Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osmašedesátý ‒ František Růžička

21. 11. 2018

Rok 1968 netřeba starší generaci jistě ani připomínat. Zcela určitě zůstal v mysli mnohých trvale zakotven. Bohužel, u mladé generace to není tak jednoznačné. Vždyť mnozí z nich ani nevědí, jaké byly události v listopadu 1989 a bezprostředně následující době.

Pod názvem „Osmašedesátý – rok nadějí a zklamání“ uspořádala Galerie Nahoře v Domu kultury Metropol výstavu fotografií k připomenutí srpnových událostí, kdy jihočeskou metropoli, stejně jako jiná města, přijela „osvobodit“ spřátelená vojska Varšavské smlouvy od údajné kontrarevoluce. Současně byl vydán sborník z fotografií především Otty Seppa a Bohuslavy Maříkové, ale i dalších fotoamatérů, kteří v té době chodili ulicemi, fotili, ale také byli mnohdy napadáni jinými občany, nehledě na to, že s objektivy zacílenými na cizí vojáky a jejich techniku mohli snadno přijít nejen k úrazu, ale i o vlastní život. Vím dobře, o čem píšu. Sám jsem tehdy fotil nejen v krajském městě, ale i projíždějící kolonu v Písku i spoušť na Vinohradské u rozhlasu v Praze. Včetně oťukané fasády Národního muzea.

Bohunka Maříková, která výstavu zahajovala a sepsala úvodní slovo, uvádí, že 21. srpen toho roku zasáhl do života všech lidí. Někteří emigrovali, někteří později zamířili do disentu, někoho následující události dostaly do vězení, kdo veřejně nesouhlasil se vstupem vojsk, přišel o práci, někdo naopak začal dělat politickou kariéru. Z většiny se stali občané „šedé zóny“, kteří na veřejnosti dělali to, co na nich vládnoucí moc chtěla. Na dvacet let, od roku 1969 do roku 1989, nastalo období normalizace. V další části pak stručně rozebírá události od roku 1967 – sjezd Svazu československých spisovatelů, protestní průvod strahovských vysokoškoláků, plenární zasedání ÚV KSČ, kritické vystoupení A. Dubčeka, přílet L. I. Brežněva do Prahy, Akční program KSČ, požadavky ÚV KSSS, postoje Polska a NDR, vojenské cvičení Šumava – vstup vojsk 21. srpna 1968. Závěrem uvedla, že od „bratrské invaze“ uplynulo už 50 let. Přesto stále existují otázky, na které dodnes neznáme odpovědi.

Bohužel, mnohé neznáme především vlastní vinou. Díky svému „malomocenství“. Již po ročním protestu (v srpnu 1969) a zejména po listopadové rezoluci ke konci roku jsem poznal, jak se pozice v zaměstnání (na fabrice) mění, soudruzi vedoucí poslušně vykonávají pokyny nových stranických orgánů, a hlavně ‒ co je to stát proti kamarádům v uniformách LM, se samopalem na hrudi a vycvičeným vlčákem u nohy.

Tehdy (v srpnu 1968) jsme vlastními auty jezdili do redakce Jihočeské pravdy, rozváželi letáky i na venkov, měli připravená krizová řešení. Bezprostředně po invazi vznikla v Českých Budějovicích aranžovaná a fotografiemi doložená „Kronika okupace“, se kterou se jezdilo po četných závodech Jihočeského kraje, doplňovaly se podpisy s nesouhlasem vstupu. Následně se stala předmětem vyšetřování Krajské správy Ministerstva vnitra… Ale přežila, uschována až do Listopadu 1989. Děkuji všem odvážným a věrným kamarádům, z nichž mnozí již nejsou mezi námi. Znovu bohužel, protože mnohé pořízené písemnosti a sepsané vzpomínky další „dobří přátelé“ raději zničili. I archivní činovníci a nomenklaturní publicisté. To naše „malomocenství“!

Mezi dobové dokumenty tehdejší doby byl zařazen poprvé vystavený časopis Tesláček, který vydávala mládežnická ZO v Tesle Karlín, závod 03 České Budějovice, s trikolorou zdobenou černým pásem na titulní straně. Dále pak provolání k založení samostatného Svazu pracující mládeže v říjnu 1968. Velký plakát byl barevný s podtiskem trikolóry a černým tiskem… Mnohé by se ještě dalo uvést, aby zůstalo zachováno.

František Růžička (Hlas svědomí)

p14908391.jpg

Na zahájení i senátor J. Šesták a starosta Dobré Vody

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář