Svobodné noviny na internetu

(pokračování)

Pokračování výzkumu v roce 1977

Výsledky zjišťovacího výzkumu na Landeku byly předběžně zhodnoceny na pracovní poradě zástupců Archeologického ústavu ČSAV v Brně a archeologů činných ve vlastivědných zařízeních bývalého Severomoravského kraje, která se konala dne 21. 7. 1976 přímo na zkoumaném místě.

Účastníci porady po prohlídce lokality a získaného materiálu konstatovali, že jde o nálezy, které rozmnožují dosavadní poznání středověké keramiky 13.-15. století a přispívají tak k řešení badatelských úkolů na území Československa. Odkrytá plocha ukázala, že další pokračování výzkumu je perspektivní a efektivní vzhledem k nízkému uložení kulturních vrstev a hojnosti nálezů.

O dalším postupu při provádění archeologického výzkumu na lokalitě Landek v Ostravě-Koblově se jednalo dne 10. 8. 1976 také na týmovém dni KSSPPOP v Ostravě, na němž bylo doporučeno, aby Ostravské muzeum pokračovalo ve výzkumu a jeho patřičné dokumentaci.

Zbytky silně narušeného staroslovanského objektu, který se podařilo zachytit v areálu hradiště Landek v srpnu 1976, se staly podnětem k dalšímu pokračování výzkumných prací. Jejich konečným cílem mělo být odkrytí spolehlivěji datovatelných dokladů přítomnosti nejstarších slovanských obyvatel na území Ostravy.

Proto bylo na základě moderních prospekčních metod v prostoru celého staroslovanského hradiště stanoveno místo, které by bylo relativně nejméně zasaženo středověkými terénními úpravami. Na dvou mikroplochách při západním okraji hradiště o celkové výměře 90 m² provedli dne 17. 3. 1977 posluchači Vysoké školy báňské v Ostravě speciální měření.

Použili při něm metody magnetometrického měření protonovým magnetometrem C-816 fy GeoMetrics a geoelektrického měření symetrickým odporovým profilováním.⁴² V této souvislosti je třeba konstatovat, že se jednalo o jedno z prvních použití těchto metod při archeologickém výzkumu na severní Moravě.

Po vyhodnocení naměřených údajů byla pro vlastní archeologický výzkum v roce 1977 zvolena a vytyčena sonda o rozměrech 3 krát 9 metrů, orientovaná delší stranou ve směru SV-JZ. V závěrečné fázi výzkumu byla zkoumaná plocha rozšířena na 29 m².

Případné pokračování výzkumu mimo vytyčenou plochu znemožňovaly kmeny a kořeny vzrostlých stromů. To byly přirozené a objektivní limity, které ani tentokrát nedovolovaly prozkoumat nepochybně velmi zajímavý staroslovanský objekt v jeho úplnosti.

Plošný odkryv na vytipované mikroploše o rozměrech 3 krát 9 metrů v plném rozsahu potvrdil všechny dosavadní předpoklady o tom, že hradiště starých Slovanů na Landeku mohlo vzniknout již v době současné s existencí Velkomoravské říše, případně i dříve.

Vlastní výzkum probíhal ve dnech 4. 7. až 26. 8. 1977. Potvrdil mimo jiné skutečnost, že nadzemní části středověkého hradu byly zlikvidovány tak dokonale, že na první pohled nezůstalo po nich ani památky. Tuto „zásluhu“ lze připsat obyvatelům okolních vesnic, kteří na Landeku dobývali kámen pro stavbu svých příbytků.

Zkoumaná plocha byla vyměřena tak, aby sahala až na okraj hradiště či středověkého hradu. Proto při jejím jihozápadním okraji byla v hloubce 50 cm pod povrchem zachycena kamenná zeď na maltu, představují plášťovou zeď středověku hradu Landek.

Stratigrafická situace na zkoumané ploše byla značně složitá. Původní terén se svažoval směrem k jihozápadnímu okraji hradiště a měl sklon zhruba 30 stupňů. Mocnost kulturní vrstvy byla 185 cm, tedy téměř dvojnásobek toho, co bylo zjištěno při výzkumu z r. 1976.

Pod povrchovou vrstvou se nacházel hlinitý zásyp středověkého objektu, pod nímž byla v hloubce 50-70 cm vrstva drobných kamenů, které představovaly suť po těžbě kamenů větších, z nichž byla vybudována plášťová zeď hradu. Ta začínala v hloubce 70 cm pod povrchem, měla šířku 260 cm a sahala až do hloubky 100 cm pod povrchem.

Podloží plášťové zdi tvořila deseticentimetrová vrstva černých kamenů, která ležela na navážce tmavě hnědé hlíny (hloubka 110-150 cm pod povrchem). Pod ní byla ještě další vrstva kamenů, vyrovnávající a zpevňující terén. Teprve v hloubce 165 cm se vyrýsoval staroslovanský objekt, zahlubující se 190 cm pod povrch.

Podobně jako při výzkumu z r. 1976 byla v hloubce 110 cm zachycena kra maltové podlahy středověkého objektu, ohraničená menšími kameny. Úroveň terénu před vstupem do staroslovanského objektu ležela 80 cm pod povrchem. Objekt samotný pokračoval až do hloubky 190 cm. Podle zhruba 20 cm mocné vrstvy sedimentu lze usuzovat, že doba pobytu staroslovanských obyvatel na Landeku mohla představovat asi 200-300 let.

Pod hnědo-černou hlinitou staroslovanskou vrstvou, jež obsahovala zlomky keramiky, kosti a mazanici, se vyrýsoval v hloubce 150 cm ještě starší slovanský objekt. Jeho výplň tvořila světle hnědá mazlavá hlína s kostmi, keramikou a kousky uhlíků. Až téměř na podlaze (v hloubce 170-190 cm) této zahloubené stavby s kůlovou konstrukcí byly nalezeny zlomky ze dna a od kuželovitě seříznutého okraje staroslovanské nádoby esovité profilace, která byla zdobena v podhrdlí typickou několikanásobnou rytou vlnovkou.

Aby bylo možno zachránit co nejvíce nálezů z tohoto objektu, byla sonda rozšířena o výklenek 2 krát 1 m. Zjištěné kůlové jamky se zahlubovaly 10 cm pod podlahu a tvořily jakýsi roh objektu.

Ze získaného materiálu je nejvýznamnější rekonstruovaná nádoba, patřící svým tvarem a způsobem výzdoby do 1. typu keramiky z předvelkomoravského horizontu v Mikulčicích, tedy do 8. nebo na počátek 9. století.⁴³ Tento nález zásadním způsobem posouvá datování staroslovanského hradiště na Landeku bezmála o dvě století zpátky. Tato skutečnost mění i dosavadní ustálený náhled na toto hradiště jako na pohraniční pevnost mladohradištního stáří. (FOTO č. 1)

[Poznámka autora: Fotografii před 40 lety pořídil externí spolupracovník muzea. Ten bohužel nádobu naaranžoval tak, že zachytil její rekonstruovanou část, nikoli tu, kde je dobře viditelná několikanásobná slovanská vlnovka; typická esovitá profilace je nicméně zřetelná.]

Landek – hradiště kmene Holasiců?

Před čtyřmi desítkami let se zdálo nemožné, aby bylo na území Ostravy a v jejím okolí prokázáno osídlení z doby velkomoravské. Archeologové i historikové se donedávna dívali na tento problém s tradiční vědeckou skepsí. Na jejich mapě severní Moravy byl pro Ostravsko vyhrazen nápis: „Hic sunt leones!“

Vždyť také Olomouc, považovaná za jedno z nejstarších center raně středověkého osídlení Moravy, se dočkala svých „velkomoravských“ nálezů teprve docela nedávno, a to zásluhou archeologa J. Bláhy. S tím, jak se zaplňuje mapa archeologických nalezišť, mění se postupně i obraz osídlení našich zemí v dobách minulých. Nejinak je tomu i v případě Ostravy a jejího staroslovanského předchůdce – Landeku.

Tak jako v případě mnoha jiných hradů, zůstávala zřícenina Landeku nad Koblovem dlouhou dobu jen němým svědkem dávných a zapomenutých událostí, opředených pověstmi.⁴⁴ Až díky archeologii se podařilo poodhalit roušku tajemství této historické památky.

Ještě před šedesáti lety, v době velkolepých objevů ve Starém Městě u Uh. Hradiště a v Mikulčicích, byly poznatky o osídlení na severu Moravy více než skromné: do 8. století byly kladeny nálezy z hradiště Víno u Krnova a z Chotěbuzi-Podobory u Českého Těšína⁴⁵, do doby velkomoravské pak mohylové pohřebiště u Stěbořic na Opavsku.⁴⁶ K hradištím z 10.-11. století L. Jisl zařadil tyto lokality: Cvilín u Krnova, Holasovice, Kylešovice a Hradec u Opavy, Landek u Ostravy a Chotěbuz u Českého Těšína.⁴⁷

Ostravský Landek se tak dostal mezi hradiště, jejichž existence byla spojována se slovanským kmenem Holasiců. Poprvé se o lokalizaci tohoto kmene pokusil v polovině 19. století historik H. Jireček.⁴⁸ Dnes je všeobecně přijímán názor, že Holasici sídlili v horním Slezsku⁴⁹, odděleni od centrálního velkomoravského území horským pásmem Jeseníků.⁵⁰

Mezi odborníky se vede diskuse nejen o umístění Holasiců, ale zejména o tom, která staroslovanská hradiště lze spojit s jejich existencí v 9. století. Jméno tohoto i dalších slovanských kmenů, žijících na sever od Dunaje, zaznamenal v 9. století tzv. Geograf bavorský, který uvádí, že Holasici mají 5 hradských obcí („civitates“).⁵¹ Jejich identifikace závisí jednak na tom, jak rozsáhlé bylo kmenové území Holasiců, jednak na tom, kdy zmíněná  historická památka vznikla a zda zachycuje stav z přelomu 8. a 9. století⁵², nebo až z průběhu 1. pol. 9. století.⁵³

I kdybychom přijali druhou alternativu v datování tzv. Geografa bavorského a souhlasili s rozšířením kmenového území Holasiců až někam do oblasti Moravské brány, na Opavsko, Ratibořsko, Krnovsko a Těšínsko, najít pět trvale osídlených hradišť z 9. století představuje problém.

Podle M. Šolleho by toto kritérium splňovaly pouze Kylešovice, Starý Těšín a Víno.⁵⁴ Doplníme-li ještě Hradec nad Moravicí⁵⁵, pátým hradištěm by mohl být Landek v Ostravě-Koblově. Vždyť výsledky zjišťovacího výzkumu Ostravského muzea z let 1976-1977 plně prokázaly, že takovým opevněným sídlem Landek byl nejpozději od počátku 9. století, ne-li dříve!

Stav dosavadního poznání nejstaršího osídlení na území Ostravy a jejího okolí odráží malou intenzitu archeologické průzkumné činnosti. Podobných překvapení, jaké přinesl výzkum na Landeku, nás zřejmě čeká na tomto nedostatečně probádaném teritoriu ještě více.

Objev dalších významných středisek staroslovanského osídlení můžeme proto očekávat v nejbližších letech podél předpokládaných obchodních cest také v katastru obcí Vratimov-Řepiště, Havířov-Těrlicko a Dobroslavice-Plesná. Jen pro zajímavost uvádím, že pomístní jméno „Landek“⁵⁶ se vyskytuje rovněž v Plesné a ve Vratimově.

O tom, zda souvisí až s kolonizační aktivitou opavských vévodů nebo pánů z Barutu, či je jen zvláštním pojmenováním německých kolonistů pro pozůstatky staršího slovanského osídlení, může rozhodnout teprve archeologický výzkum. I v tomto směru existují ověřené analogie z centrálního velkomoravského území: Vilperk v Újezdě u Vizovic, Vilperky v Brně-Líšni, Pohansko u Nejdku, Pohansko u Břeclavi aj.

Jak vyplývá z výsledků archeologického výzkumu na Landeku, zdejší staroslovanské hradiště vzniklo v průběhu 8. století a osídlení na něm trvalo patrně ještě po celé „temné“ 10. století. (Výzkum z r. 1977 naznačuje, že se mohlo jednat o dvě vrstvy staroslovanského osídlení.) Teprve někdy na přelomu 10. a 11. století, v době vlády českého knížete Boleslava III. a jeho nástupců, či během ozbrojených akcí polského knížete Boleslava Chrabrého život na této pohraniční pevnosti dohasl. O tom, že to bylo nepochybně doprovázeno dramatickými událostmi, svědčí mimo jiné dětský hrob, odkrytý v r. 1976 přímo v areálu hradiště.

Život v prostoru staroslovanského hradiště na Landeku byl obnoven až po polovině 13. století, kdy pravděpodobně král Přemysl Otakar II. nebo některý z leníků olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu nechal na tomto prostranství vybudovat kamenný gotický hrad. V souvislosti s archeologickými zjištěními stojí za zmínku, že v r. 1428 táhli kolem Landeku husité při pochodu na Opavu. V r. 1547 se hrad připomíná jako pustý a počátkem 17. století bylo jeho opevnění na příkaz opavských knížat částečně demolováno. Ještě na konci 19. století tu byly patrné pozůstatky opevnění a budov.⁵⁷

Dílo zkázy bylo dokonáno v následujícím století. Po někdejším pohraničním hradu nezbylo kromě valů na severní a východní straně ani památky. Dnes jeho místo připomíná pouze tabule naučné stezky, která zde byla vybudována před čtyřiceti lety.

[Poznámka autora: Přílohy zachycují jen tu část nálezů z Landeka, jejichž kresebnou a fotografickou dokumentaci se autorovi podařilo pořídit během jeho působení v Ostravském muzeu v letech 1975-1978.]

Poznámky:

1. M. Konšelová: Archeologické památky Severomoravského kraje, Ostrava 1975, str. 5, 6, 14, 15, 17.
2. Přehledné údaje o pravěkém a raně středověkém vývoji obsahují tyto publikace: B. Klíma: Území Ostravy v pravěku, in: Dějiny Ostravy, Ostrava 1967, str. 41-62; týž: Pravěké osídlení Ostravy a okolí, in: Dějiny Ostravy, Ostrava 1993, str. 11-24; Wikipedia – heslo Landek.
3. V. Pajurek: Ostravské muzeum a jeho historická koncepce. Závěrečná práce na katedře muzeologie FF UJEP v Brně, 1975, str. 11-20.
4. Archeologická sbírka Ostravského muzea (dále: archeol. sb. OM), přírůstkové číslo (dále: př. č.) 21/63.
5. Archeol. sb. OM, př. č.  89/63 a 90/63.
6. J. Folprecht: Předhistorické nálezy na Ostravsku, in: Sborník Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, V/1929, Mor. Ostrava 1930, str. 3-10.
7. Archeol. Sb. OM, př. č. 5/63, 6/63, 55/63, 56/63, 57/63, 61/63, 68/63, 69/63, 73/63, 78/63, 79/63, 80/63, 81/63, 83/63, 84/63, 87/63.
8. B. Klíma: Nejstarší použití ostravského uhlí, Archeologické rozhledy V, 1953, str. 441-443; týž: Výsledky archeologického výzkumu na tábořišti lovců mamutů v Petřkovicích, okr. Ostrava v roce 1952 a 1953, Časopis Slezského musea v Opavě, roč. IV, 1954-55, serie B, str. 1-35; týž: Výzkum paleolitického sídliště v Ostravě-Petřkovicích v r. 1953, Archeologické rozhledy VII, 1955, str. 141-149; týž: Pravěcí lovci na Ostravsku, sborník Ostrava 3, Ostrava 1966, str. 9-39; týž: Území Ostravy v pravěku, in: Dějiny Ostravy, Ostrava 1967, str. 48-55; týž: Pravěké dějiny Ostravy a okolí, in: Dějiny Ostravy, Ostrava 1993, str. 12-18; V. Podborský a kol.: Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993, str. 55; srv. J. Neustupný a kol.: Pravěk Československa, Praha 1960, str. 61-70; K. Sklenář: Památky pravěku na území ČSSR, Praha 1974, str. 50-51; J. Hrala: Malý labyrint archeologie, Praha 1976, str. 244.
9. B. Klíma: Území Ostravy v pravěku, str. 54-55; o nálezech z Hošťálkovic viz přílohu k tomuto článku.
10. Archeol. sb. OM, př. č. 89/63 a 90/63.
11. Archeol. sb. OM, př. č. 63/63.
12. B. Klíma: c. d., str. 56-57.
13. Archeol. sb. OM, př. č. 48/63.
14. R. Tichý: Území Ostravy a okolí v mladší době kamenné, sborník Ostrava 5, Ostrava 1969, str. 33, pozn. 14.
15. B. Klíma: c. d., str. 56.
16. Archeol. sb. OM, př. č. 54/63.
17. Archeol. sb. OM, př. č. 21/63.
18. J. Pavelčík: Meč liptovského typu z Koblova (okr. Opava), Přehled výzkumů 1971, Brno 1972, str. 59.
19. B. Klíma: Území stravy v pravěku, 1967, str. 59.
20. Archeol. sb. OM, př. č. 22/63, 23/63, 49/63, 50/63, 52/63 (?), 58/63, 59/63, 62/63, 65/63, 66/63, 74/63, 75/63, 77/63, 82/63, 86/63 a 88/63.
21. B. Klíma: Pravěké osídlení Ostravy a okolí, 1993, str. 22; srv. L. Jisl: Slovanský kmen Holasiců ve světle archeologických nálezů, Časopis Slezského musea II, 1952, serie B, str. 51; P. Kouřil: Výzkum na hradisku Chotěbuz-Podobora u Českého Těšína v roce 1979 (okr. Karviná), Přehled výzkumů 1979, Brno 1981, str. 45-46.
22. Archeol. sb. OM, př. č. 50/63.
23. J. Válka: Dějiny Moravy, díl 1, Brno 1991, str. 52, mapka 25.
24. Archeol. sb. OM, př. č. 51/63 a 92/63.
25. S. Pohludka: Burg Landek an der Oder, Ratiborer Heimat-Kalender 1941, str. 78.
26. L. Jisl: c. d., str. 49.
27. Dějiny Ostravy, 1993, str. 23; Dějiny Ostravy, 1967, str. 61; V. Šikulová: Památky na slovanský kmen Holasiců, 1968 (nestránkováno); J. Poulík: Nové slovanské výzkumy na Moravě, in: Vznik a počátky Slovanů I, 1956, str. 256.
28. L. Jisl: c. d., str. 41.
29. J. Král: Eine vorläufige Mitteilung über die slawische Besiedlung in der Gemeinde Úvalno, Bez. Krnov, in: Přehled výzkumů 1958, Brno 1958, str. 82-84.
30. P. Kouřil: Výzkum na hradisku Chotěbuz-Podobora, str. 45-46.
31. L. Hosák: Nejstarší dějiny Ostravy a Ostravska, sborník Ostrava 1, Ostrava 1963, str. 55 a 62; týž: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, Ostrava 1967, str. 376; Wikipedia – heslo Landek.
32. Archeol. sb. OM, př. č. 53/63, 60/63 a 91/63.
33. L. Jisl: c. d., str. 49, tab. VIII:1-6.
34. Předběžné informace o výzkumu obsahují tyto články: R. Janošík: Průzkum mladých archeologů, Ostravský večerník 12. 1. 1977; týž: Archeologická zajímavost nad soutokem Odry s Ostravicí, Zpravodaj Oderský mlýn 1/1977, str. 26-28; týž: Hradiště Landek nad soutokem řeky Odry s Ostravicí, Zpravodaj Oderský mlýn 1/1978, str. 14-16; týž: Landek plný překvapení, Ostravský večerník 23. 8.1978; V. Andrle: Po stopách starých Slovanů, Mladá fronta 11. 10. 1977.
35. D. Špačková-T. Velímský: K výskytu kameniny v českých středověkých nálezech 14.-15. století, Zprávy ČSSA XVII, 1975, sešit 1-2, str. 82-91.
36. V. Goš-J. Novák-J. Karel: Nadzemní objekt 14.-15. století v Rýmařově-Hrádku, Časopis Slezského muzea, série B, XXIV, 1975, str. 97-105, tab. 1:9, 2:3, 6:5.
37. Informační zpravodaj členů Sm pobočky Čs. spol. archeologické při ČSAV, prosinec 1984, str. 37.
38. V. Nekuda: Pfaffenschlag. Zaniklá středověká ves u Slavonic, Brno 1975, str. 125-127, obr. 112-119.
39. V. Dohnal: Zjišťovací sondáž na Křížkovského ulici v Olomouci, Přehled výzkumů 1977, Beno 1980, str. 91, obr. 32:1; týž: Středověké železářské pece v Seničce (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1980, Beno 1982, str. 39-40.
40. J. Karel-J. Novák: Hrad Strálek na Rýmařovsku, Informační zpravodaj členů Sm pobočky Čs. spol. archeologické při ČSAV, prosinec 1983, str. 26, obr. B:2.
41. J. Petráň a kol.: Dějiny hmotné kultury, díl 2, Praha 1985, str. 741; nálezy z výzkumu v r. 1976 jsou uloženy ve sbírkách tohoto muzea: archeol. sbírka OM, přír. č. 1/76-305/76.
42. J. Březina-J. Prusek-J. Havelka-P. Skála-P. Voda: Použití geofyzikálních metod při archeologickém výzkumu na Landeku v Ostravě, Ostrava 1977, 9 str. + 12 tab. (Práce vypracovaná v rámci SVOČ na Vysoké škole báňské v Ostravě).
43. Z. Klanica: Pokus o třídění keramiky z Mikulčic, Sborník J. Poulíkovi k šedesátinám, Brno 1970, str. 104; nálezy z výzkumu OM v r. 1977 jsou uloženy ve sbírkách tohoto muzea: archeol. sbírka OM, přír. č. 1/77-105/77.
44. F. Sláma: Slezské pohádky a pověsti, Opava 1893, str. 41-42; K. J. Bukovanský: Vlastenecké čtení pro mládež, Mor. Ostrava 1886, str. 55-56.
45. L. Jisl: Slovanský kmen Holasiců, str. 41 a 48; J. Poulík: Nové slovanské výzkumy na Moravě, str. 256.
46. L. Jisl: Slovanské mohylové pohřebiště ve Stěbořicích, okr. Opava, Časopis Slezského musea, roč. II. 1952, serie B, str. 6-20; týž: Výzkum slovanských mohyl ve Stěbořicích r. 1953, Časopis Slezského musea, roč. IV, 1954-55, serie B, str. 65-80.
47. L. Jisl: Slovanský kmen Holasiců, str. 33-64; srv. J. Poulík: c. d., str. 256.
48. H. Jireček: Slovanské právo v Čechách a na Moravě, I. Díl, Praha 1863, str. 57.
49. V. Richter: K výkladu tzv. Bavorského geografa, in: Franku Wollmannovi k sedmdesátinám, Praha 1958, str. 20.
50. Přehled dějin Československa I/1, Praha 1980, str. 80; Dějiny zemí Koruny české, Praha 1992, str. 26. O problematice Holasiců a pozdějším osídlení na jejich předpokládaném kmenovém území viz B. Novotný: Výzkum slovanského hradiska v Opavě-Kylešovicích, Časopis Slezského muzea, roč. XI, 1962, vědy historické, str. 65-80; L. Jisl: K některým problémům slezských dějin v období prvobytně pospolné společnosti a raného feudalismu, in: K otázkám dějin Slezska, Ostrava 1956, str. 9-10; H. Bulín: Slezsko a říše velkomoravská, Slezský sborník, roč. 58, 1960, str. 19-38; O. Králík: Poznámky k problému postavení Slezska v 9. století, Slezský sborník, roč. 59, 1961, str. 113-117; J. Spal: Jména západních Slovanů u Geografa Bavorského, Slavia, roč. XXIV, 1955, str. 4-8; J. Bakala: Holasické pomezí v 11. a 12. století, Časopis Slezského muzea, roč. XIII, 1964, série B, str. 105-117; týž: Holasická provincie a formování opavského vévodství, Časopis Slezského muzea, roč. XVIII, 1969, série B, str. 9-23; L. Hosák-R. Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, A-L, Praha 1970, str. 270-271.
51. B. Horák-D. Trávníček: Descriptio civitatum ad septentrionalem plagam Danubii (t. zv. Bavorský geograf), Rozpravy ČSAV, roč. 66, řada SV, sešit 2, 1956, str. 4.
52. Dějiny zemí Koruny české, str. 25.
53. L. Jisl: Slovanský kmen Holasiců, str. 62.
54. M. Šolle: Staroslovanské hradisko, Praha 1984 (přední předsázka knihy).
55. B. Novotný: Archeologický výzkum Hradce u Opavy, Slezský sborník, roč. 57, 1959, str. 447-463.
56. V. Davídek: O názvech a jménech Těšínska, Opava 1949, str. 12, vysvětluje název Landek jako „mýtinu s křovinami či jiný kus země“. Podle L. Hosáka-R. Šrámka: c. d., str. 488, znamená Landek „roh, ohbí, výběžek země“ a dobře vystihuje polohu hradu na ostře vystupujícím skalisku nad soutokem Ostravice s Odrou na pomezí země. Německý název měla také vesnice Koblov: bavorské „kobel“ znamená domek – srv. L. Hosák-R. Šrámek: c. d., str. 407.
57. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Severní Morava, Praha 1983, str. 139; M. Plaček: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, str. 211-212.

Obrazové a fotografické přílohy

Seznam kresebných příloh: (Viz rubriku „Fotoalbum“ – ZDE)

TABULKA I-IV: Paleolitické nálezy z Landeka. Výzkum J. Folprechta. Kresba: Dr. Emanuel Grepl.

TABULKA V-VII: Zlomky moravské malované keramiky údajně nalezené na Landeku.  Výzkum J. Folprechta (?). Kresba: Josef Václavík.

TABULKA VIII: Eneolitické nálezy z Landeka. Výzkum J. Folprechta. Kresba: Svatopluk Bříza.

TABULKA IX-XV: Zlomky keramiky lidu popelnicových polí z Landeka. Výzkum J. Folprechta. Kresba: Josef Václavík.

TABULKA XVI-XVII: Zlomky od okraje nádob ze staroslovanského objektu na Landeku. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Kresba Irena Rychtová.

TABULKA XVIII-XXV: Zlomky keramiky ze středověkých objektů na Landeku. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Kresba: Irena Rychtová.

Seznam číslovaných fotografických příloh (v textu): (Viz rubriku „Fotoalbum“ – ZDE)

1. Nádoba ze zahloubeného staroslovanského objektu s kůlovou konstrukcí. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1977. Foto: M. Adámek.
2. Keramická soška jezdce na koni (torzo). Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
3. Hrnec s uchem ze staršího středověkého (dále: stř.) objektu. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
4. Mísa ze staršího středověkého objektu. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
5. Pohárovitý tyglík ze staršího středověkého objektu. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
6. Kahan šedé barvy z mladšího středověkého objektu. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
7. Kahan okrové barvy ze staršího středověkého objektu. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
8. Miska šedé barvy ze staršího středověkého objektu. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
9. Miska šedohnědé barvy z mladšího středověkého objektu. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.
10.  Miniaturní amforovitá nádobka s polevou. Landek, Ostrava-Koblov. Výzkum Ostravského muzea z r. 1976. Foto: M. Adámek.

Seznam ostatních vyobrazení v textu:

1. Mapka vrchu Landek v Ostravě.

2. K. J. Bukovanský (1844-1932), zakladatel ostravského muzejnictví.

3. Rekonstrukce obydlí lovců mamutů na Landeku v Ostravě-Petřkovicích.

4. Landecká venuše.

5. Nálezy A. Duroně z Ostravy-Koblova (se situačním náčrtem naleziště).

6. Zbytky vnitřního valu staroslovanského hradiště Landek na severní straně, Ostrava-Koblov, 3. 5. 1976, foto: autor.

7. Tabule naučné stezky na Landeku; na ploše za ní probíhal v r. 1976 archeologický výzkum, 3. 5. 1976, foto: autor.

8. Druhý den po zahájení výzkumu – odstranění povrchové vrstvy; zleva: L. Slunéčková a L. Szabó. Fotografie dokumentuje, v jak obtížných podmínkách výkopové práce na Landeku probíhaly (vzrostlé stromy se spletí kořenů a neproniknutelná houština náletových dřevin), 6. 7. 1976, foto: autor.

9. Staroslovanský objekt (situační náčrt), sonda I/76, 9. 10. 1976, hloubka 100 cm pod povrchem.

10. Mohutný val, chránící staroslovanské hradiště Landek na východní straně – od Koblova, 3. 5. 1976, foto: autor.

11. Staroslovanský objekt (situační náčrt), sonda I/77, 26. 8. 1977, hloubka 170-190 cm pod povrchem.

●●●

Dodatek k textu článku o 750. výročí města Ostravy

Paleolitické nálezy z Ostravy-Hošťálkovic

V říjnu 1973 předal pan Antonín Duroň Ostravskému muzeu kolekci paleolitické štípané industrie a opracovaný hrotitý předmět z mamutoviny, které získal při povrchovém sběru v poloze „Dubiček“ v Hošťálkovicích. Nalezený soubor obsahuje celkem 37 kusů pazourkových úštěpů. Z tohoto počtu tvoří 29 nalezených předmětů pazourková jádra a zlomky čepelí a jen 8 kusů lze označit za artefakty. Vedle 6 čepelek je v tomto souboru zastoupeno také pazourkové jadérko a klínové rydlo.

Popis nálezů:

1. Terminální zlomek středního klínového rydla s bílou patinou; rozměry: 25x20x8 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3510-980/73.
2. Zlomek středky slabě patinující čepelky; rozměry: 31x13x6 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3512-982/73.
3. Zlomek čepelky s vrubovitou retuší; rozměry: 23x21x4 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3519-989/73.
4. Čepelka s drobnou retuší terminální hrany ze slabě patinujícího pazourku s pazourkovou korou na levé straně; rozměry: 23x10x4 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3520-990/73.
5. Pazourkové jadérko s bílou patinou; rozměry: 16x15x15 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3521-991/73.
6. Slabě patinující čepelka, rozměry: 29x12x3 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3522-992/73.
7. Čepelka s pravostrannou drobnou retuší, bez patiny na hnědavém pazourku a s povrchovou korou levostranné hrany; rozměry: 36x18x6 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3523-993/73.
8. Střední zlomek čepelky s povrchovou korou na levé straně a bílou patinou; rozměry: 25x19x3 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3530-1000/73.
9. Hrotitý předmět z mamutoviny; rozměry: 60x20x9 mm; archeol. sb. OM, inv. č. 3493-963/73.

(Popis nalezených artefaktů provedl Dr. Emanuel Grepl z muzea v Novém Jičíně.)

Lokalita „Dubiček“ v Hošťálkovicích je jednou z řady drobnějších stanic mladopaleolitických lovců mamutů, jež se rozkládaly v okolí důležitého tábořiště nejstarších obyvatel dnešního Ostravska na vrchu „Landek“ v Ostravě-Petřkovicích. Tato drobnější stanoviště a ojedinělé stopy pobytu lovců mamutů dokládají nálezy z Muglinova, Ludgeřovic, Ostravy, jakož i kosti soba ve Lhotce a mamuta v Přívoze. Trvalejší mladopaleolitická stanoviště byla K. Žeberou zjištěna na „Hošťálkovském kopci“ v Hošťálkovicích a B. Klímou u Kozmic.

●●●

Kdo postavil hrad Landek?

Otázka by měla spíše znít takto: Kdo tento hrad nechal vybudovat, kdo stál za financováním této stavby a za organizací práce s tím spojenou? Nepochybně to vyžadovalo, aby se na budování tohoto pohraničního hradu podílelo značné množství lidí – poddaných i řemeslníků.

Jak ukázal archeologický výzkum OM z roku 1977, při němž byla odkryta část plášťové zdi tohoto hradu, na stavbu byl použit lomový kámen, který musel být někde vytěžen a přivezen na místo stavby. Zdá se, že i v tomto regionu byl kámen pro stavební účely poměrně vzácnou surovinou. A to i později, kdy si obyvatelé okolních vesnic budovali své domy na kamenné podezdívce ze základů tohoto zaniklého hradu.

Vzhledem k tomu, že kromě plášťové zdi se nepodařilo při obou výzkumech (1976, 1977) zachytit žádnou jinou kamennou zeď, dá se předpokládat, že k vnitřnímu členění hradu a budování místností bylo použito dřevěných trámů zakotvených do obvodového zdiva. Tomuto uspořádání nasvědčují i výzkumem zjištěné maltové podlahy, které sahaly až k plášťové zdi. Zřejmě i ostatní stavební prvky byly pouze dřevěné a železné.

Mezi odborníky na kastelologii převažuje názor, že hrad Landek měl ortogonální půdorys s věžemi v rozích.¹ Poměrně malá rozloha severovýchodní ostrožny vrchu Landek ani jiné řešení neumožňovala. Při stavbě hradu bylo navíc využito valů staroslovanského hradiště, jež chránily toto prostranství na východní straně od Koblova a na severu od petřkovické části tohoto vrchu. Jižní a západní strana byla přirozeně chráněna příkrými srázy nad řekou Odrou.

Protipólem Landeku byl hrad ve Slezské Ostravě. Stál na soutoku řek Lučiny a Ostravice a postavila jej před rokem 1297 těšínská knížata.

Název hradu Landek je z hlediska jeho polohy příznačný. Vždyť ostrožna, vypínající se nad soutokem Odry a Ostravice, byla skutečným „rohem země“, a to jak z hlediska historické geografie, tak i fakticky, protože to byl orientační bod v terénu, dobře viditelný ze všech stran.

S podobným názvem se setkáváme v pomístní nomenklatuře také v katastru obce Vratimov a v Ostravě-Plesné. Zatímco Landek v Koblově a ve Vratimově může mít společného jmenovatele v osobě některého ze šlechticů rodu Baruthů, nejstarší osídlení v Plesné s nimi přímo nesouvisí nebo alespoň o této souvislosti nic netušíme. (Viz samostatný článek o slovanském hradišti v Ostravě-Plesné.)

Obecně se soudí, že gotický hrad Landek v Ostravě-Koblově byl vybudován někdy v letech 1253-1256 k ochraně hranic českého státu i obchodních cest, jež vedly kolem toku řeky Odry. Hrad byl svou polohou nejvýchodnější výspou Opavského vévodství, které patřilo k českému státu a jež až do své smrti spravoval nemanželský syn krále Přemysla Otakara II. – Mikuláš Opavský (1255-1318).

Právě v období vlády králů Václava II., Václava III. a Jana Lucemburského se v písemných pramenech objevují nejstarší zmínky o Landeku. Poprvé je tato lokalita, nikoli jen pomístní jméno, označující geografický mezník, nýbrž již vybudovaný hrad, zmiňována v listině těšínského knížete Měška z 2. 8. 1297, v níž se stanoví hranice mezi územím Těšínského knížectví a Olomouckého biskupství.

V souvislosti s touto hranicí se uvádí: „… počínaje tam, kde pod Landekem teče Odra a kde do ní vtéká Ostrava (…) až do uherských hranic…“  („…videlicet quod ab aqua Odra sub Laudek fluente, et vbi Ostrauia influit in ipsam Odram incipiendo et ascendento superius usque ad metas Vngarie…“). Listina se výslovně zmiňuje o starém a novém řečišti Ostravice, a proto za hranečníky stanoví kopce, nikoli vodní toky.

V této listině je jmenován jak Landek („Laudek“), tak řeka Ostravice („Ostrauia“). Dokument byl vydán ve (Slezské) Ostravě, kde byl v té době kastelánem tamějšího hradu hrabě Heřman řečený Speher („comite Hermanno dicto Speher, castellanus ostrauiensi“). Ten je uveden mezi svědky této listiny spolu s dalšími šlechtici – moravskými i polskými. Je mezi nimi i „Syfridus de Engelsperc“.²

Další listina, v níž se uvádí hrad Landek i jméno již zmíněného Syfrida, pochází ze dne 28. 1. 1303. Byla vydána „pod Landekem“ („apud Landek“) šlechticem, který se jmenoval „Siffridus dictus de Baruth“.³ Je málo pravděpodobné, že by se jednalo o jinou osobu, než byl onen „Syfridus de Engelsperc“.

V datační formuli této listiny se výslovně uvádí: „apud Landek castrum nostrum“, což znamená, že tento Sifridus byl majitelem či zástavním držitelem jak hradu Landek, tak i Hlučína (vlastnil jej v letech 1288-1329), který později s Landekem tvořil jeden celek.

Podle historika J. Bakaly, jenž se desítky let zabýval nejstaršími dějinami Ostravy, Bohumína, ale i Frýdeckomístecka, byl Sigfrid z Baruthu (podle starší literatury je nazýván jako Žibřid z Baruthu), majitel Landeku a Hlučína, spjat s opavským vévodou Mikulášem I. Jeho jméno se vyskytuje v listinách z let 1283-1303.⁴ Dá se tedy předpokládat, že to byl právě tento šlechtic z rodu Baruthů, kdo nechal v průběhu 2. poloviny 13. století postavit hrad Landek.

Keramika, nalezená při výzkumu OM na Landeku v r. 1976 a patřící spíše do 14. století, potvrzuje hypotézu, že k vybudování hradu mohlo dojít skutečně teprve na přelomu 13. a 14. století, jistě však před rokem 1303.

[Poznámka autora:  Model rekonstruovaného hradu Landek z doby kolem roku 1350, který existuje na internetu, je pouze pokusem o pravděpodobnou podobu tohoto hradu. Nemá žádnou oporu v tom, co bylo nalezeno při archeologickém výzkumu OM z let 1976-1977.  Aby se tato podoba vůbec dala nějak ověřit, musel by být proveden výzkum celého areálu, což je téměř neproveditelné, a to s ohledem na vzrostlé stromy a jejich kořeny. Jediné, co bylo výzkumem potvrzeno, je existence masivní plášťové zdi, která sahá až k samotnému okraji plochy hradu, k místům, kde začínají prudké srázy směrem k řece Odře – na jižní a západní straně.]

A kde přišel šlechtic Sigfrid z Baruthu ke svému staršímu přídomku „de Engelsperc“? Hrad s tímto jménem skutečně ve 13. století existoval. Nikoli však na severní Moravě, v blízkosti česko-polských hranic, jak bychom oprávněně očekávali, nýbrž v regionu dosti vzdáleném – na jihovýchodní Moravě, poblíž Luhačovic.

Také region, rozkládající se na jih od luhačovického hřebene Vizovické vrchoviny, jehož dominantou je pověstmi opředený vrch Klášťov (753 m n. m.) se stopami dávného osídlení, byl výrazně zasažen velkou středověkou kolonizací po mongolsko-kumánském zpustošení rozsáhlých oblastí Moravy v letech 1241-1253. Na tomto území měli již okolo r. 1141 své majetky olomoučtí biskupové. Kolonizaci zde prováděli jednak leníci biskupa Bruna ze Schauenburhu (†1281), jednak významní šlechtici krále Přemysla Otakara II. (1253-1278), např. Smil ze Střílek či Boreš z Rýzmburka.

Hrad Engelsberg, podle něhož se Sigfrid z Baruthu v r. 1297 psal, je uveden v tzv. zakládací listině cisterciáckého kláštera Smilheimu ve Vizovicích, hlásící se k 21. 8. 1261⁵, a to při popisu hranic majetku tohoto kláštera. V době vydání listiny hrad již stál a patřil některému z leníků olomouckého biskupa.

Použil-li pozdější Sigfrid z Baruthu přídomek „de Engelsperc“, znamená to, že byl v r. 1297 nebo krátce předtím leníkem olomouckého biskupa nebo zástavním držitelem tohoto hradu. V regionu Zlínska to ostatně nebylo nic neobvyklého. Například královský hrad Brumov, který byl ve 13. století vybudován na hranicích s Uhrami, tehdy (1294) držel jihočeský šlechtic Oldřich z Hradce.

Hrad Engelsberg, jehož zřícenina se nachází na kopci „Vala“ v katastru obce Horní Lhota u Luhačovic, byl později dvakrát přejmenován: na Sehradice a Tetov. Od r. 1397 byli jeho držiteli páni z Cimburka (= hrad u Koryčan). Také Engelsberg (podobně jako Landek) zanikl za česko-uherských válek (1468-1470) a okolo r. 1518 byl již pustý.⁶

Ze situačního náčrtku hradu Engelsbergu je zřejmý jeho pravoúhlý půdorys. Podobný kastelologové předpokládají také u hradu Landek. Nelze proto vyloučit, že zástavní držitel hradu Engelsbergu, šlechtic z Baruthu, se při stavbě nového hradu nad soutokem Odry s Ostravicí „inspiroval“ právě touto stavbou na jihovýchodní Moravě. Podobnost situace v obou regionech se projevila rovněž v oblasti místních a pomístních jmen, přesněji v počešťování původně německých pojmenování (Engelsberg-Sehradice, Sigfriedsdorf-Žibřidovice, Cuncindorf-Kunčice, Barutov-Řepiště).

Hrad Engelsberg vznikl po r. 1256 jako výsledek kolonizace vylidněného území Slavičínska. Z pověření olomouckého biskupa Bruna znovuosídlení původně starého sídelního území prováděl leník Helembert de Turri. Podle názvu tohoto hradu se nedá vyloučit, že si k tomuto účelu přivedl německé kolonisty. Jejich účast se předpokládá i v případě kolonizace Smila ze Střílek na Vizovicku (německá místní a pomístní jména: Smilheim, Vilperk, Schwework) a Boreše z Rýzmburka na Uherskobrodsku (Horní a Dolní Němčí, Slavkov).

Pro uskutečnění svého kolonizačního projektu na Slavičínsku obdržel Helembert de Turri od biskupa Bruna pozemky o celkové rozloze 210 lánů, jak o tom svědčí listina z 2. 6. 1256.⁷ Výsledkem kolonizační aktivity tohoto biskupského leníka bylo znovuvysazení původně předkolonizačních osad (Slavičín, Hrádek, Rudimov, Žilín, Hostětín), jakož i vznik šesti nových vesnic (Lipová, Nevšová, Kladná, Horní Lhota, Dolní Lhota, Sehradice) a hradu Engelbergu v katastru Horní Lhoty. Tento hrad byl postaven v rekordně krátkém čase pěti let (1256-1261).⁸

─────

Poznámky:

1. Wikipedie – heslo Landek.

2. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, ed. J. Emler, Praha 1882, č. 1762, str. 757-758.

3. Regesta, č. 1950, str. 839.

4. J. Bakala: Počátky města Bohumína, Ostrava 1976, str. 60-61.

5. CDB V, č. 290, str. 431-436.

6. M. Plaček: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, str. 148-149.

7. CDB V, č. 80, str. 146-148.

8. R. Janošík: Osídlení Gottwaldovska (= Zlínska) v předkolonizačním období a počátky středověké kolonizace, in: Osídlení Gottwaldovska v době předhusitské, rukopis rigorózní práce na FF UP Olomouc, 1978, str. 150-227.

Seznam vyobrazení:

1. Hrad Landek v Ostravě-Koblově kolem roku 1350 (idealizovaná rekonstrukce).

2. Situační náčrtek zříceniny hradu Engelsberg na Luhačovicku.

●●●

Středověká ves Barutov = Řepiště?

(Archeologický výzkum v poloze „Zapadlisko“ v Řepištích v roce 1976)

Na základě povrchového sběru a výsledků menší sondáže V. Kuchaře z Horní Datyně z let 1973-1975 uskutečnilo archeologické pracoviště Ostravského muzea v Ostravě zjišťovací výzkum na pahorku „Zapadlisko“ v katastru obce Řepiště (okr. Frýdek-Místek). Výzkum probíhal ve dvou etapách (10. 4. 1976 a 2.-8. 8. 1976) za aktivní účasti členů archeologické kroužku při OM v Ostravě a ve spolupráci s Vlastivědným ústavem ve Frýdku-Místku (dnes Muzeum Beskyd). Na lokalitě byl již v minulosti učiněn nález bronzových ozdob a groše krále Václava II., avšak předměty se údajně ztratily.

Zjišťovací sonda č. I/1976 byla dne 10. 4. 1976 záměrně zvolena na severozápadním okraji pahorku v místech, kde již dřívější sondáž V. Kuchaře přinesla nálezy železných předmětů, keramických zlomků a také fragmentu třecí misky, vyrobené z pískovce. Na tuto sondu, jež zachytila část zahloubeného pravoúhlého objektu, navázaly ve dnech 2.-8. 8. 1976 sondy č. II/1976, IIa/1976, III/1976 a IV/1976. Výzkum na celkové ploše 36,5 m² potvrdil vzájemnou souvislost zmíněného sídlištního objektu i jeho bezprostředního okolí.

Výkopem v sondě č. I/1976 se podařilo odkrýt pouze část zahloubeného sídlištního objektu (maximální hloubka 40 cm pod povrchem) o rozměrech 4 x 2 m s kamennými součástmi a centrálně situovaným ohništěm. V něm bylo zjištěno velké množství přepálených kamenů a zlomků železných předmětů. V místech blíže srázu, na jehož hranici sonda končila, sahala výplň objektu pouze do hloubky 20 cm. Bylo to způsobeno tím, že zde v minulosti došlo k sesuvu půdy. Tato skutečnost byla potvrzena poměrně mocnou humusovitou vrstvou na západním úpatí pahorku (tzv. předhradí). Může se jednat o sesutou část původního tělesa středověkého hrádku či tvrze. V takovém případě lze předpokládat, že tu bude mnoho archeologických nálezů, jež by bylo třeba prozkoumat.

Odkrytý objekt v sondě č. I/1976 byl delší stranou orientován ve směru SV-JZ. Vstupovalo se do něj z jihovýchodní strany – po terasovitých stupních. Zjištěné kůlové jamky a seskupení pískovcových valounů sloužily k zajištění dřevěné konstrukce nadzemní části této stavby. Z výplně prozkoumaného objektu bylo získáno množství keramických zlomků, dále úlomky silně zkorodovaných železných předmětů (ostruhy, podkovy, hřebíky), mazanice a kousky vypálené hrnčířské hlíny s otisky prstů a rukou. Keramika se zřejmě vyráběla přímo na této lokalitě.

Se zahloubeným sídlištním objektem souvisel 30 cm široký žlábek, který na severovýchodní straně dosahoval šířky 100 cm. Na jeho konec navazovala 80 cm hluboká odpadková jáma kotlovitého tvaru o průměru 60 cm. Z ní se podařilo získat velké množství keramických zlomků. Současnost prozkoumané vstupní části zahloubeného sídlištního objektu i na něj navazujícího žlábku s odpadkovou jámou dokládají keramické zlomky, rozptýlené v jednotlivých sondách.

Při výzkumu byly nalezeny keramické zlomky z mnoha nádob. Středověká keramika byla v celém nálezovém souboru zastoupena nádobami dvojího druhu. Kromě dobře vypálené keramiky šedé barvy se na této lokalitě hojněji vyskytoval materiál z nádob, které byly vyrobeny z jemně plavené hlíny i silně promísené tuhou a opatřené na obou stranách okrovou engobou. Všechny nádoby byly vyráběny nálepovou technikou, byly obtáčeny na ročním hrnčířském kruhu a mají zřetelné známky podsýpky. Nalezeny byly i dvě značky na dně.

Co se týká typologie, převládaly vejčité a amforovité tvary nádob. Jejich povrch je zdoben svazky ostře rytých vodorovných rýh nebo mělkými a širokými pásovými rýhami. S výjimkou většího okrajového zlomku ze silnostěnné nádoby, snad zásobnice (pravděpodobně ještě ze 13. století), je možno celý keramický soubor ze „Zapadliska“ rámcově datovat na přelom 13. a 14. století a do průběhu 14. století.

Vedle typické středověké keramiky byl na podlaze zahloubeného sídlištního objektu získán také okrajový zlomek ze zásobnice, zdobené plastickou prstovanou páskou, který nejspíš patří některé z kultur doby bronzové, případně tzv. púchovské kultuře, jež je v tomto regionu rovněž zastoupena. Hypotézu o původním, pravěkém původu této lokality potvrzují starší nálezy bronzových předmětů, učiněné učitelem R. Skácelem. (Nálezy z výzkumu z roku 1976 byly předány do muzea ve Frýdku-Místku.)

─────

Výsledky výzkumu OM v roce 1976 potvrdily existenci osídlení ze 13.-14. století na pahorku „Zapadlisko“ mezi obcí Řepiště a železniční stanicí Paskov. Toto opevněné sídliště bylo pravděpodobně středověkou tvrzí či hrádkem, patřícím do soustavy pohraničních opevnění na pomezí Opavského vévodství, Těšínského knížectví a državy olomouckého biskupství – v oblasti severovýchodní Moravy.

V soupisu desátků biskupství ve Vratislavi jsou v r. 1305 uváděny také dvě zaniklé vesnice z Frýdecka: Barutov a Holzmul („in der Holzmul“ = Dřevěný mlýn?).¹ Zatímco spolu s osadou Holzmul se uvádí ves Sedliště, o sousední vesnici Řepiště se dokument nezmiňuje. V sousedství Velkých Kunčic a Vratimova je uvedena ves Barutov, která je od desátků osvobozena.² Umístění Vratimova umožňuje ztotožnit Barutov s obcí Řepiště. Ta se ovšem pod tímto názvem v pramenech uvádí až k r. 1545.³

Barutov ztotožnil s dnešní obcí Řepiště v řadě svých studií ze starších dějin tohoto regionu opavský historik J. Bakala (1931-2008). Ten totiž označení „Barutswerde“ považoval za jeden z názvů hradu v Bohumíně (jinak Oderberg) a vesnici Barutov identifikoval s obcí Řepiště na Frýdeckomístecku. Za zakladatele Barutova označil Jindřicha z Baruthu, jehož jméno figuruje v listinách z let 1283-1313. Tento šlechtic byl držitelem rodového panství v Horní Lužici, odkud podle Bakaly patrně přivedl kolonisty na severovýchodní Moravu, konkrétně na Frýdecko.⁴

[Poznámka autora: Výsledky výzkumu v Řepištích z roku 1976 jsem tehdy, bezprostředně po skončení archeologických prací, konzultoval s Dr. J. Bakalou. Přijal je s velkým potěšením, poněvadž potvrzovaly správnost jeho hypotézy o kolonizačním původu Barutova a jeho lokalizace do katastru obce Řepiště. Za seznámení s dalšími zajímavými lokalitami v katastru obce Řepiště vděčím místnímu vlastivědnému pracovníkovi a spisovateli – B. Pavlokovi (1922-2002).]

Účast Lužických Srbů na německé kolonizaci obcí Řepiště a Sedliště je přijímána jako nezpochybnitelný fakt, přestože ani tato záležitost není bez problémů.⁵ Lužičtí Srbové se mohli v tomto regionu vyskytovat již dříve a mohlo to souviset již se zdejším staroslovanským osídlením.

V této souvislosti je důležité upozornit na fakt, že v listině z r. 1229, kterou se potvrzují desátky pro klášter v Orlové, figurují vedle vesnic předkolonizačního stáří, se slovanskými názvy (Orlová, Doubrava, Těrlicko, Ostrava [Slezská], Vrbice), také Chotěbuz a Uchylsko. To by dokládalo přítomnost Lužických Srbů v tomto regionu již před kolonizací: přesněji v období 8.-12. století.⁶

─────

V katastru obce Řepiště prováděl v letech 1974-1977 povrchový průzkum také amatérský archeolog A. Duroň. Ten v r. 1971 nalezl několik pravěkých předmětů rovněž poblíž hradu Landek v Ostravě-Koblově. Nedaleko odchovny drůbeže v obci Řepiště (na plánku označení „kuřín“) objevil pravděpodobně pravěké sídliště, patřící do období neolitu nebo eneolitu. Tato lokalita se nachází v poloze „Zaryje“. Při následném povrchovém průzkumu se mně ani mým spolupracovníkům nepodařilo získat žádný datovatelný keramický materiál.

V uvedené lokalitě nalezl A. Duroň dne 22. 9. 1974 kamennou sekerku s odlomeným břitem a opracované pazourkové jádro. Na témže místě našel dne 1. 2. 1975 rovněž škrabadlovitý nástroj z pazourku a 28. 2. 1977 další pazourkové úštěpy.

Na rozhraní katastru obcí Řepiště a Vratimov získal A. Duroň v místech bývalé pískovny s pomístním jménem „Landek“ (!) dne 30. 1. 1977 také dvě železné šipky ze středověkých střelných zbraní. Tento nález je spolu s pomístním názvem „Landek“ dalším potvrzením o správnosti hypotézy J. Bakaly o kolonizačním působení pánů z Baruthu v západní části Těšínska na přelomu 13. a 14. století.

─────

Středověká kolonizační ves Barutov byla pravděpodobně založena v katastru obce Řepiště někdy v průběhu 2. poloviny 13. století – podobně jako další vesnice na pravém břehu řeky Ostravice. Velká část z nich je uvedena ve známém soupisu desátků pro vratislavské biskupství z roku 1305.⁷ Mají vesměs německé názvy. Z hlediska půdorysu těchto obcí a jejich plužiny se jedná o typické lesní lánové vsi se záhumenicemi: Kunčice („Cuncindorf“, 1305), Kunčičky (1305), Petřvald („villa Petri“, 1305), Radvanice („Radvanowicz“, 1305), Rychvald (1305), Vratimov (1305), Heřmanice („Hermanni villa“, 1305) – a samozřejmě Barutov („Baruthov“, 1305). Kolonizační zásah do plužiny byl proveden rovněž u některých předkolonizačních vesnic: Hrušov (1256), [Slezská] Ostrava (1229) a Muglinov („Muglin“, 1305).

Také na území dnešní Velké Ostravy je nutno počítat s tím, co známe z jiných oblastí Moravy, že totiž vrcholně středověká kolonizace znamenala jak zakládání nových vesnic „na zelené louce“ či spíše v zalesněných oblastech podél toku řek a potoků, tak i znovuosídlení nepřátelskými vpády vylidněných předkolonizačních vesnic. I tak zde existovala řada vesnických sídlišť, kde osídlení trvalo nepřetržitě po dobu několika století, např. ve Svinově (1265) či v Plesné (1255).

O tom, že kolonizační projekty nemusely vždy končit úspěchem, svědčí značný počet zaniklých vesnic s německými názvy. Na Místecku tak zanikly tyto vesnice: Ebirmannsdorf (1402), Halbransdorf (1389), Heynrichsdorf (1288), Quittenow (1389), Swerwernsdorf (1388), Zwenser (1267) a Malý Zwenser (1389). Patří sem i Siegfriedsdorf u Darkovic na Hlučínsku.⁸ Na Bohumínsku zanikly v období vrcholného středověku tyto vesnice: Krysov (připomínán 1365-73), Lhota (1428-1482), Milotendorf (1288) a Slatina (1365-73); v okolí Karviné zanikl Bertholdesdorf („Bertoldi villa“, 1305).

Specifikem ostravského regionu je poměrně rozšířené pomístní jméno „Pustky“ pro zaniklá vesnická sídliště. V jiných částech Moravy se vyskytují např. pojmenování „Vsisko“ nebo „Lhotsko“ pro zaniklé středověké vesnice. „Pustky“ jsou doloženy u Petrovic, Pudlova, Petřvaldu, Pitrova či Dolní Suché.⁹ Zajímavý je název vesnice Pustkovec („Puskowicz“, 1377), která je dnes součástí Ostravy. V tomto případě se mohlo jednat o původně kolonizační vesnici, jež sice zanikla, avšak byla obnovena, aniž si podržela svůj původní, byť počeštělý název.

„Pustky“ se vyskytují rovněž jako pojmenování pro pole v Řepištích.¹⁰ Snad právě zda mohla původně stát vesnice Barutov. Ves Řepiště, stojící v dnešní poloze, je doložena písemnými prameny teprve okolo roku 1545.

Z předkolonizačních vesnic, jež jsou jmenovány v listině z r. 1229, potvrzující desátky pro klášter v Orlové (Orlová, Doubrava, Chotěbuz, Těrlicko, Gořice, Uchylsko, [Slezská] Ostrava, Vrbice, Záblatí) stojí za pozornost dvě místní jména: „Těrlicko“ a „Uchylsko“. Prozrazují, že se jednalo o sídliště původně zaniklá, avšak v době vydání této listiny znovu obnovená. I tato skutečnost potvrzuje nepřetržitý proces vzniku a zániku vesnických a městských sídel v průběhu nejméně půl tisíciletí od začátku osídlení našeho území Slovany.

─────

Poznámky:

1. V. Nekuda: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, Brno 1961, str. 36 a 67.

2. V. Prasek: Dějiny knížectví Těšínského až do roku 1433, Opava 1894, str. 97-98; CDS XIV, str. 112.

3. Viz heslo „Řepiště“ ve Wikipedii; J. Vochala: Vlastivěda Těšínska, díl I, Frýdecko a Slezsko-Ostravsko, Frýdek 1923, str. 7-24.

4. J. Bakala: Počátky města Bohumína, in: Bohumín, Ostrava 1976, str. 58-61.

5. K. Fajkoš: Svědectví lužicko-srbské kolonizace aneb o jedné velmi staré obci na Těšínsku, o Sedlištích, Těšínsko, č. 4, 1968, str. 7-9; B. Marek: Řepiště-Rěpisćo, Pobeskydí, č. 2, 1972, str. 6. O místních jménech obcí Řepiště a Sedliště viz – L. Hosák-R. Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, díl II, M-Ž, Praha 1980, str. 410, 427-428.

6. A. Frinta: Česká jména lužickosrbského původu, Naše řeč, roč. XXXIX, 1956, str. 258-267.

7. CDS XIV, str. 112. Mezi jmenovanými vesnicemi uvádí V. Prasek: Dějiny knížectví Těšínského, str. 97-98, tyto zaniklé osady: Bertholdi villa, Rudgeri villa, Varmuntovice, in der Holzmul (jedná se patrně o orientační bod v terénu, tedy pomístní jméno), Barutov, Cula a Creskim.

8. L. Hosák: Historický místopis, 1938, str. 702.

9. R. Parma: Soupis tratí atd. okresův Bohumínského a Frýštatského, Věstník Matice opavské, 1895, str. 16.

10. R. Parma: Soupis osad, hor, vrchů, lesů, řek, potoků, tratí, pozemků atd. v soudním okrese Frýdeckém, Věstník Matice opavské, 1893, str. 12.

Seznam vyobrazení:

1. Situační náčrt lokality „Zapadlisko“ v Řepištích od V. Kuchaře.

2. Tzv. předhradí, sesutá část středověkého opevněného sídliště v poloze „Zapadlisko“ v Řepištích, 10. 4. 1976, foto: P. Havlík.

3. Centrální část návrší „Zapadlisko“ s prohlubněmi po starších výkopech R. Skácela (stojící postava: K. Müller), Řepiště, 10. 4. 1976, foto: P. Havlík.

4. Pohled na část sídlištního objektu (sonda I/1976), odkrytého při výzkumu v poloze „Zapadlisko“ v Řepištích v roce 1976, 10. 4. 1976, foto: P. Havlík.

5. Situační náčrt plochy středověké lokality „Zapadlisko“ v Řepištích, na níž v roce 1976 probíhal archeologický výzkum.

6. Tabulka č. 1: Typické zlomky od okraje nádob z lokality „Zapadlisko“; Tabulka č. 2: Značky na dně nádob z lokality „Zapadlisko“.

7. Účastníci archeologického výzkumu v poloze „Zapadlisko“ v Řepištích. Zleva: K. Müller, R. Janošík, V. Kuchař, 10. 4. 1976, foto: P. Havlík.

8. Nálezy A. Duroně z katastru obce Řepiště.

(pokračování)