Jdi na obsah Jdi na menu
 


Babiš, Komenský a migranti

5. 10. 2018

Motto: „Uč se, synu, moudrým býti!“ (J. A. Komenský: Orbis pictus)

Zná to jistě každý zkušený novinář, který si ještě nezvykl v Babišově „Lepším Česku“ na to, aby devótně vzhlížel k současným politickým „velikánům“. Musí si totiž předně uvědomit, že žádné skutečné velikány nemáme. Ba i těch autentických osobností je poskrovnu. A opět musíme spíše hledat v tichu pracoven vědeckých ústavů či zavedených univerzit, případně mezi umělci, kteří stále ještě ctí svobodomyslnost a univerzální hodnoty demokratického světa. Zkrátka: politiky ve „škatulce“ osobností nenajdeme. Je to úzký „profil“, jak se v posledních letech „socíku“ říkalo, když jste se v obchodě ptali po toaletním papíru či po dámských hygienických vložkách.

Možná si řeknete: proč ten dlouhý a filozofující úvod? Je to prosté: Každé mediální vyjádření momentálního správce „Lepšího Česka“, A. Babiše, vyvolává vlnu kritiky. Den ode dne je stále zřejmější, že vedle dobře fungujícího marketingu a PR premiér nedisponuje žádným kompetentním týmem odborníků. Na Úřadu vlády jsou zřejmě zaměstnáni jen samí „trafikanti“ a Babišovi kamarádi, ale žádní odborníci, třebaže se Babiš před svým jmenováním do čela vlády zaklínal tím, že jeho vláda bude „odbornická“. Nebyla a není. Vidí to každý, kdo to vidět chce.

Také všechna ta Babišova vyjádření a bombastická sdělení o jeho převratných diplomatických úspěších většinou končí jako další velké „plácnutí do vody“. Potom je pár dní ticho, že by se dalo krájet, než přijde další nekompetentní prohlášení o čemkoliv. Všechno je to způsobeno tím, že Babiš spoléhá na vlastní hlavu a svou genialitu. S obojím je to špatné. Na rozdíl od M. Zemana, který byl kdysi docela bystrý „myslitel“ a intelektuál, než ho zničil alkohol, neumí Babiš ani myslet, ani mluvit. Když se to spojí dohromady, není výsledkem synergie, ale jen další blábol, který nemá cenu ani komentovat.

Kdyby náš „český“ premiér tušil, jak zlé to je s jeho všeobecným rozhledem a ještě horší s veřejným vystupováním, raději by se omezil na strohé tiskové zprávy. Ty by ovšem musel psát někdo, kdo umí skutečně dobře česky. Babiš to dozajista není. Zdá se, že Babišovi „podržtaškové“ chtějí svého šéfa ušetřit velkého rozčarování, a proto raději o katastrofálním výsledku jeho mediální komunikace cudně mlčí. Je to tak lepší. Co kdyby kvůli tomu dostali „padáka“? Za ty prachy, které od Babiše dostávají, se vyplatí držet ústa a krok.

Pokaždé, když se ze své chalupy v horách na moravsko-slovenském pomezí vydávám za větším nákupem do bývalého okresního města Uh. Brodu, projíždím vesnicí s hezkým místním jménem: Nivnice. Jak vědí (nebo by měli vědět) všichni absolventi základních i středních škol, v této obci se dne 28. 3. 1592 narodil známý „učitel národů“ – J. A. Komenský. Jeho otec Martin Komenský byl již od 70. let 16. století usedlý ve městě Uh. Brodě, kde vlastnil dům na náměstí (dnešní Masarykovo náměstí), avšak v Nivnici měl v pronájmu zdejší mlýn, kde se pravděpodobně malý Jan narodil. Komenského rodina měla příbuzné i v nedaleké Komni (od ní pochází jeho příjmení) – zdejšího fojta Segeše a jeho potomky.

Pouze nevzdělanci se při vyslovení Komenského jména zeptají: A to je ten, „co skákal z okna na ženský“?  Když se mne svého času někteří moji studenti na to ptávali, odpovídal jsem jim v tom smyslu, že to není pravda, protože Komenský byl muž velice počestný a vážený, dvojnásobný vdovec a otec mnoha dětí. Až pak obvykle přišla řeč na to, že to byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z našich nejznámějších pobělohorských náboženských exulantů.

Vyprávějte dnes lidem, hlavně těm mladým, kteří se toho ve škole moc nedozvědí ani o našich dějinách a tím méně o osobnostech starší české literatury, o Komenském! Vždyť mnozí z nich nic nevědí ani o druhé (třetí) pražské defenestraci (23. 5. 1618), o stavovském povstání proti Habsburkům (1618-1620), o vládě „zimního krále“ Fridricha Falckého a o jeho porážce v bitvě na Bílé hoře ani o tragické staroměstské exekuci (21. 6. 1621) či o vydání Obnoveného zřízení zemského (pro Čechy 1627, pro Moravu 1628), v jehož důsledku musel J. A. Komenský a další nekatolíci, kteří odmítli konvertovat ke katolictví, opustit svou vlast.

A i kdybyste to svým žákům všechno povyprávěli v časovém sledu, jak to šlo za sebou, stejně nebudete mít jistotu, že složitost té doby vůbec pochopí. Museli byste jim totiž zároveň vysvětlit, jaký byl rozdíl mezi emigranty a exulanty – a v tom by se už dozajista „ztratili“. Dnes jsou lidé zvyklí na jednoduchá, prostá sdělení typu: „Slunce svítí“, „Auto jede po silnici“ nebo „Babiš nechce v Česku migranty“.

A tady se dostáváme k jádru toho, o čem jsem se rozhodl psát: o Babišovi a o jeho výroku na adresu J. A. Komenského a migrantů.

Ten obsáhlejší úvod jsem si neodpustil záměrně: abych ukázal, v jak složité době Komenský a jeho současníci žili. Evropa totiž byla již od nástupu reformace v 16. století nábožensky rozdělena na katolíky a evangelíky (luteráni, kalvinisté, u nás Jednota bratrská) a v první polovině 17. století se odehrál do té doby největší náboženský konflikt – Třicetiletá válka (1618-1648). Čeští a moravští nekatolíci v něm byli poraženi vládnoucí katolickou dynastií Habsburků. V důsledku toho příslušníci nekatolické „elity“ z řad šlechty a měšťanstva (netýkalo se to poddaných, kteří byli nuceně „rekatolizováni“) museli odejít do exilu.

Neutěšené poměry v Habsburské monarchii vedly i některé katolíky k tomu, aby odcházeli do ciziny. Nejslavnějším z nich byl malíř a rytec V. Hollar (1607-1677), který nejprve působil v Antverpách ve Flandrech (dnešní součást Belgie), kde tehdy žil a tvořil slavný vlámský malíř P. P. Rubens, ale nakonec se usadil v Anglii; tam zůstal až do své smrti. Mnozí obyvatelé dnešního Londýna jeho jméno znají a vědí, že právě tento Čech ve svých rytinách zachytil podobu tohoto města v době před velkým požárem z r. 1666. Na základě jeho rytin pak probíhala obnova vyhořelého města.

Území severních nizozemských provincií, které byly nekatolické a z nichž se skomensky---rytina-z-roku-1642.jpgtalo dnešní Holandsko, bylo tehdy nábožensky velmi tolerantní a poskytovalo útočiště mnohým exulantům. Těm, kteří museli z náboženských či politických důvodů opustit svou původní vlast bez možnosti návratu. Byl to osud jak Komenského, tak i dalších českých evangelíků, ale i Židů, kteří byli nuceni opouštět státy, kde je nechtěli. Vstřícnost vůči židovským „migrantům“, kteří do té doby žili ve většině evropských zemí, projevovala také nekatolická Anglie (Irsko a Skotsko byly katolické). S tím souvisí i fakt, že právě zde, v Anglii a zvláště v Londýně, začala kariéra mnohých finančníků židovského původů (Lämmelové, Rothschildové aj.).

Popisek: Komenský pobýval v Anglii od 23. 9. 1641 do 21. 6. 1642; jako padesátiletého ho zde portrétoval český malíř a rytec V. Hollar.

─────

Vraťme se však k tomu, proč vůbec tento článek vznikl. Podnětem k jeho napsání je další z mediálních „úletů“ A. Babiše. Český premiér se v posledních měsících, jakmile jeho druhá vláda dostala v PS důvěru, dal na cestování. Touží se představit coby „mírotvůrce“ (na toho si kdysi hrál i Hitler) v Evropě, rozhádané kvůli otázce migrantů. Co na tom, že oproti roku 2015, kdy do Německa přišlo více než 1 milion osob z Asie a Afriky, dostává se dnes do států jižní Evropy jen zlomek tohoto, původně hrozivého čísla.

Politická kariéra se přece dá postavit na jakémkoli vhodném tématu. Ještě štěstí, že kvůli otázce boje proti migrantům necestuje po evropských státech „český vlastenec“ z Japonska – T. Okamura. To by byl daleko větší politický kabaret, než jaký stačí udělat Čechoslovák A. Babiš.

Náš český premiér, původem ze Slovenska, nabízí evropským státníkům svůj recept, jak zatočit s migrací. Ještě před návštěvou Itálie Babiš sebevědomě prohlašoval, že „Česko nepřijme ani jednoho migranta“. Rozuměj: Česko = Babiš! Je to skoro jako onen známý výrok „krále Slunce“ – Ludvíka XIV.: „Stát jsem já.“

Jak směšná a hloupá je Babišova představa o pozici ČR v Evropě a ve světě, netřeba vysvětlovat. Musí to být jasné každému, kdo někdy viděl mapu Evropy a plochu, kterou na ní náš stát zaujímá. Zdrženlivější evropští lídři naznačují, že se Babiš „vlamuje do otevřených dveří“. A ti naprosto otevření naopak naznačují, ať přestane plácat nesmysly a vrátí se raději domů. (Zeman je na tom daleko hůř. Na něho si A. Merkelová udělala pouhou čtvrthodinku času. Za víc jí ten ruský agent nestojí.)

Zcela rezolutní je pak stanovisko E. Macrona, u něhož Babiš dvakrát tvrdě narazil. Nejnověji začal francouzský prezident „tlačit“ na to, aby „nesolidární“ státy, mezi nimi i ČR, byly vyřazeny ze Schengenu. Pro zemi, jako je ta naše, která je bezvýhradně svázána s fungováním německé ekonomiky a jež vyváží 80 % své produkce na Západ, by to byl začátek ekonomické katastrofy.

Babišovo vládnutí je nezodpovědné a nikým nekontrolované. (Zahraniční výbor PS na to nemá žádné „páky“ a „náhradní“ ministr zahraničí J. Hamáček raději mlčí, aby neohrozil fungování nedávno „uklohněné“ vládní koalice). Tento stav je trvale neudržitelný. Premiérovo počínání na půdě zahraniční politiky je velkým politickým rizikem, které se nám může pořádně vymstít.

Je na čase, aby Babiše začal někdo usměrňovat, není-li stále ještě síla do od moci odstavit. Čím později se to stane, tím hůř, protože škody pak budeme napravovat dlouhá léta. Politický dobrodruh Babiš si stále ještě naivně namlouvá, že stát lze řídit jako holding Agrofert. Nelze. Není a nikdy to nebyla pravda.

─────

V souvislosti s návštěvou Itálie se A. Babiš, aby se nejspíš „blýskl“ před tamějším premiérem Contim, dopustil dalšího neuváženého výroku. Ten se tentokrát týkal našeho slavného pedagoga a náboženského myslitele – J. A. Komenského (1592-1670).

V jakési podivně vzniklé mediální zkratce totiž český premiér prohlásil, a to v souvislosti s „učitelem národů J. A. K. (i to je „zkratka“, která by si zasloužila vysvětlení), že „řešením migrace není přesídlování národů, ale jejich vzdělávání. Pokud budou lidé vzdělaní, tak zůstanou doma a nebudou chtít jít jinam do Evropy“.

Když tento podivný výrok zazněl, pár odborníků se ozvalo s tím, že Babiš smíchal jablka s hruškami. Že spojil dva citáty, z nichž ani jeden není úplně přesný a nevystihuje složitost doby, v níž Komenský žil. Tito „odborníci“ se z nepochopitelných důvodů pokoušejí Babiše chránit před oprávněnou kritikou. Jakápak nepřesnost? Je to naprostý blábol!

Uvedený citát znovu potvrdil, že Babiš neví o českých dějinách zhola nic. Možná ani neslyšel o praotci Čechovi. (Slováci žádného nemají, a to na rozdíl od Poláků, jejichž praotec Lech byl Čechovým bratrem. To je překvapení, pane premiére, že ano?!)

Tak jako USA vznikly a dál se rozvíjely díky schopnosti absorbovat nepřetržitý tok imigrantů z Evropy, ale i z jiných končin světa, tak i Evropa zažila ve svých dějinách posledních dvou tisíciletí nejednu migrační vlnu – tzv. stěhování národů. Výsledkem hromadných přesunů etnik byl i příchod slovanského obyvatelstva do našich zemí. Od 5.-6. století po Kr., kdy se ustálily poměry v Evropě, žijí jednotlivé národy (kmeny germánské, slovanské i romanizovaná etnika v oblasti jižní Evropy a Balkánu) jako sousedé.

Mezi posledními doputovali do střední Evropy Maďaři, kteří se okolo r. 894 usadili v Karpatské kotlině. V tomto prostoru koexistovali před nimi v minulosti vedle středoevropských Slovanů (na území Moravy, Slovenska a Rakouska) také další kočovníci – Avaři. Podobně se v závěrečné fázi tzv. stěhování národů (začalo okolo r. 375 vpádem Hunů do Evropy) dostali na Balkán Bulhaři, rovněž původně kočovníci z oblasti Azovského moře, kteří ve 2. pol. 7. století vytvořili na Balkáně první starobulharský stát v čele s chánem Asparuchem (640-700).

Výsledkem této grandiózní, několik století trvající migrace, je stav, jenž trvá víceméně dodnes. České kmeny vedle germánských a Slováci vedle Maďarů. Tato etnika a jejich historická „determinace“ platí stále, ať se nám to líbí, či nikoliv.

uc-se--synu--moudrtym-byti.--uvodni-obrazek-ke-knize-orbis-pictus-.jpg

Popisek: „Uč se, synu moudrým býti!“ říká učitel svému žákovi. Úvodní obrázek z knihy Orbis sensualium pictus (1658) od Komenského. Tato učebnice vyšla zprvu jako trojjazyčná (česky, německy a latinsky), později byla jako čtvrtý jazyk doplněna maďarština.

─────

Proč si A. Babiš vybral osobnost J. A. Komenského k tomu, aby přesvědčoval italského premiéra o tom, že Češi (jak na to přišel, když není rodilý Čech, ale pouhý přivandrovalec?) nepřijmou žádného migranta, vědí pouze ti „chytráci“, kteří mu tento nesmysl poradili. Kdyby skutečně něco o Komenském a jeho době věděl, Babiš by nikdy takový žvást nemohl pronést. Huba by mu musela upadnout. Ale dost možná, že se ho jeho „poradci“ pokusili tímto způsobem „potopit“.

To, že český premiér ze Slovenska, přes jehož území Komenský tajně několikrát cestoval do Uher i do Sedmihradska, neví o dějinách skoro nic, málokoho ještě překvapí. Jeho „exkluzivní“ vzdělání ze zahraničních škol má povážlivé mezery. Proto se Babiš, jako typický nevzdělanec, pologramot a chaot dopouští podobných, hloupých výroků. Udělal by lépe, kdyby mlčel. Pak by vypadal jako filozof nebo podobně jako Zeman – „mudrc od Východu“ (= Putinův emisar).

O tom, že si Babiš udělal v Itálii další ostudu, vědí bohužel nanejvýš Češi a možná pár Slováků, kteří Babišovo „dobývání Čech“ sledují – ze zvědavosti. (Čekají, až padne na hubu a skončí v lochu.) Italům, jak jinak, to bude nejspíš šumafuk, protože jméno Komenského stěží slyšeli.

Babišovi „radilové“ zřejmě ani netuší, že nekatolík Komenský a italská „bašta“ katolicismu jaksi k sobě „nepasují“. Vlastně vůbec ne. Bylo by to jako oheň a voda. Vždyť ještě v r. 1600, tedy za života Komenského, zde byl upálen G. Bruno. Co by asi čekalo v této době stejně odvážného Komenského? A Babišova nabídka převezení Komenského sochy do Říma? To je další nonsens. Výplod chorého mozku.

Pokud si Babiš tuto sochu zakoupí, protože je majetkem státu, a následně ji daruje Itálii jako gesto přátelství, pak to bude v pořádku. Kulturní dědictví státu, jehož dočasným správcem se A. Babiš stal, nejsou dotace pro Agrofert, které si nezákonně přihrává z pozice premiéra. Jeho nový „elitní“ právník J. Kněžínek by mu měl vysvětlit, co je a co není v kompetenci premiéra. Šéf Agrofertu může ve své firmě provádět cokoliv, co není v rozporu se zákonem. Předseda vlády má jen zlomek těchto pravomocí a musí být pod veřejnou kontrolou občanů. Pokud je překročí, patří do vězení.

A téma vzdělávání, jakožto nástroje boje proti migraci, to je další evidentní nesmysl. Vzdělanost, kterou ve středověku v celém křesťanském světě poskytovaly univerzity, patřila k základním, univerzálním hodnotám, jež byly sdíleny prostřednictvím univerzálního jazyka vzdělanců – latiny. K pozoruhodným fenoménům křesťanské Evropy patřil poměrně liberální přístup ke vzdělání ze strany obyvatelstva. Zcela běžné bylo, že na různých univerzitách západního světa studovali mladí šlechtici i příslušníci měšťanských vrstev (poddaní nikoliv).

Jak takové „putování“ českých studentů po evropských univerzitách vypadalo, o tom nejlépe svědčí osudy „světoběžníka“ M. Jeronýma Pražského (1380-1416), jenž postupně prošel řadou těchto „vysokých učení“. Na rozdíl od M. J. Husa (1371-1415), který na žádné cizí univerzitě kromě té pražské nestudoval ani nepůsobil coby učitel, nechal se mistr Jeroným postupně zapsat hned na několika univerzitách: v Oxfordu, v Paříži (Sorbonna), Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem a v Praze.

Víceméně svobodný přístup k akademickému vzdělávání představoval velmi významnou hodnotu života ve středověku. Nebylo nikterak nezvyklé, že někdo, podobně jako Jeroným Pražský, pobýval na několika univerzitách. Ostatně – také Komenský studoval na dvou německých nekatolických univerzitách (Herborn, Heidelberg). V jeho koncepci „celoživotního“ vzdělávání (škola mateřská, škola obecná, škola latinská, akademie a cesty) zaujímal pobyt na univerzitách, spojený s dalším poznáváním, významné místo. Vždyť ještě v 19. století chodili řemeslničtí tovaryši „na zkušenou“ do ciziny, aby se vraceli jako zkušení „mistři“. Vývoj potvrdil, že to byl jedině správný postup.

Přímo klasickým příkladem středověkého, pozdně renesančního vzdělance byl Komenského současník – českobratrský šlechtic Karel starší ze Žerotína (1564-1636), pozdější moravský zemský hejtman. Ten na svých cestách po západních univerzitách v Německu a ve Švýcarsku prožil mimo vlast skoro deset let. Éru těchto šlechtických „kavalírů“ ukončilo stavovské povstání proti Habsburkům (1618-1620) a Třicetiletá válka (1618-1648). Žerotína postihl stejný osud jako Komenského: musel emigrovat do polské Vratislavi. Také náboženská tolerance se stala minulostí. Jediným povoleným náboženstvím se po vítězství Habsburků stal katolicismus (protireformace) a jeho hlavními propagátory jezuité.

─────

Český premiér Babiš, si zřejmě ani neuvědomil, že si vybral Komenského coby nástroj „boje proti migrantům“ (muslimům) jaksi nepatřičně. Zdá se, že ani netuší, že právě Komenský a lidé jemu blízcí byli stoupenci vojenské spolupráce s Turky proti nenáviděným Habsburkům. „Turecká“ karta byla rozehrána teprve po uzavření Vestfálského míru (1648), kdy již bylo jasné, že návrat našich exulantů do původní vlasti možný nebude.

Poté, kdy si císař Leopold I. upevnil svou moc, začal se tvrdě vypořádávat s nekatolickou opozicí, včetně zbytků Jednoty bratrské, k níž „učitel národů“ patřil. Komenský měl štěstí, že se ho díky pobytu v holandském exilu tyto represe nedotkly. Citelně nicméně zasáhly někdejší Komenského přátele, zejména jeho spolužáka ze strážnické školy a náboženského vizionáře – Mikuláše Drabíka (1588-1671).

Tento příslušník Jednoty bratské žil v Lednici na Slovensku nedaleko Púchova a Komenský ho zde navštívil (tajně) v r. 1650. Císař nechal Drabíka zatknout a dopravit z Lednice do Prešpurku (= Bratislavy), kde byl na hlavním náměstí upálen. Od smrti ho nezachránilo ani to, že pod vlivem jezuitů přestoupil ke katolictví. Jak by dopadl Komenský, který zůstal Drabíkovým celoživotním přítelem, a to přesto, že svého spolužáka převyšoval intelektuálně a měl všestranné kontakty po celé tehdejší Evropě, o tom si netřeba dělat iluze.

Komenský a Turci, to by bylo jistě „silné kafe“ i pro Babiše, tohoto podivného, „sezónního“ bojovníka proti migrantům. O předsedovi SPD T. Okamurovi ani nemluvě. Jeho poslanecká kancelář totiž celá léta sídlila (a možná stále sídlí) v domě na náměstí v Uh. Brodě, který patřil Komenského otci. Snad to vezme na vědomí a najde si nějaké jiné útočiště.

komensky-se-louci-s-vlasti.jpg

Popisek: Do polského exilu se J. A. Komenský vydal společně s rodinou Cyrillů, jakož i J. Sadovského, a to z Bílé Třemešné do Horní Branné dne 1. 2. 1628. Výprava dorazila do Lešna dne 8. 2. 1628. Zde Komenský pobýval až do požáru v roce 1656 a stal se učitelem na místním gymnáziu. Datum na pohlednici (1627) je třeba opravit.

─────

Nutno konstatovat, že u nás se o Komenském v posledních letech příliš nemluvilo. Vlastně se málo mluví o naší minulosti obecně. Asi to tak někomu vyhovuje, aby se mu líp vládlo. Jak známo, nejlépe se vládne ovcím nebo slepicím, protože tato zvířata mohou protestovat pouze bečením nebo kvokáním, a tudíž nehrozí nebezpečí, že by mohla demonstrovat na Malostranském náměstí nebo dokonce před budovou Poslanecké sněmovny.

Bývaly doby, kdy se slavil Den učitelů (28. 3.) a kdy se o Komenském mluvilo jak ve školách, tak i ve veřejnoprávních médiích. Česká televize (ČT), ale i Český rozhlas (ČRo) mají v tomto směru velké resty. Televizní diváci by jistě rádi přivítali, kdyby po letech mohli opět zhlédnout dvojdílný film režiséra O. Vávry Putování Jana Amose (1983). Byl natočen na námět spisovatele M. V. Kratochvíla, jenž se spolu s režisérem Vávrou podílel i na scénáři. Hlavní roli J. A. Komenského v tomto filmu ztvárnil slovenský herec L. Chudík. V jedné z vedlejších rolí si zahrál tehdy ještě mladý O. Kaiser. Také tento film vznikal pod přísným dohledem ze strany vládnoucí KSČ. (Ideovým poradcem k tomuto dílu byl známý komunistický ideolog z ÚV KSČ – P. Auersperg.)

Podobně by stálo za to, kdyby ČRo, kupříkladu nedávno kritizovaná stanice „Vltava“, která se věnuje umělecké tvorbě, odvysílal pásmo z Komenského díla. Najdeme v něm tak podnětné myšlenky, že by si zasloužily, aby se o nich aspoň občas hovořilo, zejména v roce 100. výročí vzniku Československa.

Kratochvílova próza o „učiteli národů“ nebyla ojedinělým literárním zpracováním o životě této osobnosti. Ve své době patřila k velmi populárním i trilogie spisovatelky Leontýny Mašínové (1882-1975): Mladá léta Jana Amose (1957), Do labyrintu světa (1958) a Planoucí pochodeň (1961). Tato spisovatelka, profesí učitelka, nebyla jediná, kdo v r. 1957 vydal dílo o Komenském. Také známý autor psychologických próz, Miroslav Hanuš (1907-1995), středoškolský profesor z Chrudimi, napsal a vydal úspěšný dvojdílný životopisný román o Komenském: Osud národa (1957) a Poutník v Amsterodamu (1960). Připomeňme rovněž, že v dusné atmosféře 50. let 20. století se bádáním o Komenském zabýval také filozof J. Patočka (1907-1977), jeden z prvních mluvčích Charty 77.

O Komenského literárních dílech se mohou naši čtenáři dočíst i ve starších číslech internetových SN. Naše dlouholetá spolupracovnice Doc. Dr. Marie Řehořková zde zveřejnila dva články: Komenský o nápravě lidských věcí (SN č. 4/2012, vloženo 16. 4. 2012) a Jan Amos Komenský o snášenlivosti (SN č. 12/2012, vloženo 13. 12. 2012). Oba tyto příspěvky si lze vyhledat v archivu SN.

Těm čtenářům, kteří se o Komenském a jeho životě i díle učili ve škole, nemusím vysvětlovat, co znamenají ty zvláštní názvy výše uvedených knih. „Poutníkem“ v Amsterodamu se Komenský stal poté, kdy musel opustit Polsko po vyhoření města Lešna, kde do té doby žil. Také on byl „migrantem“, který s vděčností přijímal pohostinnost nábožensky tolerantních obyvatel dnešního Německa a Holandska.

Jestliže si tedy A. Babiš během své návštěvy Itálie vybral jako inspiraci pro svůj populistický boj proti migraci právě „migranta“ Komenského, není to nic jiného než zásadní nepochopení této osobnosti a její úlohy v našich dějinách. A ještě horší je, když proti migraci brojí ekonomický imigrant ze Slovenska – A. Babiš. To už není nepochopení, ale přímo ztráta soudnosti. Měl by s tím něco dělat, aby se to nezačalo zhoršovat. Doporučuji návštěvu u psychiatra.

V této souvislosti si dovolím ocitovat reakci jednoho čtenáře z diskuse na internetu pod článkem, který informuje o italské cestě A. Babiše: „Migrant Babiš brojí proti migrantům. A na pomoc si vzal citát migranta Komenského. To nevymyslíš.“

Řekl bych, že v tomto čtenářském stanovisku je obsaženo úplně všechno. Hlavně absurdita okolo osoby A. Babiše. Někdo je tu zralý na Bohnice. Hádejte, kdo to je?

─────

Musím týmu Babišových „poradců“ (kdoví, kolik jim platí, že odvádějí tak mizernou práci?) vytknout, že mu v souvislosti s Komenským a jeho dezinterpretovanými pseudocitáty  nenavrhli citát naprosto zaručený: „Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem.“

Na tom by Babiš mohl italskému premiérovi názorně demonstrovat, že on, slovenský oligarcha, je „čtyřčlověkem“. Je to skoro totéž jako „nadčlověk“. Áda by měl radost.

27. 9. 2018

PhDr. Rostislav Janošík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář