Koruna krále – František Růžička
Koruna krále v každé době bezpochyby přitahovala a vzbuzovala nemalou pozornost svého okolí. A to přátelského i nepřátelského. Kdyby byl býval měl král Přemysl Otakar II. svého času na Moravském poli takovou policejní ochranu, jakou v době současné měly jeho pohřební korunovační klenoty při převozu do jihočeské metropole a výstavní síně místní radnice, zcela určitě by nedopadl tak, jak je zaznamenáno v análech. Kdo ví?
V rámci oslav 750. výročí založení Českých Budějovic právě tímto králem byla uspořádaná nevšední výstava, která je rozhodně nejnavštěvovanější za poslední roky v krajském městě. Před radnicí často stojí dlouhé fronty, do výstavní místnosti se pouští po 20 osobách pod dohledem strážní ochrany venku i uvnitř spolu s instalovanými kamerami. Bezpečnostní opatření jsou bezesporu na místě, vždyť exponáty mají nevyčíslitelnou historickou hodnotu. Pohřební insignie tvoří koruna o průměru 17,5 cm s latinským nápisem: „Toto jsou kosti Otakara vznešeného, pátého krále českého“, královské jablko a žezlo. V místnosti je přísně kontrolovaná vlhkost vzduchu a nainstalované jen sporé osvětlení pro čitelnost panelů s podrobným textem.
Přemysl Otakar II. se narodil kolem roku 1233 a zemřel 26. 8. 1278. Od roku 1253 byl pátým českým králem z rodu Přemyslovců, syn Václava I. a Kunhuty Štaufské. Původně vychovaný pro církevní kariéru se po smrti Vladislava stal jediným dědicem českého trůnu a moravským markrabětem. Šlechtou byl zvolen jako mladší král a byl postaven do čela odboje proti svému otci. Historie je složitá, stručně uveďme, že král později viděl synovu převahu a utekl do Míšně. Po porážce u Mostu však Přemysl musel začít s otcem vyjednávat, Pražský hrad byl dobyt, Přemysl kapituloval a za přispění své tety Anežky se s otcem smířil.
I další historický vývoj je velice obsažný. Po smrti Fridricha II. si rakouská šlechta zvolila českého prince Přemysla, ten svůj nárok podpořil sňatkem se sestrou Fridricha Markétou. Po smrti Václava I. v roce 1253 se stal jeho nástupcem. V roce 1254 byl nucen uzavřít mírovou smlouvu s uherským králem. Pak následovaly křížové výpravy na sever Evropy, i bez císařské koruny byl nejmocnějším mužem v říši. V roce 1258 kapituloval před Jindřichem Bavorským. Po bitvě u Kressenbrunnu ukončil letité spory o Štýrsko. U papeže se snažil vymoci potvrzení o legitimním původu svých nemanželských dětí. Ten však nepotvrdil následnické právo syna Mikuláše na český trůn. Syn Mikuláš později získal Opavsko a titul vévody.
Krásný či detektivní román by mohl pokračovat. Historie je však historie. Roku 1266 připojil Přemysl Chebsko, za čas zdědil Korutansko a Kraňsko, připojil Furlandsko. Ocitl se na vrcholu moci. Leč přišly potíže s novým uherským králem, jeho vojska podnikala pustošivé vpády do Rakouska. V dubnu 1271 Přemysl vtrhl do Uher, obsadil Děvín, Stupavu, Svätý Jur, Nitru a Pezinok. Uherský král uzavřenou mírovou smlouvu nedodržel a vypukla nová česko-uherská válka. V letech 1273-76 byla Bratislava v rukou českého krále.
Přemyslova vláda znamenala zvýšení prestiže českého státu i jeho panovníka, který neobyčejně posílil své postavení uvnitř království na úkor šlechty. Své postavení opíral především o nově zakládaná města. Bohatla a sílila ale také šlechta. Mocné rody přebíraly do dědičné držby staré knížecí hrady i statky, byť byly jejich předkům svěřeny pouze do „knížecí vůle“. Při zakládání měst musel Přemysl složitě statky získávat zpět. To nesla šlechta velmi těžce.
Poté, co zemřel Richard Cornwallský, bylo nutné najít nového římského krále. Jednohlasně byl zvolen neznámý Rudolf hrabě Habsburský, kterého římští kurfiřti nerozumně považovali za slabou figurku, když nechtěli mocného Přemysla. Přemysl Otakar II., který nebyl k volbě přizván, volbu neuznal, čímž nesprávně odhadl situaci v říši, která směřovala k rozbití jeho panství. Za protest u papeže byl uvalen do klatby. Rudolf vydal prohlášení, že všechna léna a provedené změny podléhají novému potvrzení.
Tak Habsburk začal zasahovat do záležitostí českého státu a podporoval proti králi odbojnou šlechtu. Načasovaná vzpoura v Čechách donutila Přemysla roku 1276 uzavřít Vídeňský smír a vzdát se alpských zemí a Chebska. Jiná rozsáhlá území však měl zajištěna sňatkem syna Václava s jednou z Rudolfových dcer.
Danou situací se český král ocitl v nemilé situaci, kdy ho Rudolf tlačil k dalším ústupkům. Při ztrátě sympatii říšských pánů v Rakousku se rozhodl tento stav řešit bitvou u Dürnkrut a Jedenspeigenu (bitva na Moravském poli), která se však změnila v jeho politickou i osobní katastrofu (26. 8. 1278). Smrt českého krále, který vjel do bitevní vřavy v čele těžkooděných rytířů, aby sám rozhodl největší bitvu svého života, není dodnes zcela objasněna. Uvažuje se, že nepadl přímo v boji, ale byl zákeřně zabit až jako odzbrojený zajatec.
Ostatky krále byly převezeny do Vídně, byly vystaveny u skotských benediktinů, poté v minoritském klášteře, avšak bez poct, které by mu náležely. Z důvodu papežské klatby nepřipadalo v úvahu panovníka pohřbít. Rudolfovi záleželo na tom, aby se každý mohl přesvědčit, že jeho obávaný protivník je skutečně mrtev. K zahalení těla věnovala Rudolfova manželka Anna nachový šat, obličej však musel zůstat odkrytý. Na márách jeho tělo leželo celých třicet týdnů. Až na jaře roku 1279 bylo na žádost královny vdovy Kunhuty převezeno do Znojma. Ani zde nebylo tělo pohřbeno. Teprve po sedmnácti letech, v roce 1296, nechal syn Václav II. přenést ostatky do Prahy a prozatímně uložit v klášteře Na Františku. V roce 1297 vyšel z kláštera průvod, který ostatky donesl na Pražský hrad. K přenesení na Zbraslav již nedošlo pro úmrtí Václava II. v roce 1305. Na dnešní místo v Saské kapli byl hrob přenesen až po výstavbě katedrály sv. Víta zřejmě roku 1373 z příkazu Karla IV. Tento hrob zůstal nedotčen až do roku 1976, kdy došlo k jeho otevření a antropologickému prozkoumání.
V roce 1297 královy ostatky ozdobily pohřební klenoty zhotovené za tímto účelem – koruna, žezlo a jablko. A právě ty byly vystaveny v Českých Budějovicích při příležitosti 750. výročí založení města.
(Podle vydané listiny k výstavě)
František Růžička, České Budějovice
Zástup před výstavní síní
Korunovační klenoty z plakátu (v síni zákaz fotografování)
