Svobodné noviny na internetu

Nutno hned v úvodu poznamenat, že se jedná o Den válečných veteránů, aby nedošlo k mýlce, že budeme vzpomínat na nějaké naše historické vozidlo, které jsme v průběhu roku odvezli k sešrotování. Tento den – 11. listopad ‒ je dnem, věnovaným památce válečných veteránů. Je slaven celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Od listopadu roku 2001 je připomínán i u nás ‒ v ČR.

Historie nás poučuje, že tento den byl vybrán symbolicky, jako připomínka na rok 1918, kdy bylo ve vlakovém voze u severofrancouzského města Compiégne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Od té doby si také možná pamatujeme jméno maršála Focha, velitele spojeneckých vojsk, jako signatáře tohoto příměří. Ve Spojeném království je připomínán jako Den příměří a následná neděle jako Den vzpomínek.

Tato tradice oslav se zrodila již při prvním výročí roku 1919, kdy si tento den připomněli v Londýně, v Paříži a v dalších městech. Americký prezident W. Wilson v tomto roce vyhlásil připomínku jako Den příměří. Oficiálním svátkem se stal v roce 1926; v roce 1954 jej pak Kongres přejmenoval na Den veteránů. Symbolem tohoto dne je květ vlčího máku, což má původ v básni „Na flanderských polích“ ‒ jako připomínka prolité krve padlých vojáků. Následně se stal i symbolem pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům.

Nezdá se mi, že by tomuto výročí byla u nás přisuzována větší pozornost. Snad jedna z velkých oslav se konala v Kyjově za účasti přes dva tisíce lidí s nafukovacími balonky, především dětmi, kteří na prostranství vytvořili velkoplošný obraz vlčího máku. Tak nějak s rozpaky a uzarděním doplňuji, že v jihočeské metropoli se v jakési „utajené“ vzpomínce projevila asi desítka vděčných, kteří přišli zavzpomínat k památníku letců na Senovážném náměstí.

V souvislosti s letci RAFzavzpomínali také přátelé, scházející se v českokrumlovském hotelu Růže, na veterána, pana plukovníka Jana Horala, který zemřel 3. listopadu před pěti roky. Jeho osud je příběhem skutečného válečného veterána, byť některé články uvádějí různé nesrovnalosti. Uprchl jako šestnáctiletý, do čs. jednotek vstoupil na Blízkém východě a v roce 1942 zasáhl do bojů u El Alamejnu. Zúčastnil se vylodění v Normandii, po válce vystudoval strojní inženýrství a po dalším útěku se usadil ve Švédsku. Vzhledem ke svému postavení podporoval československé válečné letce, byl oceněn řadou vyznamenání (Řád francouzské čestné legie, Válečný kříž, Medaile za chrabrost) a od britské královny dostal Řád britského impéria MBE. Na náš polistopadový vývoj se díval kriticky. Po návratu do republiky začal podnikat a vytvořil společnost Bohemia Properties, které patří také hotely Růže a The Old Inn. Zde založil Letecký klub, jehož cílem je upozorňovat na činnost pilotů RAF. Každoročně se zde koná vzpomínkový večer s hudebním vystoupením za účasti vdov po zemřelých letcích a zástupců armády a ambasády.

František Růžička (Hlas svědomí)

Památník letců RaF

Válečný veterán Jan Horal