Jdi na obsah Jdi na menu
 


Popelec – František Růžička

18. 2. 2016

K obsahu článku „Měsíc únor“ můžeme připsat ještě další řádky. Na středu 10. 2. 2016 totiž připadá označení „Popeleční středa“. Tedy středa po masopustním úterý, kdy končí radovánky a podle církevních zvyklostí nastává doba postní. Ta končí na Zelený čtvrtek, kdy večerní (nebo odpolední) bohoslužbou začíná tzv. Velikonoční třídení (Triduum paschale). Leč nepředbíhejme!

Okem fotoaparátu byl zachycen okamžik, kdy růžičková doudlebská koleda v podvečer masopustního úterý přišla požádat o požehnání děkana farnosti sv. Mikuláše (katedrální chrám českobudějovické diecéze) o požehnání. Jak patří ke zvyku, koledníci sundají své krásné čepice, které v letošním přestupném roce mají o jednu růžičku navíc a pomodlí se „Otče náš“ a „Zdrávas“. Po zahrání kolečka pak požádají o koledu, které se jim vždy i s humorem štědře dostane. Závěrem pozvou na večerní přástky a také na účast v kostele při Smrtelné neděli v Doudlebech.

V prvních křesťanských stoletích byla postní doba časem, kdy se katechumeni připravovali postem a umrtvováním na křest, který přijímali během liturgie o Bílé sobotě. Pro všechny křesťany i v dnešní době tomu má být podobně, neboť věříme v život v Kristu Ježíši. Půst se sice projevuje různými druhy odříkání, ale podstatou má být právě láska ke Kristu. A to znamená i k celému svému okolí, neboť Kristus se ztotožňuje se svými bratry, tedy i s námi. Zemřel za nás, ubožáky i nepřátele. Je proto potřebné projevovat lásku i nepřátelům, pomáhat ubohým, chudým, opuštěným, pronásledovaným. Pomáhat jim právě z našeho odříkání.

Liturgie popeleční středy tedy otevírá vstup do postní doby. Proto na začátku bohoslužby se místo úkonu kajícnosti světí popel, kterým jsou věřící poznamenáni na čele se slovy: „Pomni, že prach jsi a v prach se navrátíš“, nebo „Věř evangeliu a čiň pokání“. Máme si tím uvědomit pomíjejícnost všeho stvořeného, i našeho života, přiznáváme vlastní hříšnost a prosíme za odpuštění a činíme pokání. V tento den, stejně jako na Velký pátek, se zachovává půst zdrženlivosti od masitých pokrmů a zároveň půst újmy.

V následující první postní neděli je pak připomínána nastávající čtyřicetidenní postní doba jako příprava na Velikonoce. Obsahem čteného evangelia (Lk 4,1-13) a následné promluvy je zpráva o tom, jak ďábel testuje Ježíše, nakolik zneužije svého postavení Syna Božího, nakolik je ovládán žádostivostí a mocichtivostí. Chrám, ze kterého měl shlédnout a skočit, byl v té době fascinující stavbou, čnějící nad údolím potoka Cedron.

Pokud se v poslední době stále odvoláváme na křesťanské základy celé Evropy, měla by nám být známa také slova odpovědi Ježíše. „Nejen z chleba žije člověk.“ „Je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!“ „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.

A co my? Jděmež ve jménu Páně a čiňme pokání…!

František Růžička (Hlas svědomí)

p1320322.jpg

Otče náš...

p1320324.jpg

Kolečko pro pana děkana

p1320327.jpg

Tučná koleda

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vítězslav

(Vítězslav, 9. 3. 2016 7:18)

Velké varování od člověka, který má zkušenosti s francouzskými muslimy. V České republice to prý může být brzy velmi drsné
Posted on 13.8.2015 - (1) - Pan Vítězslav jezdí přes dvacet let v kamiónu. Žil ve Spojených státech a osm let v Paříží, nyní je jeho druhým domovem severní Anglie. Pro ePortál.cz vylíčil své dlouholeté zkušenosti s muslimskými přistěhovalci ve Francii a konstatuje, že by rád naivním příznivcům multikulturalismu v České republice otevřel oči. Pan Vítězslav se podivuje nad nadšením českých aktivistů požadujících bezpodmínečné přijímání muslimských uprchlíků, sám s nimi totiž příliš dobré zkušenosti nemá. „Žil jsem v Paříži mezi lety 1993 a 1996. Tehdy byl Arab s nožem v ruce na Place de Clichy to nejmenší zlo, co mohlo toto město potkat. Ovšem dnes jsou tam gheta, která jsou fakticky státem ve státě. Ani policisté tam už raději nejezdí. Za prvé z obav o vlastní život a za druhé by stejně nebyli schopni nic vyřešit.“, říká pan Vítězslav, který je ženatý a má tři děti. Podle jeho názoru jde o populační problém, který Francie značně podcenila. „Dnes je údajně ve Francii asi pět miliónů muslimů a bude hůř. Soužití tak odlišných kultur, jako je ta evropská a africká prostě nefunguje,“, míní pan Vítězslav - „Stačí, když se na sídliště v Bezons do paneláku nastěhuje rodina z Afriky. Je úplně jedno, z jaké země. Za nedlouho je celé patro v domě prázdné. Ten zápach, křik a nepořádek normálně člověk nevydrží a je nucen se odstěhovat. Do půl roku tento osud postihne celý dům. Za rok se dostane do problémů celé sídliště. Své děti se totiž bojíte pouště ven. Nemůžete si vzhledem ke kriminalitě pořídit nové auto či psa. Na to rovnou zapomeňte.“, vypráví ze svých zkušenosti pan Vítězslav a dodává, že postupně začnou upadat také obchůdky v blízkém okolí. „Párkrát tam tito přijdou a požadují zboží na dluh: Když majitel odmítne, nadávají mu do rasistů a navíc jej oloupí a vyhrožují smrtí. Raději tedy mlčíte a vyhovíte jim.“, uvádí pan Vítězslav. Do třech měsíců podle zkušeností pana Vítězslava takový majitel obchodu zkrachuje a zůstanou mu jen dluhy. „Potom z takového místa raději odejdete a oni vyrabují to, co tam po vás zbylo. Do několika málo let potom ovládají kompletně celé okolí, kde před jejich příchodem žilo spokojeně třeba i deset tisíc lidí.“, tvrdí pan Vítězslav a dodává, že zejména muslimové naprosto ignorují povinnou školní docházku. „Své potomky rodiče učí doma a jejich výuka spočívá jen v memorování koránu. Nic víc ty děti neumí, jen se modlí a ve volných chvílích ničí vše, co ostatní vybudovali. Naše kultura jim nic neříká, nemají smysl pro krásu a nechápou, jak náročné je něco postavit či zorganizovat.“, vysvětluje pan Vítězslav. Velkým problémem je podle jeho názoru zejména diametrálně odlišný pohled na pořádek a hygienu. „Odpadky vůbec neřeší a ty se pak válejí všude. Jsou zvyklí po sobě nechávat nepořádek. Potřebu vykonávají prakticky všude, třeba i ve výtahu nebo ve sklepě. Když jsem byl v Káhiře, viděl jsem za městem na chodníku ležet uhynulou krávu ve čtyřiceti stupních vedra. Jen ji normálně překračovali a nechali ji tam ležet
dál. V mnohém mi muslimská gheta připomínají ta romská v Čechách či na Slovensko.“, srovnává pan Vítězslav, ale zároveň dodává, že v muslimských ghetech jde na rozdíl od těch romských o život. „Cikán vás maximálně zbije a okrade. Kdežto v muslimských ghetech panují středověké praktiky.“, upozorňuje pan Vítězslav.

České republice to prý může být brzy velmi drsné(2)

(Vítězslav, 9. 3. 2016 7:17)

Velké varování od člověka, který má zkušenosti s francouzskými muslimy. V
Posted on 13.8.2015
(2)Vítězslav přidává také příběh, který se v lecčems podobá tomu, který byl nedávno zveřejněn ve Velké Británii. Pákistánský gang tam několik let sexuálně zneužíval britské školačky. Úřady měla podezření, ale raději nic neřešily, aby nebyly nařčeny z rasismu. „Šlo o mladé holky ve věku kolem čtrnácti let. Přistěhovalci je zatahovali do svých bytů, ale i sklepů a parků, kde je znásilňovali. Holky měly strach to doma či na policii oznámit. Pokud vím, tak pachatelé nebyli často ani dopadeni. Buď se vytratili, nebo se to kvůli strachu z pomsty přes úřady ani neřešilo. Postižené rodiny se raději odstěhovaly a dcery nechaly normálně porodit.“, vypráví pan Vítězslav, který znovu opakuje, že zejména přistěhovalci z řad muslimů nejsou schopni ani ochotni se přizpůsobovat pořádkům panujících v hostitelských zemích. „Sex je pro ně jako pro chudší vrstvy obyvatelstva jedinou možnou zábavou. Muslimská populace v evropských městech roste geometrickou řadou. Jejich ženy chodí na veřejnosti zahalené. Muži jim jsou nevěrní je jim jedno, jestli mají pět nebo osm dětí. Nepoužívají antikoncepci a jejich ženy nenavštěvují gynekologa. Když přijdou do jiného stavu, tak prostě porodí a mlčí. Až přijde jejich čas, založí svoji politickou stranu a v politice začnou prosazovat změny v zákonech ve svůj prospěch. Všichni jim budou po vzoru toho majitele obchodu raději vycházet vstříc. Tato nepříliš optimistická situace bohužel vládne na většině území jižní Francie.“, stěžuje si pan Vítězslav.
„V USA je situace s muslimy přece jenom lepší. V roce 1970 jich tam žilo okolo sto tisíc, před sedmi lety asi devět miliónů. Mají ovšem velký problém se dostat před imigrační úřad. Rovněž Austrálie nastavila podmínky pro přistěhovalce velmi dobře.“, říká pan Vítězslav s tím, že nejvíce je ohrožena Evropa. „Muslimové to k nám mají nejblíž a my je sem pouštíme desítky let jako Trojského koně. Vůbec jsme se nepoučili z naší historie. Viděl jsem za posledních dvacet let mnohé a rád bych některým naivním aktivistům otevřel oči. Obávám se však, že je to marné. Buď budu za blázna, nebo mě budou ignorovat. Je třeba, aby se všechny evropské národy spojily, samostatně nic nevyřešíme. Potřebujeme převzít systém z USA. Tam neřeší, jestli se uskutečnil teroristický útok v Kalifornii nebo Floridě. Prostě byla napadeny Spojené státy a hotovo.“, přeje si pan Vítězslav. Za důležité otec tří dětí Vítězslav považuje, aby do svých řad Evropská unie nepřijímala země jako je Albánie, Kosovo a Srbsko, kde žije početná muslimská enkláva. „Do Evropského parlamentu by se tak dostali muslimští politici a začali by prosazovat zájmy své komunity. Přesně na tento okamžik radikální muslimové čekají.“, míní Vítězslav. V neposlední řadě by měly evropské vlády vytvářet pro mladé rodiny dotační fondy. „Prostě proto, aby neměly mladé rodiny obavy z toho, že neuživí své děti. Když chce náš ministr jednu miliardu pro utečence, měl by za tyto peníze místo toho podpořit budoucí matky dětí.“, vyzývá Vítězslav.

Pokrytecké milosrdenství papeže Františka

(Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu, 7. 3. 2016 16:23)

Posted on 7.3.2016 - Při generální audienci 2. 3. 2016 František pronesl projev o Božím milosrdenství. Na jedné straně mluví o hlubokých pravdách týkajících se Božího milosrdenství a pokání, na druhé straně tak – jako při každé příležitosti – vyzývá k islamizaci Evropy takzvanými uprchlíky. Prý když katolíci budou přijímat islamisty do svých farností, klášterů a poutních míst, Bůh odpustí i ty nejtěžší hříchy: „i kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, budou bílé jako vlna, a lidé budou požívat dobrých darů země a žít v míru“ (Iz 1,18). Zneužívat výrok Písma k podpoře islamizace je manipulace a hřích proti Duchu svatému. Navíc, v praxi už vidíme, jak islamisté požívají dobrých darů země a páchají jeden kriminální čin za druhým. O tom ale František nikdy nemluví. Je jen hlásnou troubou architektů NWO a prosazuje jejich program.
Veliký aplaus zazněl, když František na adresu podezřelých dobrodinců pateticky pronesl: „Vezměte si, prosím, svůj šek zpět a spalte jej. Boží lid, tedy církev, nepotřebuje špinavé peníze…“. Hodnoty, které František svou službou NWO ničí, jsou ale nesrovnatelně vyšší, než odmítnuté dolary tzv. nečestných podnikatelů. František to nejcennější – víru, která je podmínkou spásy, před herezemi nehájí. Nepostaví se ani na obranu morálky, která je pokladem pro mladou generaci a zaručuje její šťastnou budoucnost. Naopak, František prosazuje antimorálku, líbá nohy transsexuálům, a tímto gestem schvaluje homosexualismus a transsexualismus. Nikdy neřekl jasné slovo, které podává Bible a celá křesťanské Tradice, která nazývá sodomismus ohavností. A co národní hodnoty evropských států? Copak František neví, že příliv islamistů je řízen a finančně pokryt americkými bankéři s cílem zničení nejen křesťanství, ale i národních hodnot evropských států? Proč neřekl stop islamizaci po leteckém teroristickém útoku nad Egyptem, po teroritickém útoku v Paříži, po masovém znásilňování v Kolíně a jiných německých městech? Proč mlčel k rituálnímu řezání hlav křesťanů před rokem v Egyptě, v Etiopii či v Libyi? On naopak islamizaci neustále prosazuje! Kolik za prosazování této politiky NWO František dostává? Zadarmo to není. To jsou skutečně špinavé peníze, ale ty už neodmítá. A co Vatikánská banka, za kterou je František zodpovědný a která pere špinavé peníze různých zločinců, kteří se je bojí vkládat do státních bank? Proč tu neřekne: „Vezměte si, prosím, svůj šek zpět a spalte jej“. František skutečně pálí vatikánské šeky, ale ilegálně a z úplně jiného důvodu. Totiž po nedávném skandálu s Vatikánskou bankou bylo potřeba zahladit stopy. Proč František nikdy nepozvedl svůj karatelský hlas na adresu juvenilní justice, která tyranizuje miliony dětí? V Itálii soudci bezdůvodně odebírají 35 000 dětí z rodin pro soukromé firmy, aby všichni zúčastnění na „trhu s dětmi“ obdrželi od státu dotaci 2 miliardy eur ročně. Jsou to soukromé organizace a církevní dětské domovy, kam umísťují násilně odebrané děti a kam pak směřují státní dotace. Proč nenapomene vládu a obchodníky s dětmi, jsou to přece katolíci, a ukradené děti jdou i do církevních domů?! Začátkem roku 2,5 milionu Italů protestovalo proti zločinné a sebevražedné politice ničící rodinu. Děti jsou kradeny milujícím rodičům a devastovány homosexuály a pedofily, kteří za to ještě dostávají dotace od státu! Proč manifestaci proti těmto zločinům nepodpořil, ale naopak ještě napomínal, aby se jí katolíci nezúčastnili. Tím schvaluje celý systém sebezničení italského národa. Utrpení a krev těchto umělých sirotků bude volat k Hospodinu za spravedlivý trest pro Františka, který podporuje tento zločinecký systém proti dětem. Zločiny Františka jsou těžší, než zločiny Nerona či Hitlera. „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Vatikán i s Františkem nezná“. (Iz 1,2-3).
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr - Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu

End Female Genital Mutilation!(2)

(Minister of Foreign Affairs Børge Brende, 26. 2. 2016 7:42)

(2) UNFPA works with communities in dozens of countries to raise parents' and girls' awareness of the consequences of female genital mutilation and the benefits of protecting girls from this harmful practice. It does so in partnership with many national and local organizations, as well as countries, including Norway. As a result of this effort, 15,490 communities have decided to abandon female genital mutilation and have celebrated their decisions through public, collective declarations. In places where female genital mutilation had occurred for generations as an essential rite of passage, such declarations also serve to assure girls that their future acceptance and respect by their communities will no longer depend on whether they have endured this practice.
In ending female genital mutilation, parents and communities are not only sparing girls the immediate pain and trauma but are also protecting their human rights.

The practice has been outlawed in most countries, but this unfortunately does not mean it no longer exists. Whether in Norway or in sub-Saharan Africa, a sustained and concerted effort to raise awareness about its harmful effects and about the benefits of not subjecting girls to this practice can lead to its demise. To achieve this, continuous community engagement is essential. UNFPA and Norway stand together to encourage all communities to consign female genital mutilation to history, to free girls from its damaging effects, and to contribute to the realization of girls' and women's potential everywhere. The world needs their power if it is to fulfil its sustainable development promise.

Dr. Babatunde Osotimehin is UN Under-Secretary-General, UNFPA Executive Director Ministry of Foreign Affairs

End Female Genital Mutilation!

(Minister of Foreign Affairs Børge Brende, 26. 2. 2016 7:39)

Published: 2016-02-08 -By Minister of Foreign Affairs Børge Brende - UNFPA and Norway stand together to encourage all communities to consign female genital mutilation to history, to free girls from its damaging effects, and to contribute to the realization of girls' and women's potential everywhere, write Foreign Minister Børge Brende and Dr. Babatunde Osotimehin, UNFPA, in this article (Huffington Post 8 February) on the International Day of Zero Tolerance for Female Genital Mutilation. Today, on the International Day of Zero Tolerance for Female Genital Mutilation, the genitals of 8,000 girls will be mutilated, most at the behest of their parents and communities as a rite of passage from girlhood to womanhood. But for the nearly 3 million girls who are subjected to this practice each year, it is also a passage to a lifetime of pain, health problems and human rights violations. And, in some cases, a passage to death. The practice is widespread in parts of sub-Saharan Africa, the Middle East, Asia and Latin America. But it also occurs in developed countries like Norway, where the government and civil society organizations from the diaspora communities affected by this practice have long been working together against it and are achieving results.
In 2015, the international community committed to eliminating female genital mutilation everywhere. One of the targets of the newly adopted Sustainable Development Goals is to end this harmful practice against women and girls by 2030. Protecting girls from genital mutilation is critical to their safe and healthy transition from adolescence to adulthood and to the realization of their full potential in life. It also empowers them to propel their nations' progress and development. Since 2007, Norway has supported a joint effort by UNFPA, the United Nations Population Fund, and UNICEF to encourage communities to abandon female genital mutilation. This effort is based on the understanding that traditions, customs and behaviours can change over time, but for this change to be meaningful and lasting, it must come from within communities that collectively decide to abandon the practice. It is also based on the reality that parents everywhere want to do what is best for their children. For families to be willing to challenge their long-held beliefs and traditions, they must trust that the new information they receive will benefit them and their communities, improve their lives and be widely accepted by those around them. When parents develop a real understanding of the health risks associated with female genital mutilation and the negative impact the practice has on girls' lives, they are more willing to abandon the practice, which in some parts of the world has gone on for centuries. (1)