Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtvrtý Reich – Euring. Dr. Bohumil Kobliha

31. 12. 2013

Třicátého ledna 1933 převzal Adolf Hitler říšské kancléřství. Dějinné záznamy uvádějí, že se tak stalo po zákulisních intrikách bankéřů (ejhle!), vojenských kruhů, junkerů a pravicových politiků.

Osmdesát let tedy uplynulo od rozvoje Třetí říše, budované k nápravě historického ublížení übermenschů První světovou válkou (1914-1918) a jejich potupy mírem uzavřeným v paláci Versailles 28. června 1919. Tak to cítili Němci. Nápravu měl tedy přinést Hitler, ale ta znamenala jen další porážku.

Procitnutí z katastrofy Třetí říše v Druhé světové válce (1939-1945) bylo velmi drastické. Návštěvník Berlína ještě léta po 8. květnu 1945 (VE Day, Den vítězství spojenců v Evropě) mohl vidět trosky jejich Reichstagu s ulicemi lemovanými štosy starých cihel, vyrovnaných vedle proluk po vybombardovaných a válečnými operacemi zničených domů.

Vznešené projekty Alberta Speera, bezesporu nadaného Hitlerova vrchního architekta, a velikášstvím Adolfa Hitlera inspirované, zejména Germania: Hlavní město světa, skončily tam, v ruinách hlavního města. Ne všichni chtějí být otroky velikosti někoho jiného.

Poválečná vláda Německa, vedená dřívějším starostou Kolína nad Rýnem Dr. Konradem Adenauerem, nemohla jinak než dojít k poznání z vojenských porážek. Vyrazila nové heslo: „Prohráli jsme válku – vyhrajeme mír.“ Heslo jistě poutavé, povzbuzující. „Deutschland über alles“ mohl nadále zůstat, i když trochu jinak, ale v srdcích Němců určitě stále tentýž.

Z trosek se Evropa dokodrcala, přes všechny dřívější zkušenosti, k evropské ekonomické spolupráci (EEC). Někomu to bylo málo a byli jsme dostrkáni k politické formě superstátu s hrdým jménem Evropská unie (EU). Obrazy velké budoucnosti, bez horkých válek mezi evropskými státy, byly a jsou rovněž vznešené a přitažlivé. Kdo by nechtěl dobré a věčný mír?! V historii je spousta vznešených plánů o lepším světovém pořádku, jako ty Hitlerovy a Speerovy. Napoleon to myslel také dobře: chtěl spojit Evropu dokonce pod jednotnou měnou, jako dnes kopíruje německá vůdkyně paní Merkelová.

Po plánech a s plány velikánů přijde realita, jak věci změnit a jak to všechno udělat. Jak věci řídit – bez nárazů a úrazů. Při tom ale „síla“ jedněch by neměla vyžadovat omezení ostatních. To nakonec ze superstátu vytvoří „vězení národů“, jak jsme si odtrpěli už za Rakouska!

Realitu vždy zamíchávají staré touhy, představy a ideje. Vůdcové touží po vítězství. Oni musí vyhrát (vyhrát mír!). Jejich způsob života a jejich průmysl je přeci nejlepší. I oni sami jsou nejlepší (über alles)! Tu supermani, onde übermenschové. Je zde dávná soutěž a někdy nekalá. Je zde vrozená agrese. Dnes dokonce podporovaná vším, sporty počínaje. Kde je naše české sokolské heslo: „Ni zisk, ni slávu.“?

K agresi politické se připájí dravost obchodní – pro uplatnění vlastní nadprodukce výrobků, které hledají uplatnění. V Evropě každý umí nějak průmyslově vyrábět. Musel umět, aby přežil, a vytvořil si k tomu prostředky svými vynálezy. Supermani všech druhů, když chtějí protlačit a dodávat svoje, musí samozřejmě zatlačit/potlačit to původní. Trumfují uměle sníženými cenami, zřizují nablýskané obchodní sítě, kde prodávají především to svoje. V procesu „být úspěšným“ dochází také k cílenému vykupování výrobních zdrojů „konkurentů“ a často k jejich zničení, aby nemohli soutěžit s technologií supermana a jeho zbožím.

Protlačuje-li superman své zboží a kupující se nechá unést módou, svojí touhou, libostí a reklamou (nebo se nákupčí dá zkorumpovat/podplatit), je snížena občanova soudnost. Pak je snadno vmanévrován do půjček pod heslem: Žij dnes, plať zítra!

A už je kupující na cestě k poddanosti a nakonec se stává nevolníkem a otrokem. To všichni známe z praxe. Který stát dnes není zadlužen!?!

Jenomže ono to vše je ještě složitější a horší, než na povrchu můžeme sledovat. Člověk je podobným „obchodováním“ zbavován svého občanského sebevědomí a prospěšné hrdosti, že umí pěstovat, že ví, jak pro sebe vyrábět, jak se o sebe starat.

Je také cizími oslnivými výrobky (jako kdysi černoši zrcátky) omračován, zbaven soudnosti a nakonec odlidšťován. Když je zbaven práce a neumožní se mu, aby sám vyráběl lépe, aby v soutěži mohl obstát, v důsledcích je odnárodňován, deklasován, zbaven svých zvyklostí a institucí (cechů, spolků výrobců apod.) a svých výrobních tradic, budovaných po staletí, je zbaven své přirozené ochrany.

Státům jsou podráženy nohy a národní obrana občanů mizí.

Užitečné hranice jsou likvidovány nadnárodními entitami. Tento stav není pomyslný, ale je až nepříjemně reálný a denně zakoušený i velkými státy, jako je Spojené království – Velká Británie. Denně jsou zde problémy, např. s neregulovaným přítokem „pracovních sil“, často ilegálním.

Víme, že kdo vládne nad penězi, vládne nad vším. Kdo je zbaven své národní cedulové banky, kde vydává své peníze dle své potřeby, je zbaven řízení svých věcí na území svého státu. EURO znamená konec samostatnosti. Jakýkoliv zisk pro občana, který by mohl z nezištné spolupráce vzniknout, je jako vždy v dějinách zmařen chamtivostí a hamižností „silnějších“.

Z tohoto hlediska nemůžeme nevidět, že německé heslo „vyhrát mír“ znamená (bez horké války i v míru!) cestu agresivního obchodu (důsledky vidíme např. v Řecku) a finančních, uměle vyvolávaných tlaků a nátlaků.

Dle postupu politiků a „ekonomů“, jako je paní Merkelová, vidíme paralely s diktátory horkých válek, jako byl Napoleon a Hitler.

Utvářet a opanovat Evropskou unii pro účely ekonomicky silného Německa znamená hrozbu Čtvrté říše se všemi důsledky, jako bylo plánem té Třetí…

Nejnověji cestu „tiché agrese“ Německa potvrzuje článek nedělních Timesů z 24. listopadu 2013: German invasion cuts Britons of top jobs. V článku autor uvádí, že Německo zvyšuje svoji dominanci v Bruselu. Má zde současně skoro dvakrát tolik pověřenců v EU komisi než Britové.

Londýn, 26. 11. 2013

Euring. Dr. Bohumil Kobliha

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář