Jdi na obsah Jdi na menu
 


ÚSTR na prahu druhé pětiletky – Mgr. Bc. Jan Kopal

28. 3. 2013

logo-ustr.jpgVědecká instituce, kterou představuje Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), během své krátké existence prokázala svoji užitečnost a smysluplnost. To vše navzdory kritikům a jisté infiltraci ze strany havlistů a v poslední době i maoistů (zejména mezi nově dovolenými členy rady, které vybírá levicí ovládaný Senát ČR). Ústav se podílel na uspořádání 36 mezinárodních konferencí, 120 odborných seminářů, přednášek a diskusí, dal vzniknout více než čtyřiceti výstavám a výstavním projektům, které byly prezentovány na stovce míst nejen v České republice, ale i v zahraničí. Publikační činnost se skládala ze 114 publikací, z toho 26 periodických. Je na místě také kriticky poznamenat, že ne všechny publikace vznikly na půdě ústavu a mnohdy si je pracovníci přinesli ze své předchozí studijní či vědecké činnosti.

budova-ustr-na-zizkove.jpgÚSTR kladl velkou roli na práci s pamětníky (dnes módně nazývanou „oral history“), vzdělávání učitelů dějepisu a v neposlední řadě na digitalizaci archiválií a dokumentů. Do elektronické podoby je v současnosti převedeno 30 milionů souborů, což představuje asi jednu desetinu všech dostupných materiálů. Denně se digitalizuje zhruba 10 000 stránek, což je úctyhodný výkon, který si zaslouží obdiv pracovníků, kteří se tímto úkolem zabývají. Ústav se podílel také na vypracování podkladů pro oceňování účastníků II. a III. odboje. Zde ÚSTR odvedl kus poctivé práce, i když se objevovala snaha klást chartisty na roveň skutečných odbojářů z 50. let 20. století, kteří se snažili s komunismem bojovat se zbraní v ruce a za cenu obětí nejvyšších.

mgr.-daniel-herman--reditel-ustr.jpgČinnost ÚSTRu je srovnatelná se zahraničními institucemi typu Úřadu spolkového zmocněnce pro podklady státobezpečnostní služby bývalé NDR či polského Ústavu paměti národa. Také zahraniční obdoby procházejí složitými peripetiemi vývoje a vyvolávají bouřlivé celospolečenské debaty. To vše je důkazem toho, že moderní dějiny nepředstavují mrtvé a nezajímavé úseky dějin. Jejich východiska a uzlové body v mnohém dodnes určují naše životy a ovlivňují vzorce chování. Poznání podstaty diktatur je důležité pro rozklíčování mnohých dnešních politických dějů. Je třeba i nadále přísně vědecky a apoliticky zkoumat příčiny i průběh obou totalit – nacistické stejně jako komunistické.

Mgr. Bc. Jan Kopal

Popisky k fotografiím:

Logo ÚSTR.

Budova Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze-Žižkově.

Mgr. Daniel Herman, ředitel ÚSTR.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

USTR má nejen klady,ale i velké nedostatky - a nenapravuje je

(PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, 18. 6. 2013 21:18)

Souhlasím s tím,že v činnosti ÚSTR se projevily jisté klady v dokumentaci období komunismu. Byla jistě vypracována řada studií mapujících různé úseky doby komunismu - i když se tu možná projevuje jisté zjednodušování různých etap vývoje od stalinistického převratu a totalitního období let 1948 až 53, přes pbdobí "tání" let 53-66, dále přes dobu "reformního socialismu" let 66-69 spojenou s druhou velkou krizi komunistického režimu,a poté období let 69-89,dvacetileté tzv. "husákovské normalizace", končící dalším převratem havloéry. Jistě záslužné bylo vydání seznamů STB, ovšem neúplných a nepřesných,ale dejme tomu. Nebyly objasněny ani úlohy různých organizací,jako byla třeba Pacem in terris apod. Zveličování úlohy charty by snad zabralo téma na velokou monografii - byli jiní a důležití odpurci režimu,kteří nidky nebyli doceněni ! A nejsou doceněni dodnes. To se týká např.různých proudů zahraničního exilu,pominu-li tigridovské skupiny.
Naprosto nedostatečně však ÚSTR pracuje ve zkoumání nacistického režimu,správně velkoněmeckého režimu u nás. Totiž první chyba je pokládat tento režim výhradně za režim NSDAP - to byl velkoněmecký režim,velkoněmecká armáda,atd. Souboj NSDAP s SA a později skrýtý zápas s SS,ktwré se nakonec postavily nad stranu a staly se stáme ve státě včetně vlastní armádyní složky, se u nás nepopisuje. Stejně tak se nevěnoval nikdo z ÚSTR pořádně jak teroru gestapa,tak dalších složek,což vyvolává klamný dojem,jakoby protektorát byl jakousi klidnou oázou v reichu,což je hluboká nepravda. ÚSTR měl dávno ! - a my odbojáři a legionáři jsme to žádali několikrát ! - vydat celostátní seznam gestapa, který práchniví v archivu bezpečnostních složek. Nikdy se tak nestalo -a je to katastrofální dluh ÚSTR českému národu .ÚSTR jej měl vydat s důkladným rozborem a komentářem. !
Dále v ÚSTR vycházejí nepravdivé rozbory protektorátní šlechty,což dokazuje například studie badatelky Dity Jelínkové o Salmech, kterou jsem měl tu čest podrobit zdrcující kritice ve vlastní studii vydané ve sborníku Živé hodnoty Masarykova Československa pro 21.století. Tohoto by se měl ÚSTR vyvarovat.
Pokud bude tento ústav pokračovat v v jednostranné činnosti a zanebávat zkoumání nacismu u nás,pak by bylo lépe takový ústav zrušit a jeho činnost převést do jiných ústavů Akademie věd a na univerzity.
Toto je stanovisko nejen mé vlastní,ale i řady legionářů a odbojářů našich obou obcí.

Další pracovníci StB pak byli ve výboru Konfederace...

(Adam B. Bartoš, 31. 3. 2013 15:41)

.... Další pracovníci StB pak byli ve výboru Konfederace, například Karel Kalenda či Pavel Muraška. I jejich jména zmiňuje dopis, který Stránský drží v ruce. „Hýbali celým KPV, docílili všeho, protože se znali s celým vládním aparátem,“ říká Stránský.
Matyldu (Hildu) Hojerovou přitom prezident Klaus předloni vyznamenal řádem T. G. Masaryka. Letos pak po ní byla v Praze XIII. pojmenována jedna z ulic.
Stránský nyní hodlá dopis zveřejnit na internetu. Zašle ho prezidentovi, vládě, Senátu a všem politickým stranám. Kromě komunistické, dodal.

Zradili.

Často jen kvůli výhodám
Ve volném čase pak chodí studovat svazky zmíněných konfidentů. „Je to k zblití,“ říká. Mnohé z nich přitom osobně znal. Například s Miroslavem Hesounem kamarádil v lágru, byl to prý milý kluk. O to větší bylo jeho překvapení, když zjistil, že podepsal spolupráci s tajnou službou.

Motivace často byla více než prostá. Podepsali, aby třeba ve vězení nemuseli dělat manuální práci. „Nevadilo jim, že 240 lidí bylo popravených, nevadilo jim, kolik lidí zemřelo v kriminálech, kolik jich bylo vyhnaných, kolik dětí zemřelo, protože nemělo mámu. To je moje bolest. A proto jim to nechci odpustit,“ uzavřel Stránský.

Pochvaluje si práci Pavla Žáčka, který vede Ústav pro studium totalit, stejně jako ministra Ivana Langera a jeho snahu vypořádat se s bývalými estébáky na vnitru. „Děkuji mu, že se do toho pustil. Všichni ministři před ním se báli, až Langer to konečně udělal,“ říká Stránský.

Adam B. Bartoš odkaz na článek ze serveru iDnes.cz naleznete zde

informace o Autorovi článku naleznete zde