Svobodné noviny na internetu

„Ať to ministr průmyslu Havlíček vezme za ni.“ Tak soudí jeden z čtenářů, který na internetu okomentoval zprávu o rezignaci dosavadní ředitelky této instituce – Mgr. Martiny Lehmannové. Kdyby to bylo tak jednoduché, jistě by to tento „odborník na všechno“ ze stáje premiéra A. Babiše vzal. Ale i tak toho bude mít víc než dost a řídit ještě tento památník na „vedlejšák“ o víkendech, to by nejspíš nezvládl. Bez ohledu na to, že tohoto ministra považuji za dobrého odborníka a pracovitého člověka. Nikdo by to neměl přehánět – ani s prací.

Ředitelka M. Lehmannová zastávala tuto funkci od dubna 2017. Vzhledem k tomu, že zřizovatelem této instituce je Ministerstvo kultury ČR, znamená to, že tuto historičku umění instaloval do její funkce tehdejší ministr kultury D. Herman, známý lidovecký žvanil a jeden z mnoha „ředitelů zeměkoule“, jakých se u nás urodily stovky. Herman samozřejmě není historik ani jinak kompetentní osoba, aby o takových věcech mohl zodpovědně rozhodovat. Od toho jsou v této zemi jiní odborníci – nikoli on.

Ostatně – pro Hermana, jak známo, bylo i ministerské křeslo pouhou trafikou, podobně jako předtím místo ředitele ÚSTR. Tento známý lidovecký tlučbuha nerozumí ničemu a k ničemu by se ani až do své smrti neměl vyjadřovat. Stačí, že servilně stále ještě obhajuje Babiše a Válkovou. Herman je největší ostudou KDU-ČSL  (po J. Čunkovi) a měl být již dávno z této strany vyloučen. Lidovci by se měli propadat hanbou za to, že tuto osobu měli kdy ve svých řadách.

Skandální na celé věci je to, že Lehmannovou instaloval do její funkce zmíněný velký přítel sudetských Němců D. Herman. Ten opakovaně navštěvoval sjezdy sudeťáků a ještě se tím chlubil v televizi. Je to absolutní hnus, jaký v našich polistopadových dějinách nemá obdoby. Znamená to plivnutí do tváře všem obětem nacistického běsnění za války, ale i políček slušným občanům této země. V kterémkoli demokratickém státě by se toto podivné individuum nemohlo nikdy dostat ani do politiky, ani do vlády. Nepatří nikam jinam než do vězení. Divím se, že nikdo z našich odborníků, ale ani politiků proti tomu všemu důrazně neprotestoval.

O konfliktu mezi Lehmannovou a jedinými žijícími pamětnicemi lidické tragédie se veřejnost postupně a opakovaně dozvídala ze sdělovacích prostředků. To mělo již dávno vést k okamžitému odvolání této ředitelky. Jako historik, jenž několik let pracoval v muzeu, vůbec nechápu, že tuto funkci mohla vykonávat tato zcela nekompetentní osoba – historička umění. Máme přece u nás dost odborníků, kteří by to zvládli daleko lépe! Nabízí se proto otázka: kdo ji tam „protlačil“ a čí zájmy tam reprezentovala? Je to skandál obrovských rozměrů.

Ač mám tisíc a jednu výhradu k osobě současného socanského „trafikanta“ v budově Nostického paláce na Malé Straně, L. Zaorálka, musím se plně ztotožnit s jeho urychleným řešením situace v Památníku Lidice. Tato ředitelka tam již dávno být neměla. Kdyby to záleželo na mně, dostali by všichni zaměstnanci této instituce hodinovou výpověď. Ať se jdou živit poctivou prací někam jinam! Máme minimální nezaměstnanost: práci si jistě najdou.

Do tohoto památníku musí nastoupit noví lidé. Zcela nezatížení minulostí, odborníci a slušně vychovaní profesionálové. Tato instituce je vrcholně důležitá pro uchování paměti o tragických událostech za 2. světové války. Není možné, aby tam byli zaměstnání neodborníci či různí „lehkoživkové“ jenom proto, aby měli nějakou práci.

Dám ministru kultury L. Zaorálkovi tip na nového ředitele Památníku Lidice. Tuto funkci by mohl okamžitě nabídnout osobě nanejvýš povolané, která problematiku pronacistického odboje za 2. světové války velmi dobře zná: plk. PhDr. Eduardu Stehlíkovi. Je to známý vojenský historik, o němž se v posledních měsících hodně psalo a mluvilo v souvislosti s jeho odchodem z Ministerstva obrany ČR. Zkrátka: Ministr L. Zaorálek by si měl považovat na svou čest, kdyby bývalý voják E. Stehlík tuto uvolněnou funkci přijal. V současnosti nemáme u nás reprezentativnější osobu, jež by se lépe zhostila úkolů, které před novým ředitelem Památníku Lidice stojí.

Letos v květnu budeme oslavovat 75. výročí konce 2. světové války. Připomínat si toto jubileum bez Lidic dost dobře nejde. Proto tento památník potřebuje dobrého, odborně připraveného a mediálně zdatného ředitele. Vojenský historik E. Stehlík je tou nejvhodnější osobou.

21. 1. 2020

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Výše uvedený článek jsem napsal bezprostředně pod dojmem Zaorálkova rozhodnutí o odvolání ředitelky Památníku Lidice M. Lehmannové. Pak se odehrávaly důležitější události a článek publikován nebyl. Až teď jsem se k němu vrátil. Poté, kdy jsem se dnes (14. 2. 2020) ze sdělovacích prostředků dozvěděl o tom, že plk. E. Stehlík se přihlásil do výběrového řízení na uvolněnou pozici po M. Lehmannové.

Nerad bych, aby to vypadalo tak, že mám něco proti odvolané ředitelce Památníku Lidice. Dokonce věřím tomu, že její „obětování“ bylo výsledkem komplotu zlých lidí z lidické pobočky Svazu bojovníků za svobodu, kam se před časem vnutila neúspěšná politička a tragická televizní „moderátorka“ J. Bobošíková. Tato bývalá posluhovačka komunistického režimu by se chtěla ještě před důchodem protlačit na nějaké lukrativní místečko, ale stále se jí to nedaří.

Exředitelce M. Lehmannové její situaci nezávidím. Zřejmě podcenila politické tlaky, jaké v institucích tohoto typu vždy existují. Škoda, že ji na to nikdo neupozornil. Památník Lidice totiž není běžné muzeum nebo galerie. Sám jsem v muzeu kdysi pracoval a vím, že to většinou bývají „stojaté vody“. Neprůbojný/á ředitel/ka v takovém zařízení může docela dobře existovat. Nicméně: případ Památníku Lidice je zcela odlišný. Tady se jedná o pracoviště par excellence – pro lidi s ostrými lokty a proříznutou pusou. Je to pracoviště nadmíru „politické“. Nic ve zlém, ale tak to je.

Jediné, co M. Lehmannové vytýkám, je to, že nedokázala správně vyhodnotit informaci onoho historika, který přišel s příběhem o udání židovské dívky. Jako profesionální historik vím, že podobná udání se odehrávala i jinde. (Češi udávali své blízké i sousedy od nepaměti a vydrželo jim to dodnes.) Podstatná je jiná věc: na osudu Lidic toto udání, byť by bylo pravdivé a nikoli dodatečně vykonstruované, nemohlo nic změnit. Nacisté se rozhodli Lidice zničit a provedli by to i bez tohoto udání.

Protože M. Lehmannová není profesionální historička (pouze historička umění, což je něco úplně jiného) a navíc je poměrně mladá a málo zkušená, nedivím se, že tuto situaci nedokázala správně vyhodnotit a prezentovat. Svou zcela nepochopitelnou a skandální roli v tomto příběhu sehrála Česká televize. Její povinností bylo tuto informaci „objektivizovat“ – ověřit z několika zdrojů. To se bohužel dnes téměř obecně v naší žurnalistice nedělá. Většina novin a internetových serverů, ale i televizí, je na úrovni bulváru. Je nejvyšší čas s tím něco udělat.

Popravdě: plk. PhDr. E. Stehlík by se nemusel nikam hlásit a měl být přijat okamžitě a přednostně. Nejenže splňuje všechna odborná kritéria, aby takovouto instituci mohl vést. Má navíc ještě řadu předností, které nikdo z případných uchazečů nikdy mít nebude. Nejenže se s Lidickými zná a sám je dokonce čestným občanem této obce. Rovněž jeho specializace, tj. zkoumání událostí okolo atentátu na R. Heydricha, přímo s Lidicemi souvisí. Tuto obec přece nacisté vypálili proto, aby se Čechům pomstili za „pražského řezníka“.

Nepochybuji o tom, že plk. E. Stehlík bude do čela této instituce vybrán a instalován v co nejkratším čase. Jeho jmenování by mělo být v tom nejlepším slova smyslu „formalitou“. U osoby s tak skvělým profesním životopisem by to měla být samozřejmost. Komplikace mohou nastat jedině v případě, že by některý ze socanských „trafikantů“ z Lidového domu potřeboval nějaké teplé místečko, kam by se uchýlil, až Babišova vláda padne a socani půjdou od válu.

Věřím, že tato krizová varianta nastane až po Stehlíkově uvedení do funkce. Pak už s tím těžko něco socani nadělají. Nedovedu si totiž představit, že by např. „středoškoláci“ J. Hamáček nebo P. Dolínek mohli dělat ředitele tohoto památníku. Vždyť nebyli schopni vystudovat ani vysokou školu! A tito diletanti by chtěli řídit stát! Poslal bych je do fabriky k pásové výrobě, aby poznali, zač je toho dělnický loket. Jsou to obyčejné vyžírky.

Ze strany (ČSSD), která kdysi hájila zájmy těch nejchudších, neprivilegovaných občanů, se v polistopadové éře stala papalášská partaj, jejíž hlavní starostí je obstarávat „koryta“ a „korýtka“ pro vyvolené funkcionáře. Hanba socanům! Je načase, aby už konečně zmizeli z naší politické scény!

14. 2. 2020

‒ RJ ‒