Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konec éry bílého muže… – Vladimír Veselý

22. 10. 2015

Při sledování zpráv v českých sdělovacích prostředcích na mne padá tíseň. Z valné většiny se na nás z nich se sypou jen zprávy o neštěstích z lidské nedbalosti, lhostejnosti nebo únavy, či osobní chamtivosti. Zneužití pravomoci, korupce a jiné nešvary se stávají nedílnou součástí našeho života, bohužel ne trestanou, ale (těm pomazaným) stále tolerovanější. Neschopnost těch, kteří mají vést naši společnost je běžná a už ani neudivuje. Občané jsou právem nazýváni ovčané, neboť jsouce do toho vmanévrováni se jako ovce chovají. Tento článek je tím vyprovokován, ale není to výzva ke vzpouře, ta by byla stejně neúčinná. Jen osobní postesknutí nad tímto stavem.

Ta tam je euforie po zániku oficiální totality a naděje na lepší život. Nastupující řád zavedl místo vlády lidu těžkooděné policajty na likvidaci občanských projevů nesouhlasu a sankce na jiný názor, než mají ti “pomazaní“. A tvrdou cenzuru na internetu na odlišné názory. Bohužel ale také tvrdou zákulisní diktaturu na zvolení „volených“ funkcionářů, vedoucí až k dosazování lidí ochotných vládnout v neprospěch těch, kteří si je mají zvolit. Doslova ke kolaboraci s onou zákulisní mocností, kterou bohužel (a nejspíš i bohudík) neznám. Rozborem událostí poslední doby však lze vysledovat, že je zaměřena proti obecným lidem. Dokonce rasisticky proti bílým lidem a územně proti Evropanům. A to už je velice závažné.

Napříč světem se objevují v poslední době snahy rozpoutat válečný konflikt, který by mohl oddálit kolaps současného totalitárního superkapitalismu. Ten vysává svět, zejména jeho pracovní síly a přírodní zdroje. Vše přeměňuje na majetek a zisk, který je jeho bohem. Ve skrytu však může být ještě i jiný zájem, který nelze zatím definovat. Jistý náznak lze vytušit z existence desatera na Georgijských kamenech, ale to je jen spekulace. Zcela reálný je ale hlad po zisku, zejména plynoucího z přírodního bohatství a energetických zdrojů. Odtud pak zřejmě plyne ta režie světových událostí.

Ta se v poslední době soustředila na vytvoření světové nadvlády. Kromě NWO jak ve válečné technice, tak v diktování světu, kdo smí a nesmí mít atomové zbraně a jaké režimy mají vládnout v zemích, majících velké přírodní bohatství. Kromě nevelkých úspěchů vůči srovnatelnému Rusku a Číně se Americe podařilo zabodovat na blízkém východě a zlikvidovat Kadáfího i Sadáma Huseina. Dráždí ji ale Sýrie. Spory Palestiny a Izraele raději vynechám, i když se tam rozhořívají spory Aškenázů se Séfardy. Stále však Amerika zlobí Rusko nejen manévry v jeho okolí, ale provokováním národnostních sporů v ruské sféře zájmů. Což je pochopitelně Afghánistán, Gruzie, Ukrajina a Krym. V současné době ruská vojenská pomoc Sýrii Americe její snahy komplikuje.

Relativně nové jsou vlny uprchlíků ze zemí, kde Amerika uplatnila své zájmy a proměnila je na permanentní bojiště bojůvek národnostního a náboženského typu. Zejména islámu. Obyvatelé těchto zemí utíkají před válečnými hrůzami, případně hladomorem. To je celkem pochopitelné. Má to však svá specifika, která naznačují, že tento útěk je zneužit a organizován nejen pro právě humanitní cíle, jak se na první pohled zdá, nebo to má vypadat. Je to natolik rozsáhlá akce, že bez cílevědomé podpory by už dávno musela zkolabovat. Ondřej Hӧppner na PROTPROUDU to velmi trefně přirovnal k taktice trojského koně – podvodného propašování bojovníků do dobývaného prostoru. A ti skutečně postižení tomu vytvářejí živý štít.

 Někomu se zřejmě vyplatí nést náklady na exodus původních obyvatel zemí bohatých na přírodní zdroje tak, aby jim prostřednictvím kolaborujících vlád spadly ty zdroje do klína. Počet původních obyvatel, kteří na ně mají nárok, se tím zmenší a ti navíc oslabují Evropu svými nároky na solidaritu a podporu jejich touhy po „sladkém životě“, jaký měli za petrodolary, než jim je Američané zkonfiskovali. Je to velmi promyšlená akce hazardující s lidskou solidaritou i utrpením těch, ze kterých je tvořen ten lidský štít pro nekalé plány agresorů. Ti se neštítí ničeho. Emigranti, jsouce ze zemí, kde lidský život má mnohem menší cenu než u útlocitných Evropanů, neváhají riskovat nejen životy své a svých spoluobčanů, ale i svých dětí, jen aby se do Evropy dostali.

Nahnat většinou nepříliš gramotné lidi vidinou snadného života v bohaté Evropě, kde každý má prý nárok na pro ně pohádkové životní minimum, bydlení i možnost modlit se po svém je zdánlivě malá daň za strastiplnou cestu po moři, zejména je-li někým dotována. Že je to jen chiméra za službu komusi, kdo se k nim přilepí jako jejich otec, aby se dostal do Evropy, a pomohl ji zničit, si neuvědomují. V situaci nezákonného překročení hranic bez dokladů a praktické nemožnosti ověřit, zda imigrant ovládá pracovní schopnosti jiné, než jen používání kalašnikova je soucit hazardem s budoucností vlastního národa. Vyhrůžky, že nás všechny podřežou, jsou z větší míry nadsázka, nicméně i to napovídá, co je účelem akce. A to, že mnozí pohrdají pomocí pro skutečně potřebné, ale mají drahé telefony s instrukcemi také (těm opravdu potřebným se omlouvám).

Suma sumárum je celá záležitost migrační vlny podezřelá. O to víc pak tím, že se plošně začínají objevovat zmínky o zatím jen verbálních útocích na bílou rasu jako celek, nabádající k její likvidaci. Nebo podle neuvěřitelné a neověřené zprávy, že podle Ivana Fernanda (Diverzity Chronicle) jistý profesor Ignatěv na Massachusetts College prý před odchodem do důchodu měl nabádat své bílé žáky, aby při přednášce spáchali sebevraždu, protože si prý nezaslouží žít.

Není ovšem sám. Kolaborantsky mu přizvukují i jiní, dokonce i bílí „mouřeníni“ kteří zatím z tohoto trendu profitují. Nějak zapomínají, že mouřenín, který splnil svou úlohu, se stává přebytečným. Je pravda, že bílý muž vlastně ukradl domorodcům Ameriku a má na svědomí mnoho nedobrého, ale díky své touze po zisku a občas i workoholismu některé jiné rasy v prospěšnosti evidentně převyšuje. Podobné nabádání je proto nechutné, ba i trestné. Bohužel vývoj událostí k takovému jednání lavinovitě spěje. Asi zákonitě, protože to předpověděla už i Sybila,

Zajímavé a poučné je i hodnocení islamistů Šejkem Jusúf al-Karadáví na Hájkově PROTIPROUDU (evidentně tolerovaném cenzurou) o tom, proč jsou jejich země chudé. To také potvrzuje, že běženci pro naši ekonomiku většinou přínosem nebudou. Jen další přítěží. V Německu i jiných zemích se již začínají vyskytovat značné problémy. „Ovčané“ ale, zpracovávaní mediálními kampaněmi a „umravňovacím“ sprejováním i vlastní pohodlností potáhnou za vydatné pomoci některých našich politiků dále do chomoutu otroctví a vlastní neexistence.

Šťastnou cestu, ale pokud možno bez nás!

Vladimír Veselý, 11. 10. 2015

P.S.: Stejně jako imigranti se do našeho života vkrádá matriarchát. Všimli jste si, kolik vládních postů zastávají po celém světě najednou ženy? To je na jednu stranu dobře, ale v současné situaci je potřeba spíše tvrdého chlapa a ne někoho, jako paní Merkelová. I když mnozí „chlapi“ stejně selhávají, byť jsou i ve velmi vysokých funkcích.

21. 10. 2015

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tvůrci stránek Václava Havla - náš Mareček Kraus!!!

(Krausová&Kraus , 2. 1. 2016 22:44)

Stručná historie
Osobní stránky Václava Havla vznikly po jeho odchodu z funkce prezidenta republiky v roce 2003. Z převážné části převzaly obsah stránek prezidenta republiky www.hrad.cz z let 1996 – 2003 a byly doplněny o další dokumenty.
Na obsahu a provedení stránek Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu www.hrad.cz se v letech 1996 – 1999 podíleli Martin Vidlák, Martin Marek, Jitka Doubnerová a Antonín Kopp. Na jaře 2000 byla ustavena redakční rada a celý obsah byl rozdělen mezi jednotlivé odbory podle příslušné agendy. Redakční radu svolával Martin Vidlák, vedoucí monitoringu a dokumentace a jejími členy byli Vladimír Hanzel, ředitel Sekretariátu prezidenta republiky, Martin Krafl, vedoucí Tiskového odboru KPR, Tomáš Sedláček z Politického odboru KPR, a Martin Marek ze Správy Pražského hradu. Stránky Pražského hradu připravovala Dana Macháčková a Martin Marek, který také po celou dobu zajišťoval jejich technický provoz. Stránky Václava Havla vznikly ve spolupráci Kanceláře Václava Havla a Barrandov Studio Multimedia. Od jara 2003 se na nich podíleli Martin Vidlák (Kancelář Václava Havla) a Marek Kraus (produkce), Jaroslava Cábová (grafika) a Martin Franc (programování). Na podzim 2004 se jejich správy ujala firma Mayma.
Stránky přestaly být aktualizovány v lednu 2012. (Pak byl ten UFO kongres Praha 2012 a vzali to ruky Chaunovi ufoni! -ktk)

Texty Václava Havla publikované na těchto stránkách jsou chráněny autorskými právy spravovanými literární agenturou Aura Pont a agenturou Dilia. ((autorská práva KTK střeží Mulisák!))
Jakákoli změna, kopírování či jiná manipulace s obsahem a uspořádáním stránek dalšími osobami je možná pouze po předchozím písemném souhlasu jejich tvůrců a správců: Martina Vidláka, Marka Krause, Martina France a Jaroslavy Cábové.
Kdo chce být chytřejší a vzdělanější jako "starej" (Kraus), tak ať to pročte!

Co všechno ze sebe vypouští jistý Ogňan Tuleškov, agent bývalé čsl.StB a poslanec parlamentu ČSSR před rokem 1989?

((-mm-) , 17. 12. 2015 17:30)

Co všechno ze sebe vypouští jistý Ogňan Tuleškov, agent bývalé československé tajné služby a poslanec parlamentu ČSSR před rokem 1989, proti sudetským Němcům všeobecně, a zvláště pak vůči Berndu Posseltovi. Tento „dobrý muž“ dokonce už podle svých slov jednou musel ze zásuvky vytrhnout kabel od antény, protože se mu vůbec nelíbil pořad o „Zmizelých Sudetech“. Aniž bychom Ogňana Tuleškova blíže znali, jedná se patrně o současníka s originálním chováním. A zcela zjevně o dosti zarytého nacionalistu. Nikdo by se tedy neměl podivovat nad tím, že pro takového jedince představuje každý sudetský Němec rudý šátek. Dokonce na chudáka Bernda Posselta nesmiřitelný Ogňan tvrdě naléhá, ačkoliv se mluvčí sudetoněmecké národní skupiny přeci skutečně až na hranice vnitřní rezignace snaží, aby byl i nad Vltavou vnímán jako dobrý člověk. A v článku Sudetendeutsche Zeitung se sugeruje, že právě to by se mu mohlo nádherně dařit, kdyby tu ovšem nebyl tento rakouský rušitel klidu, jež nese jméno Sudetenpost. Na tyto noviny se totiž údajně opakovaně Tuleškov odvolává, když – ještě než plný vzteku vytrhne zase nějaký kabel od antény ze stěny – pátrá po nějakých argumentech proti mluvčímu sudetoněmecké národní skupiny. Člověk si dokáže snadno představit, o co přitom jde. Například o kontroverzi ohledně změny stanov krajanského sdružení, kterou se zabýval už i soud. Zde je Bernd Posselt, který by chtěl Čechům podat poselství: „Nepotřebujeme restituci a odškodnění.“ A na druhé straně pak list Sudetenpost, který si jednoduše dovoluje postupovat jako noviny v demokratické zemi a pouští ke slovu také lidi, kteří mají poněkud jiný názor na změnu stanov než Bernd Posselt. To je přirozeně názor, který Tuleškova natolik rozčílí, že má nejen sto chutí vytrhnout zase nějaký kabel ze zdi, ale rovnou chudáka Bernda Posselta, který za to opravdu nemůže, nazývá „darebákem“. Ale jakou vinu má Sudetenpost vlastně na tom, že nějaký méně významný český radikál přisuzuje listu Sudetenpost význam, který skutečně zase nemá? Noviny určitě nejsou součástí taktiky „hodný buldok - zlý buldok“, ve které Posselt plní úlohu hodňoučkého šéfa sudetoněmeckého krajanského sdružení a Sudetenpost zase roli rváče. Nikoliv, takovou dělbu práce by Bernd Posselt naprosto jistě odmítl. Jemu se totiž Sudetenpost, jak víme z jistého spolehlivého zdroje, vůbec nelíbí. A to je taky dost možná důvod pro to, proč Sudetendeutsche Zeitung poněkud křečovitě vytváří souvislost mezi nacionalistickým štvaním proti Posseltovi a mezi listem Sudetenpost a pokouší se vyvolat dojem, že by zmíněný štváč nevytrhával žádné kabely ze zdi, kdyby neznal informace ze Sudetenpost, nýbrž by asi Bernda Posselta prohlásil za svého nejmilejšího kamaráda.
List Sudetenpost o sobě každopádně s čistým svědomím může tvrdit, že nikdy proti Berndu Posseltovi nepoštvával nebo jej nenapadal nějakým nepřístojným způsobem. Sudetenpost považuje za velmi důležité, aby bylo poskytnuto fórum všem názorům. A Sudetenpost považuje za obzvláště důležité nevyhledávat konflikty s listem Sudetendeutsche Zeitung a veřejně je propírat, ačkoliv už několikrát z Mnichova do Lince házeli rukavici. Pokud se Berndu Posseltovi nelíbí, že mu nějaký český nacionalista nadává do „darebáka“ (pro což máme pochopení), pak by si to pan Posselt měl laskavě srovnat s panem Tuleškovem (veřejná urážka představuje také v Česku skutkovou podstatu v mediálním právu), ale neměl by prosím vytvářet souvislost mezi Sudetenpost a oním českým extremistou. Něco takového dělá totiž pouze politický darebák. A někým takovým Bernd Posselt přeci být nechce. (-mm-)
Uživatel zakázal přidávání komentářů z vaší IP adresy.

Desatero: Jak zaujmout novináře

(KNIHOVNA Václava Havla, 12. 12. 2015 8:46)

1.12.2015
Desatero: Jak zaujmout novináře
Jak zpropagovat vaši kauzu, akci nebo zkrátka to, co děláte? Jak zaujmout média, abyste přilákali veřejnost k vašim projektům? Náš kolega Zdenek Mihalco pracoval deset let v médiích – a tady je jeho deset malých tipů, u kterých z vlastní praxe ví, že by mohly pomoci.
1) Ukažte médiím příběh. Novináři chtějí vyprávěnku, příběh, zajímavost, něco, co byste řekli kamarádům v hospodě. Něco jedinečného, unikátního, zvláštního, krásného. A nemusí to být nutně nic šokujícího.
2) Buďte aktuální. Kromě příběhů chtějí média aktuální zprávy. Reakce novináře na váš tip bývá: A proč o tom mám psát zrovna teď? Najděte, čím je vaše zpráva nová, přelomová. Něco, co se stalo právě teď (nový projekt, změna trendu, aktuální výhra prestižní ceny apod.)
3) Novinář je líný tvor… …a nemá čas. Jeho práce je nekonečná, prakticky neustále před sebou má prázdnou stránku nebo web, který je třeba naplnit. Je unavený, chce jít domů a potřebuje… váš článek! Ideální je, když mu nachystáte informace na zlatém podnose. Hezkou fotku a jasnou, stručnou zprávu či příběh. Zkuste jim celý článek napsat sami.
4) Předmět zprávy a první věta. Novináři dostávají i stovky mailů denně, musíte je něčím zaujmout. Důležitý je předmět zprávy a první věta. V předmětu mailu nemá být „TZ: Vyhlášení výsledku programu participace“, ale spíše třeba “Unikátní projekt v Hradišti získal prestižní cenu“
5) ČTK je jistota. V posledních letech se v médiích hodně propouštělo a novináři nestíhají zpracovávat vlastní témata. Spousta zpráv vzniká systémem CTRLC-CTRLV z tiskových agentur, tedy hlavně ČTK. Pokud se vám podaří dostat zprávu do této agentury, je velmi pravděpodobné, že ji některé médium převezme. ČTK proto oslovujte co nejvíc to jde, hlavně pokud máte aktuální zprávu/nová data a statistiky/něco, co se právě stalo či stane.
6) Tiskové zprávy moc nefungují. Přesněji řečeno, má smysl je poslat do ČTK a regionálních deníků, případně rádií. Velká média a novináři z celostátních médií tiskové zprávy většinou mažou, protože jim jich přijde kolem stovky denně. Stejně tak většinou už v dnešní době nemá valného smyslu pořádat tiskové konference, novináři na ně chodí čím dál méně. Doba tiskovek je pryč. Pokud už to zkusíte a nějakou tiskovou zprávu napíšete, neukládejte ji do Wordu, ale přímo do těla mailu, plus žádné barevné fonty a kudrlinky. Novináři wordovské přílohy v mailech často neotvírají. Moc složité.
7) Buďte lidští a normální. Raději než anonymní tiskové zprávy zkuste vytipovat si nějakého novináře přímo. Napište mu osobní mail, pochvalte ho jak krásně píše (to je zvlášť důležité), vysvětlete mu vaši situaci a dejte mu tip na příběh. Odpoví mnohem spíš než na anonymní tiskovou zprávu. Nepište, že něco bylo uděláno, ale že jste něco udělali. Nevymýšlejte nic literárního, buďte přímočaří a pište v první osobě.
8) Buďte struční! Vše, co chcete novináři říct, musíte vměstnat do zhruba dvou, maximálně tří odstavců, pak přiložte kontakt, fotku, případně odkaz na stránky. Moc nad tím nedumejte, napište prostě pár vět o tom, co děláte, jednoduchost je základ. Pokud ho váš tip zaujme, zavolá vám.
9) Nepiště novináři v pátek. Pátek v řadě médií, to je malá sobota. V pátek jsou všichni unavení, mají týdenní porady a připravují víkendové vysílání či vydání, což chtějí udělat jednoduše a rychle. V pondělí se to na ně všechno nahrne, takže s vámi zase nebudou ztrácet čas. Zprávy, emaily a tipy novinářům posílejte radši od úterý do čtvrtka.
10) Přestaňte komunikovat s novináři. Štve vás, že novináři překrucují? Nechce se vám furt dolízat? Zkuste to jinak. Doba se mění, dnes si může své médium, třeba blog, založit každý a papírové deníky už stejně skoro nikdo nečte. Zkuste blog na solidním webu typu Aktuálně/Respekt, rádi vám to zpropagují, i když ten článek nebude dokonalý – mají málo textů a články externistů pro ně znamenají obsah bez práce. Někdy stačí i dobrý facebookový profil. Vaše sdělení můžete dostat k stovkám a tisícům lidí. A třeba se vám jednou novinář sám ozve s prosbou, abyste mu řekli víc o tom, co děláte.

Plány azylového průmyslu!

(azylový průmysl, 31. 10. 2015 11:00)

19 .8. 2015 Tři ze čtyř žadatelů o azyl, kteří před deseti lety přišli do Dánska, jsou ještě dnes trvale nezaměstnaní. Ale politici a média nazývají nezaměstnané přistěhovalce politicky korektním jazykem jako,, obohacení“. Dánsko je totiž všude. Spoluobčané se ale pomalu probouzejí a seznamují se s plánem, který má jejich vlast od základu změnit. Novináři v německém hlavním proudu tvrdí, že Němci jsou do uprchlíků blázni. Hlavně do muslimů (muslime). ....Že Německo chce přijímat ještě více ,,uprchlíků“, to těší migrující průmysl (asi jsou myšleny montovny nebo firmy, které putují z jednoho státu do druhého). Německo nakonec odborníky hledá a nyní přicházejí v masovém měřítku. Prosím nesmějte se, například odborník na kokosové ořechy. Ten se naučil prověřovat, zda kokosy na palmě volně visí a nemohou být hrozbou pro hotelové hosty. Našim novým odborníkům v německy mluvícím prostoru se daří tak dobře, že pobírají sociální dávky a jezdí Jaguárem. Ostatní odborníci nám otevřeně říkají, že na práci jsou příliš líní a nebo přišli jen krást. Jedna věc je jasná, tvář naší kultury nyní rychle dostává ošklivé šrámy. Policie je znepokojena kriminalitou mnoha uprchlíků a musí často úplně kapitulovat. Jedna věc je jasná, právní stát je ve své obvyklé formě u konce. ,,Uprchlíci“, tedy široké arabské rodiny, mají v mnoha oblastech poslední slovo. Protože se mnoho našich ,,uprchlíků“ nudí, založili jsme pro ně volnočasové programy . .,... Stejně tak, jako se nacisté osidlováním ,,etnickými Němci“ postarali o to, že regiony brutálními prostředky ztratily svou zavedenou strukturu, stejně tak se současná média a politici starají o osidlování v původních německých oblastech. Tentokrát mají cizincům udělat místo Němci. Nejenom Duisburg-Marxloh je vynikajícím příkladem toho, kde takové osidlování končí.
Proč se to všechno stalo? Člověk k tomu nepotřebuje žádné konspirační teorie. Hospodářství hledá jen a jen masy levné pracovní síly. Zástupci hospodářství, to říkají zcela otevřeně . A potom je tu azylový průmysl, který by bez stále nových uprchlíků musel vyhlásit bankrot. Protože na žadatelích o azyl vydělává mnoho lidí také tady v Německu.
Naše vlast se stala Mekkou pro ty, které jinde nikdo nechce. Co mě při tom zejména šokuje, že v Německu žije mnoho chudých lidí, především důchodců a rodin s malými dětmi. A my teď stavíme krásné nové domy pro uprchlíky, prostě lepší bydlení, a to na mnoha místech v Německu.
Dobročinné spolky (charity) nyní spojily své síly téměř výlučně pro žadatele o azyl. Pro chudé důchodce nebo chudé rodiny s dětmi, tady nejsou ani peníze a ani žádný pomocník. Horší je, že důchodci mají své domovy opustit kvůli uprchlíkům. Místní občany taháme ven z domů s pečovatelskou službou, aby udělali místo žadatelům o azyl.
Jiné to není ani u různých spolků a vzdělávání dospělých. Německé děti a mladiství ven a cizí žadatelé o azyl dovnitř, tak zní tato deviza. Osidlování ,,Mekky Německo“ je v plném proudu. Existuje zřejmě dost bláznů, kterým to ještě nedochází. Až se ze svého snění probudí, pak to bude celkem velká rána. Zdroj: http://info.kopp-verlag.de/hintergruende/deutschland/udo-ulfkotte/umvolkung-politik-medien-und-die-plaene-der-asylindustriellen.html
Osidlování – Politika, média a plány azylového průmyslu

Izrael byl včera přijat za plnoprávného člena výboru OSN pro mírové využití vnějšího vesmíru(desertifikace)!

(Drahonice u Loun a ERETZ, 31. 10. 2015 10:37)

Správa uprchlických zařízení si pronajala neprovozovanou věznic v Drahonicích u Loun. Do této věznice, tedy nyní místa pro zařazení uprchlíků se mají soustředit ti uprchlíci, kteří jsou v ostatních zařízeních buď kázeňsky problémoví nebo ti uprchlíci, kteří nelegálně vstoupili na území našeho státu a i při kontrole s orgány našeho státu nepožádali o azyl. Proto by u takových osob mělo probíhat řízení, trvající 42 dnů, na jehož konci bude pravděpodobně rozhodnutí o vyhoštění.
U policie pracuji již dvacet let. Nikdy jsem si nemyslel, že spolu s kolegy někdy budu prožívat takové ponížení nás všech, kdy my jakožto občané této země, zmrzlí, vyčerpaní a polohladoví se špatným zázemím se díváme na lidi, kteří porušili zákony této země, na lidi, kteří užívají až nadstandardní péče a pohostinnosti. Je mi jasné, že jsme vázáni smlouvami a závazky v rámci nadnárodních právních vztahů a kritéria, jak se o tyto lidi postarat jsou nalinkována, ale není mi jasné, proč s takovým úsilím pečujeme o ty protiprávně konající lidi z třetích zemí a o naše policisty se nikdo nepostará ani z poloviny s takovou péčí jako o ně... Eretz o.s. Oldřichova 299/23 Praha 2, 180 00 ISSN 2336-1565 IČ: 01629620 kontakt redakce: redakce@redakce.cz kontakt pro média: tisk@eretz.cz technický kontakt: admin@eretz.cz ostatní kontakt: eretz@eretz.cz
šéfredaktor: mayerh@eretz.cz
Izrael byl včera přijat za plnoprávného člena výboru OSN pro mírové využití vnějšího vesmíru (United Nations Committee on the Peaceful Uses of Outer Space, COPUOS). Pro se vyslovilo 117 zemí, proti byla Namibie, hlasování se zdržel Katar. Představitelé izraelské mise při OSN označili přijetí za vítězství, jehož bylo dosaženo po intenzivním diplomatickém úsilí zejména poté, kdy Sýrie a Arabská skupina v OSN zmařili přijetí Izraele do výboru ve Vídni. „Tento den je významným úspěchem Izraele. Rozvinuté izraelské schopnosti v oblasti mírového využití vnějšího vesmíru ve spojení s citlivým a komplexním diplomatickým úsilím zajistily přijetí Izraele do tohoto důležitého výboru. Těšíme se na spolupráci s našimi partnery,“ prohlásil Chadas Meicad (Hadas Meitzad), která v izraelské misi při OSN odpovídal za přijetí do výboru a úzce spolupracoval s Odborem mezinárodních organizací izraelského ministerstva zahraničních věcí. „Dnešní hlasování prokázalo, že existují některé země, pro něž je důležitější strefovat se do Izraele, než pomáhat mezinárodnímu společenství. Takovou zemí je například Katar, který se zdržel hlasování, i když se současně hlasovalo o jeho vlastním přijetí do výboru,“ uvádí se v prohlášení izraelské mise při OSN. Výbor pro mírové využití vnějšího vesmíru byl zřízen v roce 1959 a má nyní 84 členů, mezi nimiž je i Česká republika a Slovensko. Výbor je součástí Úřadu OSN pro záležitosti vnějšího vesmíru (United Nations Office for Outer Space Affairs, UNOOSA). Zabývá se průzkumem vesmíru a jeho mírovým, bezpečnostním a rozvojovým využitím. Mezi tyto obecně určené cíle patří konkrétní úsilí zaměřené například na čistění oběžné dráhy Země od vesmírného odpadu, což jsou tisíce úlomků již nefunkčních umělých družic, které ohrožují současné satelity, či na zkoumání postupu pouští (desertifikace) z vesmíru.

Politika, média a plány azylového průmyslu

(Tereza Spencerová, 31. 10. 2015 10:31)

Tři ze čtyř žadatelů o azyl, kteří před deseti lety přišli do Dánska, jsou ještě dnes trvale nezaměstnaní. Ale politici a média nazývají nezaměstnané přistěhovalce politicky korektním jazykem jako,, obohacení“. ...Spoluobčané se ale pomalu probouzejí a seznamují se s plánem, který má jejich vlast od základu změnit. ....EU to těší, protože Německo má v nadcházejících letech nakonec přijmout většinu uprchlíků. Zatímco má mnoho Němců špatné svědomí, protože v jejich zahradě nebo v garáži ještě nestanují žádní Afričané, v mnoha jiných zemích EU se politicky korektním Němcům smějí. .... Rakušané nyní jednoduše nepřijímají žádné další žádosti o azyl, migranti mají své štěstí zkusit v Německu. Bulharsko staví vysoký plot s ostnatým drátem před invazí přistěhovalců z Turecka a ani ve snu by je nenapadlo, přijmout další žadatele o azyl. - více:
Udo Ulfkotte: Koupení novináři-Napsala Tereza Spencerová-Čtvrtek,16. říjen 2014 19:13 - Aktualizováno Čtvrtek, 16 Říjen 2014 19:23
Ukrajinská krize kromě války na jihovýchodě vzedmula i vlnu propagandy na obou stranách „barikády“. Rozlišit pravdu od smyšlenky bývá někdy těžké, jindy propaganda až uráží čtenářovu či divákovu inteligenci. Pokud vnímáme ruská média jako státem kontrolovaná, pak pohled do zákulisí těch západních zaráží mnohem víc. První náznaky faktu, že přinejmenším západní mainstream už překročil meze a ztrácí důvěryhodnost, se ale v posledních měsících a týdnech přece jen začínají objevovat, například v sousedním Německu. Už letos v červnu programová rada největší veřejné televize ARD kritizovala její zpravodajství o konfliktu na Ukrajině. Obsah vysílání podle ní částečně „budil dojem zaujatosti“ a „směřoval proti Rusku a ruským pozicím“, přičemž podstatné aspekty konfliktu „nebyly dostatečně objasňovány“ a zpravodajství „nebylo dostatečně diferencované“. Na počátku října se pak ARD dokonce omluvila za to, že v jedné ze svých květnových reportáží ze zabíjení „obvinila nesprávnou stranu“. Zcela zásadní vhled do činnosti německých novinářů ale před třemi týdny vnesl novinář Udo Ulfkotte, bývalý redaktor renomovaného deníku Frankurter Algemeine Zeitung. Vydal knihu Koupení novináři, která od té doby – v zemi stále rozhořčené skandálem s americkými odposlechy, stoupá na seznamu bestsellerů. Udo Ulfkotte v ní popisuje propojení německých novinářů se CIA a její infiltraci do médií, jako kdyby neslavně proslulá tajná operace Mockingbird nebyla dávno zrušena. Glenn Greenwald, novinář úzce spolupracující s Edwardem Snowdenem, na novém portálu Intercept nedávno zveřejnil zprávu o tom, jak CIA až k sebevraždě dohnala Garyho Webba, novináře, který odhalil zapojení CIA do obchodu s drogami v rámci skandálu Iran-Contra. Nově odtajněné dokumenty, které už mezitím ale zmizely z webu CIA, navíc popisovaly „základ produktivních vztahů s novináři“, díky nimž CIA určovala, co bude a nebude v médiích zveřejněno. Když se ten či onen novinář vzepřel, zasáhla vláda – například Condoleezza Riceová ještě ve funkci Bushovy poradkyně pro otázky národní bezpečnosti přiměla vedení New York Times, aby nepublikoval článek Jima Risena o CIA. Mimochodem, právě Risen nyní vydal knihu Pay Any Price: Greed, Power, and Endless War (Za jakoukoli cenu: Chamtivost, moc a nekonečná válka), v níž podrobně popisuje vnitřní mechanismy „války proti teroru“, která sice k vítězství nad terorismem nevede ani v nejmenším, zato ale za Bushe i Obamy přihrává pohádkové zisky úzké skupině průmyslníků a obchodníků. Risen kvůli knize riskoval uvěznění, neboť šest let vzdoroval vládě požadující vyzrazení jeho zdrojů. „Biliony dolarů zamířily do nového průmyslového odvětví vnitřní bezpečnosti, a tak lze právě korporátní lídry považovat za skutečné vítěze války proti teroru,“ shrnuje Jim Risen.
„Texty CIA pod mým jménem“ Udo Ulfkotte problém infiltrace tajných služeb do kruhů „hlídacích psů demokracie“ nahlíží zevnitř novinářské komunity a aktuálně poskytl exkluzivní rozhovor nizozemskému novináři Eriku van de Beekovi pro portál Russia Insider....

bývalý redaktor Frankfurter Allgemeine Zeitung:Média ovládaná CIA tlačí na světovou válku(1)

(Udo Ulfkotte, 31. 10. 2015 10:09)

Vůdčí německý žurnalista: Média ovládaná CIA tlačí na světovou válku. Německá a americká média zkouší přinést lidu Evropy válku a vnést válku do Ruska

6.12.2014 Udo Ulfkotte říká, že všechny hlavní mediální sítě kontroluje CIA. Udo Ulfkotte, bývalý redaktor Frankfurter Allgemeine Zeitung, jedněch z největších německých novin přiznává, že i on pracoval pro CIA. „Byl jsem asi 25 let žurnalista a byl jsem vzdělán ve lhaní a zrazování veřejnosti a v zamlčování pravdy pro veřejnost,“ řekl Ulfkotte Russia Today. „A podporovala mě Centrální zpravodajská služba, tj. CIA. Proč? Protože jsem pro-Američan.“
Řekl, že se rozhodl říci pravdu o korporátních médiích kontrolovaných finanční třídou, protože má strach z války v Evropě. „Německá a americká média zkouší přinést lidu Evropy válku a vnést válku do Ruska. To je bod, za kterým už není návratu, a já se tomu postavím a řeknu… to, co jsem dělal v minulosti, nebylo správné, když jsem manipuloval lidi a dělal propagandu proti Rusku.“ Ulfkotte řekl, že většina žurnalistů korporátních médií ve Spojených státech a v Evropě jsou „tzv. neoficiálně kryti,“ tj. pracují pro zpravodajskou agenturu. „Myslím, že to zvláště platí pro britské žurnalisty, protože s nimi mají daleko užší vztahy. Zvláště to platí i u izraelských žurnalistů. Je to tak samozřejmě i u francouzských žurnalistů. … Je to tak i u Australanů, u žurnalistů z Nového Zélandu, z Taiwanu, no, a s mnoha zeměmi,“ řekl. Operace Mockingbird (drozd – tj. pták schopný zpívat nesčetnými různými hlasy)
Subverze korporátních médií od CIA je dobře zadokumentovaná. Počínaje rokem 1948, kdy bývalý právník Wall Streetu Frank Wisner jako ředitel Kanceláře speciálních projektů (která se brzy stala divizí CIA) rozběhl Mockingbird, operaci konstruovanou k zapřažení korporátních médií do propagandistické mašinérie pro finanční elitu. Wisner do vedení operace zapojil Philipa Grahama z Washington Post, zrovna tak jako rekrutování žurnalistů, z nichž mnozí už během Druhé světové války pracovali pro vojenské zpravodajství.
„Do počátku 50. let Wisner už ‚měl v kapse‘ členy New York Times, Newsweek, CBS a z dalších lokomotiv komunikace s veřejností,“ píše Deborah Davis ve své knize Kateřina Veliká: Katharine Graham a Washington Post. Do roku 1953 tuto operaci vedl ředitel CIA Allen Dulles a měla dosah do téměř všech velkých korporátních mediálních organizací včetně The New York Times a magazínů Time a Life spolu s televizními zprávami, zvláště CBS News pod vedením Williama Paleyho. Navíc k novinám a sítím televizního zpravodajství kontrolovala CIA i Hollywood a produkci filmů. „Složky CIA dokumentují další krycí aranžmá s následujícími zprávy shromažďujícími organizacemi, mj.: New York Herald Tribune, Saturday Evening Post, Scripps-Nowar Newspapers, Hearst Newspapers, Associated Press, United Press International, Mutu

bývalý redaktor Frankfurter Allgemeine Zeitung:Média ovládaná CIA tlačí na světovou válku(2)

(Udo Ulfkotte, 31. 10. 2015 10:08)

Média ovládaná CIA tlačí na světovou válku. Německá a americká média zkouší přinést lidu Evropy válku a vnést válku do Ruska(2)
Důkazy o CIA propagandistickém síti, o jejím „mohutném Harmoniu“, jak to nazýval Wisner, které existovaly až hluboko do 70. let, odhalila Churchova (kongresová) komise. „CIA v současnosti udržuje síť několika stovek zahraničních pracovníků po celém světě, kteří pro CIA zajišťují zpravodajství a občas zkouší ovlivňovat veřejné mínění pomocí skryté propagandy. Tito lidé poskytují CIA přímý přístup k velkému počtu novin a periodik, ke spoustě tiskových agentur a mediálních agentur, k rádiovým a televizním stanicím, ke komerčním vydavatelství knih a k jiným zahraničním mediálním kanálům,“ uváděla zpráva této komise Kongresu v roce 1976. Jak dokumentuje Alex Constantine, tak Mockingbird pořád ještě i dodnes funguje pod rozmanitými zástěrkami. Jeden z jeho hlavních zakladatelů Richard Mellon Scaifenedávno zesnul. Média CIA tlačí na katastrofickou válku s Ruskem
Udo Ulfkotte vystoupil, protože má strach z války mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem.
„Německá a americká média zkouší přinést lidu Evropy válku a vnést válku do Ruska. To je bod, za kterým už není návratu, a já se tomu postavím a řeknu… to, co jsem dělal v minulosti, nebylo správné, když jsem manipuloval lidi a dělal propagandu proti Rusku, a není správné to, co dělají moji kolegové, a co já dělal v minulosti, protože jsou podplaceni, aby lidi zrazovali, a to ne jen v Německu, po celé Evropě. … Mám velký strach z nové války v Evropě, a nelíbí se mi, že je tu ta situace zase, protože válka nikdy nepřijde sama od sebe, vždy jsou tu lidé, kteří tlačí na válku, a to nejsou jenom politici, to jsou také žurnalisté… My jsme zrazovali své čtenáře, jen abychom tlačili na válku. … Už to nechci; mám už dost té propagandy. Žijeme v banánové republice, a ne v demokratické zemi, kde máme svobodu tisku.“ Pro vládnoucí elitu, tj. finanční oligarchii, co kontroluje Spojené státy, je válka na míru střižený nástroj pro centralizaci a udržení moci a k nastolení světového monetárního řádu. Ta bohorovností a arogancí zaslepená elita věří, že válka s Ruskem dostane pod kontrolu geopolitické aspirace tohoto národa, který vnímají jako hrozbu, stejně jako u aspirací Číny. Střetnutí a srážka s Ruskem je tím, o čem je válka na Ukrajině, která se na nás v poslední době odevšad sype z titulků.Rusko ví, o co jde, připravuje se teď na nevyhnutelné – na termonukleární válku. Což by bylo před pouhými dvěma či třemi lety nemyslitelné, Rusko teď uvažuje o ohromném vzkříšení svých vojenských schopností a o možném prvním úderu proti NATO a US. „Podle mého názoru jsou primárním nepřítelem US a Severoatlantický blok,“ řekl minulý měsíc vedoucí ruský obranný činitel generál Jurij Jakubov. Jakubov řekl, že Rusko sloučilo své síly Vzdušné a Kosmické obrany se svými pozemními, námořními a vzdušnými jadernými silami. „Navíc je nezbytné novelizovat podmínky, za kterých by Rusko mohlo provést preventivní úder ruskými Strategickými raketovými silami,“ řekl.

Unsere "Qualitätsmedien"Už nemohu dále lhát. Němečtí politici a novináři jsou loutky placené USA

(Udo Ulfkotte, 31. 10. 2015 7:48)

Nur etwa jeder Dritte hat noch Vertrauen in unsere "Qualitätsmedien". So haben 63 Prozent der Deutschen beispielsweise kein Vertrauen mehr in die Ukraine-Berichterstattung deutschsprachiger Medien. Nur noch 37 Prozent der Deutschen erkennen das Berufsbild des Journalisten heute noch als vertrauenswürdig an, Tendenz weiter sinkend. Enthüllungen über "gekaufte Journalisten", deren Nähe zu transatlantischen Elite-Netzwerken und gesteuerter Berichterstattung verschlimmern das Bild.
Statt auf ihre Kunden einzugehen, verhalten sich die Journalisten der Leitmedien jetzt allerdings wie die Politiker, ziehen sich vor den aufziehenden Stürmen in ihre Redaktionsstuben zurück und beschimpfen von dort aus politisch korrekt die unzufriedenen Bürger. Auch aus den öffentlich-rechtlichen Anstalten senden mit Zwangsgebühren finanzierte PR-Beamte der Polit-Elite, was von ihnen erwartet wird. Und zwar ebenfalls unbeirrt von der Realität auf der Straße. Auch die Medien haben also wie die Politik offenkundig das Vertrauen weiter Teile der Bevölkerung verspielt." Udo Ulfkotte
Udo Ulfkotte: Už nemohu dále lhát. Němečtí politici a novináři jsou loutky placené USA Vytvořeno 9. 11. 2014 6:08 „Teď už Američané dokonce uvažují, že by na Ukrajině vyhodili do povětří jadernou elektrárnu a pak trvali na tom, že pachateli jsou buď separatisté, nebo Rusové,“ tvrdí německý žurnalista Udo Ulfkotte, bývalý korespondent Frankfurter Allgemeine Zeitung, jedněch z největších německých novin. Ten vydal knihu Gekaufte Journalisten („Koupení žurnalisté“), v níž popisoval, jak američtí a němečtí politici ohýbají německá média tak, aby tito žurnalisté světové události žádoucím způsobem překrucovali. Ulfkotte tvrdí, že na reportéry se tlačí, aby své psaní vedli zaujatě v první řadě ve prospěch amerických postojů a proti Rusku. Udo Ulfkotte mluvil o tom, jak to přesně probíhá a o tom, kam ho jeho životní cesta zavedla dnes po publikaci těchto odhalení.


Bezpečnost Izraele a Romacn Joch a CEVRO Institut varují?

(Avigdor Kahalani, generál, 31. 10. 2015 7:34)

Brig. gen. Avigdor Kahalani: Bezpečnost Izraele - 4.10.2015
Naši přátelé z Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut (PCTR) Vás zvou na další veřejnou přednášku, která se bude tentokrát konat za účasti jednoho z hrdinů defenzívy na Golanských výšinách během Jomkipurské války, brigádního generála Avigdora Kahalaniho. Přednáška bude navíc zakončena autogramiádou knihy Tanky proti tankům (nové vydání), kterou bude možné zakoupit na místě. Akce se uskuteční již v úterý 13. října 2015 od 18:00 v atriu vysoké školy CEVRO Institut (Jungmannova 17, Praha 1). Přednáška bude uvedena a moderována Tomášem Pojarem, bývalým velvyslancem ČR v Izraeli a současným prorektorem vysoké školy CEVRO Institut. Pracovním jazykem je angličtina (tlumočení zajištěno). Z organizačních důvodů prosíme o potvrzení účasti na této adrese!!!:
Centrum transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut (PCTR) a Centrum Sion uskutečnily 13. října za účasti brigádního generála Avigdora Kahalaniho veřejnou přednášku pod názvem Bezpečnost Izraele. Generál Kahalani patří mezi legendy a hrdiny Izraelských obranných sil, který navíc v 90. letech působil jako ministr vnitra Izraele. Do ČR zavítal u příležitosti českého vydání své publikace Tanky, které zachránily Izrael (dříve vydané pod názvem Tanky proti tankům), ve které mapuje své bojové nasazení v Jomkipurské válce, kde působil jako velitel bitevního tanku typu Centurion Shot Kal.

Přednášku zahájil Tomáš Pojar, prorektor vysoké školy CEVRO Institut a bývalý velvyslanec ČR v Izraeli, který celou akci také moderoval. Poté již dostal slovo vzácný host, který se s veřejností podělil o vzpomínky na Jomkipurskkou válku. Po skončení přednášky následovala diskuse a dotazy z publika. Kromě aktuálních problémů - jako je migrační krize či Syrský konflikt - se dostalo generálu Kahalanimu i dotazu, zda jsou či nejsou tanky přežitou zbraní. Generál Kahalani odpověděl: „Samozřejmě že ne.“ Na závěr akce proběhla autogramiáda jeho nové monografie, kterou si mohli zájemci během dne konání akce zakoupit.

Rádi bychom poděkovali mediálním partnerům přednášky, jimiž byly Občanský Institut, Česko-izraelská smíšená obchodní komora, recenzovaný časopis Obrana a strategie a Eretz.cz. Dále bychom chtěli za podporu poděkovat České zbrojovce, International Institute for Counter Terrorism při vysoké škole IDC v Herzliji a panu Petru Mothejlovi.

Mediální výstupy z této akce můžete naleznout na:
•Idnes.cz: http://zpravy.idnes.cz/izraelsky-general-kalahani-v-praze-dt4-/zahranicni.aspx?c=A151014_104742_domaci_jw
•ParlamentníListy.cz: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Asad-musi-zustat-Putin-ma-pravdu-Arabove-jsou-blazni-Vy-Evropane-jste-naivni-rozsekl-to-v-Praze-narodni-hrdina-Izraele-403446
•Echo24.cz: http://echo24.cz/a/wNdZm/izraelsky-veteran-radi-svet-by-mel-podporit-asada

k narozeninám a výroku:"Klaus ufňukaná kremlofilní bába" a nyní bojovník za Zemana!

(WIKI-Roman Joch, 31. 10. 2015 7:27)

Roman Joch (* 27. října 1971 Banská Bystrica) je český politik, publicista, politický komentátor a překladatel. Je obvykle považován za konzervativce,[1][2][3][4][5] sám se označuje za liberálního konzervativce[6].
V letech 1994–1996 byl zahraničním tajemníkem Občanské demokratické aliance, v letech 2001–2003 místopředsedou Konzervativní strany a od roku 2003 je ředitelem Občanského institutu,[7] s nímž spolupracuje již od roku 1991. Absolvoval také stáže v amerických konzervativních think-tancích, a to nejprve v roce 2001 v Acton institute a v roce 2007 v Claremont Institute. Od roku 2007 působí na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické a přednáší zde předmět Politické ideologie. Od stejného roku vyučuje i na vysoké škole CEVRO institut. V roce 2005 také vyučoval předmět Americké konzervativní myšlení na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.[8]
Od srpna 2010 do října 2012 vykonával funkci poradce premiéra Petra Nečase v oblasti zahraničí a lidských práv a od roku 2012 do roku 2014 působil jako poradce pražského primátora Tomáše Hudečka.[9][10]
V komunálních volbách v roce 2014 neúspěšně kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL v městské části Praha-Klánovice.[11]...... V srpnu 2010 si Jocha vybral premiér Petr Nečas za svého poradce v oblasti zahraničí a lidských práv.[12] Spolupráci s ním ukončil v říjnu 2012 po článku kritizujícím prezidenta Václava Klause, který Joch uveřejnil na svém blogu.
Reakce na jmenování poradcem: Na Jochovo jmenování poradcem premiéra reagovalo několik občanských sdružení uspořádáním demonstrací před úřadem vlády 18. srpna 2010. Transparenty protestujících kritizovaly některé z Jochových výroků, například že „kontrolované mučení by mělo být povoleno jen za účelem získávání informací, jež zachrání nevinné životy“ nebo že chilský diktátor Augusto Pinochet patří mezi lidi, kteří „nejsou bez poskvrny; ale nejsou ani beze cti.“ Protestující dále citovali Jochovy výroky, např. že pravice má právo „nastolit pravicový autoritativní režim“, pokud by „západní civilizaci hrozil zánik v důsledku politické a intelektuální impotence levice“ nebo „v důsledku její vnitřní dezintegrace, totiž opuštěním civilizačních hodnot a ctností ve prospěch volného průchodu choutkám a vášním“.[13] Podle politoložky Vladimíry Dvořákové Joch „v podstatě odmítá i většinový diskurs o lidských právech, a lze očekávat, že se jej bude pokoušet marginalizovat“. Součástí myšlenkové výbavy Romana Jocha je podle ní i radikální antikomunismus, jenž vyrůstá z extrémního konzervativního myšlení a fundamentalistického katolicismu. Ultrakonzervativní diskurs, který Joch reprezentuje, se podle Dvořákové pohybuje na pomezí xenofobie, rasismu a homofobie a v Česku je marginální.[14] Jiří Pehe uvedl, že Joch „neuznává kolektivní a sociální lidská práva“. Podle něj bylo možno jen těžko očekávat, že by si k sobě konzervativní premiér pozval liberála, či dokonce socialistu.[14] Joch byl též terčem kritiky ze strany odpůrců vojenské intervence NATO vůči Jugoslávii [15][16] a americké intervenční zahraniční politiky obecně. Byl také kritizován pro své výroky vyjadřující nekompromisní nárok na absolutní pravdu pro katolickou církev: „Celá Pravda nesmíchaná s omyly je jen v Církvi katolické. Proto to nejlepší, co člověk může udělat, je stát se katolíkem.“[17] Dne 2. října 2012 označil Joch ve svém blogu prezidenta Václava Klause nepřímo za „ufňukanou kremlofilní bábu“. Reagoval tak na to, že Klaus incident v Chrastavě 28. září 2012, při němž ho šestadvacetiletý Pavel Vondrouš zasáhl pistolí střílející plastové kuličky,.....

Až se staneme menšinou ve svých zemích!-Jde o geniální útok na Evropu a Trojského koně!

(Jan Šinágl, 27. 10. 2015 23:03)

Až se staneme menšinou ve svých zemích - Zveřejněno 26. 10. 2015 9:36
Diskutovat můžeme z různých úhlů pohledů. Faktem je, že tzv. východní blok svým postojem k uprchlické krizi prokázal, že se integroval do EU ekonomicky, ale mravně a morálně zůstal v zajetí totalitních způsobů myšlení a praktik. Ano, západní politici selhali a selhávají, ale to neznamená, že to necháme jen na nich, na obyvatelstvu Západu a že se nás to netýká. Brát jsme dokázali vždy, ale dávat a obětovat nepatřilo nikdy k silným stránkám dějin naší země. Pouze společnými silami lze nalézt nejpřijatelnější řešení. Evropa si nemůže dovolit, aby si každý hrál „na svém písečku“. To by bylo jistou cestou do pekla. Že tato situace Rusku vyhovuje a že má eminentní zájem na nejednotě, nestabilitě a oslabení EU, je jasné stejně tak i to, že není ve věci nečinné, obávám se už dlouhé roky. Souhlasím s Janem Petránkem: „Jde o geniální útok na Evropu a Trojského koně.“
Multikulturalismus selhal. Na malém prostoru není možné soužití tak rozdílných náboženství, kultur a tradic bez toho, aby nedocházelo k napětí a ke konfliktům. Islámské náboženství není slučitelné s demokracií, tedy ani muslimové nemohou být demokraty i kdyby chtěli. „Totalitní člověk“ se může proměnit časem v demokrata. Muslim by musel popřít sebe a svoji víru. Může bít či zabít manželku, křesťana, ale zabije-li muslima, přestává být muslimem. Nabízí se potom otázka: Kolik bojovníků IS přestalo být už muslimy tím, že zabili muslimy?!
Jan Šinágl, 26.10.2015

....globální oteplování dalším spouštěčem masové migrace! Málo se bojíme klimatických změn, varují vědci!

(Simona Fendrychová , 27. 10. 2015 22:50)

Papež František před svým projevem k Valnému shromáždění v OSN:
Varování: Globální oteplování promění kolébku civilizace v neobyvatelnou pustinu-před 2 hodinami - Extrémní horko a vlhko během následujících sta let způsobí, že v oblasti Perského zálivu nebudou během letního období podmínky vhodné k životu. Lidské tělo totiž nedokáže zvládat extrémní teploty při vysoké vlhkosti vzduchu. Pokud budou pokračovat současné trendy znečišťování ovzduší, které vede ke klimatickým změnám, promění se oblast Blízkého východu ve smrtící parní lázně. Jakýkoliv pobyt delší než pár hodin mimo klimatizované budovy by v takových podmínkách znamenal smrt. Washington - Klimatické změny způsobí, že oblast Perského zálivu bude do konce tohoto století neobyvatelná. Místo, považované za kolébku civilizace, zasáhne podle předpovědí extrémní teplo a vlhko, které bude životu nebezpečné. Málo se bojíme klimatických změn, varují vědci Málo se bojíme klimatických změn, varují vědci - Autoři studie, kterou vydal časopis Nature Climate Change, předpovídají, že nejhorší dopady potkají Írán, Irák, ale také metropole Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie. Smrtícím teplotám se může přiblížit například také svaté město Mekka, kam se každoročně vydávají miliony muslimských poutníků. Při pokračování současného trendu znečišťování ovzduší skleníkovými plyny odborníci odhadují, že průměrná teplota stoupne celosvětově do konce století o čtyři stupně Celsia. V oblastech s vysokou vlhkostí vzduchu by čtyři stupně mohly mít katastrofální následky.
Lidské tělo totiž vysoké teploty snáší mnohem hůře ve vlhkém prostředí. Každý, kdo někdy navštívil saunu a parní lázně, dokáže rozpoznat rozdíl. Zatímco v sauně se teplota vyšplhá na 100 stupňů Celsia, v parní lázni při téměř stoprocentní vlhkosti vzduchu se teplota pohybuje pod čtyřiceti stupni.
Blízký východ jako smrtící parní lázně
Kombinace vysoké teploty spojené s vysokou vlhkostí vzduchu totiž způsobí, že lidské tělo přestane být schopné ochlazovat se a bude docházet k jeho přehřátí. Autoři studie vysvětlují, že lidské tělo dokáže svoji vnitřní teplotu regulovat na přibližně 37 stupňů Celsia a teplotu kůže na asi 35 stupňů. To lidem umožňuje zbavit se přebytečného tepla především ve chvíli, kdy je dusno a vlhko. Pokud ale teplota a vlhkost vzduchu překročí únosnou mez, tělo se začne přehřívat. Tato hranice, kdy tělo přestane mít schopnost chladit se, se při 50% vlhkosti vzduchu pohybuje už na 46 stupních Celsia. V takových podmínkách přežije bez klimatizace i zdravý mladý člověk maximálně šest hodin.
Papež František před svým projevem k Valnému shromáždění v OSN. V projevu označil jako jednu z nevyřešených kapitol rovnoprávnost členů světového společenství, neboť několik málo zemí u sebe soustředilo přílišnou moc. Papež František s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem. Před projevem k Valnému shromáždění promluvil papež k zaměstnancům OSN. 48 fotografií Obrazem: Papež František před shromážděním OSN kritizoval kulturu plýtvání a islamisty
To znamená, že jakékoliv venkovní aktivity by byly prakticky nemožné. Práce v zemědělství, ve stavebnictví, v dopravě a kdekoliv jinde než v klimatizovaných budovách by se za takových podmínek rovnala hazardu se životem. .... který by oblast učinil neobyvatelnou. Je to dáno především blízkostí mělkých vod Rudého moře a zálivu, které se vysokými teplotami rychle odpařují.
Zmíněné čtyři stupně by podle odborníků mohly celý svět proměnit v nehostinné místo, ....stalo by se globální oteplování dalším spouštěčem masové migrace.
autor: Simona Fendrychová

Jak zabít civilizac

(B.Kuras, 27. 10. 2015 20:08)

"Jak zabít civilizaci" se čte rychle nejen proto, že je to knížka útlá (ale o to nejde - napsat smysluplné poselství stručně a výstižně je kumšt a Kuras zde kumštýřství prokazuje), nejen pro skvělý autorův styl psaní (svižný, jdoucí přímo k věci), ale i proto, že o tématu většina z nás už nějaké informace má. Dokonce i ten, kdo se jím nezabývá dlouhodobě, určitě mnohé věci pochytil z médií a při Kurasově vyprávění alespoň intuitivně tuší, o co jde a kam autor míří. Rozvíjí totiž téma, kterému bude brzy deset let a není snad člověk, který by se alespoň chvíli úvahami o budoucnosti naší civilizace tváří v tvář islámské hrozbě nezabýval. Autor popisuje v celkem 31 kapitolkách úpadek západní společnosti a nástup radikálního a radikalizujícího se islámu. Přibližuje islámské pojmy jako džihád, dhimmi, šáríja, věnuje se zhoubě multikulturalismu, orwellizace, levicového liberalismu a sebemrskačství Západu a v krátkém historickém exkurzu připomíná, že ve chvílích, kdy byl islám tolerantní a oproštěný od vlivu ortodoxních učenců, byl i pro evropskou kulturu přínosem (jakýsi zlatý věk islámu). V závěru pak naznačuje, že jakkoli je dnes situace vážná, objevují se i záblesky zdravého rozumu (vzestup nacionalisticky orientovaných pravicových stran, které na nebezpečí islamizace upozorňují) a vyjadřuje naději, že ona středověká tolerance a jakýsi sekulární islám by byl řešením i dnes, kdy už z Evropy stěží oněch 50 milionů muslimů vypudíme a musíme spíše přemýšlet o tom, jak to tu s nimi vydržet ("Snění o Evropě bez islámu je už utopie," říká Kuras). Jakkoli jsem právě v tomto bodě přesvědčen, že podobný recept nefunguje (ve svém článku "Pojďme se vážně bavit o odsunu muslimů z Evropy" jsem obhajoval tezi, že má-li se Evropa zachovat, je třeba provést radikální odsun muslimů z Evropy po vzoru poválečného odsunu Němců z Československa) a že ono Kurasem pozitivně popisované idylické soužití kultur ve středověku je spíše legendou a dnes rozhodně realizovatelné není, jsem přesvědčen, že jde o dobrou knihu, která mnoha lidem může otevřít oči. Ti, kdo se totiž primárně děsí vousáčů opásaných výbušninami, si možná uvědomí, že ještě větším nebezpečím je pro naši civilizaci levicová postdemokratická ideologie, která do Evropy tyto vousáče přivlekla, která je provokuje a která je ale vposledku vůči nim bezbranná. Tato pátá kolona a její myšlenková výbava, která ji pohání, je totiž mnohem nebezpečnější, než samotné hordy muslimů. Problém tedy hledejme v Evropské unii, v multikulturalismu a v tom, co Kuras vtipně nazývá "dhimmikracie". Kniha také nezdůrazňuje primitivní klišé o barbarství islámské civilizace jako takové, které je nám mediálními stratégy současné války proti terorismu předkládáno a spíše se věnuje reálnému problému muslimů v Evropě (který je - na rozdíl od Al-Kajdy a dalších umělých výtvorů - jevem skutečným a problematickým). Za to určitě patří autorovi dík.....

...autor kritizuje antiamerikanismus a antisemitismus evropských intelektuálů. A v čem se onen projevuje? Ve víře, že za útoky z 11. září stáli sami Američané a Mossad (tajná izraelská služba). Kuras píše: "Vzdělaní Evropané s vysokým IQ začali věřit dohadům, že 11. září provedli sami Američané s pomocí sionistického spiknutí." Nevím, jak to bylo s tím Mossadem, ale že si 11. září zrežírovali sami Američané, považuji za více než pravděpodobné. Spolu se mnou pak i více než polovina obyvatel USA (a jsem si jist, že by podobně dopadly i průzkumy v Evropě). Na to nemusím být levicový intelektuál....Člověk by proto přirozeně očekával, že deset let bádání v "oboru" se projeví i v poněkud kritičtějším postoji, než bezmyšlenkovitě přijímané tezi o muslimských únoscích letadel. Znepokojivých informací, které ukazují slabiny oficiální verze, se přece za ono desetiletí objevilo už tolik, že nemohou být jednoduše opomenuty a člověk by se s těmito argumenty měl utkat a zaujmout k nim stanovisko. Mlčet o nich a nebo je ještě navíc zesměšňovat nepůsobí dobře.

Nechtějí se vzdělávat! Mýty a stereotypy o Romech !Rom-odpovídá označení indické džátí (kasty) Dombů.

(Kid, 27. 10. 2015 20:02)

Mýty a stereotypy o Romech ....- V pohledu na Romy totiž přežívá stále mnoho polopravd a mýtů, zbytečných romantických obhajob namísto objektivního vysvětlení, nepravdivých obvinění a paušalizací. .... Rom je příslušník etnické skupiny Romů. Slovo Rom bylo přejato z romštiny do češtiny. Odpovídá označení indické džátí (kasty) Dombů. Gádžo, Nerom je příslušník majority. Slovo gádžo je přejaté ze slovenské romštiny. Cikán je hanlivé označení příslušníka etnické skupiny Romů. ....V pohledu na Romy přežívá stále mnoho polopravd a mýtů, zbytečných romantických obhajob namísto objektivního vysvětlení, nepravdivých obvinění a paušalizací. Oni jsou Cikáni Když se budeme snažit co nejpřesněji vymezit, kdo jsou ti, kteří jsou v českých zemích zhruba od 15. století nazýváni Cikány, dříve nebo později narazíme na slovo Rom, kterým se tito lidé sami označují. Je velmi těžké vymezit, co je etnická skupina Romů a kdo k ní patří. Právě jejich vlastní a nejčastěji používané skupinové označení může být jistým vodítkem. Slova Rom (muž ve smyslu manžel), Romňi (žena ve smyslu manželka) a Roma (jako označení určitého společenství) jsou těmi, která nejpřesněji- a především vycházeje z vlastního chápání Romů- vymezují jejich různorodé společenství. Rom neznamená, jak bývá mylně uvedeno, „člověk“, pro tento pojem užívá romština termínu manuš nebo (podle dialektu) dženo/žejno. .... Navíc má toto slovo i další významy nevztahující se k etnické skupině. Slovník spisovné češtiny uvádí např.: tulák, dobrodruh, podvodník, lhář, zloděj. Odvozené sloveso „cikánit“ znamená výslovně „lhát“. Někdy se skutečně stává, že Romové v osobním kontaktu s neromy nabízejí k používání označení cikán (já nejsem žádný Rom, my jsme cikáni), ale zřejmě proto, že mají pocit, že se to od nich očekává. Zdá se, že u svého protějšku se pokoušejí vyvolat atmosféru bezpečí, přátelství či porozumění. Označení Rom bylo také jednomyslně doporučeno mezinárodními romskými organizacemi. V mezinárodních souvislostech začíná být označení Rom považováno za politicky korektní, i pokud jde o vyjádření politiků či jiných veřejně činných osob. ....Pohled na romské subetnické skupiny se například nedaří, pokud se zohledňuje větší celek bývalého Československa, protože i kořeny těch, kteří žijí v Čechách či na Moravě, jsou na území Slovenska. V zemích bývalého Československa žije několik subetnických skupin Romů, které mají kulturní vazby nejen do Maďarska, ale i do Polska a na Ukrajinu. Zdaleka největší skupinou jsou slovenští Romové. Pocházejí ze slovenských romských osad, kde žili po staletí usedle, a do českých zemí přišli až po roce 1945. Naproti tomu na Slovensko přicházeli Romové z Balkánu z oblasti, kde se mluvilo srbochorvatsky. ...Na území České republiky žije již jen nepatrný zbytek původních subetnikých skupin Sinti (německých Romů) a tzv. českých a moravských Romů. .... Toto rozdělení na rituálně čisté (žuže) a nečisté (degeša) skupiny jde napříč romským společenstvím. Základem pro toto kastovní či rituální dělení jsou vztahy romských velkorodů, návyky v požívání nebo naopak odmítání některých potravin, ale také společná profese některých skupin (M. Hübschmannová, 1993). ... Z jejich reakcí se tak zdá, že Romové zaujímají vždy extrémní postoj k veškerému dění kolem sebe. Přitom patří pro ně impulzivita či okamžitá reakce k životu a je dennodenním projevem. Rom to vidí v rodině, dobře tomu rozumí a posléze se sám tak chová. Kdyby neuměl zaplakat, zakřičet, vynadat, nedokázal by, že mu na člověku opravdu záleží. Protože majorita není na tak emocionální jednání zvyklá, čte to jinak, mj. jako vyšší stupeň ohrožení.

...Vzdělání v české škole, abstraktní informace zprostředkované slovy cizího jazyka, se tak staly zcela novou historickou zkušeností a bylo a je absurdní očekávat, že celá etnická pospolitost si ji najednou osvojí během jedné generace. Období po roce 1989 mnoho Romů vnímá jako šanci na své národní obrození. Čím dál tím více Romů si uvědomuje cenu vzdělání a snaží se, aby se jejich dětem dařilo lépe než jim samotným
http://www.czechkid.cz/si1360.html

Tábor svatých přemožen diletanty -Publikováno: 29.9.2011

(Martin R. Čejka, 27. 10. 2015 19:51)

Tábor svatých přemožen diletanty Autor: Martin R. Čejka Publikováno: 29.9.2011 - Francouzský spisovatel Jean Raspail měl v době vydání Tábora svatých, tedy v roce 1973, za sebou již několik románů a cestopisů, ale právě až tato kniha vyvolala celosvětový rozruch a dočkala se řady překladů. Pokroková levice ji ihned, jak se sluší a patří, zahrnula řadou poněkud už únavných nálepek: „fašistická“, „rasistická“, „xenofobní“… Což na opačné straně barikády vzbudilo ještě větší zájem o zmíněné Raspailovo dílo. Některým dokonce vadila a vadí samotná osoba autora, tradičního katolíka, který se nepokrytě označuje za odpůrce demokracie, za monarchistu, jehož monarchismus má ale jistý dadaistický rozměr. Sám jednou s francouzským nonšalantním sebevědomím prohlásil, že by rád smyl skvrnu, jíž jeho předek François-Marie Raspail pošpinil rodinný štít, když jako člen Národního shromáždění prosazoval všeobecné volební právo. A pokud se někdo ptá sám sebe, zda to Jean Raspail myslí opravdu všechno vážně, pak mu jeho knihy na první pohled příliš nenapoví, neboť vyvolávají tutéž otázku. Až do nedávné doby byl jedinou Raspailovou knihou, která se dočkala českého překladu, román Já, Antoine de Tounens, král patagonský. Ten vyšel kupodivu ještě roku 1987 v nakladatelství Revolučního odborového hnutí Práce, pochopitelně bez bližších údajů o autorovi. Román o samozvaném králi Araukánie a Patagonie Orélie-Antoinovi I. není jen příležitostí k seznámení se s dílem u nás opomíjeného předního francouzského spisovatele, ale poodhaluje hlavní rys jeho tvorby. (Navíc zcela vyvrací trapné osočování z rasismu, neboť v něm autor mj. odsuzuje chování bělochů vůči jihoamerickým indiánům.) Při četbě knih Jeana Raspaila postupně zjišťujeme, že se pod hlavním příběhem odehrává další, hlubší děj. Jako kdyby se nás autor chvílemi ptal: „Opravdu si myslíš, že to je o tom, o čem si myslíš, že to je?“ Je např. jeho kniha Anneau du pęcheur („Rybářův prsten“) jen románem o posloupnosti avignonského papežství, které v této fikci přetrvalo až do našich dnů? A to samé platí i o Táboru svatých. Jean Raspail je bezesporu spisovatel reakční, tedy co do obsahu, nikoli formy. Je citlivým pozorovatelem a svědkem zániku, či spíše zdánlivého konce. V situaci, kdy se vše zřítí z útesu, dokáže Raspail na jeho hraně najít kousek něčeho, co tam Božím řízením ulpělo a přetrvalo, a právě to je věčné, podstatné a cenné. Tábor svatých vypráví o exodu stovek tisíců zoufalých Indů, kteří se na lodích vydali hledat svůj ráj – Evropu. Nadšeně otevřenou náruč Západu, která blahosklonně zvala každého přistěhovalce, zachvátí třas nejistoty. Někteří vědí, co by se mělo dělat, ale bojí se to říct nahlas. Jiní s uspokojením očekávají konec starého světa, který nenávidí. Najdeme zde novináře vždy s prstem na tepu doby i ty, kteří před hrozícím nebezpečím varovali, ale byli, jak jinak, označováni za extrémisty. Bude mít Západ dostatek sil a odhodlání čelit invazi přistěhovalců? Raspail pojednává nejen o vynucované falešné a pokrytecké lásce, o moderních kněžích v džínech, kteří jsou vždycky všude první, o profesionálních altruistech nahánějících vychrtlé „drahoušky“ jako zvěř na safari, levicových oikofobech s patologickým odporem ke všemu vlastnímu, ale také o těch, co se rozhodli bránit polední zbytky právě končící minulosti nebo alespoň její památku. Jím popisovaná invaze má v sobě cosi démonického, přičemž ničící vlna přistěhovalců je spíše pouze jakýmsi nástrojem. Má to být zkouška, anebo snad soud? Tábor svatých není rasistickou knihou o špinavých a zlých Indech, jak někteří tvrdí, je v první řadě o nás, o bílých, spořádaných obyvatelích Evropy, kteří už ale možná pozbyli vůli k životu a zapomněli, za co stojí umírat. Ale, jak již bylo řečeno, pod jejím povrchem se odehrává ještě jiný děj… Ostatně sám autor je toho názoru, že Tábor svatých není smutnou knihou. .....Zájemce o další přehled hrůz odkážu na recenzi Tábora svatých od Martina Machovce, která vyšla ve Tvaru 10/2010.

Oldřich Szaban-rozhovor a román Jeana Raspaila Tábor svatých

(MUDr. Roman Joch, 27. 10. 2015 19:43)

27. 10. 2015 17:43 ROZHOVOR: "Buď standardní strany pozmění svůj postoj a vyjdou vstříc voličům. A jejich nálady jsou více restriktivní než liberální vůči imigrantům. Pak nastane jakési přivření dveří. To už udělalo Dánsko. Pokud to nenastane u zodpovědných stran pravého středu, posílí extremistické krajně pravicové strany," vysvětlil v rozhovoru:....V Lidových novinách jste 15. října 2015 představil čtenářům román Jeana Raspaila Tábor svatých. Nyní na něj kriticky na svém blogu reagoval romský aktivista Karel Holomek, který píše: "Předestřel nám děsivou vizi autora, v níž je evropská civilizace zničena hordami uprchlíků, kteří si zde berou, co nemají, od těch, co to mají, ale nejsou schopni to ubránit: pro jakousi chimérní laskavost a bezhraniční tolerantnost. Prostě apokalypsa! Popsanou situaci přirovnává k Orwellovu roku 1984, který se, naštěstí, u nás neuskutečnil." Tato kniha vyšla v roce 1973. Někdo ji bere jako prorockou, v době svého vzniku čelila nařčení, že je rasistická. Jak ji hodnotíte vy?
Byla kontroverzní tehdy i dnes. .....Trošku mám problém v knize v tom, že příliš ztotožňuje západní civilizaci s bílou rasou. Tímto si autor naběhl, protože civilizace je definovaná hodnotami, morálkou, náboženstvím, politickým režimem. A ne rasou. Když to řeknu vyostřeně - angolský nebo kubánský černošský křesťan antikomunista je v podstatě příslušník západní civilizace. Zatímco novopohanský německý nebo skandinávský neonacista, či ruský bílý neoimperialistický neokomunista nejsou součástí západní civilizace. Tohle je největší chyba této knihy, že civilizaci ztotožňuje s rasou.
..... Lidé ze severní Afriky jsou často právě ekonomickými migranty....Ale v podstatě nejsou azylanti. .... Ještě se vrátím k blogu Karla Holomka. Tvrdí, že si nemyslí, že k nám imigranti přinášejí kulturu, kterou by nám chtěli vnucovat a že by hodlali měnit naši civilizaci. Jak to vidíte vy? - Když je množství migrantů z jiné kultury spíše menší než větší, tak jsou obohacením té kultury a civilizace. .... Nemůžeme tedy říci, že by islámská imigrace do západní Evropy nepozměnila společnost. ....Ale výrazně stoupá zastoupení Američanů latinskoamerického a částečně i východoasijského původu. Tím se také americká zahraniční politika, která byla vždy primárně evropocentrická, mění. .....- Bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Jiří Šedivý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že Evropa, co se týče migrační vlny, zaspala, řeší věci nepodstatné na úkor těch podstatných, dělá nesystémová opatření místo systémových a přijímá rozhodnutí až pod vlivem událostí, to znamená v určitém spěchu. Připadá vám to také tak? - Bohužel mám ten samý názor jako pan generál. Je to tak. Evropští státníci jsou pod vlekem událostí....Je to určitá předzvěst podobného vývoje? I když v Polsku samozřejmě hrály roli i jiné vlivy... -Ano, hrály. Právo a spravedlnost byla osm let hlavní opoziční stranou, takže je jasné, že časem nastane její návrat k moci. Ale otázka imigrace jí pomohla. Polští voliči nesli nelibě, že vláda Občanské platformy dosluhující premiérky Kopaczové narušila solidaritu středoevropských zemí a podlehla tlaku ve prospěch kvót. To se většině polských občanů nelíbilo. Můžeme uvést předtím i volby ve Švýcarsku, kde velice ostře protiimigrantská švýcarská Lidová strana výrazně posílila. Můj názor je, že ano. Voličská reakce nastane. Jsou jen dvě možnosti - buď standardní strany - levopravé - pozmění svůj postoj a vyjdou vstříc voličům a nálady voličů jsou více restriktivní než liberální vůči imigrantům. A nastane jakési přivření dveří. To už udělalo Dánsko. ....Vidíme to už i v Německu, kdy v CDU-CSU se ozývají hlasy výrazně kritické k postoji kancléřky Merkelové. Až dostanou voliči možnost hlasovat ve volbách, bude tento kritický hlas ještě silnější.

Stan Meyer byl zavražděn a proč? Mnoho vynálezů vzniklo i přesto že bylo řečeno, že nemohou fungovat a někdy fungují!

(Petr, 26. 10. 2015 16:35)

www.youtube.com/watch?v=nlS10FysxK8
Jede to na vodu i přesto, že byl Stan Meyer zavražděn
Published on Oct 24, 2012 Mnoho vynálezů vzniklo i přesto že bylo řečeno, že nemohou fungovat. Bylo by to na dlouhé povídání, vyjmenovat vše o čem bylo prohlášeno, že nemůže fungovat a co dnes běžně využíváme. Je mnohdy těžké pro namyšleného vědce uznat, že to co se učil a na čem pracoval, je úplně jinak. To vyžaduje mnoho pokory a ta bohužel většinou chybí. Další věc jsou obchodní zájmy, Pokud přijdou vynálezy, které změní svět a někdo na tom monopolu přestane vydělávat, bude se ten člověk snažit tento pokrok zastavit. K tomu došlo i v případě Stana Meyera. Jeho auto samozřejmě bez problému fungovala, jezdilo na vodu a může si to snadno postavit každý a také jezdit na vodu. Takže první bylo, že se snažili koupit jeho technologii, ale bez úspěchu. Následovala žaloba u soudu a v podstatě, běžné řešení podobných problémů. Když ani to nepomohlo, byl dne 21. března 1998 při návštěvě restaurace otráven.
Bylo zavražděno velice mnoho lidí, kteří dělali zásadní změny pro dobro celého lidstva. Nicméně si myslím, že lidé v pozadí se snažili zbytečně. Tyto technologie jsou stále dostupné a je možné v nich pokračovat. Takže velké změny jsou nyní za dveřmi.
Pokud vás to zajímá, můžete se podívat na tyto stránky: http://www.waterfuelcell.org/ a dále http://www.moe-joe-cell.com/Moe-Joe-C... Informací je skutečně mnoho i jinde a nyní největší překážkou rozvoje, je lidské vědomí. Vědomí, které si myslí, že nic takového není možné a že se za energii musí platit. Tak to opravdu není. Vesmír nám dává energie zadarmo a pokud je platíme, není něco v pořádku. Řekl bych, že je potřeba to změnit a to co nejdříve.
Proto je třeba udělat "umělý nedostatek uhlí" a pak zrušit těžební limity a těžit uhlí a ničit krajinu a pak si jako pan Babiš odletětět k šéfům do Dubaje, co dál?

O čem se nesmí psát, ale na blogu: petrsedyabcd.blog.cz - je vše důležité-Jak vypadá pravidelná prohlídka u lékaře...

(Šedý, 26. 10. 2015 15:49)

Jak vypadá pravidelná prohlídka u lékaře, která je plně hrazená zdravotní pojišťovnou:
Nejdříve vás vyzvou, abyste se dostavil přesně na čas a přinesl s sebou ranní moč. Pak následuje měření teploty, proklepání celého těla, poslech plic, EKG, popřípadě i EEG, měření krevního tlaku, zkouška zraku(jenom na tabuli s písmeny), zkouška sluchu(jedno i druhé ucho si postupně přikryjete a lékař vám slabě říká slova, která máte opakovat), pak uděláte několik dřepů, následuje zkouška objemu plic, kdy foukáte do válce, pak několik otázek, zda vás nic nebolí, dále následuje zkouška cukrů a pak vám doporučí kolonoskopii a samozřejmě jdete na ultrazvuk, kde vám udělají průchodnost krevního potrubí. Pak si vás objednají na krev. Zabijete s tím minimálně jeden den, kdy postupně čekáte v různých čekárnách a nebo si vás pozvou ke specialistovi. Nechal jsem si vyjet kolik to stojí a doslova mě to šokovalo: celá procedůra stojí zdravotní pojišťovnu přes 150000kč. Byl jsem tam během několika posledních let třikrát a pak jsem odmítl tuto nesmyslnou procedůru a už tam nepůjdu. Nevidím důvod, proč bych dělal takové naprosto zbytečné věci, které jenom stojí spoustu peněz a stejně nic nenajdou, neboť když vám něco je poznáte to na sobě sami v podobě problémů nebo bolestí. Takto se inkasují od zdravotních pojišťoven miliardy a na skutečně nemocné pak nejsou peníze a nebo si musejí připlácet na operace a na léky. Je to obyčejný hyenismus na úkor skutečně nemocných.
22. října 2015 14:26 - Domnívám se, a jsem si jist že nejsem daleko od pravdy, že infarkty a mozkové příhody jsou dnes jedny z nejlukrativnějších kšeftů zejména z hlediska úřadu pro důchodové a sociální zabezpečení, protože zemřelému nemusí platit důchod, na který si naspořil, a jednak, pokud to pacient nějakou náhodou přežije, tučný kšeft pro zdravotnický průmysl. Bere li většina lidí tak deset papírů důchodu za měsíc, za rok to dělá stodvacet papírů, a za necelých devět let meloun na padlý kus. Pokud se pacient zotavuje v nemocnici, dělá jednodenní pobyt na ARU tak sto papírů do pokladny ústavu, a pokud se šije bypas, je tento tak okolo sto papírů pro ústav za kus. Infarkty , rakoviny a mozkové příhody jsou po roce 1989 v "tzechbabwe" realizovány podobně, jako likvidace starých elektrospotřebičů zvýšením napětí v síti z 220 na 230V. Vše co je starší, odejde během krátké doby tak s padesátiprocentní pravděpodobností. Jeden ze s zásadních praktických problémů po roce 1989 je, jak bez poškození přežít mezi lavinovitě rostoucím počtem profesionálních psychopatů, jejichž jedinečným příkladem je třeba výšezmíněný manažer. Kdysi jsem to prakticky řešil tím, že jsem jim nenápadně sypal draselný louh z baterií nebo skelný prach do bot. Při pobytu v nemocnici pak jednak takový psychopat sám relaxoval daleko lépe než v práci, a v práci zase všichni relaxovali, než se za půl roku vrátil do funkce. Počet psychopatů nejen v politice ale i v běžných řídících funkcích má neustálou tendenci narůstat.

Stropnický: Odvolání jsem čekal. Hlavně, když do sálu přišel Hudeček

(Lukáš Prchal, 25. 10. 2015 10:03)

23. 10. 2015 17:11 - Matěj Stropnický prý odvolání z funkce radního čekal. "Nešlo to prostřednictvím veřejného tlaku, tak mě museli odvolat v noci," říká. •Odvolání podle něj souvisí s jeho zněním stavebních předpisů a změnami v územním plánu. •Na radnici skončili také další tři radní.- Odvolá- ní jsem čekal, říká o nočním dění na radnici Matěj Stropnický. - Odvolání jsem čekal, říká o nočním dění na radnici Matěj Stropnický.
Už během čtvrtečního zasedání zastupitelstva Matěji Stropnickému údajně došlo, že se jej pokusí opozice odvolat. Stropnický věří, že jeho odvolání souvisí s jeho zněním stavebních předpisů a změnami v územním plánu. Verzi pražských stavebních předpisů, které před časem předložila po Stropnickém primátorka Adriana Krnáčová, v pátek odpoledne radní při mimořádné schůzi schválili. Společně se Stropnickým (SZ) zastupitelé v noci odvolali další tři z 11 radních: Michala Haška (ANO), Hanu Novákovou a Irenu Ropkovou (obě ČSSD). - Čekal jste, že to odvolání přijde? - Musím říct, že jsem to postupem dne čekal čím dál víc. - Během dne se o tom mluvilo?- Nemluvilo. A právě proto. Ti, kdo mě chtěli odvolat - a u mě konkrétně to byli koaliční partneři -, už v září pochopili, že to nejde udělat prostřednictvím veřejného tlaku. Protože důvody mého odvolání neumějí řádně vysvětlit. Proto bylo nutné zvolit jiný postup: zkusit to v noci.
Kdy vám to tedy začalo připadat více zřejmé?
Když jsem viděl, že do sálu přišel Tomáš Hudeček,který se v posledním roce zasedání zastupitelstva téměř neúčastní. Bylo mi jasné, že povolali všechny síly, aby vůbec mohli zformulovat kritiku toho, co dělám v územním plánování. -Tu pan Hudeček přednesl…-Věřím, že jsem ji ale dostatečně vyvrátil. Tomu jsem věnoval největší část svého vystoupení, kde jsem se snažil vše definovat vcelku jednoduše. Platí to pro územní plán, pro metropolitní plán i pro stavební předpisy. Na jedné straně jsem se snažil umožnit do města vstup nových hodnot formou rozvoje, na druhé straně ochránit hodnoty už existující a obyvatele, kteří v tom plánu už bydlí před novou výstavbou. A balanc mezi těmito různoběžkami, to jsem považoval vždy za hlavní perspektivu, skrze kterou jsem posuzoval všechny návrhy, které jsem předkládal. -Odvolat se vás pokusili už poněkolikáté...- Že to při- šlo teď, je celkem logické, už to nešlo odložit, protože na programu zastupi-telstva bylo celkem 91 změn územního plánu, které prošly procesem, který jsem tady za ten rok působení nastavil. Skutečnost, že tady proběhly změny územního plánu, jsou v těchto událostech dost zásadní. Trvalo rok, než jsem jej prosadil, a ty návrhy byly doporučené komisí, odborníky, výborem s podporou městských částí a radou. Což znamená, že každý, kdo by hlasoval jinak, než jsem já předložil, by se vystavil podezření, že kope za nějaký soukromý zájem. Ti, kdo si za soukromé a své vlastní zájmy chtějí kopat jednou, budou to muset udělat i podruhé. Takže jim došlo, že je potřeba se mě zbavit. - Jak jste to vnímal, když k tomu došlo? - Jak říkám, já to odvolá- ní čekal. A my byli v Trojkoalici domluvení, že pokud dojde k odvolání někoho z nás, budou zastupitelé hlasovat pro odvolávání dalších radní.
Takže odvolání Haška a dalších by se dalo považovat za mstu…
Byl to spíše logický krok. Radní pro majetek, sport, sociální politiku a jeden náměstek. Profily čtyř "vyřazených" z pražské koalice -.....
domaci.ihned.cz/c1-64778500-stropnicky-odvolani-jsem-cekal-hlavne-kdyz-do-salu-prisel-hudecek