Domažlické kostely – Marie Skoupá (Hlas svědomí)
Jako součást našeho putování po Domažlicku nemůže chybět připomínka místních kostelů s případně dostupnou návštěvou. I zde platí, bohužel všeobecně, že většina z nich je přístupná jen v době bohoslužeb, což je dáno především vztahem k církevnímu cítění. Spíše ale necítění z doby minulého politického režimu.
Arciděkanský kostel Narození Panny Marie
První zmínka o tomto kostele pochází z roku 1265. Velký požár ve městě roku 1747 kostel zničil, barokní přestavba se uskutečnila v letech 1751-58. Projektant, zednický mistr Záhořík, údajně stavbu konzultoval s K. I. Dientzenhoferem. Další požár v roce 1822 znovu kostel poznamenal a ke konci století prošel novorenesančními úpravami fasády. V kostele se nachází cenný zlacený barokní oltář, věnovaný P. Antonínem Příhodou. Významné jsou nástěnné malby, v kapli sv. Barbory skleněný basreliéf. O výšce 4,65 m je nejvyšší plastikou svého druhu v republice. Autorkou je výtvarnice Vladimíra Tesařová.
Augustiánský klášter a Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Předpokládá se, že byl založen již Přemyslem Otakarem II., písemně je doložen až k roku 1287. V roce 1420 byl zpustošen husity. Vyrabovaný klášter získalo město, v roce 1621 byl augustiniánům vrácen původní, ale značně zdevastovaný majetek. S výstavbou nového konventu se započalo roku 1671, ale v roce 1747 při požáru města vyhořel. Po opravách se stavba udržela do současnosti. Poslední rozsáhlejší oprava proběhla v letech 1990-1994.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl budován souběžně s klášterem, ale velice pomalu. Dnešní podoba vyšla z jeho poslední přestavby v letech 1882-32. Klasicistní podoba byla zyhotovena podle plánů frátera domažlického kláštera L. Ducháčka.
Kostel Zvěstování Panně Marii
Hřbitovní kostel, původně gotický. Je též nazývaný „U Svatých“ a se svým mariánským zasvěcením byl od počátku určen také pro obyvatele svobodných chodských vsí. V roce 1648 po úderu bleskem vyhořel a zřítila se také původní klenba lodi. Ta byla nahrazena provizorní dřevěnou. S neogotickými opravami se započalo v roce 1908, druhá vlna pak mezi roky 1918-22. V interiéru je kamenná renesanční kazatelna a 15 náhrobních kamenů význačných osobností města. K radikální opravě přilehlého hřbitova došlo v 90. letech minulého století. Od té doby kostel slouží jako síň pro smuteční obřady.
Evangelický kostel
Je nejmladší, vybudovaný v roce 2008. Osazený zvon pochází z Budyšína, kde byl na věži od roku 1830.
Kaple sv. Jana Nepomuckého
Nevelká šestiboká stavba členěná nárožními piastry z roku 1699. Na vrcholku stříšky je sanktusová vížka.
Domažlická věž
Jak bylo uvedeno v dřívějším článku, šikmá věž na náměstí časem zcela splynula s kostelem. Ani ta nebyla uchráněna před ničivými požáry v letech 1747 a 1822, byť sama sloužila jako ohlašovna požáru. Když někde vyšlehl požár, pověžný seběhl do zvonice a udeřil na největší zvon podle toho, jaké číslo měla daná čtvrť přiřazené. Pak se vrátil na ochoz, ve dne ukázal červený praporek ve směru požáru, v noci se vystrkovala zapálená lucerna.
● Zvon Zikmund byl ulit v roce 1824 plzeňským zvonařem Petrem Pavlem Pernerem. Váha samotného zvonu je 1760 kg, s příslušenstvím dosahuje téměř dvou tun. Při zavěšování muselo být opraveno ostění okna, aby zvon vůbec „prolezl“. Za světových válek nebyl nikdy odebrán, i když mu za Druhé světové války bylo odstraněno srdce.
● Druhý zvon se původně jmenoval Pavel. Byl ulit kolem roku 1650 v Norimberku pro kostel U Svatých, kde také visel až do osudného roku 1822. Tehdy se všechny zvony na domažlické věži rozlily a bylo nutné zajistit funkční zvony. Z toho důvodu byl se zvonem Petr přenesen na věž. Při přenesení došlo k novému posvěcení a tím obdržel jméno Marie. Protože zvoníval v poledne, říkalo se mu Poledník. Váží 345 kg a vyzvání se na něj téměř každý den od 18 hodin. Zvon Petr byl odebrán za Druhé světové války a již se nevrátil.
● Třetím zvonem, který je zavěšený ve východním výklenku zvonice, je Umíráček, někdy nazývaný Jan. Byl ulit v dílně Zachariáše Dittricha v Novém Městě pražském v roce 1729, původně pro dnes již zbořený kostel sv. Antonína Paduánského. Po zboření kostela v roce 1911 byl zavěšen na kapli sv. Jana Nepomuckého, kde přetrval do První světové války, kdy byl sejmut a umístěn do muzea. Tam ho v roce 1942 zastihla válečná rekvizice. Naštěstí nebyl nijak poškozen a v roce 1945 se vrátil zpět a byl zavěšen do zvonice arciděkanského kostela. Nese latinský nápis „Od bouře a blesku vysvoboď nás, Pane Ježíši Kriste, 1729“. Váží 61 kg, z důvodu značného opotřebení se na něj zvoní co nejméně.
● Čtvrtý zvonek, nejmenší a nejstarší, se jmenuje Advent a zvoní jen v době adventní. Je vynášen na ochoz věže a zavěšen do speciální konstrukce. Byl ulit neznámým zvonařem kolem roku 1500. Nese třikrát opakovaný nápis „hilf got m“, což je polovina staroněmeckého „hilf got, Maria berot“. (Pane Bože pomoz, Maria poraď). Váží pouhých 12 kg, výzdobou je jednoduchý gotický reliéf. Nikdy nebyl zrekvírován, přežil všechny požáry, ale roku 1973 byl ukraden. Za necelý měsíc byl nalezen v kostele, od té doby je ukládán na bezpečné místo.
Židovský hřbitov
Pochází z 60. let 19. století. Po roce 1987 byl zmenšen, původní brána pocházející z roku 1892 byla nahrazena novou. Židé zde žili již ve 14. století jako nepočetná komunita. První náboženský spolek byl založen roku 1873. Synagoga byala zřízena r. 1880 přestavbou hospodářského objektu. Zcela byla zničena nacisty roku 1940.
Pomníky
Přidejme na závěr i zmínku o dalších kamenných památkách. Jsou to především barokní sochy za zdí augustiánského kláštera a dále pomníky významných osobností.
● Petra Hany, bývalého starosty;
● MUDr. Antonína Steidla, (1832-1913) poslance Českého zemského sněmu, poslance Říšské rady, příslušníka klubu staročechů;
● Jakuba Royta, (1860-1890) sochaře, jehož sochy jsou i na budově Národního muzea;
● P. Antonína Příhody, děkana a dobrodince, nejstarší socha ve městě od J. V. Myslbeka;
● Pomník Svobody, obětem 1. sv. války z roku 1924 od Otakara Švece – „Umírali, aby lípa žila“.
Jeho druhý pomník „Obětem nacismu“ má složitější historii. Byla na něj použita plastika „Nadšení“ z roku 1941 hlásící se k svobodě, rovnosti a svornosti (hodnoty francouzské revoluce). Z politických důvodů byl po únoru 1948 připsán všem obětem nacismu.
Odjíždíme z Domažlicka s dobrým pocitem, že se nám i přes krátkou dobu pobytu, podařilo získat značné množství zajímavých informací. Také díky Městskému informačnímu centru. Ostatně domažlický fond pomníků, pamětních desek a plastik patří k vůbec nejzajímavějším v republice. I když jim byla věnována systematická pozornost až od 80. let minulého století. Svědčí o tom téměř 40 prací, které jsou ve městě realizovány. Jedna z pamětních desek je připomínkou na plukovníka Matta Konopu, který se coby příslušník americké armády podílel v květnu 1945 na osvobození města, odkud pocházela jeho rodina.
Kostelík sv. Vavřince
Na kostelík, někdy uváděný jako kaple, vzdálený od města necelé tři kilometry, nelze při odjezdu zapomenout. A to zejména pro jeho církevně-kulturně-společenský význam. Podle pověsti zde první kapli nechal postavit kníže Boleslav jako památku za vítězství nad Maďary… Písemnou dokumentací je doloženo, že roku 1683 město zpustošil ničivý požár a po jeho zažehnání slíbili městští konšelé, že na počest sv. Vavřince zbudují na Veselé hoře kostelík. Byl však vystavěn a vysvěcen až v roce 1695 na popud štědré měšťanky Zuzany Veselé. Postupem času chátral, až skoro zanikl. V roce 1775 byla za něj zbudována kaple nová a větší. Tu ale postihly Josefínské reformy a roku 1810 byla uváděna jako opuštěná. Po opravě byla znovu vysvěcena roku 1851 a od té doby se zde konaly každoroční svatovavřinecké pouti. Další podrobnosti lze najít v dostupné dokumentaci… Po další rekonstrukci je dnes malebný kostelík, chráněný jako kulturní památka, ukryt ve stínu staletých lip. Přesto je odtud překrásný výhled na Domažlicko, Český les, část Šumavy a Bavorského lesa… V roce 1939 se zde konala velká pouť demonstrující odpor proti německé okupaci. V letech 1968-9 zde poutní bohoslužbu celebroval českobudějovický biskup Dr. Josef Hlouch. Následná normalizace přinesla nový zákaz poutních slavností. Potlačením náboženského charakteru tak vznikly Chodské slavnosti…
„Svatý Vavřinečku, stojíš na pěkném kopečku…“
Marie Skoupá (Hlas svědomí)
Arciděkanský kostel na náměstí
Klášterní kostel
