost sám se sebou i se svou vládou. Nedokáže-li podobné nedůstojné situace okamžitě řešit, skončí ve velice krátké době na pověstném smetišti dějin. Proto přeji našemu českému premiérovi ze Slovenska, aby našel odvahu a tuto trapnou záležitost rychle uzavřel. Nekompromisně. Nikdo není nenahraditelný ‒ ani R. Vondráček. A když půjde do tuhého ‒ ani A. Babiš…

22. 1. 2020

‒ RJ ‒