Střelba na Pražské – František Růžička
Pochopitelně, že se jedná o lokalitu Pražské třídy téměř v centru jihočeské metropole. Před časem se stala předmětem kupčení radničních pohlavárů (předvolebních) s mocnými developerskými zájmy. V prostoru křižovatky Pražská/Pekárenská stál rozsáhlý komplex vojenských pekáren s proviantními a výstrojními sklady, jeden z prostorů sloužil pro sušení obilí ve žňovém období. I přes hlučnost, která zde v určitých časových obdobích zákonitě byla, zde místní obyvatelé žili v poklidu a pohodě.
V polistopadovém období, kdy se začalo s restitucemi a transformací, tedy státem nekontrolovaným zlodějským přesunem majetku, se zdejší objekty začaly přesouvat z ručky do ručky, až zde za úděsného stavebního ruchu vzniklo Obchodní centrum IGY. Připusťme, že ku prospěchu posílení prodejní sítě, leč k neprospěchu místních občanů. Vzrostla hladina hluku, zápachu, dopravní obslužnosti, a to nad únosnou hranici, tedy nad stanovené limity a zákonitě i s negativním dopadem na život obyvatel. K dané problematice se budu snažit ještě vrátit jinou statí. Nemohu však nepřipomenout slova tehdejšího velmi oblíbeného hejtmana kraje (dnes senátora) Dr. Jana Zahradníka, kterými zareagoval na oprávněné podněty se stížnostmi občanů: „Alespoň si budete mít kde koupit značkovou bundu…“
Stále znovu to musím připomínat, neboť v jeho šlépějích kráčel další velký ODSák, který se uvelebil na českobudějovické radnici. Z místa muzejního archeologa na místo radničního náměstka a posléze, po spanilém nájezdu husitské jízdy ve volebním klání, do křesla primátora. Není rozhodující, zda to bylo volební klání první nebo druhé. Ale to, kdo jej postrkoval „dlouhými“ prsty. Mohlo to být z Hradu nebo i ze zámku Hluboká. Podstatné je, že v letošním předvolebním boji pan primátor Juraj Thoma udělal vše, aby se voličům zase zalíbil a znovu obhájil své místečko na politickém hnoji. Vůbec se nepohoršujte, vždyť co jiného než hnůj může dát zemi novou sílu k rašení a dalšímu budovatelskému úsilí. Zejména v dopravní infrastruktuře. Opakovaně se dozvídáme, že jízda po Českých Budějovicích je podle vedených statistik hazardem. V hodnocení krajských měst opět suverénně poslední místo.
No, a o tom to právě všechno je. Pan primátor svým občanům přislíbil, že se jim dostane technicko-materiální vymoženosti v tom, že na rekonstruovanou část Pražské třídy bude položen „TICHÝ ASFALT“. Proč bychom se netěšili, když už nám tady uštědřili toliké příkoří! I k tomu bych se v parafrázi „Žhavý asfalt“ ještě rád vrátil, po tom všem, čeho jsme zde byli svědky. Včetně zjištění, jak z toho byli radniční kliftoni (ušlechtile příslušníci Městské policie) u vytržení i zcela bezradní. Také ovšem nevidoucí, což nejspíše patří k popisu jejich procházek po metropoli.
Po doslova hororových dnech 30. července, kdy Thomův potůček (Dobrovodská stoka) zase po předem ohlášené bouřce vybublal ze svých břehů (odborně vybřežil) a 31. července se zběsilou snahou dokončit položení potrubí do pořádně rozrochané vozovky, následovala i stejně hororová a žhavá srpnová noc. Makalo se bez přestávky, bez omezení hluku, bez upozornění občanům, bez bdělého zraku JčTv či místního Deníku. Půlnoc nepůlnoc až do ranního rozbřesku… Dál to prozatím zkrátíme. Konečně se podařilo položit „žhavý tichý asfalt“, o týden později i namalovat bílé pruhy. Předepsané příslušnými předpisy. Jako řidič i chodec konstatuji, že hlučnost od pneumatik skutečně značně poklesla. Bravo technice. Ale s výstrahou pro chodce, neboť měli auťák za zády, aniž by jej slyšeli. Kdo to zaplatil, se dozvíte až někdy jindy. Osmimelounová dotace k dalšímu příkoří občanů.
Nikoliv však bravo lidským mozkům. Ať již u investora jako zadavatele, projektantů, dodavatelů. A hlavně u těch, co tvoří mnohdy nesmyslné předpisy. V den státního svátku - 28. října L. P. 2014 došlo k instalaci příčných vodicích pruhů na přechodech. Podle předpisů jako ochranná pomůcka pro nevidomé. Nerozebírejme otázku, že právě zde projde jeden nevidomý za den nebo jen obden. Opakovaně jsem mu nabízel pomoc, nikdy ji nepřijal. Vždy byl soběstačný a v současnosti chodí s vodícím psem. To však je jen jedna stránka věci.
Tou druhou je hlučnost, která tím okamžikem znovu vzrostla. Dokonce nad hlučnost původního asfaltového povrchu. Každé auto, které přes vodicí pruhy přejede, jako by dvakrát vystřelilo z pistole. Dlouhé busy s třemi nápravami o to více. V přilehlých bytech, které jsou kolem Pražské (a není jich právě málo), se nedá klidně spát, klidně číst. Zákonitě ani větrat. Natož pokusit se spát při otevřeném okně, což nám lékaři tak vřele doporučují. A měřič hluku nikde. A policajti také ne. Podle intenzity hluku vyvolaného nárazem kol na vodicí pruhy by klidně mohli určovat, kdo jede předepsaných 50 a kdo ne. Běžně se tu jezdí 70 i více. Tak mám dojem, že se nám pan primátor Thoma chtěl pěkně pomstít. Snad už tušil, že bude z radnice vystřelen k jiným hvězdným výšinám a přál si, aby se po zdejších občanech jakoby střílelo po celých 24 hodin denně. Bravo – Juraji! Nebo snad za to může zahradní architektka, zodpovědná za dopravu v jihočeské metropoli??? Pro někoho je to spíše postupná poprava. Někteří důchodci kolabují, jsou na práškách!
Vtípek na rozloučenou. Jeden z dotázaných příslušníků policejního sboru přiznal, že neví, k čemu to je. V krátké pouliční diskusi padly zajímavé poznatky. Prý - zpomalovací pásy. Ten druhý to korunoval: dělicí vodič pro cyklisty, aby nevráželi do chodců… Není nad zkušené odborníky, kteří dokážou „pomáhat a chránit“. Bohužel, nebyl to vtip ani vtípek. Jen trapné zjištění.
V celé, nikoliv komické, ale přímo tragické situaci projevil ochotu řešení dosavadní náměstek primátora Ing. Joch. Alespoň jemu dík. Asi není asociál, což nám několikrát dokázal.
František Růžička, Společenství vlastníků Puklicova, České Budějovice
Jurášku, trpělivost přináší růže, konečně jsem se tě dočkal!
Ivanko, všichni spokojení řidiči tě vynesou až do nebíčka nejbezpečnějším dopravní prostředkem v ČBu!
