Svobodné noviny na internetu

Motto: „Další brněnský hlupák na předsedu prasečkářské strany KDU-ČSL.“ (Názor čtenáře I. S., Forum24, 14. 1. 2024)

Poté, kdy se jihočeská organizace KDU-ČSL (ústy exministra J. Talíře) ohradila proti podpoře současného předsedy této strany od celostátního výboru KDU-ČSL, který na sebe vzal spoluzodpovědnost za skandální selhání M. Jurečky, jenž je zároveň jedním z místopředsedů Fialovy vlády, začali se naši jinak konformní a podlézaví novináři zabývat tím, kdo by mohl stávajícího předsedu v čele strany nahradit. Naši žurnalisté již dávno nejsou žádní „investigativci“: vlastní hlavou někteří z nich ještě nikdy nic nevymysleli, natož aby něco „vypátrali“.

Přesto se objevila všelijaká jména případných Jurečkových nástupců. Ozvala se dokonce i jedna stranická „vykopávka“ jménem M. Šojdrová. Zřejmě se již „oklepala“ z té ostudy, kterou jí udělal její nezdárný syn, nedávno odsouzený do vězení. Vzhledem k tomu, že tato lidovecká „sestra“ má jen malou naději na zvolení v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, nabízí se spekulace, že by o předsednickou funkci mohla usilovat ona sama. Již jednou ji totiž zastávala: žádná sláva to tehdy nebyla. Je nejvyšší čas, aby právě tento typ politiků definitivně zmizel z naší politické scény.

Třebaže europoslankyně M. Šojdrová nejspíš zvolena nebude, mohla by se konečně věnovat těm „syrským sirotkům“ i dalším uprchlíkům z islámských zemí, až k nám začnou po přijetí migračního paktu proudit po desítkách a stovkách. KDU-ČSL doopravdy nepotřebuje žádné „trafikanty“, ale hodili by se jí nějací „pracanti“. Ti představují „nedostatkové zboží“ ve všech našich politických stranách – KDU-ČSL nevyjímaje.

Upřímně řečeno: KDU-ČSL nemá žádné osobnosti, které by byly schopny důstojně svou tradiční, „historickou“, stranu, jež byla založena v r. 1919, reprezentovat. Chtělo by to někoho důvěryhodného ze starší generace. Namísto toho lidovci stále dokola nabízejí jen osoby z problematické generace „Husákových dětí“, kterých je tolik, že bychom je mohli přehazovat z jedné hromady na druhou. Jsou stejní ‒ skoro k nerozeznání od sebe. Rádi by se dostali k výnosným korytům a brali za to nekřesťanské peníze, třebaže skoro nic neznají a nic v životě nedokázali. Podobná situace je – bohužel – ve všech ostatních stranách. Pracovat se nikomu nechce, ale přesto by měl každý rád hodně peněz z kapes daňových poplatníků. Je to obyčejná vyčůranost a prospěchářství. Nic víc.

Lidovci v posledních letech usilovně pracovali na tom, aby „prostrkali“ své lidi ze zmíněné generace (všelijaké „mladé lidovce“, kteří již přesáhli čtyřicítku) na dobře placená místečka. Jedním z nich je i P. Hladík, kterého po Zemanově odmítnutí Fialova vládní koalice narychlo instalovala do funkce ministra životního prostředí. Ten spěch měl prostý důvod: šlo o dotace z evropských fondů, jejichž získání a čerpání funkcionáři KDU-ČSL začali vydávat za „zásluhu“ své strany. Chtěli si tím zajistit dobré PR před dalšími volbami a tolik potřebné hlasy voličů. 

V případě P. Hladíka, někdejšího předsedy „Mladých lidovců“, došlo k tomu, že se nakonec začal sám tlačit na uvolněnou funkci po své ministerské předchůdkyni – A. Hubáčkové. Přitom hned po parlamentních volbách 2021, kdy se o Hladíkovi uvažovalo jako o případném ministrovi na tomto resortu, tento politik prohlašoval, že má rád Brno a své děti. Když se později ukázalo, že pomýšlel spíš na post brněnského primátora, rázem bylo Ministerstvo životního prostředí ČR jeho vysněným cílem.

Co jiného to je než obyčejné lidské i politické komediantství? Hladík je stejně zkompromitovaný brněnský politik – jako pokračující „kokainová“ primátorka Š. Vaňková nebo Fialův „kámoš“ Don Pablo. Jeden horší než druhý. Brňáci tak trumfli Pražáky v provádění nejrůznějších lumpáren. Sídlo vlády by se klidně mohlo přesunout do Brna, aby to tito „géniové“ neměli ke svým postranním kšeftíkům daleko.

Přiznám se, že i já sám jsem se před pěti lety nechal zmást Hladíkovým „tahem na branku“ a jeho vcelku rozumnými řečmi. Co se týká vyjadřování, patří doopravdy k tomu lepšímu, co u nás v politice máme. Horší je to však s jeho skutky a úmysly, do nichž nevidíme. Když se před pěti lety dostal do čela KDU-ČSL po P. Bělobrádkovi nedávno zvolený poslanec M. Výborný, dával jsem soukromě přednost právě P. Hladíkovi před Výborným: měl v sobě jiskru a mluvil jasně a srozumitelně. Za uplynulá léta se však stačil „rozkoukat“ a „umazat se“ od všelijakých kauz, které mají vysloveně kriminální pozadí. Kdyby se dnes stal předsedou strany, znamenal by ještě větší přítěž pro svou stranu než domýšlivý a hloupý „pasáček vepřů“ z Rokytnice u Přerova.

Netvrdím, že P. Hladík není pracovitý, ale postrádá „čistý štít“, který by politik měl mít, aby byl důvěryhodný a volitelný. Právě to KDU-ČSL v těchto dnech a týdnech potřebuje ze všeho nejvíc. Proto jsem tak trochu s překvapením právě dnes (14. 1. 2024) na internetu zaznamenal informaci o tom, že někteří politologové uvažují o jiném kandidátovi na nového předsedu strany lidovců – jihomoravském hejtmanu J. Grolichovi.

Oba, Hladík i Grolich, jsou přibližně stejně staří a podobně „okoukaní“. Nejsou to již žádní nováčci a mají leccos za sebou. Bude proto na delegátech stranického sjezdu, koho si do svého čela zvolí. Já bych před celkově problematickým P. Hladíkem dal přednost J. Grolichovi. Nedávno jsem ho viděl v televizi, kterak hovoří se svým „dvojníkem“ během návštěvy v Praze. Snad těmito komickými scénkami aspoň trochu pobaví usínající členskou základnu. To by mohlo ono postupné „umírání“ této partaje alespoň na čas oddálit.

Vyhlídky této strany jsou ovšem mnohem chmurnější, než jak to na první pohled vypadá. Vždyť i naši líní novináři zaregistrovali, že se děje něco neblahého, teprve v posledních týdnech. Přitom KDU-ČSL, jak jsem na to upozornil již bezprostředně po volbách 2021 v jednom ze svých hodnotících článků, měla již na podzim 2021 pouhých 2,5 procenta preferencí. Kdosi nám dlouhé měsíce lhal o skutečném stavu této strany. Ať se proto nikdo nediví, že je dnes tato partaj „po smrti“. Nedělali nic a jen čekali na zázrak, k němuž nedošlo. Zázraky typu „Číhošť“ se stávají jednou za sto let. Pán Bůh nejspíš na lidovce zanevřel. Mohou si za to sami.

Proto dnes KDU-ČSL leží v rakvi a čeká na svůj pohřeb. Zasloužila by si důstojný obřad: vždyť tady s námi byla více než sto let. Komu se něco podobného podaří? ODS bude mít letos „Kristovy roky“. Přitom je to „stařenka“, od níž už nemůžeme nic čekat. Má pouze spoustu zbytečných „trafikantů“, kterým se zalíbilo u koryt a nelze je od nich odehnat. Naše politická scéna tak připomíná „hřbitov“, na který míří hned několik pohřebních povozů. Nejsou tam semafory, a proto musí čekat, až ty nebožtíky uloží do země – jednoho po druhém. Dalším čekatelem je KDU-ČSL. Je mi to líto, protože jsem kdysi tuto stranu taky volil, ale je tomu tak doopravdy.

Jak jsem již uvedl v jiném článku z poslední doby, tato strana je pro celostátní (včetně té evropské) politiku „mrtvá“. Napříště půjde o to, aby zůstala do budoucna zachována alespoň pro krajskou a komunální úroveň. Tak jako dnes chybí v našem parlamentu „levice“, byť jsme k ní jako občané a voliči měli řadu výhrad (ČSSD, KSČM), brzy nám bude chybět i strana křesťansko-demokratického typu (KDU-ČSL). Myslím tím rozumně se chovající stranu, jež vyznává křesťanské hodnoty, nikoli ten „černoprdelnický humus“, který z KDU-ČSL (a zčásti i z ODS) vytvořili z řetězu utržení poslanci Jurečkovy strany. (Jejich vystoupení v debatě o „manželství pro všechny“ byl hnus všech hnusů. Shodují se na tom lidé napříč politickým spektrem: politici i občané.)

To, že si dosavadní předseda KDU-ČSL nedokázal udržet ve své straně jednotu a slušné vystupování navenek, již v té době signalizovalo krizi, která je na spadnutí. Teď vypukla naplno. Kdo není připraven, ten často prohrává. To je i případ M. Jurečky. Dopouští-li se tento politik navíc ještě takových excesů, jaký Jurečka předvedl dne 21. 12. 2023 na „vánočním večírku“ MPSV, nemůže se nikdo divit tomu, že on i jeho strana se mezitím stali „politickými mrtvolami“.

Jak známo, Moravané mají zvláštní slabost pro již zmíněné křesťanské hodnoty. Bylo by proto správné a zároveň i spravedlivé, kdyby nový předseda strany pocházel z Moravy. Čeští předsedové, kteří se v čele strany střídali po r. 1989 (Lux, Bělobrádek, Výborný), představují „historický“ omyl. KDU-ČSL proto potřebuje v rámci „přepřahání“ stranického „žebřiňáku“ napravit i tuto anomálii.

Ze všech uvedených důvodů se tudíž domnívám, že nejvýhodnějším kandidátem na předsednickou funkci je J. Grolich. Ne že bych u jeho jména měl jen samé jedničky s hvězdičkou: jsou tam i černé puntíky. Přesto ho považuji za dobrého kandidáta v současné personální krizi. Snad se mu podaří stranu „oživit“ a „nastartovat“, aby ještě nějakou dobu mohla fungovat. To bych si přál i já – jako její někdejší podporovatel a volič.

Vůbec nejhorší, co by lidovci mohli za stávající situace udělat, by bylo to, kdyby si do čela své „prohnilé“ a „umírající“ partaje postavili dvě obskurní postavičky z okruhu P. Bělobrádka: odpudivého „inkvizitora“ J. Bartoška nebo vesnického podvodníka O. Benešíka. V tom případě by byl konec této strany okamžitý a neodvratný. Nemusel by se konat ani stranický „funus“. Partajní „mrtvolu“ by stačilo odvézt do kafilérie.

─────

Neodpustím si ještě pár poznámek na adresu P. Hladíka. Ten se svým prohlášením v médiích zcela zdiskreditoval a pro předsednickou volbu diskvalifikoval. Tvrdit, že se Jurečka zachoval jako chlap, může jenom pitomec a ignorant, která není schopen vnímat realitu okolo sebe. I malé dítě snadno pochopí, že takto se zodpovědný muž, navíc politik a předseda strany, zachovat nemůže a nesmí. Podlézáním si Hladík nijak nepomůže. Jurečkovi je jistě za leccos zavázán, avšak lidská čest je mnohem vyšší hodnotou než vděčnost. U strany, která o sobě tvrdí, že ctí křesťanské hodnoty, je takovéto prohlášení na pár facek, případně na několik kopanců do zadku.

Nerad to konstatuji, ale musím. Hladík mě doopravdy velmi zklamal: jako muž i jako politik. Kdysi jsem ho považoval na možnou naději pro tuto stranu. Tím, jak se mu zalíbilo u koryta, ztratil soudnost a potřebný nadhled, který politik musí mít v každé situaci. Kdo se o něj dobrovolně připraví, ten se snadno stane kořistí nějakého „predátora“. I mezi lidmi a politiky takoví výtečníci jsou. Stačí si přečíst negativní reakce na osobu P. Hladíka pod články o něm na internetu. Některé jsem četl a nebylo to moc povzbudivé čtení. Bohužel – to, co stačil v poslední době předvést, má jen málo společného se skutečným křesťanstvím a tradičními hodnotami.

O svém osudu rozhodují politici především sami: svými skutky a naplňováním hodnot, které vyznávají. Jsou-li tyto hodnoty jen „Potěmkinovou vesnicí“, brzy se na to přijde. Naši voliči nejsou hloupí, třebaže někteří jimi zvolení politici si to o nich myslí. Pak se nestačí divit, že musí z kola ven. Jak známo, veřejné mínění je jedním z očistných procesů, který zbavuje společnost býlí, jež se rozmohlo tam, kde na to nikdo nedbal. I my musíme konečně začít vymetat ten náš Augiášův chlév. Bez toho bychom se v těch „sra*kách“ utopili.

14. 1. 2024

‒ RJ ‒