Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tragédie v Uherském Brodě (2. část) – PhDr. Rostislav Janošík

24. 3. 2015

(Dokončení)

Ministr vnitra „na odpis“?

Zatímco krajský policejní ředitel ze Zlína i policejní prezident by měli být neprodleně odvoláni ze svých postů kvůli profesnímu selhání jim podřízených policistů a za jejich nesprávné řízení, ministr vnitra M. Chovanec by měl dát svou funkci k dispozici z toho důvodu, že činnost policie „zastřešuje“ – jako reprezentant moci výkonné.

Je to daň, kterou musí platit jednotliví ministři v důsledku vážných pochybení svých podřízených. Tak je to zařízeno v civilizovaných zemích demokratického světa, k nimž chceme náležet. Nejsem si však jist tím, že po událostech ve Vrběticích a v Uh. Brodě k nim doopravdy patříme. Nad touto skutečností by se měla se vší vážností zamyslet celá vláda v čele s B. Sobotkou a udělat taková opatření, aby se něco podobného již nikdy neopakovalo.

ministr-vnitra-milan-chovanec.jpgMinistr vnitra M. Chovanec je docela sympatický člověk, u něhož si nelze nepovšimnout jedné pozitivní věci, která s jeho funkcí sice přímo nesouvisí, ale má mnoho společného s tím, čemu se dnes říká „mediální obraz“ politika: snaží se vypadat dobře, být moderní a populární. Proto v uplynulých měsících pracoval na tom, aby zhubl o desítky kilogramů. A jako „moderní“ politik samozřejmě používá Twitter, na němž se dost neprozíravě vyjádřil na adresu starosty Uh. Brodu – P. Kunčara. Mohu ministra Chovance ujistit, že zdejší občané ho za jeho vystoupení nechválí. Jejich slova by byla stěží publikovatelná…

Předpokládám, že za tento „úlet“ jistě pan ministr dostal od svých spolustraníků pořádný „világoš“ a další následky ho teprve čekají. Musím přesto M. Chovance poněkud zklamat. Ještě dříve než on totiž začal sociální síť Twitter používat bývalý papež Benedikt XVI., který tím byl přímo proslulý. Byl také „moderní“, i když o něm někteří jeho kritikové říkali, že je nesmírně „konzervativní“, např. v otázkách potratů, sňatků homosexuálů nebo zrušení celibátu. Tak už to bývá. „Není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem,“ říká jedno české přísloví.

Zpočátku jsem si i já o M. Chovancovi myslel, že právě on by v roli 1. místopředsedy ČSSD mohl být vedle nevýrazného a málo přesvědčivého premiéra B. Sobotky onou novou „mízou“ v útrobách naší nejstarší politické strany – ČSSD. Všechno kolem Chovance se však během posledního půldruhého roku rázem změnilo.

Na počátku této proměny byl tzv. Lánský puč 2013, který mu vynesl nálepku „Práskač z Lán“. Pak následovala instalace do funkce ministra vnitra, v níž ho nečekaně zastihla tragédie v Uh. Brodě. Kdyby k ní nedošlo, asi by svou misi na tomto ministerstvu v klidu dokončil – až do řádného termínu příštích parlamentních voleb. Jenže: dějiny slůvko „kdyby“ neznají…

V době, kdy vzniká tento text. má již ČSSD po svém 38. sjezdu (13.-14. 3. 2015). Jeho výsledky spíše budí rozpaky, než aby nás naplňovaly nadějí, že teď se nám všem bude pod vedením této strany žít lépe a radostněji. Také M. Chovanec si ze sjezdového jednání odnesl nepěkný „šrám“: s nepříliš přesvědčivou převahou porazil svého vyzyvatele v souboji o místo 1. místopředsedy ČSSD – J. Tejce.

Většina pozorovatelů a komentátorů se v tom shoduje: Lidé Chovancovi nezapomněli jeho „dvojí zradu“ – nejprve samotného B. Sobotky ze strany tzv. pučistů z Lán a následně zradu těchto „pučistů“ a přihlášení se k B. Sobotkovi. Lidová moudrost má pro tuto situaci velmi nekompromisní soud: Kdo zradil jednou, zradí pokaždé.

Nebudu se stavět na stranu nesmiřitelných kritiků M. Chovance a nebudu mu připomínat ani toto morální „uklouznutí“, ani se mu nebudu posmívat kvůli absolvování plzeňských práv či za nepříliš dobře připravený a špatně přednesený nominační projev na sjezdu ČSSD. Ano, přílišná improvizace bývá často na škodu věci a spíše může dotyčnému uškodit. To se M. Chovancovi stalo. Dokonce věřím i tomu, že po selhání v tzv. Lánském puči stále ještě cítí potřebu se B. Sobotkovi omlouvat a vlísávat se do jeho přízně.

K tomu jen malou poznámku:  Vstup do vysoké politiky je zatěžkávací zkouškou pro každého, koho se to týká. Zdá se, že M. Chovancovi se to moc nepovedlo. Tím ovšem není řečeno, že by byl špatným ministrem vnitra. Jen se obávám, aby ho osazenstvo této instituce nezačalo vnímat jako beznadějného politického outsidera. Po sjezdu ČSSD to bude mít ještě těžší.

Nejen kvůli politické zodpovědnosti za selhání policejního zákroku v Uh. Brodě, ale zejména pro „dozvuky“ ze sjezdu ČSSD se domnívám, že Chovancova pozice na ministerstvu vnitra je neudržitelná. Zkrátka: že ji „neustojí“, protože mu podpora slabého premiéra koaliční vlády ani nového vedení ČSSD nebude stačit.

Ještě než došlo k událostem v Uh. Brodě a ke konání sjezdu ČSSD měl jsem Chovancovi za zlé, že přistupuje ke své úloze na někdejším „ministerstvu strachu“ dost naivně. Dnes jsem o tom přesvědčen dvojnásob. Neumím si totiž představit, jak by politik regionální úrovně, jakým Chovanec byl a je, mohl být přijat zkušenými, životem protřelými profesionály, bolševickými harcovníky starého režimu, kteří v „kachlíkárně“ na Letné vegetují desítky let, aniž by se jich „demokratické“ změny po r. 1989 jakkoliv zásadně dotkly.

Proto na vnitru až dodnes úspěšně přežívají komunistické manýry i pod vedením někdejších „svazáků“ a příslušníků pohotovostních sborů SNB, které ještě v roce 1989 rozháněly „nepovolené“ demonstrace odpůrců komunistického režimu. Všichni přece dobře víme, že ke skutečně důsledné očistě policie a justice od lidí zatížených komunistickou minulostí za celých 25 let od listopadu 1989 nikdy nedošlo.

ministerstvo-vnitra-v-praze-na-letne2.jpgO rezidua totalitního myšlení a chování našich „strážců zákona“ zakopáváme stále na každém kroku, a to i při vyšetřování masakru v Uh. Brodě.  Ještě docela nedávno prý měli v jedné kanceláři na vnitru obraz F. E. Dzeržinského, zakladatele nechvalně známé Čeky, předchůdkyně NKVD a KGB, k němuž se naši předlistopadoví esenbáci a estébáci povinně „modlili“. Tento obraz přečkal nejen éru komunismu, ale nevadil ani údajným polistopadovým ochráncům „demokracie“ a „právního státu“. Nechci ani domyslet, co by se dělo, kdyby se ruský autokrat V. Putin rozhodl poslat k nám na „návštěvu“ své tanky. Kolik z těchto „demokratů“ by naše „osvoboditele“ vítalo polibky a kyticemi květů?

V kontextu toho, co jsem v předchozích řádcích uvedl, se domnívám, že M. Chovanec by udělal nejlépe, kdyby sám rezignoval na funkci ministra vnitra. Možná se bude někomu zdát, že je to příliš přísné a že zase tak moc se neprovinil. Jenže: v politice to funguje trochu jinak než v běžném životě. Tam politici platí často krutou daň ne za chyby vlastní, nýbrž za omyly a selhání těch druhých.

Chápu proto, že se Chovanec snaží svou situaci „ustát“, podobně jako se kdysi premiér P. Nečas svou neudržitelnou pozici dlouho pokoušel doslova „vysedět“, až nakonec sám málem skončil v „klepetech“. Tady platí prostá pravda: Masová vražda není totéž jako milostný románek premiéra se šéfkou jeho kabinetu. Jde tu kvalitativně o něco mnohem, mnohem závažnějšího.

Může za to „jen“ J. Tkadleček?

Teprve před několika dny se na veřejnost dostala informace o tom, že během dvouhodinového čekání na příjezd zásahové jednotky z Brna se celkem pětkrát změnila osoba toho, kdo řídil policejní zákrok proti vrahovi z restaurace „Družba“ v Uh. Brodě. Nakonec prý byl vydán rozkaz, aby venku připravení policisté nezasahovali a jen čekali.

Byl touto osobou, která takto rozhodla a fakticky odsoudila zraněné oběti masového vraha k pomalému umírání, krajský policejní ředitel ve Zlíně J. Tkadleček, nebo dokonce samotný policejní prezident T. Tuhý? To se možná nikdy nedozvíme, protože policie se bude snažit dál „mlžit“ a celou věc ututlat. Také od šetření ze strany GIBS si mnoho slibovat nemůžeme. V tomto směru mám jasno. Ani na okamžik jsem nezapochyboval o tom, že současní mocní udělají všechno pro to, aby verdikt tohoto orgánu vyzněl v jejich prospěch.

m.-chovanec-a-t.-tuhy-na-miste-policejniho-zakroku.jpegCílem tohoto „vyšetřování“ je učinit z veřejnosti bezmocné diváky „divadýlka na spravedlnost“, kde se skutečný člověk jaksi ztrácí. Je třeba říci, že občané jsou nejen přesvědčeni o jasném selhání policie, ale navíc jim vadí i to, že bezprostředně po zpackaném policejním zákroku se na místo tragédie nechali dopravit vrtulníkem z Prahy jak policejní prezident T. Tuhý, tak i ministr vnitra M. Chovanec. Staré známé manýry komunistických papalášů se nám tu objevily v novém, „demokratickém“ kabátě. Na cestu těchto činitelů vrtulníkem bylo peněz dost, ale na vrtulník (případně dva) pro zásahovou jednotku ze sto kilometrů vzdáleného Brna nikoli. Poněkud zvláštní logika, že ano?

A tak není úplně jasné, zda nitky od neúspěšně provedeného zákroku v Uh. Brodě nevedou až do Prahy. Tak jako tak však velký díl odpovědnosti leží na krajském policejním řediteli plk. JUDr. J. Tkadlečkovi, třebaže ve Zlíně působí teprve krátkou osobu. Do někdejšího centra Baťova obuvnického impéria tento policejní důstojník přišel z Bruntálu, menšího okresního města na severu Moravy.policejni-reditel-j.-tkadlecek.jpeg

Pro ty, kteří si to nepamatují nebo se narodili až po změně režimu, pouze připomenu, že Šumpersko a Bruntálsko bývaly před rokem 1989 „bašty“ komunismu. V Šumperku a v Zábřehu na Moravě stály ještě v 80. letech 20. století sochy „generalissima míru“ J. V. Stalina. Věřte – nevěřte, na vlastní oči jsem je viděl. A aby byla tato informace úplná, nesmím opomenout, že z Bruntálska pochází známý důstojník StB L. Zifčák alias M. Šmíd, údajná oběť policejní brutality ze 17. 11. 1989 na Národní třídě v Praze.

A tak při znalosti těchto faktů se mi nemůže nikdo divit, že nový policejní ředitel ve mně vzbuzuje přinejmenším smíšené pocity. Když jsem ho totiž v den brodského masakru (24. 2. 205) viděl v televizi při jedné z prvních tiskových konferencí, dýchlo na mě cosi z dobře známých komunistických časů. Proto by mě zajímalo, co dělal J. Tkadleček před rokem 1989 a kde získal svůj právnický titul. Nebylo to náhodou na tehdejší Vysoké škole SNB v Praze? Pokud ano, pak nechápu, co pohledává v naší „demokratické“ policii.

Cihlovou budovu ředitelství Policie ČR ve Zlíně, lidově nazývanou „fízlárna“, kde J. Tkadleček šéfuje, dobře znám. Možná i po letech bych tam našel někdejší „estébárnu“, v níž mě dlouhé hodiny vyslýchali jako „nepřátelskou osobu“ soudruzi vyšetřovatelé StB kvůli tzv. protistátní činnosti. Jsou to, pravda, již desítky let, ale zapomenout se na to nedá…

policie-cr-ve-zline.jpg

Mediální obraz: katastrofa

Dříve než přistoupím ke zhodnocení policejního zákroku v Uh. Brodě, rád bych obrátil pozornost ke dvěma důležitým oblastem: mediální prezentaci brodské tragédie a postojům politiků k ní.

Naše politika v posledních 15 letech výrazně zhrubla a sdělovací prostředky se den ode dne stále více bulvarizují. Postihlo to již před mnoha lety kdysi solidní a objektivně píšící Lidové noviny. Dnes je tento deník hlásnou troubou vlastníka Agrofertu a mediálního magnáta A. Babiše.

Situace v televizním vysílání je ještě horší. Rozdíl mezi komerčními stanicemi a „veřejnoprávní“ ČT není téměř žádný. Souvisí to jak s osobou ředitele P. Dvořáka, tak i s působením různých lobby, které prosazují zájmy pouze některých politických skupin. ČT se proto nechová ani jako veřejnoprávní, ani jako státní televize. Proto by měla být reorganizována a financována pouze na komerčním základě. Tento současný stav však nic nemění na faktu, že co není v televizi, jako by nebylo…

Výše uvedené skutečnosti je třeba znát, abychom pochopili, proč se o událostech v Uh. Brodě v médiích hovoří a píše tak, jak se o tom může každý z nás přesvědčit na vlastní oči a uši. Je proto jen přirozené, že bulvární část médií (včetně televize NOVA) si udělala z brodské tragédie dobrý „byznys“.

Naši nepříliš vzdělaní novináři a spolu s nimi i řada televizních moderátorů, právem kritizovaní i prezidentem M. Zemanem, sice na jedné straně přispěli k pohotovému informování veřejnosti (za to jim patří dík, protože oficiální místa by raději udržela celou věc pod pokličkou), avšak někteří z nich tak činili způsobem zcela nevhodným a vůči pozůstalým po obětech střelby necitlivým. Psali totiž, že vrah své oběti „popravil“.

Když píšu o nevzdělaných novinářích, o „lovcích senzací“, není to náhodou, protože si nejsem jist tím, zda tito „žurnalisté“ vůbec tuší, co je obsahem slova „poprava“. Jedná se totiž o zbavení života viníka, nikoli bezbranné a nevinné oběti.

Tolik jen na okraj tzv. mediálního obrazu brodské tragédie, na níž se někteří lidé, jak se u nás stalo zvykem, chtěli zviditelnit a přiživit. Ve společnosti, v níž se začíná parazitismus nebezpečně rozmáhat, to ovšem není nic překvapivého.

p.-kuncar-a-j.-hrdy-u-pietniho-mista-pred-restauraci.jpegNejviditelnějšími představiteli Uh. Brodu, kteří se objevili v tisku i v televizi, byli starosta města P. Kunčar (KDU-ČSL) a místostarosta J. Hrdý (ODS). Už ze spojení těchto dvou osob se názorně ukazuje, že na komunální úrovni musí politici nejen spolu mluvit, a nikoli si jen něco vzkazovat přes média, ale i společně řešit problémy občanů – bez ohledu na to, zda patří k vládní koalici, nebo momentální opozici.

Občany totiž nezajímá stranická příslušnost toho či onoho, nýbrž to, zda pro ně jejich zvolení zástupci něco doopravdy dělají, či nikoliv. Řeči v médiích, pokud nejsou následovány činy, jsou k ničemu.

Politici a brodský masakr

Tragédie v Uh. Brodě odhalila ještě jednu skutečnost, na kterou lidé právem naříkají, a to propastný rozdíl mezi politiky „nahoře“ a těmi místními – „dole“. Rozdíly mezi světem centrální a komunální politiky se v tomto případě vyjevily v plné nahotě. Hned v první den brodské tragédie nařkl ministr vnitra M. Chovanec na sociální síti Twitter starostu města Uh. Brodu P. Kunčara z toho, že je „upovídaný“ a že tím mohl střelci z restaurace „Družba“ prozradit muže (= P. Gabriela, jehož manželka pracuje za zdejší radnici), který se ukrýval na WC.

starosta-uh.-brodu-p.-kuncar.jpgJenže i tady platí ono známé: kdyby – chyby. V té době totiž byly všechny oběti střelby s největší pravděpodobností mrtvé. Kdyby vrah chtěl v krvavé lázni pokračovat, nic mu v tom nebránilo. Mohl nejen zabít P. Gabriela, ale i spoustu policistů, kteří stáli a čekali před budovou restaurace. Všechno to záviselo pouze na jeho rozhodnutí a na množství munice, kterou měl k dispozici. S osobou starosty to opravdu, ale opravdu nesouviselo…

Chovancova slova, přežvýkávaná ještě několikrát v televizi (snad proto, aby byl ministr vnitra představen jako ten, bez něhož v této zemi nespadne ani špendlík), byla především projevem obrovské arogance „vrcholného“ politika vůči těm „dole“. Tak to také veřejnost pochopila. To, co si lidé od té doby o Chovancovi (a nejen o něm) myslí, je stěží publikovatelné.

V komunální politice to funguje trochu jinak. Starosta P. Kunčar má totiž – na rozdíl od M. Chovance – tu nevýhodu, že musí s lidmi, postiženými touto tragédií, žít v jednom městě, potkávat je, mluvit s nimi a skládat jim „účty“ ze svého veřejného působení. To Chovanec nemusí, nebo si to aspoň myslí. Tam „nahoře“ jsou politici zvyklí na to, že jim všechno projde a že se na všechno brzy zapomene.

Na rozdíl od našich bohorovných politiků si to já nemyslím. Jsem naopak přesvědčen o tom, že i Chovancovi bude ve velmi krátké době vystaven politický „účet“. Právě brodská tragédie jasně ukázala, jak jsme na tom s naší politickou reprezentací. Stručně a jasně: je to ještě děsivější než samotná tragédie, jež se v Uh. Brodě odehrála.

Prezident Zeman na jedničku (bez hvězdičky)…

Pietní místo, které vytvořili občané Uh. Brodu poblíž restaurace „Družba“, kde 24. 2. 2015 k tragické události došlo, navštívil jako jeden z prvních vrcholných představitelů našeho státu – prezident republiky M. Zeman. Pronesl zde několik slov, položil kytičku květů a zapálil svíčku na památku obětí masové vraždy.

zeman-v-uh.-brode.jpegJeho návštěva se uskutečnila v pátek 27. 2. 2015 v podvečer a prezident Zeman ji spojil s další událostí, kterou měl dlouhodobě naplánovanou. Jednalo se o sňatek hradního kancléře V. Mynáře s televizní moderátorkou A. Noskovou. Svatební obřad se konal v sobotu 1. 3. 2015 v Osvětimanech, odkud Mynář pochází.

Zemanova návštěva Uh. Brodu přišla sice včas, avšak nikoli ve všem vyhověla přísným pravidlům podle J. Gutha-Jarkovského. Nikdo z prezidentova doprovodu totiž neupozornil hlavu státu na to, že vhodnějším oblečením než džínsy by byl společenský oblek. Ten ostatně Zeman měl na sobě následující den – při svatebním obřadu v kostele v Osvětimanech.

Třebaže občané Uh. Brodu ve svém zármutku nevěnovali takovým „detailům“ pozornost, je zřejmé, že toto společenské faux pas nemuselo uniknout pozornosti prezidentových kritiků, kterým je dobré cokoli, aby mohli na M. Zemana útočit. Naštěstí k tomu tentokrát nedošlo.

Přesto si neodpustím poznámku, že na to měl Zemana v prvé řadě upozornit jeho „ceremoniář“ (= šéf protokolu) J. Forejt nebo mediálně známý „hledač“ Peroutkova článku o Hitlerovi, prezidentův tiskový mluvčí J. Ovčáček, o němž kolují na internetu nejrůznější zesměšňující texty. Nevím, zda by se Zeman neměl poohlédnout po kvalitnějším personálu. Oba tito pánové totiž nesplňují kvalifikační předpoklady pro výkon jimi zastávaných funkcí.

navsteva-b.-sobotky-v-uh.-brode.jpg

… ale premiér opět s křížkem po funuse

Teprve v závěsu za prezidentem přijeli do Uh. Brodu další vysocí činitelé tohoto státu, oba sociální demokraté: premiér B. Sobotka (2. 3. 2015) a předseda Poslanecké sněmovny PČR J. Hamáček (3. 3. 2015), další nevýrazná postava v naší nejvyšší politice.

predseda-ps-pcr-jan-hamacek.jpgKdybychom u nás měli standardní demokratické poměry – jakože nemáme –, nepokračoval by premiér B. Sobotka ve své plánované návštěvě Jižní Koreje, ale vrátil by se neprodleně domů, aby řešil nastalou situaci po tomto hrůzném činu. Ne tak náš „teflonový“ předseda vlády, kterému mohou být zřejmě občané tohoto státu ukradení.

Už za toto neuctivé, pohrdavé gesto vůči obětem tragédie by měl Sobotka vyvodit politickou odpovědnost a na svůj post rezignovat. Co však můžeme čekat od člověka, který se kromě vysedávání v parlamentu nic nenaučil, nemá žádné profesní zkušenosti ani potřebné lidské kvality? Kromě jediného: touhy po moci.

Ještě na jednu politickou figuru (nebo spíše figurku?) nesmím zapomenout. Je to hejtman Zlínského kraje, sociální demokrat S. Mišák, jehož jméno bylo zmiňováno v souvislosti s nečinností státu i regionálních orgánů v případě výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku. Podle toho, že o tomto politikovi není od té doby slyšet, dá se soudit, že je asi v hluboké „ilegalitě“ a tváří se, že se ho to netýká. I tak lze vykonávat politický mandát.

Až se uskuteční za půldruhého roku krajské volby, zdejší voliči by si na jeho dnešní postoje měli vzpomenout. Už teď by hejtman Mišák udělal nejlépe, kdyby svou funkci opustil a vyplacenou odměnu za její „vykonávání“ dal k dispozici rodinám zastřelených občanů z Uh. Brodu. Tímto gestem by nejlépe prospěl tomuto kraji.

Potřebujeme policii novou a lepší!

Bývaly doby, kdy se o policistech (lidově: policajtech) vypravovaly nejrůznější vtipy. Například ten, jehož vypravěč se ptá: „Víš, proč policajti chodí ve dvou (rozuměj: ve dvojici)? Protože jeden umí číst a druhý psát.“ A ti největší kritikové tehdejší policie s oblibou ještě říkávali: „Co policajt, to blb.“ K tomu ještě patřila průpovídka: „Kde blb, tam nebezpečno.“ Člověk se tomu zasmál a život byl hned veselejší. To bylo ještě za komunistického režimu.

Myslím si, že tak zlé to nikdy nebylo a není ani dnes. To jen naštvaní lidé si občas potřebovali a potřebují ulevit, protože problémů v jejich životech neubývá, nýbrž přibývá: je jich stále více a více.

Nikdy jsem nebyl stoupencem jakýchkoli zjednodušujících soudů – ani v případě policistů. Vždyť i mezi nimi mohou být – a jistě jsou – sympatičtí lidé. O tom se v těchto dnech můžeme pravidelně v neděli večer přesvědčovat při sledování velmi zdařilého seriálu televize NOVA „Policie Modrava“. Je to o celý řád lepší, než co v posledních letech produkovala za peníze koncesionářů Česká televize.

Zpackaný policejní zákrok v Uh. Brodě vrací vývoj naší policie o celých 25 let zpátky. Nijak nepřeháním. Zdá se, že se teď bude opět začínat od nuly – jako v roce 1989. Tehdy se zhroutila „věčná“ moc komunistů, kteří se až do samého konce opírali o ozbrojené složky, včetně Sboru národní bezpečnosti (SNB), tehdejší komunistické policie. Dlouhá léta pak trvalo, než si údajně nová a od své krvavé minulosti „odstřižená“ policie krok za krokem vylepšovala svůj obraz v očích veřejnosti: z nástroje represe vůči nespokojenému obyvatelstvu v demokratickou instituci, která má sloužit občanům.

Obraz policie, jak ho vnímají obyčejní obyvatelé tohoto státu, je po událostech v Uh. Brodě tak špatný, že horší už ani nemůže být. Policie není schopna ochránit ani sebe, natož pak občany a jejich majetek. Zákrok ze dne 24. 2. 2015 ukázal, že policie je v rozkladu, není akceschopná, dostatečně vycvičená ani připravená na nové formy boje se zločinem (terorismus). K tomu je navíc špatně řízená a chybí jí i potřebná koordinace jednotlivých složek.

policie_logo.jpg.pngNikdo se proto nemůže divit tomu, že znechucení veřejnosti je maximální. Troufám si říci, že něco takového za celý život nepamatuji. Je tedy zřejmé, že v nejvyšších patrech policie, ale i státní moci se bude muset odehrát něco, pro co jen obtížně hledám ten správný výraz. Měl by to být pořádný „fičák“, který vymete všechny pavučiny ze zatuchlých kanceláří ministrů, jejich úředníků i všelijakých nepostradatelných poradců pro „zbytečné záležitosti“.

Neumím si představit, že by i tentokrát chtěl někdo uchlácholit rozjitřenou veřejnost oním starým známým a v našich končinách tak obvyklým: „Škatule, škatule, hejbejte se!“ Myslím si, že tentokrát by to nefungovalo. Změny, k nimž dozrál čas, musí být radikální a měly by směřovat k samotné podstatě problému.

Policii v současném stavu je třeba rozpustit. Ozbrojený sbor se musí začít budovat od základu znovu – na „zelené louce“, a to tak, aby nově utvořená Policie ČR byla skutečně demokratická, akceschopná, nezbyrokratizovaná a doopravdy (nikoli jen proklamativně) sloužící občanům. Do řad Policie ČR musí přijít noví lidé, nezatížení minulostí, kteří budou připraveni naplnit slova známého sloganu, jímž se dnešní policie pouze chlubí: „Pomáhat a chránit“. Bez nových lidí je tento úkol nesplnitelným snem.

Jaké řešení se nabízí? Po dobu nezbytně nutnou pro reorganizaci státní policie by mohli její úkoly převzít příslušníci obecní policie, případně dobrovolnická sdružení zřízená obcemi. Samy obce by si vytvořily hlídky ze spolehlivých občanů (nikoli extremistů levicových či pravicových), které by dohlížely na bezpečnost obyvatelstva i na ochranu jejich majetku. Je to řešení nejen realistické, ale i splnitelné. A samozřejmě: pouze dočasné.

„Vyšetřování skončilo, zapomeňte…“?

vykricnik.gif-1-.pngBezprecedentní selhání policejního zákroku v Uh. Brodě je natolik vážnou záležitostí, že se jím bude muset zabývat jak vláda ČR, tak i parlament a rovněž orgány činné v trestním řízení. Viníci musí být potrestáni nejen odchodem z řad Policie ČR, ale i soudní cestou. Nelze totiž připustit, aby v zemi, která si říká „demokratická“, zůstal tento hrůzný čin bez řádného vyšetření, odhalení viníků a spravedlivého potrestání všech, kdo si to zaslouží. Jak kdysi s oblibou říkával tehdejší premiér a dnešní prezident republiky M. Zeman: „Padni, komu  padni!“

Ti, kdož selhali („nahoře“ i „dole“), jistě ve skrytu duše spoléhají na to, že mrtví budou pohřbeni, po nějakém čase se na všechno zapomene a život půjde dál. Praxe zametání nepohodlných kauz „pod koberec“ musí jednou provždy skončit. Životy osmi zastřelených občanů z Uh. Brodu nás k tomu zavazují!

21. 3. 2015

PhDr. Rostislav Janošík

Ilustrační fotografie:

Obr. č. 1: Ministr vnitra Milan Chovanec.

Obr. č. 2: Ministerstvo vnitra v Praze na Letné („kachlíkárna“).

Obr. č. 3: M. Chovanec a T. Tuhý na místě tragédie v Uh. Brodě.

Obr. č. 4: Zlínský policejní ředitel plk. JUDr. J. Tkadleček.

Obr. č. 5: Budova ředitelství Policie ČR ve Zlíně.

Obr. č. 6: Starosta Uh. Brodu P. Kunčar a místostarosta J. Hrdý.

Obr. č. 7: Starosta Uh. Brodu P. Kunčar.

Obr. č. 8: Prezident M. Zeman v Uh. Brodě.

Obr. č. 9: Návštěva B. Sobotky v Uh. Brodě.

Obr. č. 10: Předseda PS PČR J. Hamáček.

Obr. č. 11: Logo Policie ČR.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář