Svobodné noviny na internetu

Kdo by se netěšil na Vánoce, že? Možná ale, že je dosti těch, kteří se vůbec netěší. Ať již z důvodu opuštěnosti, připomínky nepříjemné události v životě, anebo jim toto období vůbec nic neříká. Nebudeme o tom polemizovat, ale věřme, že nejvíce se těší děti bez rozdílu věku. A především obchodníci. Sotva se v kalendáři objevil první říjnový víkend, mnohé obchody již byly zavezeny sladkým vánočním zbožím. Ale i ozdobami či jinými tretkami, pro život zcela nedůležitými.

V jihočeské metropoli letos nemuseli čekat ani na dobu adventní, začalo se zde s vánoční výzdobou ještě před polovinou měsíce září a během několika dnů i zasněžilo, zatímco na opačné straně náměstí Přemysla Otakara II. se všichni potili. Další anomálie letošního počasí? Nikoliv. To jen pracovití kulisáci připravili „pouliční divadelní scénu“ pro natáčení vánoční reklamy.

Skoro to připomínalo Austrálii, kde je o Vánocích žhavé léto a sváteční tabule se servíruje přímo na pláži. Podává se při tom teplý švestkový nákyp s rozinkami a ořechy, polévaný vaječným koňakem. Vánoční přání si zde vyvěšují do oken a chlubí se, kdo jich má více.

Nebo jako v Řecku, kde oslava Vánoc začíná již 40 dní předem. K jídlu se podává speciální druh chleba nazývaný christopsomo, což značí Boží chléb. Teprve po Vánocích začíná půst, nazývaný Sarakosti.

Obdobu našeho (křesťanského adventu) mají Íránci, kteří prvních 25 dnů v prosinci nesmí jíst žádné maso, vajíčka, mléko ani sýr. Je to pro ně čas klidu a meditací. Posledním dnem půstu je Štědrý den.

No a nejdéle slaví Vánoce na Filipínách, kde stromeček zdobí 1. září a uklízejí na Tři krále. K oslavám patří série devíti nočních mší vrcholících Štědrým dnem.

Přestože do doby adventní i vánoční zbývá otočit ještě dosti listů v kalendáři, vraťme se do naší domoviny s předvánočním přáním, aby pro nás nebyly obdobné jako v roce 1952, kdy předseda vlády, soudruh Antonín Zápotocký, promluvil ke všemu (zejména) proletářskému lidu:

„Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky… Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní… Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený, v beranici a kožichu… Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy - nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že naši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky…“

Takže na závěr, pro vyváženost, přidejme vzpomínku na pohnutý prosinec roku 1989 v Rumunsku… Umírají stovky lidí, agenti Securitate zběhávají, dezertují vojáci a ministr obrany se zastřelil. Snaží se utéci i dosavadní vládce s manželkou. Jenže armáda je dopadne a odvleče na vojenskou základnu… Ceausescu sedí před tribunálem a nemluví. Nevěří, kam se to dostal. Za hodinu a půl padl verdikt. Za genocidu, rozvracení hospodářství a podkopávání státní moci – trest smrti. Je vykonán bezprostředně na Boží hod vánoční.

František Růžička (Hlas svědomí)

Předvánoční reklama