Svobodné noviny na internetu

Než zamíříte k volebním urnám…

… dobře si pročtěte volební materiály. Nejen pokyny, jak máte volit, ale i kandidátky jednotlivých stran a hnutí, abyste věděli, s kým máte tu čest. Kroužkujte zodpovědně (maximálně čtyři kandidáty), aby šanci na zvolení měli nikoli poslušní nominanti stranických sekretariátů, kteří odkývají cokoliv, ale občané slušní, poctiví a zodpovědní. V desetimilionovém národě jich máme stále ještě dost, i když v nejvyšších patrech politiky to tak nevypadá. I tady, jako vždy, zdání klame.

Všechny politické strany a hnutí, jež usilují o své zvolení do Sněmovny, potřebují udělat pořádný „průvan“: vyvětrat stranické sekretariáty, vyházet neschopné funkcionáře („bafuňáře“), kteří kromě jalového řečnění pro občany nic nedělají, a otevřít prostor pro mladé lidi, ochotné ještě něco pro tuto zemi a její obyvatele vykonat. Dejme proto těmto lidem šanci!

Je to možná poslední příležitost, abychom zachránili naši svobodu a demokracii, k nimž jsme v listopadu 1989 přišli tak trochu jako „slepý k houslím“, tedy nikoli vlastní zásluhou, nýbrž díky příznivé mezinárodně politické situaci.

Až vám bude za pár týdnů někdo zase, po 28 letech, vykládat „pohádky“ o tom, že to byla jakási „revoluce“, nevěřte mu. Ty vypadají úplně jinak a teče při nich krev. Toto bylo obyčejné, dohodnuté předání moci vládnoucích komunistů: z rukou jedněch vyvolených do rukou jiných, předem odsouhlasených osob, nové mocenské garnitury - postkomunistů.

Važme si toho, že stále ještě u nás máme svobodu a demokracii, byť s kosmetickými vadami (abych parafrázoval slova písničkáře K. Kryla)! Při nezodpovědném nakládání s nimi se můžeme docela snadno, i když v historicky jiné podobě, vrátit do doby před rokem 1989. Naše země by se tak stala „politickým skanzenem“ uprostřed Evropy a znovu by „spadla“ do zájmové sféry Ruska (bývalého SSSR, dnes Ruské federace).

Také současné dění v ČR (včetně nadcházejících voleb) je součástí již probíhající 3. světové války, jež na sebe vzala dosud neznámou a neobvyklou podobu tzv. hybridní války. Tu již mnoho měsíců vede putinovské, postsovětské Rusko v naději, že se opět dostane na piedestal světovlády, odkud bylo po pádu Berlínské zdi (1989) a po rozpadu SSSR (1992) svrženo. Buďme si toho vědomi a chovejme se podle toho!

V našich tisíciletých dějinách jsme mnohokrát ztratili svobodu ‒ většinou vinou cizích dobyvatelů, domnělých a dočasných vládců „světa“. Tentokrát bychom svoji svobodu „zahodili“ vlastní vinou, chybným „rozdáním karet“ ve volbách.

Volte proto uvážlivě a zodpovědně!

NE ‒ autokracii a oligarchizaci země!

ANO ‒ zachování svobody a demokracie!

●●●

„Zemský škůdce“ A. Babiš favoritem voleb?

Hegemonem letošních parlamentních voleb je slovenský polistopadový zbohatlík a předlistopadový člen KSČ a agent StB – Andrej Babiš. Spolu s ním o přízeň voličů usiluje nedemokratické hnutí ANO 2011, které vykazuje všechny znaky protofašistické strany, vlastněné právě Babišem. Tento zázračně zbohatlý oligarcha spojuje ve své osobě jak grandiózní střet zájmů, jaký jsme u nás od r. 1989 neměli, tak i krajně nebezpečnou koncentraci ekonomické, politické a mediální moci.

Věc je již natolik vážná, že dokonce v USA některé sdělovací prostředky burcují na poplach před možným ohrožením stability NATO a EU ze strany takto „infikovaného“ členského státu (ČR). Toto varování bychom neměli brát na lehkou váhu. Může nás to totiž dostat do postavení postsovětského Běloruska v čele s autoritářem A. Lukašenkem.

Nabízí se legitimní otázka: Proč by někdo takový, jako Babiš, osoba s temnou totalitní minulostí, nota bene cizinec, měla hrát jakoukoli významnější roli (ať si ho v Průhonicích zvolí za starostu!) v české politice? V normálně fungující, demokratické zemi by si lidé nejspíš poklepali na čelo a tuto osobu by hnali svinským krokem zpátky tam, odkud k nám zabloudila. Ne však u nás.

Z důvodů zcela nepochopitelných (korupce, vydírání?) někteří naši politici a podnikatelé (či spíše podnikavci) dovolili, aby nám tento slovenský imigrant s podivnou minulostí a s trestním stíháním na krku mluvil (raději: kecal) do toho, jak máme či nemáme spravovat svoji zemi. Ať se vrátí na Slovensko a rozdává své „rozumy“ tam!

Kdo zná poměry u našich východních sousedů, Slováků, s nimiž jsme prožili ve společném státě tři čtvrtě století a kde to dnes pod Ficovým „bačováním“ taky nemají jednoduché, protože i tam stíhá jedna aféra druhou a polomafiánské praktiky prorostly až na úroveň vlády (Bašternák, Kaliňák), jistě tuší, jak by to tam s Babišem dopadlo. Buď by na něj vzali lidé klacky a hnali ho daleko od svých hranic, nebo by ho rovnou zavřeli mezi nejtěžší kriminálníky. V této situaci je doopravdy každá rada drahá.

Nejlépe by bylo, kdyby české ministerstvo vnitra Babišovi, coby „zemskému škůdci“, odebralo státní občanství, jež získal za nevyjasněných okolností v době vlády M. Zemana, a šupem ho poslalo zpátky na Slovensko. Babiš totiž ve své bohorovnosti (či spíše zabedněnosti) dodnes nepochopil, že tady šanci nemá. Všech 10 milionů občanů ČR si koupit nedokáže…

─────

Marasmus, v němž se dnes brodíme až do výše ramen, tady vznikal dlouhá léta. Minimálně od politické změny, nesprávně označované jako „sametová revoluce“ 1989. Na počátku všeho byl politicky naivní postoj V. Havla, který v roce 1989 prohlašoval, že „nejsme jako oni“, a namísto očekávaného zákazu činnosti předlistopadové KSČ se obklopil bývalými komunisty a agenty StB. (Babiš tvrdí, že Havel mezi tyto agenty patřil také, což vyloučit nelze.)

Logickým důsledkem pak bylo „zakonzervování“ opor totalitního režimu a jejich přesun z politické do ekonomické sféry. Dnes už se bývalí nomenklaturní komunisté a estébáci i jejich donašeči opět hrnou k té moci politické. Nejenže již předtím infiltrovali „tradiční“ strany, ale pro jistotu si založili politické subjekty nové (ANO 2011, Věci veřejné, Pirátská strana atd.). Za tyto politické „šachy“ můžeme poděkovat do záhrobí „humanistovi“ par excellence – V. Havlovi.

Díky levicovému pseudointelektuálovi V.Havlovi jsme po Listopadu 1989 začali stavět „budovu“ naší obnovené svobody a demokracie na prohnilých základech – s bývalými členy KSČ a StB. Že to nemůže dopadnout dobře, tušili již tehdy mnozí skuteční demokraté, kteří před tím varovali, leč Havel (a jemu podobní) na jejich námitky nedbal. Dnes sklízíme ovoce z této Havlovy „zahrádky“. Jedním z nejviditelnějších plodů této sklizně je slovenský miliardář A. Babiš.

Může se proto někdo divit tomu, že bývalý komunista a agent StB má v sobě tolik drzosti, že by chtěl být českým premiérem? Následkem nevyrovnání se s komunistickou minulostí bylo, že se postupně, krok za krokem, dostávali a dostávají do vedoucích pozic ve státě právě osoby, jako je tento kontroverzní slovenský imigrant.

Navzdory tomu všemu, navzdory chybám V. Havla a politických „hráčů“, kteří u nás po roce 1989 nastavili tato chybná pravidla hry, je třeba jasně konstatovat:

Není žádný politický ani jiný důvod, proč by se měl A. Babiš ucházet o funkci českého premiéra. Ať si Slováci vládnou na Slovensku a Češi v Čechách (přesněji: v českých zemích). Slováka Babiše k tomu nepotřebujeme a ani ho tady nechceme!

Vždyť ani mne, třebaže bych si to se svým příjmením mohl z legrace dovolit, by doopravdy ani ve snu (nikoli tom Babišově) nenapadlo, že bych mohl být, byť jen na minutu, premiérem Slovenska. Ta troufalost, že ano!? Že to napadlo právě Babiše, je nutno přičíst poněkud zvláštním a zcela absurdním myšlenkovým procesům v jeho popletené miliardářské hlavě.

Pokud Babiš opravdu tak hodně touží po tom, aby někde vládl, nic mu v tom nebrání. Ať si za své „nahospodařené“ (nebo nakradené?) miliardy koupí nějaký pustý ostrov uprostřed oceánu nebo kus Antarktidy! Tam může se svými věrnými Faltýnky, Oklešťky či Jermanovými a Krnáčovými (pod bedlivým dohledem soudružky rozvědčice Kleslové) vládnout – třeba tučňákům.

Bude mít dobrou společnost: aspoň mu do jeho vládnutí nebudou „kecat“. Se svou „českoslovenštinou“ se s nimi jistě nějak domluví. Až si i s tučňáky přestane rozumět, což vyloučit nelze s ohledem na Babišovu výbušnou povahu, protože nebudou chtít pracovat v jeho drůbežárnách, nic nebude bránit tomu, aby se vrátil do rodného Slovenska.

Tam už ho jistě rádi uvidí jeho kamarádi – R. Fico a jeho „pravá ruka“ – R. Kaliňák. Ti už mu připraví náležité přivítání v podobě dobře vybavené vězeňské cely, kde bude moci strávit zbytek svého dobrodružného života. Času na rozjímání o tom, že do politiky nikdy neměl jít, bude mít dost a dost.

A může o tom, podobně jako Zemanův oblíbenec J. Kajínek, napsat knihu. Stačí, když ji někomu nadiktuje. Ve vězení by se mohl naučit i psát na počítači, když to až dosud nebyl schopen zvládnout. Stane-li se tato Babišova kniha, kterou vytvoří on sám, nikoli štáb jeho 150 spolupracovníků, úspěšným bestsellerem, nelze vyloučit, že se dočká i filmového zpracování.

●●●

Babiš je opět „Bureš“?

Ve čtvrtek dne 12. 10. 2017, ve výroční den, kdy K. Kolumbus objevil Ameriku (1492), vynesl slovenský Ústavní soud zásadní a svým způsobem průlomový verdikt: A. Babiš, který předtím utekl ze Slovenska, kde mu pšenka přestala kvést, protože tam byl mezi místními mafiány až příliš „profláknutý“, neprávem žaloval Ústav paměti národa (obdobu českého ÚSTR), který spravuje písemnosti po bývalé, komunistické, Státní bezpečnosti (StB).

Zkrátka: předchozí výroky soudů, jež se Babišovou kauzou zabývaly, neplatí a celá věc se vrací na začátek – kvůli zásadním pochybením v procesu dokazování. Podle ústavních právníků je věc jasná: Babiš byl agentem StB a nezákonná svědectví bývalých estébáků (včetně jeho řídícího důstojníka J. Šumana) neplatí.

Slovenský oligarcha, který lže od rána do večera, ba i v noci, když náhodou nespí, se může ošívat, jak chce. Nic mu to nebude platné, protože fakta jsou fakta: zejména přítomnost krycího jména „Bureš“ ve dvanácti různých svazcích, vedených StB, hovoří zcela jasně.

Babišovy řečičky o tom, že je to „účelovka“, nebo že je to „načasované těsně před volbami“, jsou k smíchu. Něčím takovým může balamutit nanejvýš staré babičky někde na návsi zapadlé podhorské vísky. Nic víc. Fakta jsou fakta a s tím nikdo nic nenadělá. Ani Babiš ne.

Pokud chce Babiš uspět ve volbách i navzdory všem obviněním, která má na „triku“, je to jeho věc. Každý soudný člověk by v takovém případě z voleb odstoupil, stáhl se do ústraní a pokusil se „očistit“.

V Babišově případě však o nějakém očišťování nemůže být ani řeč. Nemá se z čeho očistit, protože záležitosti okolo jeho osoby jsou nad slunce jasnější. Proto Babiš hraje jen a jen o čas. Vlastně hraje o všechno. Když mu to nevyjde, což je víc a víc pravděpodobné, půjde hned po volbách do vězení. A toho se náš oligarcha bojí jako pověstný čert kříže. Asi ví, proč má takový strach.

Vždyť těch lidí, kterým ublížil, ekonomicky je zruinoval nebo přivedl k sebevraždě, budou jistě desítky. A ti všichni si s ním, až přestane být „mocný“, budou chtít vyřídit účty. Je to lidské, protože elementární pravidla slušnosti a lidskosti platí všude na světě. Jasné je i to, že je málo pravděpodobné, aby se z vězení vrátil živ a zdráv. Tomu jistě nevěří ani on sám.

Zkrátka: kdo čím zachází, tím také schází. To říká jedno pravdivé a poučné české přísloví. V Babišově případě to platí dvojnásob.

●●●

Prezident Zeman a „sralbotkovské“ vedení ČSSD

Kdo sledoval nejnovější excesy prezidenta M. Zemana a to, co se kolem jeho výroků odehrávalo u nás i v zahraničí, musel jen nevěřícně kroutit hlavou. Ze všeho nejvíce nad nemohoucností, kterou předvádí „rekonstruované“ vedení ČSSD. Přesněji: triumvirát Sobotka, Chovanec a Zaorálek.

V této chvíli není důležité, kdo z nich zastává jakou funkci a čím se podílí či nepodílí na úspěchu právě probíhající volební kampaně. Kdesi jsem se dočetl, že ČSSD již ve volebních odhadech klesla pod pět procent. Začínám věřit tomu, co jsem ostatně předpověděl v jednom ze svých starších článků, že se „socani“ do Sněmovny nedostanou. Dodejme: po zásluze.

Když B. Sobotka v červnu 2017 s velkým mediálním humbukem ohlašoval svou rezignaci na funkci předsedy ČSSD, zdálo se to být dobrým řešením. Časem se však ukázalo, že zahnívání uvnitř této strany pokračuje a že se vlastně dohromady nic pozitivního nestalo.

Zaorálek sice snaživě jezdí po republice a dělá „kontaktní kampaň (po vzoru A. Babiše), ale to je asi tak všechno. Na fungování strany se nic nezměnilo a šance, že by ČSSD opět přilákala voliče, kteří jí „utekli“ k Babišovu hnutí ANO 2011, je minimální. Vlastně žádná.

Aféry a skandály se valí na oba volební rivaly (ČSSD, ANO 2011) ze všech stran, ať je to obvinění A. Babiše kvůli Čapímu hnízdu, nebo B. Sobotky ze spoluúčasti na „vytunelování“ OKD.

Politické a mediální „špíně“ není konec ani pár dní před volbami. Do toho pak přichází nejnovější Babišovo obvinění, že ČSSD připravuje „nový tunel“ v podobě těžby lithia v Krušných horách. A aby toho nebylo málo, následně dostává A. Babiš políček v podobě rozhodnutí slovenského Ústavního soudu o tom, že byl evidovaným agentem StB.

Ze slibů ČSSD, jak se razantně vyrovná s Babišovými kauzami poté, kdy byl odvolán z funkce ministra financí, není ani po čtyřech měsících NIC. Sliby se rozplynuly jako pára nad hrncem. Neslaný, nemastný a se sebou i nadále spokojený premiér Sobotka jako správný, evropsky orientovaný úředník „bilancuje“ výsledky svého čtyřletého šéfování v čele vlády. Kdo čekal, že se bude chovat jako chlap, je opět zklamán.

Co jsou Sobotkovi platné dobré výsledky jeho vlády, které ostatně nikdo rozumný nezpochybňuje, když si ve svém „týmu“ neumí udělat pořádek? Když nedokáže „postavit do latě“ žádného z ministrů za hnutí ANO 2011, protože se bojí jejich šéfa?! Zkrátka: „Sralbotka“ zůstal „Sralbotkou“, jak ho trefně nazývají lidé na internetu. James Bond z něho asi už nikdy nebude…

Ze všeho nejhorší je ovšem tristní dojem z nekonání vedoucích politiků ČSSD v případě skandálních výroků M. Zemana v Radě Evropy. Vláda nejenže neměla (bylo to dokonce její povinností, když věděla, jaký Zeman je a co může způsobit) povolit prezidentu republiky tuto zahraniční cestu, ale měla se i důsledně, naprosto jednoznačně a bez vytáček distancovat od jeho nevhodných výroků. Nikoli kdesi na sociálních sítích, ale jasným usnesením a tiskovým prohlášením. Následně měla podat Senátu ČR návrh na to, aby byl Zeman zbaven funkce prezidenta republiky.

Nic z toho ani Sobotka, ani Zaorálek neudělali. Co sledují tito pánové svým zbabělým chováním? Domnívají se snad, že vážně nemocný Zeman, kterému je už evidentně jedno, jaké škody na pověsti země napáchá, bude dělat politiku v jejich prospěch? Nic naivnějšího si nelze představit. Nebo si snad myslí, že se s ním nějak dohodnou, aby nejmenoval Babiše premiérem? Ani to není pravděpodobné.

Jediné, co se v této chvíli dá předpovědět, je fakt, že po případném jmenování trestně stíhaného Babiše premiérem dojde k zablokování Sněmovny, k nezvolení jejího předsedy. Za této situace ztratí Zeman i poslední zbytky sympatizantů, kteří by ho opakovaně volili prezidentem. Nově zvolený prezident (nikoli Zeman) pak Babiše z funkce designovaného premiéra odvolá a pověří vyjednáváním o nové vládě jinou osobu. Bude-li se vývoj komplikovat, čeká nás vleklá ústavní krize, z níž nebude snadná cesta ven.

To nezůstane bez odezvy v problematickém hnutí ANO 2011, jež se s největší pravděpodobností hned po volbách rozpadne na dvě části: „babišovskou“ a „nebabišovskou“. Buď se podaří ustavit demokratickou vládu s „nebabišovským“ křídlem ANO 2011, nebo dojde k novému rozpuštění Sněmovny a k vypsání předčasných voleb.

Rok stého výročí vzniku Československa (1918), který si budou společně připomínat politické reprezentace ČR i SR, se tak může stát nikoli rokem oslav velkého jubilea, nýbrž rokem promarněných politických nadějí.

Ano, tato chmurná vize příštích měsíců je velmi realistická. Ba dokonce: může být i hůř. Nežijeme ve vzduchoprázdnu a válka na východ od nás může začít kdykoliv.

─────

Předvolební kampaň kromě toho jasně ukázala v celé nahotě bídný stav naší společnosti, unavené neúspěšným budováním naší polistopadové demokracie, právního státu a tržní ekonomiky. Úspěchy jsou nepatrné, zklamání veřejnosti obrovské a očekávání, že „bude líp“, zcela dětinská a předem odsouzená k nezdaru.

Dokonce už ani hnutí ANO 2011 nehlásá, že bude líp. Nebude. Babišovci to dobře vědí, a proto raději mlčí. Jako typická náboženská sekta („Svědkové Babišovi“) čekají na zázrak, který nepřijde.

Uplynulé týdny volební kampaně odhalily ještě další nepěkné věci, kterými se ve světě pochlubit nemůžeme. Znovu jsme konfrontováni se starou, známou, českou „předposraností“.

K těm nejkřiklavějším případům patří chování některých sdělovacích prostředků: protežování A. Babiše v televizi NOVA, o níž se šušká, že ji Babiš chce koupit, dále neodvysílání kritického dokumentárního filmu o Babišových podnikatelských praktikách v České televizi, či cenzurní zásahy do výběru hostů v případě moderátorů ze skupiny „Těžkej Pokondr“ na Frekvenci 1. (O probabišovských lobbistech v televizi Barrandov či v Českém rozhlase raději pomlčím.)

Jak by to dopadlo s naší svobodou a demokracií poté, kdyby se Babiš stal premiérem, to netřeba barvitě líčit. Každý realisticky uvažující občan si to dokáže představit. Proto je nutno nedopustit, aby se Babiš premiérem stal.

●●●

Recesisté už Zemanovi organizují „státní pohřeb“

M. Zeman, prezident republiky a někdejší úspěšný premiér menšinové vlády ČSSD, je dnes chátrající, těžce nemocný, starý muž. Je to politováníhodná lidská troska, která sice ještě drží pohromadě, ale každým dnem je zřejmější, že konec se nezadržitelně blíží.

Když někdo promarní tu pravou chvíli, kdy může ještě důstojně a s úctou odejít do ústraní, dopadá to přesně tak, jak jsme toho svědky v Zemanově případě. Zkrátka: konce politických „mouřenínů“, kteří musí sloužit až do okamžiku, než padnou fyzicky i morálně na úplné dno, bývají smutné.

Až budou jednou historikové objektivně hodnotit náš vývoj po roce 1989, jistě v příslušné kapitole nezapomenou ani na M. Zemana. V letopisech národní hanby bude zapsán jako temné, nevypočitatelné politické monstrum, jako kreatura, k níž bychom v našich dějinách jen stěží hledali obdobu.

Zeman se tak zařadí po bok našich nejhorších kolaborantů s cizími mocnostmi – vedle E. Moravce, K. Gottwalda, G. Husáka či V. Biľaka.

Už slyším všechny ty Zemanovy „uctívače“ a obhájce jeho neobhajitelného chování, všelijaké Foldyny, Veleby či Ringo Čechy (ten, který „nepodepsal“ Antichartu, třebaže ji podepsal; je to dostatečně zdokumentováno), kteří nám budou tvrdit, že jejich „guru“ to vždycky myslel dobře a říkal jenom pravdu, kterou lidé nechtěli slyšet. Jak dojemné!

Vždyť to známe. I ty nejlepší úmysly bývají tou nejspolehlivější cestou do pekel. A všichni „mouřenínové“ v pekle vždy končili. Skončí tam i Zeman.

Po prezidentových výrocích, které zazněly v jeho projevu v Radě Evropy a jež se týkaly Krymu a Ukrajiny, se nelze divit výbuchu emocí na všech stranách. Také u nás, kde lidé začali zcela spontánně organizovat symbolický „pohřeb“ hlavy státu. Toho M. Zemana, který sice ještě žije, ale již řadu měsíců patří k „politickým mrtvolám“.

Na fotografii, zveřejněné na internetu, je Zemanova rakev, vezená na lafetě. Tak to bývá u státníků, kteří se těší úctě svých spoluobčanů. Popravdě: prezidenta, který je velkou částí společnosti odmítán, ba nenáviděn, jsme tady ještě neměli. V tom je Zeman naprostým unikátem. Dokonce ani komunističtí, normalizační patolízalové Moskvy a soudruha Brežněva speciálně nebyli tak odpudivými zjevy, jako je dnes Zeman.

Proto si na rozdíl od oněch recesistů nemyslím, že tento prokremelský kolaborant a vlastizrádce si zaslouží poctu v podobě státního pohřbu. A nejsem zjevně s tímto názorem osamocen. Například jeden z diskutujících čtenářů na internetu v souvislosti s organizováním této recesistické akce navrhoval, aby ho „hodili do škarpy“.

Ano, tímto způsobem končívali v minulosti společenští vyděděnci. Obávám se, že Zemana nejspíš tento potupný konec čeká. Za své neomluvitelné chování si nic jiného ani nezaslouží.

Mohu Zemana ujistit, že v některých zemích by dopadl daleko hůř. Mohlo by se mu totiž stát, že by ho odmítli pohřbít nebo že by jeho mrtvolu vykopali z hrobu a pohodili někde za branami města. Ze známých osobností světových dějin se to přihodilo „revolucionáři“ a tvůrci nefunkční Anglické republiky – lordu O. Cromwellovi.

●●●

M. Zeman – bezpečnostní riziko pro ČR

Víme to všichni. Přesněji: ti, kteří to vidět chtějí a nezavírají před tím oči. Zemanova sebedestrukce mílovými kroky pokračuje. Je to den ode dne horší a horší. Jako pohádkový čaroděj rozsévá Zeman kolem sebe jen samé zlo, provádí jednu špinavost za druhou, mlátí kolem sebe – nalevo i napravo. Chová se jako příslovečná kobyla, která je v posledním tažení.

Neprozradím žádné státní tajemství: Náš prezident republiky, jehož úřad býval i v dobách nedemokratických režimů vnímán veřejností jako vážená instituce, je názorným potvrzením toho, co dokáže s člověkem – jakýmkoliv – udělat alkohol.  Jeho nadměrná konzumace.

Jak je všeobecně známo, Češi rádi pijí a někteří z nich „nasávají“ víc, než by měli. Pít se nemá – kromě vody, bez níž by lidský organismus zahynul. Jistě nikoli náhodou mají např. muslimové alkohol zakázaný. Že by právě kvůli tomu Zeman tak nesnášel islám a všechno, co s ním souvisí? Kdoví?

V každém případě je dnes český prezident ve světě vnímán jako xenofob a militantní islamofob. Zemanovo nejnovější vyjádření na schůzce hlav států V4 to jasně potvrdilo. Jeho varování před islamisty z Bosny již mezitím vyvolalo protestní reakce na Balkáně, podobně jako jeho výroky ohledně Krymu demonstrace v Kyjevě.

Ani to z naší polistopadové historie neznáme. Zeman je skutečným „průkopníkem“ v naší zahraniční politice. Co se nepodařilo všem „tradičním“ politikům u nás, zvládá Zeman „levou zadní“ a ještě se u toho usmívá. V tom připomíná Velikého Kima.

Také pro našeho prezidenta platí známé přísloví: Kdybys mlčel, byl bys filozofem. Ale protože Zeman rád mluví a ještě raději poslouchá svá „moudra“, plácá v poslední době jeden nesmysl za druhým.

Díky tomu se začíná Zeman stávat bezpečnostním rizikem pro tento stát. Například nedávno pronesený výrok o tom, že severokorejského diktátora Kim Čong-una by mělo zlikvidovat protiteroristické komando, může fakticky tohoto stalinistického pohrobka vyprovokovat k vojenskému útoku proti ČR. Nota bene: když tu má svého neoblíbeného příbuzného v pozici českého velvyslance!

K tomu ještě jednu poznámku: V Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, byl v roce 1914 spáchán atentát na tehdejšího následníka rakousko-uherského trůnu. Kvůli tomu začala 28. 7. 1914 První světová válka. Následkem hloupých prohlášení českého „ředitele zeměkoule“ Zemana by mohla začít Třetí světová válka. To není vtip, ale tvrdá realita.

S ohledem na zmíněné skutečnosti je nejvyšší čas Zemana buď „umravnit“ a nikam ho nepouštět, nebo ho v krajním případě dočasně internovat. Pokud by ani to nepomohlo, pak zbývá jedině odvolání z funkce prezidenta republiky.

Osobně navrhuji uvěznění ve věži Daliborce na Pražském hradě, aby to neměl daleko ke svým věrným přátelům. Ovčáček mu tam může nosit chléb (suchý) a vodu.

●●●

Paradox volební kampaně: imigranti proti migrantům

Je to jako v onom známém filmu „Prohnilí proti prohnilým“. Rozdíl mezi situací ve filmu a na naší vnitropolitické scéně je nepatrný.  Asi málokoho překvapí, že nejhlasitěji protestují proti neexistující imigraci u nás právě lidé, kteří sami (nebo jejich rodiče) k imigrantům (nehezky česky: přivandrovalcům) patří.

Tím nejznámějším je slovenský imigrant A. Babiš. Druhým je Čechojaponec T. Okamura. A třetím z tohoto trojlístku „odmítačů“ nelegálních migrantů z Afriky a Blízkého či Středního východu je politolog a „mentor“ strany Realisté, P. Robejšek, Čech žijící v Německu.

V protikladu k této trojici musím objektivně uvést, že v českých zemích žijí tisíce rodilých Slováků, kteří si ČR zvolili jako svůj domov, v němž se jim žije dobře: zpěvák M. Žbirka, zpěvačka D. Rolins či novinář I. Hoffmann.

A pak tu jsou Slováci, kteří žijí a působí tam (SR) a tady (ČR). Známe je hlavně z televizní obrazovky: M. Kramár, M. Vašáryová, M. Huba, M. Kňažko, R. Müller aj. Ale i naopak: jsou to čeští herci nebo zpěváci, pořádající různá umělecká turné po Slovensku. Vždyť i jeden z prvních velkých hitů K. Gotta (Mám rozprávkový dom) poprvé zazněl v r. 1967 na známé Bratislavské lyře.

Od všech výše jmenovaných osob se svým chováním ve volební kampani příkře odlišují dva z „odmítačů“ migrace: A. Babiš a T. Okamura. Neustále vykřikují a ukazují prstem na jiné. Jako imigranti (či jejich potomci) by měli raději mlčet a sedět potichu v koutě. Kdykoli bychom je totiž mohli poslat postrkem zpátky, odkud přišli. Zřejmě jsou tak hloupí, že si tuto prostou pravdu ani neuvědomují. Natož cpát se do české vlády!

Tím hlavním motivem, zdá se, který je pravděpodobně vede k jejich neuváženému chování, bude fakt, že je tíží svědomí, nebo že chtějí přehlušit strach z případného návratu do původní vlasti. Je to přesně to, co prožívají mnozí Hispánci, nelegálně žijící v USA.

Přímo skandální je případ A. Babiše. On, Slovák, se chce stát českým premiérem. Jaký nonsens! Tento imigrant nemá bohužel dost soudnosti, aby dospěl k prostému závěru, že je především na domorodcích, tj. Češích, zda si jeho politické angažmá přejí a zda mu to dovolí.

Češi, jak známo, jsou velmi tolerantní národ (někdy až moc) a mnohým z Čechů z nostalgie po bývalém Československu ani nedochází, že Slováci nemají ve vedení českého státu co dělat. Nikde na světě by se něco takové nemohlo stát. Zvláště u člověka, který nemá morální kredit (kvůli lustračnímu zákonu, jenž stále platí), aby se vůbec v politice angažoval. Zdá se, že stále ještě žijeme v Havlově Absurdistánu, který se Babiš pokouší „transformovat“ v „Babišistán“.

V této souvislosti se nemohu ubránit dojmu, že někteří spoluobčané, kteří by rádi viděli A. Babiše v roli premiéra, vůbec netuší, že Československo, tento pozoruhodný společný státní útvar Čechů a Slováků, od jehož vzniku uplyne v příštím roce sto let, zaniklo k 31. 12. 1992. Brzy tomu bude 25 let. To je bohužel celá jedna lidská generace. Někdo patrně po celou tuto dobu spal a neví o tom…

Příčina tohoto zmatení některých lidí může spočívat ještě někde jinde. Nechť mi to laskavý čtenář promine, ale tak to je. Řada psychologů a psychiatrů se shoduje v tom, že až polovina populace u nás má sníženou inteligenci.

Obávám se, že IQ, blížící se hranici slabomyslnosti (imbecilové, debilové, idioti), patrně má velká část podporovatelů A. Babiše a jeho podivného, nedemokratického hnutí ANO 2011. Je mi těchto lidí upřímně líto, ale pomoci jim nedokážu. Ze své duševní mizérie se musí dostat sami, vlastním přičiněním.

Všechno nasvědčuje tomu, že nejen M. Zeman, ale i A. Babiš nemají okolo sebe nikoho rozumného, kdo by jim vysvětlil, že jejich počínání je naprosto pošetilé. Babiš časem pozná, že tady jen ztrácel čas a peníze, hodně peněz. Ani štědře vyplácené dotace pro Agrofert mu to nikdy nevynahradí.

Z čistě lidského hlediska Babiše chápu. Jde mu o všechno. Když ve volbách prohraje nebo neuspěje-li při sestavování vlády (případně z něho bude „vyšachován“), dříve či později skončí v „klepetech“. Škoda jen, že dostatečně nezvážil svou situaci a raději včas neemigroval do některé země, kde nehrozí, že by byl vydán českým úřadům. „Padrino“ Krejčíř by mu jistě poradil, jak na to…

●●●

Mnoho štěstí u voleb!

Vážení občané a voliči! Nezapomeňte, že 20. a 21. října 2017 se konají parlamentní volby, které nadlouho, možná na desítky let, rozhodnou o tom, jaká bude naše budoucnost.

Svým volebním lístkem určíte směřování naší země: buď budeme i nadále kráčet po cestě svobody a demokracie, nebo se vydáme směrem k autokracii či oligarchii.

Pamatujte na to, že budete rozhodovat nejen o svém vlastním životě, ale i o tom, v jakém státě ‒ svobodné, či nesvobodném ‒ budou žít vaše děti a jejich potomci.

Často slyšíme námitku, že v těchto volbách o nic zase tak zásadního nejde. Není to pravda!

Nejen A. Babišovi, ale i nám jde o všechno. Doslova.

14. 10. 2017

PhDr. Rostislav Janošík