Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šumavské kostelíky II. – František Růžička

21. 11. 2013

Studenou rosou osvěžené ráno s malým výšlapem směrem na Filipovu Huť, odkud je krásný pohled dolů do údolí, které bylo včera večer již zahaleno rychle přicházejícím soumrakem. Dnes zase úchvatně bělostnými oceány mlhy. Místní kostelík má již sice otevřená masivní dřevěná vrata, ale oznámení o bohoslužbách žádné. To si snad poutník ani nezaslouží. Naštěstí jsem se včas doma prostřednictvím IT stránek snažil zjistit průběh bohoslužeb ve zdejších končinách, a tak si počkejme na konec dne, jak nám to dopadne. Žel, nějak dlouho jsme se v info centru (IS Správy NP a CHKO Šumava) zapovídali s rozhodováním, kterou stranou a stezkou se máme vydat. Nakonec se rozhodujeme pro autoturistiku, abychom toho stihli co možná nejvíce. Projektu prázdninové ekologické dopravy v NP, který je znám jako „Zelené autobusy“, jsme se náležitě omluvili. Nelze ale nepodotknout, že v rámci úsporných opatření došlo ke značnému omezení. Typicky někdy šetříme, ať to stojí, co to stojí.

Horská Kvilda

Malá obec v srdci Národního parku Šumava, s nadmořskou výškou kolem 1050 m. n. m. pod vrchem Antýgl (1253 m), s protékajícím Hamerským potokem. První zmínka pochází z roku 1577, dnes zde bydlí kolem 70 obyvatel, v nedalekém lese jsou ještě pozůstatky Zlaté stezky. Obec známá u nás především svým drsným podnebím a jako nejstudenější místo. Mezi obcemi Kvilda a Horská Kvilda leží známá a mnoha turisty navštěvovaná Jezerní slať.            

Nové Hutě

Ještě jsme se nestačili ani pořádně zorientovat na dnešní poutně-turistické cestě a již nám padl pohled na nevelký kostelík s růžově bílou, nepříliš dávno obnovenou fasádou. Jeho prohlídka nás zahřála u srdce, a to nejen proto, že se jedná o farní kostel Nejsv. Srdce Ježíšova. Lokalie je zde zaznamenána od roku 1788, farnost od r. 1855, matriky vedeny od r. 1788. Původním sídlem farnosti však byl nedaleký Nový Svět s kostelem sv. Martina, postaveným v pozdně barokním slohu r. 1796-97 dle návrhu J. Bindera z Vimperka. Je uváděn i Katalogem diecéze českobudějovické z roku 1987, vydaným za nelehkých podmínek naší církve v době reálného socialismu a přísného dohledu církevních tajemníků. Zcela pochopitelně proto chybí údaj o tom, že byl v padesátých letech zbořen a farnost byla proto přenesena. (Jiný údaj uvádí povolení k demolici v roce 1976.) Za zmínku jistě stojí i malebná kaplička, obklopená třemi vysokými stromy kousek od silnice nedaleko obce Šindlov. Ta vznikla jako dřevařská osada, v roce 1930 čítala 15 chalup a téměř stovku obyvatel. Dnes se jedná o pár osamělých chalup.

Obec Nový Svět má dnes 35 obyvatel, v roce 1930 přes tři sta. Obec Nové Hutě jich má dnes 95, zatímco v roce 1930 kolem 1400, převážně německy hovořících. Jen z tohoto pohledu proto lze pochopit novodobou historii této části překrásné Šumavy, znovu se probouzející k „normálnímu“ životu. Není to zdaleka lehké. Od toho se také odvíjí obsah dopisu, který v jazyce českém i německém je zarámován ve vchodu do kostela. Je podepsaný německým farářem Bruno Novotny, který odtud pocházel a spolu s 1600 osobami tehdejšího KALTENBACHU ve svých 14 letech v roce 1946 musel odejít do Německa. Spolu s mnohými se podílel na celkové obnově, 26. 7. 1992 zde otec biskup A. Liška znovu vysvětil oltář. Německé názvy ostatních projetých obcí záměrně neuvádím.

První zmínka o obci pochází z roku 1840, kdy byla sklářskou osadou. Samostatnou obcí byla do roku 1960 a znovu až od roku 1992. V mezidobí spadala pod Nový Svět nebo Borová Lada.

Rejštejn

Přiznám se, že jsme vedle zájmu o historii zdejších končin trochu podcenili orientační navigaci a najeli tak trochu více kilometrů po operativně improvizované trase. Rozhodně jsme ničeho nelitovali, nejen počasí nám totiž vydatně přálo.

Nevelká obec při ústí Losenice do Otavy, dnes má zhruba 150 občanů. Vznikla jako rýžovnická osada, od roku 1584 byla samostatným horním městem. První zmínka pochází z roku 1337, jako jedna z osmi menších obcí tvořila jednu obec s Kašperskými Horami. Vzpomeňme si na tehdejší zlatonosnou Otavu. Na náměstí je dosud k vidění původní rýžovnický kámen. Provoz sklárny byl ukončen roku 1947, byť secesní sklo zde vyráběné bylo mnohokráte oceněno.

Na nevelké vyvýšenině stojí kostelík sv. Bartoloměje, apoštola, pocházející ze 16. století, přestavěný v roce 1792. Plebanie evidována r. 1570, později jako filiální kostel patřící ke Kašperským Horám. V roce 1686 byla farnost obnovena. Dnes správa vikariátu Sušice-Nepomuk. V roce 1945 spravován z Pasova.

Srní

Původně zde sídlili Králováci – strážci hranic. Počátkem 20. stol. měla obec tři stovky výhradně německých obyvatel, dnes je počet uváděn s 270 osobami. Byla založena dřevaři počátkem 18. stol. (1727), název byl odvozen podle značného výskytu srnčí zvěře. Typická šumavská architektura se zachovalými roubenými chalupami, stavbami na podezdívce a stěnami chráněnými šindelem. Dnes je oblíbeným rekreačním střediskem pro celoroční turistiku i výhradně pro zimní sporty. I zde se kdysi těžilo zlato, což je patrné i na stavbě kostela. Pro filmaře je zajímavým místem díky překrásným scenériím.

V centru stojí kostel Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1804-5 místo původního dřevěného kostela z roku 1788. Lokalie zaznamenaná roku 1785, farnost r. 1803, matriky vedeny od r. 1789. Na nevelkém, ale úhledně upraveném prostranství pietní památník (park) jako vzpomínka na zničený hřbitov. Značnému zájmu veřejnosti se těší také nedávno pietně upravený prostor (slavnostní otevření 5. 5. 2007) bývalé Hauswaldské kaple, dříve známého Mariánského poutního místa. Její patronkou je P. Marie Lurdská. Původní kaple byla postavena v roce 1820, větší v roce 1860 a poslední r. 1902. Ta však byla v roce 1957 podminována a odstřelena. Dodejme, že se vším, co zde obyvatelé nechali, tedy i sakrální předměty. I zdejší správa byla v roce 1945 z Pasova a současná je z vikariátu Sušice- Nepomuk.

Údolím Vydry

Věřím, že mne nikdo nebude podezírat z pouhé propagace turistiky. Mnohokrát jsem se v poslední době (při cestách na Svatou Horu, Sv. Hostýn, Turzovku aj.) přesvědčil, jak je nutné dát své hledající duši i unavenému tělu právě tu rozmanitost. Nebo jsem snad kropil příliš málo svěcenou vodou? Nesuďme ale den před večerem a raději si počkejme až do setmění.

Antýg: Bývalý královácký dvorec v malebném údolí Vydry. První zmínka z roku 1500, v letech 1523–1818 zde byla sklárna. Dnes je především jádrem autokempinku, vede zde Naučná stezka Povydřím, je východiskem pro pěší i cykloturistické trasy.

Turnerova chata: Až vás srdce musí bolet při pohledu na téměř holé stráně, kde stávaly mohutné šumavské smrky, které musely ustoupit v rámci boje proti kůrovci. Boj proti boji. Nebo jen boj člověka proti síle Boží přírody? Tu vzápětí pochopíte na dalších místech, kde se ke světlu nebes derou stovky nových semenáčků. Kdo to všechno zavinil? Je ale zažehnáno? Snad se nakonec odborníci přece jen dobře shodli. Prý je to z 50 % přičiněním dřevařů a z 50 % samotné přírody.

Celou trasu kolem hučící Vydry jsem si myslel, že známou turistickou chatu najdu v klidném pozemském ráji. Omyl. Hlava na hlavě, dětský křik, vyhladovělé krky turistů všeho věku… K dostání mnoho šumavských pokrmů a také hřibová polévka, dokonce chválená i v televizi. Zmrzlina z domácí smetany za pouhých 50 Kč. Co se divíte? Máme volný kapitalistický trh a každý se chce uživit. I tady, ve zdánlivě klidném koutu Šumavy. Chata je zachovaná v původní podobě z konce 30. let 20. století a je jedinou veřejně přístupnou chatou v I. zóně NP.

V průběhu zdolávání zpětných 4 kilometrů si osvěžíte nožky v ledové lázni průzračného toku. Ještě hodnou chvíli vás cestou pálí chodidla. Ale konečně jste pro své tělo udělali něco zdravě potřebného.

Rokyta: Při návratu na parkoviště, kde jsme nechali svůj dopravní prostředek, následovalo malé posilnění (klobása a pivko) a krátký odpočinek. S následnou prohlídkou stálé expozice v místním IC (bývalá schwarzenberská hájenka) o historii osídlení Šumavy, lesním hospodaření a plavení dřeva. Na volné venkovní ploše je uspořádána stálá geologická expozice hornin Šumavy. Pořádné šutráky. Na Tříjezerní slať, patřící mezi nejvíce navštěvovaná místa na Šumavě, nám už ale nezbývá čas. Rozhodně ještě zbývá vzpomínka na spisovatele Karla Klostermanna, který byl jakýmsi vizionářem s myšlenkou na vznik dnešního NP Šumava.

Kvilda

Přestože jsme tam zakončili už včerejší den, záměrně jsem si podrobnější informaci ponechal až na tuto chvíli. Ale den se připozdívá, rychle umýt, převléknout a hajdy do vršku ke kostelíku sv. Štěpána, prvomučedníka. Je postavený v novogotickém stylu v letech 1892-94, kamenné zdivo obložené šindelem, aby bylo chráněno před drsným počasím. Lokalie zaznamenána roku 1765, duchovní správa r. 1786, farnost r. 1854, matriky od r. 1784.

Stejně jako ráno, i teď jsou dřevěná vrata otevřená, ale kovová mříž uzavřená. Několik dalších turistů (nebo poutníků?) zvědavě nahlédlo, aby hned pokračovali v cestě. Trpělivě jsme vyčkali, až zarachotil klíč v zámku a zde působící jáhen J. Filip nás oslovil, zda jsme přišli na bohoslužbu. Dnes bude bohoslužba slova. Po ujištění, že ano, se došel ustrojit a já zažil opět něco nevšedního. Totiž, bohoslužbu za přítomnosti celkem tří věřících duší. Vzpomněl jsem si v tuto chvíli na volarského pana děkana Honsu, který nám kdysi v Křišťanově řekl, že kdyby měl sloužit mši sv. jen pro jednu babičku, mělo by to smysl. Dali jsme mu za pravdu a prožili tuto bohoslužbu i s přijetím svátostí opravdu se srdcem na dlani a na kolenou, i když jsme většinou seděli. Technickou závadou bylo, že jsem neměl brýle pro čtení.

Jak jinak, po tak zdařilém duchovním prožitku v závěru dne, jsme si museli ještě pohovořit o zdejších nelehkých podmínkách při službě církvi Kristově, která právě ve zdejším kraji v době socialistické musela projít tak krutými zkouškami. Ale přežila. Ani pro věřící to není jednoduché, o jejich píli však svědčí prostá výbava kostela, dosvědčující fortelný um místních dřevařů. Stojan oltáře i další doplňky jsou totiž z místních lesních zdrojů, z darů Boží přírody, na které shlíží z hlavního oltáře sv. Štěpán. Podíváme-li se na rozpis bohoslužeb, který bývá pro věřící zveřejněn, zjistíme, že duchovním správcem z Vimperka (Mgr. P. Martin Pulec) a jeho pomocníkem (jáhen Jaroslav Filip) musí být obslouženy farnosti Vimperk, Stachy, Svatá Maří, Šumavské Hoštice, Zdíkov, Zdíkovec, Horní Vltavice, Kvilda a Nové Hutě. K tomu ještě Hrabice, kaple Stožec, Kůsov a Domov klidného stáří v Pravětíně. Přidejme proto i modlitbu za kněžská povolání.

Jistěže zbyl čas i na doplňující údaje. Hned naproti kostelu je středisko salesiánů, v nejbližším okolí nově budované Česko-německé kulturní centrum se sportovním areálem, rekreační domy Ministerstva vnitra, ale také nově upravený hřbitov. Oči pro pláč. V době „jiné ideologie“ byl zdevastován, kříže a pomníky vytrhány. Naštěstí jsou zde už položeny vedle sebe na zemi jako padlí bojovníci. Nad nimi doprovodný text o zničení a novodobé úpravě. Dodatečně zjištěno, že o hřbitov pečuje obec, kulturní centrum bylo slavnostně otevřeno v září. Budou se zde konat sympozia, workshopy, divadelní, hudební a jiné kulturní akce. Stavebně vzniklo přestavbou původního penzionu „U kostela“. Financováno v rámci EU jako akce Cíl 3. Další zajímavostí je vysoký smrk u kostela, který je nasvěcován jako vánoční a se svými 26 metry je nejvyšším rekordmanem v ČR.

Obec Kvilda je prezentována jako nejvýše položená v ČR, pět kilometrů od Teplé Vltavy, do které zleva ústí Kvildský potok. Založili ji Němci v 16. století, první zmínka pochází z roku 1569. Název Kvilda je však doložen již roku 1345. Do roku 1945 zde bylo obyvatelstvo převážně německé národnosti, dnes má necelé dvě stovky lidí. Připomeňme ještě Evropskou poutní stezku VIA NOVA, která tudy prochází jako nová cesta do 21. století a vede z Dolního Bavorska až do Příbrami (Svatá Hora).

Bohu díky za tento krásný den. Dokonce i za silniční síť, která byla opravena za přispění financí z EU. Jen značné množství cykloturistů (i s dětskými přívěsy) nabádalo ke zvýšené opatrnosti. Není snad za co děkovat při krátké večerní procházce okolím a osobní modlitbě?

František Růžička, České Budějovice

sum-kosteliky-ii-p1160361.jpg

Dřevěná socha

sum-kosteliky-ii-p1160372.jpg

Hřbitov Kvilda, uložené náhrobky

sum-kosteliky-ii-p1160355.jpg

sum-kosteliky-ii-p1160356.jpg

Kostel Kvilda - dnes a původní foto

sum-kosteliky-ii-p1160347.jpg

sum-kosteliky-ii-p1160349.jpg

sum-kosteliky-ii-p1160350.jpg

Kostel Srní a pietní úprava

sum-kosteliky-ii-p1160340.jpg

Kostel Renštejn

sum-kosteliky-ii-p1160373.jpg

Kostel Nové Hutě

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář