Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozdělení Československa bylo nelegitimní! – PhDr. Rostislav Janošík

27. 12. 2017

Jak známo, rozpad Československa byl „nastartován“ již krátce po politických změnách z konce roku 1989, označovaných jako „sametová revoluce“. A byl to mimo jiné i první polistopadový prezident republiky, V. Havel, kdo na tom měl svůj nesporný díl viny. Již od jara 1990 probíhal „boj o pomlčku“, který byl dovršen přijetím „zpotvořeného“ názvu státu, jenž byl v rozporu s platnými pravidly českého pravopisu – Česká a Slovenská Federativní Republika. (Správně mělo být velké písmeno pouze ve slově „česká“.)

Na obou stranách, české i slovenské, byla politiky živena nespokojenost se společným státem. Čechům „světoví“ ekonomové z Prognostického ústavu ČSAV sugerovali, že Češi doplácejí na Slováky. A ti nejenže byli nespokojeni s desítkami let trvajícím „dofinancováváním“ svého ekonomického zpoždění, ale přáli si „mít svou hvězdičku“ na mapě Evropy. Tam jsme se podle slibů polistopadových politiků údajně měli vrátit poté, kdy byly otevřeny do té doby zadrátované hranice. Vývoj spěl mílovými kroky k rozdělení Husákovy unitární „federace“.

O tomto právním aktu bylo definitivně rozhodnuto po parlamentních volbách z 5.–6. 6. 1992, v nichž zvítězila v českých zemích ODS a na Slovensku HZDS. Když se ani nadvakrát nepodařilo zvolit prezidentem republiky V. Havla, bylo jasné, že se společným státem Čechů a Slováků je konec.

Slováci V. Havla za prezidenta nechtěli. Možná by přijali A. Dubčeka, ale ten „symbolicky“ odešel na věčnost shodou okolností na podzim 1992, kdy už bylo o rozdělení federace politicky rozhodnuto. (Slováci tvrdí, že tato autonehoda byl politický atentát.) S Dubčekem († 7. 11. 1992) „zemřelo“ i Československo. Čeští a slovenští politici neměli ani sílu, ani vůli udržet společný stát pohromadě.

pametni-deska-a.-dubceka-na-miste-dopravni-nehody-na-d1.jpg

Popisek: Pamětní deska věnovaná A. Dubčekovi na místě dopravní nehody na dálnici D1 – nedaleko Humpolce.

─────

Po několik měsíců trvajících schůzkách delegací obou národních reprezentací dospěla jednání o rozdělení státu ke svému závěru během léta 1992. Na setkání v brněnské vile Tugendhat dojednali předsedové obou národních vlád, V. Klaus a V. Mečiar, uzavření dohody o rozdělení ČSFR – bez referenda. K podpisu dohody došlo dne 26. 8. 1992. Následně byl tento dokument podpořen Zákonem o zániku ČSFR, o němž hlasovali poslanci FS ČSFR dne 25. 11. 1992.

vila-tugendhat-v-brne.jpg

Popisek: Místo činu: Vila Tugendhat v Brně. Tady probíhaly v létě 1992 rozhovory mezi V. Klausem a V. Mečiarem, týkající se rozdělení ČSFR.

─────

Napíšu to na rovinu a bez servítků: ČSFR byla rozdělena nelegitimně, a to svévolným rozhodnutím politiků. Neuspořádání referenda o této záležitosti bylo zradou na občanech a na voličích. Politici k tomu žádný mandát neměli. Hájili jen své vlastní zájmy, jak to ostatně s oblibou dělají dodnes.

Československá republika (ČSR, ČSSR, ČSFR), společný stát Čechů a Slováků, u jehož zrodu stál T. G. Masaryk spolu s E. Benešem a M. R. Štefánikem, zanikla vinou nezodpovědných polistopadových politiků – Čechů i Slováků. Nikoli všech, ale pouze některých, těch obzvláště otrlých a mocichtivých, a už vůbec ne vinou občanů tohoto státu, kterých se nikdo na nic neptal.

Naši politici se tehdy zachovali jako pokrytci a zbabělci. Protože dobře věděli, že řadoví občané by s něčím takovým nesouhlasili, raději ani nevyhlásili referendum o rozdělení Československa. Tento stát proto zanikl v důsledku kabinetních dohod vítězů voleb z roku 1992 – ODS (V. Klaus) a HZDS (V. Mečiar).

Ve skutečně demokratickém a právním státě by oba jmenovaní politici skončili na lavici obžalovaných kvůli velezradě. Spolu s nimi by šli do vězení i jejich straničtí pomahači, kteří tuto svévoli mocných posvětili svým hlasováním v parlamentu.

Je užitečné připomenout si jména těch politiků, vydávajících se za „elitu“ národa, kteří způsobili rozpad Masarykova státu – Československa. Hlasování ve Federálním shromáždění o zániku ČSFR z 25. 11. 1992 bylo stejně podlou a zločinnou záležitostí, jako obdobné hlasování Národního shromážděni z 18. 10. 1968 o pobytu okupačních vojsk SSSR po invazi armád Varšavské smlouvy ze srpna 1968.

Na tabuli národní hanby by proto měla být pro výstrahu navždy výraznou, červenou barvou, kterou nelze přehlédnout, zapsána jména zrádců a zbabělců, kteří tuto hanebnost odhlasovali. A naopak. Na tabuli národní cti nechť jsou natrvalo zlatým písmem zapsána jména těch politiků, kteří se nebáli postavit proti tomuto rozhodnutí.

havel--ten--ktereho-uz-slocavi-nechteli.jpg

Popisek: V. Havel. Ten, kterého Slováci již za prezidenta nechtěli.

─────

„Zákon o zániku ČSFR jako celek“ byl projednán a schválen na společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění ČSFR dne 25. 11. 1992. Pro jeho přijetí hlasovalo 184 poslanců z 288 přítomných a pouze 30 zákonodárců bylo proti.

Když pak k 31. 12. 1992 ČSFR zanikla a novým „národním“ parlamentem se stala do té doby „béčková“ Česká národní rada (ČNR) a Slovenská národní rada (SNR, dnes Národní rada SR), dostali někteří bývalí federální poslanci „odměnu“ v podobě křesla v Poslanecké sněmovně PČR, případně jiný lukrativní post v diplomacii nebo ve státní správě. Řada z těchto politiků sedí v parlamentních lavicích dodnes a nedostal by je odsud nikdo ani párem volů. Řešením jsou jedině nové volby.

A kdo z těchto „déle sloužících“ politiků má rozpad ČSFR na svědomí? K tomu se dnes nikdo z nich nehlásí. Nelze se tomu divit. Pravdu si nikdo nechce přiznat. Jako všechny lumpárny, k nimž po Listopadu 1989 došlo, také v tomto případě je již všechno promlčeno. Zbývá jen morální odsudek těch, kteří to „mají na triku“. (Záznam z hlasování je připojen za tímto článkem jako příloha.)

podpis-dohody-o-rozdeleni-csfr-26.8.1992.jpg

Popisek: Podpis dohody o rozdělení ČSFR dne 26. 8. 1992. Za stolem sedí hlavní „pachatelé činu“: vlevo V. Mečiar a vpravo V. Klaus. Vzadu za nimi: pozdější slovenský prezident M. Kováč, M. Kňažko, J. Novák, V. Dlouhý aj.

─────

Z dosud aktivních politiků, těch „déle sloužících“, pro zánik ČSFR tehdy hlasovali: Václav Klaus st. (ODS) a Jan Zahradil (ODS). Byli mezi nimi ovšem i ti dnes „neaktivní“, ale dosud žijící politici z hlavních polistopadových stran: M. Macek (ODS), M. Kocourek (ODS), S. Devátý (ODS), K. Dyba (ODS), I. Kočárník (ODS), P. Gandalovič (ODS), D. Lastovecká (ODS), V. Peřich (KDS), J. Ruml (ODS), M. Tošovský (ODS), J. Zvěřina (ODS), J. Cuhra (KDU-ČSL), J. Orel (KDFU-ČSL), V. Holáň (KDU-ČSL), P. Jajtner (KDU-ČSL) či B. Hyková (LSU). Z nežijících politiků připomeňme alespoň tři, kteří zánik ČSFR svým hlasem podpořili: V. Bendu (KDS), J. Luxe (KDU-ČSL) a V. Komárka (ČSSD).

rozdeleni-csfr-1992.jpg

Proti zániku ČSFR hlasovali tito známí politici, kteří již v parlamentu nejsou: J. Svoboda (LB), R. Valenčík (LB), Z. Jičínský (ČSSD) a většina tehdejších poslanců za SPR-RSČ (dnes jsou všichni mimo politiku).

Zajímavou kategorii představují ti bývalí poslanci FS ČSFR, kteří se zdrželi hlasování čili „přehodili“ svou zodpovědnost alibisticky na ostatní poslance. Proto v politice vydrželi tak dlouho, zatímco jiní už jsou ze hry dávno ven. K těmto „borcům“ patřili: V. Filip (LB, dnes KSČM), M. Grebeníček (LB, dnes KSČM), † M. Ransdorf (LB, později KSČM), V. Šilhán (ČSSD), M. Zeman (ČSSD) a I. Fišera (ČSSD). Asi nebude náhodou, že jsou to politici dnešní tzv. levice, jež mezitím svou „levicovost“ na cestě k dnešku poztrácela.

Do stejné skupiny zbabělců se zařadili i ti poslanci, kteří raději nehlasovali, třebaže byli v sále přítomni. Zkrátka: nenašli v sobě dost odvahy, aby se k tomuto problému postavili čestně jako chlapi – čelem. Byli mezi nimi opět „levičáci“ a Sládkovi republikáni: † L. Adamec (LB), Z. Klanica (LB), J. Maštálka (LB, dnes KSČM), † J. Horák (ČSSD), † P. Dostál (ČSSD), S. Hošek (ČSSD), J. Lhotka (SPR-RSČ) a M. Sládek (SPR-RSČ).

A ještě jednu skupinu hlasujících nemohu opomenout. Jsou to ti poslanci bývalého FS ČSFR, kteří během hlasování zcela chyběli, a tedy žádnou vinu na zániku ČSFR nenesou. K nim patřili: † A. Pludek (LB), I. Novotný (LB), J. Vodehnal (LB), J. Kostrhun (LSU) a P. Kučera (ČSSD).

dubcek-a-havel-v-listopadu-1989.jpg

Popisek: Dva symboly „sametové revoluce“: A. Dubček a V. Havel v listopadu 1989.

─────

To, jak kdo hlasoval (či hlasuje i dnes), je velmi poučné a umožňuje nám lépe pochopit situaci, v níž se nacházíme v tomto „přelomovém“ roce, 2017, kdy možná skončí naše polistopadová svoboda a demokracie a bude nahrazena oligarchickou či autoritářskou formou vlády.

Někteří z přímých účastníků rozhodování o zániku Masarykovy Československé republiky se usadili v politice na dlouhých 25 let. A řada z nich tam „dřepí“ dodnes – i po nedávno proběhlých volbách. Měli bychom si toho být vědomi a poslat je konečně tam, kam patří: do „starého železa“ (mírně řečeno: do politického důchodu). Včetně dnešního prezidenta republiky, politického alibisty a soudem uznaného lháře – M. Zemana. To je dnes ta hlavní „žába na prameni“ naší svobody a demokracie. Osoba, jež dělá všude ve světě ostudu a této zemi škodí.

Čím dříve tito vysloužilí rádoby politici, kterým zachutnala moc, skončí, tím lépe. Je třeba dát příležitost mladým lidem, nezatíženým minulostí, nikoli politickým „vykopávkám“, které už nic nového a prospěšného pro tuto zemi nemohou vykonat. Náš stát potřebuje jasnou vizi a cestu vpřed. Je to cesta nikoli na Východ, nýbrž na Západ; směrem k prosperitě a budoucnosti, nikoli do zašlých časů zatuchlého komunismu.aby-tu-chtely-zit-i-nase-deti.jpg

Nemohu si v této souvislosti odpustit jednu „kousavou“ poznámku. Týká se Babišova hnutí/strany ANO 2011, které ve volební kampani v roce 2013 použilo tento slogan: „Aby tu chtěly žít i naše děti…“

Obávám se, že v Zemanově/Babišově neokomunistické či fašistické diktatuře by se jim nelíbilo. Mohlo by to dopadnout tak, jak to dnes vidíme v některých malých vesnicích, kde lišky dávají dobrou noc. (Díky Babišovi tam už nemají obchod ani hospodu.) Zůstali tam trvale žít jen ti obyvatelé, kteří to už mají „za pár“ a na pohřeb mají potřebnou sumu našetřenou. Všichni ostatní, zejména ti mladí, budou raději hledat štěstí někde jinde. Tam, kde se dá svobodně žít a dýchat, byť by to bylo u protinožců.

11. 11. 2017

PhDr. Rostislav Janošík

●●●

Příloha:

HLASOVÁNÍ O ZÁNIKU ČESKOSLOVENSKA

Federální shromáždění ČSFR

5. společná schůze

Datum: 25. 11. 1992

Čas: 13:21:43 hod.

Zákon o zániku ČSFR jako celek

Návrh byl přijat: PRO - 184, PROTI - 30, ZDRŽELO SE - 55, NEHLASOVALO - 20, PŘÍTOMNO - 288, JE TŘEBA - 180

PRO - SDL: Tvaroška Rudolf, Nižňanský Štefan; ODS-KDS: Michálek Přemysl, Bartošík Jan, Benda Václav, Bo­rovička Martin, Faldýn Miroslav, Hajník Mojmír, Houška František, Hrubá Dagmar, Huml Ondřej, Ivanovský Michal, Jančáry Julius, Jílek Jiří, Jurečka Jaroslav, Karlovský Jiří, Kašpar Ivan, Klaus Václav, Klimecký Jaromír, Kocourek Martin, Kopřiva Tomáš, Kovář Jiří, Lacina Jiří, Liška Jiří, Malý Michal, Musil Oldřich, Najbrt Jiří, Němec Igor, Petrová Jana, Pillmann František, Pištora Ivan, Pleva Petr, Pospíšil Jiří, Reček Petr, Richter Miroslav, Rybková Marcela, Sláma Věroslav, Spilka Petr, Stránský Jiří, Suchánek Jaroslav, Šedivý Filip, Toman Ivo, Tyl Miroslav, Verner Jaroslav, Vidím Jan, Voleník Lubomír, Zahradil Jan, Zeman Vladimír, Žalud Stanislav, Balík Pavel, Bernášek Jaroslav, Čermák Augustin, Devátý Stanislav, Dyba Karel, Fiala Luděk, Frejová Michaela, Gandalovič Petr, Hofírek Pavel, Hruška Milan, Kalina Kamil, Kádner Tomáš, Kocourek Jan, Kočárník Ivan, Korger Jan, Kučera Miloslav, Lastovecká Dagmar, Macek Miroslav, Malina Zdeněk, Mlčák Jaroslav, Novák František, Novák Karel, Padevět Michal, Peřich Václav, Rambousek Jan, Ruml Jan, Schneider Jiří, Soldát Miloslav, Starý Jan, Stome Karol, Štěpánek Petr, Švrček Zdeněk, Tošovský Michal, Vodička Jindřich, Záhorský Vladimír, Zoufal Jiří, Zvěřina Jaroslav; KDU-CSL: Borák Josef, Cuhra Jaroslav, Foltýn Ivan, Krist Jan, Lux Josef, Orel Jaroslav, Smělík Zdeněk, Čupr František, Holáň Vilém, Jajtner Pavel, Koutský Jaroslav, Šmíd Pavel, Šustr Pavel; HZDS: Bulík Peter, Daniel Andrej, Daniš Ivan, Filkus Rudolf, Gajdošová Anna, Garaj Rudolf, Hofbauer Roman, Karaba Karol, Kontra Martin, Koša Jozef, Kováč Michal, Máthé Igor, Melocik Karol, Mitrová Eva, Moravčík Jozef, Porubský Peter, Řehák Milan, Rýška Peter, Slobodník Dušan, Šimko Július, Šucha Vladimír, Urban Igor, Veverka Jozef, Bačo Peter, Bellušová Edita, Bělohorská Irena, Bindas Tibor, Cuper Ján, Čič Milan, Danko Ján, Dolgoš Lubomír, Haramčák Imrich, Hlavatá Júlia, Homola Vladimír, Chalúpek Pavol, Javorský Lubomír, Kováč Roman, Kováč Roman ml., Král Ábel, Kučera Matúš, Mattoš Pavol, Mercel Peter, Minka Július, Mjartan Ivan, Nemec Rudolf, Obšitníková Jozeíína, Panko Jozef, Rajčan Miloslav, Smilka Ján, Smolec Ján, Straka Anton, Sablicová Otília, Šimko Eduard, Vrábel Jozef, Zamiška Lubomír, Zelenay Roman; LSU: Čejka Jiří, Dufala Emil, Hyková Blanka, Rodr Zdeněk, Veselka Jan; ČSSD: Komárek Valtr, Žanda Josef; NEORGANIZOVANÍ: Houf František, Konopáč Jiří, Martínková Alena, Mráček Karel; SNS: Mihálik Ján, Michalec Miroslav, Moric Víťazoslav, Socha Peter, Šedovič Jozef, Švec Peter, Gondáš Ivan, Haťapka Kamil, Hrivik Pavol, Křivda Peter, Mihálik Marcel, Paulov Štefan, Pavúková 01'ga, Repaský Ján, Spišák Emil; SDSS: Bystrický Lubor, Delinga Pavol, Klein Jozef.

PROTI - SDL: Ján Ján, Kováč Marián, Olej Jozef, Pavlechová Viera; KDU: Čarnogurský Ivan, Klokner Jozef, Kubi- čár Pavol, Pradová Gabriela, Rajnič Alojz, Rakús Alojz, Šimko Ivan; LEVÝ BLOK: Čada Václav, Entlerová Hana, Sviták Ivan, Svoboda Jiří, Švejda Jiří, Tolar Vladimír, Valenčík Radim, Vondruška Josef; ČSSD: Chán Emanuel, Svoboda Vác­lav, Jičínský Zdeněk; SPR-RSČ: Kobliha Václav, Svoboda René, Trnkócy Branislav, Havlík René, Krejsa Josef, Malíř Dalibor, Mozga Pavel, Válka Petr.

ZDRŽELI SE HLASOVÁNÍ - SDL: Buzalka Vladimír, Cinkota Dušan, Grohmann Stanislav, Stank Jozef, Šidík Mikuláš, Bohunický Peter, Borgul'a Michal, Gajdošíková Ludmila, Kováčik Juraj, Lenský Igor, Murgaš Jozef, Orosz Ladislav, Popesko Peter, Štefanovič Milan; KDH: Anderko Anton, Bobovnický Július, Mikloško Jozef, GaFa Milan, Hajdák Jozef; MKDMESWS: Andrássy Ferenc, Bartakovics István, Gawlik Stanislav, Pázmány Péter, Bajnok István, Bábi Péter, Boros Zoltán, Sárkózy Klára; LEVÝ BLOK: Dordová Halina, Filip Vojtěch, Hába Zdeněk, Indruch Lotar, Jedinák Zdeněk, Kincl Jiří, Kopsa Jiří, Kůta Josef, Kvapilová Jaroslava, Meči Josef, Čech Vítězslav, Gongol Jaroslav, Grebeníček Miroslav, Kremláčková Božena, Masopust Zdeněk, Novák Jan, Ransdorf Miloslav, Vildová Marie; LSU: Daněk Josef, Fikr Zdeněk, Mucha Aleš; ČSSD: Kobes Karel, Kuča Jaromír, Šilhán Věněk, Zeman Miloš, Fišera Ivan, Novák Pavel; SDSS: Beniač Peter.

NEHLASOVALI - SOL: Adamčíková Margita, Benčík Michal, Klvač Jaroslav; KDH: Bošnák Jozef; MKDMESWS: Batta István; LEVÝ BLOK: Adamec Ladislav, Klanica Zdeněk, Kostya Libor, Maštálka Jiří, Měrák Pavel; LSU: Konde- lík František, Dvořák Ladislav, Kristková Marie; ČSSD: Horák Jiří, Stránský Zdeněk, Dostál Pavel, Hošek Stanislav; SPR-RSČ: Lhotka Jaroslav, Sládek Miroslav.

NEPŘÍTOMNI - MKDMESWS: Mihályi László, Duray Miklós, Hornyák Jánoš; ODS-KDS: Korger Jan; HZDS: Kniebúgl Jozef; LEVÝ BLOK: Plndek Alexej, Novotný Ivo, Vodehnal Jan; LSU: Kostrhun Jan; ČSSD: Kučera Petr; SDSS: Moravčík Vladimír.

(Zpracováno podle výstupu z hlasovacího zařízení FS ČSFR)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář