Jdi na obsah Jdi na menu
 


Adventus – František Růžička

10. 12. 2013

 

Adventus znamená příchod, jak uvedly i listopadové Noviny českobudějovické radnice, v netradiční zelené barvě, v úvodním slovu primátora města k nastávajícímu času adventnímu. „A tak se na něj těšme!“ Stalo se již tradicí, že se náměstí před radnicí jihočeské metropole v sobotní podvečer před první adventní nedělí zaplní obyvateli metropole, aby se sami a především se svými dětmi zaradovali při rozsvícení vánočního stromu. Po přivítání na pódiu vybral primátor z přítomných dětí Pepíka a Terezku, aby zacinkali zvonečkem… slyšeli to v nebíčku a … vánoční strom, tentokráte věnovaný ze Strážkovic, zazářil tisíci světýlky s hudební kulisou tradiční vánoční písně „Tichá noc, svatá noc“.

Otec biskup Mons. Jiří Paďour pak zmínil svoji nedávnou návštěvu v Betlémě, kde se spolu s tisícem poutníků z ČR zúčastnil národní pouti a připomněl, že právě zde se narodil Ježíš, jehož příchod si každoročně o Vánocích připomínáme. Málokdo si uvědomuje, že právě od této doby se odvíjí náš čas, který si připomínáme různými výročími, jako jsou i naše narozeniny či svátky. Dobře si pak vědom, jak složité (i kontraproduktivní) je mluvit na veřejných shromážděních k nevěřícím, připomněl dobu před sto roky básní Fráni Šrámka. Byl prosinec 1916, doba válečného utrpení, a přesto zazněla tato melodie vyznání:

 
„Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoční země je mým cílem.
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
až lesní půjdu tmou.
 
Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý náhle, dětinný,
a v rukou žmoule beranici,
včarován v ticho mýtiny
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
svých slz až přejdu bystřiny.
 
Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světýlka stříknou zprava, zleva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu blízko budu již. Ach, jsem tak blízko již,
snad pastýři mne poznají…“

 

Pan primátor pak popřál příjemné očekávání srdečné radosti až do příštího rozsvícení. Lid jihočeský, doprovázený kapelou Nezmaři, se plně zaměřil na zmaření co největšího podílu nabízených jídel a nápojů k ukojení svého vlastního očekávání.

Otec biskup rozdal pamětní obrázky z Betléma a vydal se do katedrály ke slavení vigilie před první adventní nedělí s posvěcením zavěšeného adventního věnce i těch donesených od věřících. „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí…“ Ve své promluvě pak přímo navázal na slova z náměstí, ale zaměřených především k adventnímu ztišení a skutečného očekávání příchodu Krista. „Každý rok slavíme tuto velikou událost, vždy jsme ale o rok starší, aniž bychom si uvědomovali počátek, od kterého se náš čas napočítává… Je potřebné si uvědomit ten pohyb naší Země, který se všemi souvislostmi nestačíme ani vnímat… Jsme součástí celého planetárního vědomí, všeho, co se děje kolem nás, třeba i ve vzdálených končinách… (Milion prchajících ze Sýrie, tisíce trpících na Filipínách). Je to právě postava Ježíše Krista, co nás rozděluje. On je pro nás věřící cestou. Ani tento historický fakt, ani obsah jeho odkazu není nic platný, pokud nenajdeme sami svůj vnitřní rozměr. Je to na jedné straně hloupost národa, ale na druhé straně ubohost křesťana, pokud se za to stydíme…“

Na závěr pak doporučil duchovní program pro nastávající čtyři adventní neděle (Ztišení v sobě samém – Zamyšlení nad Desaterem – Očekávání příchodu – Radost z narození). S tím přistupme ke slavení eucharistie.

František Růžička, České Budějovice

 

advent-p1220688.jpg

Náměstí, na pódiu primátor J. Thoma a českobudějovický biskup Mons. J. Paďour

 

advent-p1220700.jpg

Svěcení adventního věnce

 

 

advent-p1220702.jpg

Nasvícení

 

 

advent-p1220704.jpg

Z bohoslužby

 

 

advent-p1220710.jpg

Žehnání čbu. biskupa

advent-p1220717.jpg

Adventní věnec před křížem v katedrále

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář