Svobodné noviny na internetu

Možná že i do vašich rukou se dostal letáček pod výše uvedeným názvem. Připomíná sté výročí založení novodobé státnosti v roce 1918, padesáté výročí Pražského jara 1968 a dvacáté páté výročí vzniku samostatné České a Slovenské republiky 1993. Podle grafického uspořádání se dá usuzovat, že iniciátory byly Úřad vlády ČR, ministerstva zemědělství, obrany, kultury, pro místní rozvoj, školství, zahraničních věcí, vnitra (je záhadou, proč nejsou všechna, že by některá šetřila?) a CzechTourism, který je současně vydavatelem. Hlavní mediální mi partnery jsou Česká televize a Český rozhlas, partnery projektu Sokol, Asociace krajů, Svaz měst a obcí.

Obsahem je výzva, že vedle daných událostí v letech 1918, 1968 a 1993 historie pokračuje dál. Buďme proto hrdí na to, odkud pocházíme! Připomeňme si události bouřlivé, radostné i ty tragické! Inspirujme se osobnostmi, které nás svým myšlením posouvaly kupředu! Následuje výčet téměř stovky z nich a dvě desítky vybraných fotografií osobních i krajinných…

Je naprosto pochopitelné a logické, že každý z nás se zúčastňuje akcí především v místě svého bydliště či působiště. Čas od času ale také vycestuje někam k sousedům. Nám se zdařila (z pohledu poznání), ale i nezdařila (pro nepřízeň počasí) cesta do Severomoravského kraje, který zabírá 19 % území naší republiky. Jako bližší údaj je nutné uvést, že podle státní správy zahrnuje kraje Zlínský, Olomoucký a Moravskoslezský. Právě v tom posledním se k nám dostal další leták s portrétem slavné Elišky Junkové a názvem 10 x 10 příběhů první republiky na severu Moravy a ve Slezsku. Podrobnější údaje jsou však nad rámec této statě. V jedné části cesty jsme se vydali do téměř třistatisícové moravskoslezské metropole.

Představovat Ostravu jako takovou by bylo jistě bezúčelné. Mnozí z nás ji znají především z nářku na nepříznivé klima, zakouřené ovzduší se značným spadem smogu, jako město hornické s mnohými problémy žití a také se značně neukázněnými sportovními fanoušky Baníku… Jenže doba se mění. Byla zde uspořádána řada vrcholných sportovních akcí, např. v lednu 2017 ME v krasobruslení, ambasadorem byl bývalý mistr Evropy Tomáš Verner (r. 2008). Tradiční již od roku 1961 je Zlatá tretra, v posledních letech zařazená do prestižní kategorie IAAF Super Grand Prix. Na věhlasu od svého vzniku v roce 2012 získal multižánrový hudební festival Colours of Ostrava.

Udělejme si jen takovou menší procházku, protože pro bližší poznání bychom zde museli nějaký čas žít. Jeden z reklamních materiálů totiž uvádí: Ostrava je charismatická a svéhlavá. Ostrava inspiruje. Ostrava je městem, které musíte mít rádi, jaké je… Nejspíše to bude pravda, doloženo v závěru statě.

● Nová radnice – s nejvyšší vyhlídkovou věží na Prokešově náměstí. Z ochozu ve výšce 73 m lze vidět město jako na dlani, pokud vám bude přát počasí. K výhledu patří i komentář s výkladem o historii města až do současnosti, s popisem dílčích lokalit a místní architektury.

● Komenského sady – I z té výše uvidíte, jaká je jim věnována zahradnická péče, najdete zde řadu sousoší, dokonce i pláž a kavárnu na nábřeží.

● Výstaviště Černá louka – se světem známých staveb (pyramidy, Eiffelovka…) v miniaturní velikosti.

● Slezskoostravský hrad – vlivem důlní činnosti se propadl o 16 m níže, nedaleko soutoku řek Lučiny a Ostravice. Právě zde se konávají Letní shakespearovské slavnosti.

● Masarykovo náměstí – s mariánským sloupem se sochou Panny Marie Immaculaty z roku 1702, poblíž socha sv. Floriána. V budově Staré radnice z 16. století se nachází Ostravské muzeum. V každou celou hodinu můžete vyslechnout zvonkohru z 22 zvonů.

● Podle vlastního uvážení najdete i muzeum hraček, železniční, pivovarské, hasičské… Také Keltičkovu kovárnu, kde podle pověsti žil kovář Keltička, který zde objevil černé uhlí.

● Halda Ema – na pravém břehu Ostravice, kde vládne ve výšce 315 m. n. m. subtropické klima, proto zde ani v zimě není sníh. Obláčky plynu naznačují, že halda stále „pracuje“.

● Kulturní stánky – mezi ně neodmyslitelně patří Divadlo A. Dvořáka, Divadlo J. Myrona, Divadlo loutek, Divadlo P. Bezruče, Janáčkova filharmonie a Komorní scéna Aréna.

● Mezi církevní památky pak patří především diecézní katedrála Božského Spasitele. Velké množství dalších kostelů si ale ponechme pro samostatnou stať.

● Pochopitelně, že nelze vyjmenovat všechny pamětihodnosti. Na závěr ale nemůžeme vynechat tu „vynášenou i nechvalně“ proslulou – Stodolní ulici. Ulice, která nikdy nespí, tak se o ní pěla chvála. Sem se chodilo za kulturním (alternativní hudební scéna) i méně kulturním životem. Stala se až světovým fenoménem. Zde vystupovaly začínající kapely, probíhaly nejrůznější kulturní akce, výstavy, objevovaly se alternativní žánry. Právě zde se konaly první ročníky Colours of Ostrava (2002, 2003). Ještě v roce 2010 reprezentovala na veletrhu jako turistické lákadlo. Již o rok později se začal projevovat úpadek, zanikaly některé kluby, vymizela živá hudba. Naopak se zde otevřely herny, nonstopy a ubylo na bezpečí. Podnikatelé tvrdí, že tomu napomohl i přísný příkaz uklízení předzahrádek na noční dobu.

A tak se zrodila otázka: „Kam zmizela slavná Stodolní?“

Co my na to? „Mrtvé město“! Tak to na nás opravdu působilo, bez zdůvodňování, že z nebe začaly padat první dešťové kapky… Předzahrádky nikde, obchody zavřené… Tady „na Moravě“ se totiž v sobotu v poledne zavírá a je zavřeno i v neděli. Až na velké markety nebo „zahraniční“ večerky. Zde hodně v polské režii. Na hlavním náměstí T. G. M. pódium s jednou kapelou, posluchačů poskrovnu.

Takže – sorry – snad jsem nikoho neurazil.

František Růžička, České Budějovice

Poznámka redakce SN:

Děkuji autorovi za pohled na Ostravu zvenčí. Ostraváci to samozřejmě vnímají jinak, ale pisatel má v řadě svých postřehů pravdu. Jelikož jsem v Ostravě žil skoro deset let a mám možnost sledovat se znepokojením její další vývoj, rád bych připojil pár svých vlastních postřehů.

Předně: Ostrava se změnila, ale dodnes čeká na svou „transformaci“. Někdejší „ocelové srdce republiky“ a hornické velkoměsto s dlouhou tradicí hlubinné těžby se dodnes nevzpamatovalo z obrovského šoku, který pro ně znamenal útlum tradiční průmyslové výroby. Důlní těžba je minimální a ani se železářskou výrobou to není valné. Ekonomická transformace se polistopadovým reprezentacím státu ani města Ostravy nepodařila. To trvá dodnes. Chybí odvaha problémy řešit. Ostrava nemá autentické osobnosti, které by ji „rozpohybovaly“ a daly jí impuls k cestě do budoucnosti. Proto ten ospalý dojem, který musí uhodit do očí každého návštěvníka tohoto města.

Vzhledem, k tomu, že pamatuji to neustálé klokotání a onen každodenní ruch průmyslové aglomerace, musím potvrdit, že dnes je Ostrava nejen ospalým městem, téměř bez života, ale i městem, které se podobně jako jiné regiony vylidňuje. Dnešní představitelé Ostravy si to sice uvědomují, ale nic s tím nedělají. Ostrava se musí v budoucnu stát místem pro život mladých lidí, jako kdysi bývala. Jinak se brzy promění v ospalou díru, které se začnou lidé i návštěvníci vyhýbat.

O celkovém úpadku tohoto města i celého regionu v posledních letech svědčí fakt, že ani v celostátní politice nemá odpovídající zastoupení výraznými osobnostmi, ale spíše neosobnostmi (nejvíce je to patrné u zástupců ANO 2011). Ostrava sama potřebuje výraznou postavu v čele města, kterou již delší dobu postrádá. Bohužel, ač jsem jinak velkým kritikem minulého režimu, musím konstatovat, že i za vlády komunistů na tom byli Ostraváci lépe. Záplava „šedých myší“ v naší politice je viditelná všude.

Ještě dvě poznámky k uvedeným lokalitám: Dnešní Masarykovo náměstí se před rokem 1989 nazývalo nám. Lidových milicí a v místech mariánského sloupu stávala socha milicionáře. Původní památka byla na náměstí vrácena až po změně režimu. ‒ Co se týká proslulé Stodolní ulice, ta za minulého režimu bývala ulicí, které se slušní Ostraváci raději vyhýbali. Domy tu byly vybydlené, otlučené a obývané většinou Romy. Zdá se, že po boomu z posledních let se tato lokalita opět vrací do „starých časů“. Také tady je úpadek zřejmý na první pohled – i co se návštěvnosti turistů týče.

‒ RJ ‒

Vyhlášená Stodolní ulice