Svobodné noviny na internetu

Tedy po té jejich druhé veřejné části, jejichž cílem je vytvořit iluzi vlády lidu. Tedy možnosti každého občana zastávat kteroukoli funkci ve veřejném životě a vedení státu. Kdokoli, má-li na to, může kandidovat na kteroukoli funkci ve státě. Výsledkem je kandidátní listina zájemců, vlastnímu voliči většinou zcela neznámých, ze kterých si má vybrat toho, kdo mu má vládnout. Přirovnal bych to k tomu, že se sejdou zájemci o let airbusem na dlouhou trať a vyberou si ze svých řad tajnou volbou pilota, který jej bude řídit.

Protože jde o atraktivní, dobře placenou funkci, zájem je nemalý. Je třeba sebe vychválit do nebes a ostatní zájemce očernit. K tomu slouží předvolební kampaň, ve které se mimochodem často dovíte mnohé o ostatních, kteří se znovu hlásí, i jak to ve vyhlédnuté funkci chodí (neodbornost, korupce, bratříčkování, mocižroutství, mafiánství i jiné). To jsou ovšem ty nedobré jevy. Většinou se jistě hlásí do funkce dobří a poctiví lidé. Ale moc kazí moc (a absolutní moc kazí absolutně!). Tak si vyberte a později si nenaříkejte, protože Ústava zaručuje zvoleným až na zvláštní případy celé funkční období!

Aby bylo rozhodování snazší, sdružují se kandidáti na funkce ve spolcích. Ty nejambicióznější se nazývají politické strany a jsou páteří politiky. Tedy vědy, jak vytvořit lidu iluzi, že si vládnou sami, podle své vůle. Ve skutečnosti jen dělí občany na mocichtivé a nezřídka i šarlatány a na ty, kteří jsou jejich nadvládu ochotni snášet a financovat. Časem se vytvoří mezi nimi hranice, kterou je nutné ochraňovat i pomocí ozbrojené policie a k tomu účelu zaměřených zákonů. Tak skomírá demokracie na úbytě (a v současné době téměř vymřela).

To už je ovšem další etapa, pro kterou se volby konají. Tedy povolební vyjednávání politiků. V této fázi se již politici lidu na jejich názory neptají, hrají si jen o své funkce (lidově „o koryta“). Názory občanů je nezajímají, jen moc a prebendy. Proto se snaží urvat co nejvíce funkcí, ačkoli většina z nich je určena pro plné využití pracovní doby. Ústava by měla kumulování funkcí zakázat. To by ovšem museli schválit poslanci a senátoři, kteří si však takovou výhodu neodejmou. Finanční výnos toho musí být obrovský, uvážíme-li, jaké částky (ze svého?) na podporu svého zvolení vynakládají. O mocenských možnostech nemluvě. Jsou to miliony.

Poté následuje několikaleté funkční období, spojené s nespokojeným, ale zcela neúčelným brbláním. Také to nás čeká, posíleno účelovým tlumením odporu rozstřikováním k tomu určených látek (chemtrails), posilujícím apatičnost k bezpráví. Nemůže být svobodným stát, nad jehož územím mohou nekontrolovatelně přelétávat cizí letadla a osévat jeho atmosféru chemikáliemi. Podle dlouhotrvajících a rozšiřujících se stop za takovými letadly je zřejmé, že se to u nás děje. A také apatie obyvatel státu k bezpráví nebyla také nikdy tak veliká. Nejen ve státních záležitostech, ale i v občanských vztazích. Například v nemožnosti dovolat se práva v družstevních záležitostech či jiném omezování občanů.

Jak již bylo naznačeno, demokracie jako vláda lidu už téměř neexistuje. Mezi lidmi panuje názor, že současný stav je horší než totalita. Nástupem tvrdého globálního kapitalismu, který povoluje všechny triky a spekulace k hromadění majetku až do neskutečna a jeho zásahů do života obyvatel, se zhoršil život na Zemi natolik, že už se začíná podobat tomu v Orwellově „Farmě zvířat“. Digitalizaci života člověka provází jeho kontrola, často připomínající právě to. Internet je vynikající pomůcka, ale snadno zneužitelná. Už dnes je provázena cenzura „nevhodných názorů“, ale šíření evidentně podvodných návodů na rychlé a bezpracné bohatnutí je tam habaděj.

Kritizovat ovšem je snadné, málokdo navrhne něco lepšího. I já jsem se na těchto stránkách pokoušel zamýšlet nad tímto problémem. Pochopitelně jsem jej nevyřešil, jen jsem našel, co by bylo možná potřeba zlepšit. Ale to je jiné téma. O tom někdy příště.

14. 10. 2018

Ing. Vladimír Veselý