Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč byl umlčen generál Lorenc? ‒ Mgr. Bc. Jan Kopal

23. 12. 2018

Nebývá zvykem, aby se kolem akademických debat vyvolala hysterie a spustila se široká celospolečenská diskuse. Přesto se tak stalo, neboť do veřejné debaty se na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy zapojil také generál Alojz Lorenc, předlistopadový šéf Státní bezpečnosti a první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky. Kde jinde mají mít lidé různých názorových směrů, včetně těch kontroverzních, možnost hájit své pozice a pravdy, nežli právě na akademické půdě. Někdy se o ní hovoří jako o jistém ekvivalentu posvátné, nedotknutelné půdy, a to i jako výsady z hlediska práva.

Zajímavé je, že nejvíce účast generála Lorence vadí těm, kteří se sami zaklínají slovy: svoboda a demokracie. Jenže se svobodou a demokracií se to má následovně: Buďto zde jsou a vztahují se na všechny, nebo zde nejsou a jejich výhod nepožívá nikdo. Takže: jak je to s těmi samozvanými ochránci demokracie, kteří si libují v zákazech a příkazech?

Zastíraným faktem bude, že se mnohý havlistům nelíbí názory generála Lorence, odhalující pravdu o falešné ikoně jménem Václav Havel. Např. v roce 2014 na adresu velkého lžihumanisty prohlásil v deníku Aha následující:

„V srpnu 1989 jsme vyvinuli obrovské vlivové působení na Václava Havla, že se sám aktivně zapojil do utlumení akce 21. srpna. Přispěl k tomu, že akce skončila prakticky fiaskem. Všechny vznikající skupiny byly výrazně infiltrované. StB byla úplně informovaná o vývoji těchto hnutí.“

Z výše uvedeného je jasné, že pokřik kolem generála Lorence je motivován zcela pragmatickou obavou, aby generál Lorenc nevyjevil další skutečnosti, které by demaskovaly vybájenou legendu a revoluční aureolu Václava Havla. Jenže: soud historie je neúprosný a pravda většinou nakonec vypluje veřejně napovrch. A onen okamžik se nezadržitelně blíží.

 

Mgr. Bc. Jan Kopal

 

 

Poznámka redakce SN:

O úloze gen. Alojze Lorence v událostech, jež předcházely politické změně na konci roku 1989, nemůže být žádného sporu. To ostatně nezpochybnil nikdy ani jediný skutečně seriózní historik. Nemyslím ovšem ty desítky nejrůznějších propagandistů z té či oné strany politické „barikády“ z roku 1989. Že byly události ze 17. 11. 1989 na Národní třídě plně v režii StB, je zřejmé, stejně jako role V. Havla ‒ jako komunisty a estébáky předem vyhlédnuté „ikony“ tzv. sametové revoluce 1989.

Potvrdilo to ostatně chování naprosté většiny chartistů v době, kdy byla během předvolební kampaně před parlamentními volbami 2017 zveřejněna tajně pořízená nahrávka, na níž A. Babiš hovoří o V. Havlovi jako o agentu StB (případně i KGB). Následovalo okázalé mlčení, které stále trvá. Dokonce ani jinak odvážný P. Pithart dosud ještě „nekápl božskou“, i když tu krutou „pravdu“ musí dobře znát.

Konstatoval jsem to již v jiném svém článku o letošních oslavách 17. 11. 1989: stále chybí odvaha podívat se pravdě do očí a začít si říkat nezpochybnitelná fakta o našich dějinách. I celou pravdu o V. Havlovi a tzv. sametové revoluci z roku 1989. Neexistují totiž bývalí agenti StB dvou kategorií: ti „oficiální“ a pak ti ostatní, o nichž se musí povinně mlčet. Kam patří V. Havel a jiní prominentní „disidenti“, je zřejmé. Po L. Zifčákovi to nahlas říká i gen. A. Lorenc a nesměle naznačuje rovněž komunistický poslanec Z. Ondráček (v souvislosti se žalobou M. Horáčka na jeho osobu). Opravdu nejsme ještě 29 let po Listopadu 1989 připraveni na to, abychom se dozvěděli celou pravdu o tehdejších událostech, které změnily život nás všech? Kdo se bojí, nesmí do lesa!

analyza-17.11.1989-od-m.dolejsiho.jpg

Bývalý náčelník StB A. Lorenc jistě neprozradil žádné tajemství. Pravdu o Listopadu 1989 vědí přinejmenším od roku 1990 všichni občané naší země, kteří měli možnost se seznámit s textem Analýzy 17. 11. 1989 od bývalého politického vězně komunistického režimu – Miroslava Dolejšího. Kdo se chce pravdu dozvědět, tu správnou cestu k ní si sám najde. Nepotřebuje k tomu ani pořádání účelových „besed“ s prominenty bývalého režimu.

Namísto toho, aby přímý účastník událostí z doby před 29 lety sděloval svá „tajemství“ vysokoškolským studentům a porušoval tím zásadu politické nestrannosti na akademické půdě, je plně na místě, aby mohl promluvit ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, například v přímém přenosu besedy s historiky, kteří se touto problematikou zabývají. Až k tomu ředitelé ČT a ČRo najdou odvahu, teprve pak budeme moci říkat, že u nás máme opravdovou svobodu slova. Zatím ji nemáme a asi ještě dlouho mít nebudeme.

28. 11. 2018

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář