Vzpomínka na Bečvu ‒ František Růžička
Přiznám se svému čtenáři, že já osobně nemám žádnou vzpomínku na tuto řeku, která je největším levostranným přítokem řeky Moravy. Její délka se uvádí necelých 62 kilometrů, protéká Zlínským a Olomouckým krajem. Rovněž se uvádí, že ji do mapy zakreslil již v roce 1627 J. A. Komenský… Dávno tomu, dávno. No ‒ ale v současné době je doslova strašidelným přízrakem nejen pro ekology, ale mnohé odpovědné i nezodpovědné činovníky. Stejně tak i policejní složky. V měsíci září do ní unikl jedovatý kyanid, který způsobil značné hospodářské škody, úhynem ryb zejména rybářům. V měsíci říjnu přitekla neznámá látka a v současnosti se řeší již třetí ekologická havárie na tomto toku.
Ve svém článku „Vzpomínka na Lídu“ jsem připomněl dvě významné sportovní přebornice, které svého času zdolávaly hučící proudy divokých vod… Obdobně bych v této stati chtěl připomenout kohosi blízkého, kdo zanechal stopu snad jen mezi blízkými v okruhu svého zaměstnání a jinak činorodého působení. Řadu let jsme byli spojeni stejným zaměstnavatelem, s podobnými životními peripetiemi. Jemu nastaly po podpisu dokumentu „Dva tisíce slov“, v pokročilém věku mu zemřel syn a zakrátko i manželka. V roce 2001, když byla Morava zaplavena, právě u té Bečvy uklouzl, upadl a při delším léčení následovala totální endoprotéza. Vysokoškolského titulu mohl využívat až po roce 1991.
Z výše uvedených skutečností doplňuji tuto stať o jednu z jeho písemností.
─────
Ať jsem, kde jsem, k tobě se rád vracím odkudkoliv, od své milé, z práce, byla jsi mi vždycky zdrojem inspirace. Bečvo má, Bečvo má, čarodějko kouzelná. Zdenek Kotulek, Praha
BEČVA
Podobně jak chlapec uhranutý slečnou,
zabývám se v mysli krásnou řekou Bečvou.
Na horách malý potůček, tiše bublající,
mění se v urostlou děvuchu, valašskou krasavici.
V hanáckých rovinách lyrická, nádherně se kroutící,
přes ražinky čile hopsá, jako dívka při návratu z pouti.
Je však také smyslná a omamně voní,
zvlášť za letních večerů při plavení koní.
Umí však být dáma, Bečva, taky pěkně nebezpečná,
zlou a rozdurděnou paní, po deštích při jarním tání.
Podobně jak jinde v Česku má i Bečva cyklostezku
k výletům na dlouhé hodiny láká někdy celé rodiny.
(Z. K.)
František Růžička, České Budějovice
Poznámka redakce SN:
Když už jsme u toho vzpomínání, také já připojím několik útržků svých vzpomínek na kraj, kterým protéká řeka Bečva. Regionu, odkud pocházím a kde jsem část svého profesního života pracoval. Jako kluk ještě pamatuji průzračně čistou vodu této řeky na jejím horním toku, kde se dařilo pstruhům i jiným rybám. O nějakých úhynech se tehdy vůbec nemluvilo. ‒ A pamatuji také postupné proměny této „panenské“ krajiny v okolí Velkých Karlovic a obce Karolinka. V tomto zapadlém kraji vznikla již v 19. století jedna z našich nejstarších skláren (založil ji rod židovských podnikatelů Reichů). V polovině 70. let 20. století byla část této neporušené přírody zaplavena vodou z nádrže „Stanovnice“, která měla řešit velký problém jižního Valašska – nedostatek vody. Ani po 45 letech nejsme bohužel dál: přetrvávající problém nedostatku vody na Valašskokloboucku má vyřešit další přehrada u Vlachovic. Jedná se o projekt starý desítky let. ‒ Co se týká dnes tolik diskutované firmy DEZA ve Valašském Meziříčí, i tady je nutno fakta poněkud korigovat. Předchůdkyně této chemické továrny tady byla již za časů Rakouska-Uherska, přes období První republiky a komunistického režimu až dodnes. Pokud si dobře pamatuji, problémy s těmito chemickými „sajrajty“, jež se tam zpracovávaly, byly po celou tu dobu stejné. Akorát to nikdo nehlídal ve dne v noci a nevyužíval uměle vyvolávaných mediálních kampaní ke svému politickému zviditelňování. Ochrana krajiny by měla být primárně záležitostí starostů obcí. Nejsou-li schopni si to uhlídat, ať se jdou živit něčím jiným a neparazitují na penězích daňových poplatníků.
‒ RJ ‒
