Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lze porazit A. Babiše? ANO! (2. část) – PhDr. Rostislav Janošík

2. 3. 2017

(Pokračování)

Fenomén Babiš

Slovo „fenomén“ nemám rád. Od té doby, kdy ho pro titul své knihy „Fenomén Kohout“ zvolil novinář, publicista a historik-autodidakt P. Kosatík, jinak též autor scénáře známého televizního seriálu České století, který hrubě zkresluje naše dějiny 20. století.

Svou knihou se Kosatík pokusil poněkud zlidštit a zkrášlit hodně pošramocenou pověst tohoto „polepšeného“ stalinisty. Básník a dramatik P. Kohout (mimo jiné přítel V. Havla) totiž nejen zaneřádil svými ideologicky poplatnými rýmovačkami, opěvujícími komunistické zločince J. V. Stalina a K. Gottwalda, jakož i budovatelskými kantátami typu „Zítra se bude tančit všude“, naši literaturu a kulturu, nýbrž se zapletl i se všemocnou StB. I tady platí: není fenomén jako „fenomén“.

Řekli a napsali to přede mnou již mnozí političtí komentátoři a politologové, stejně jako slovenští novináři z Denníku N. „Velkouzenář“ A. Babiš je vskutku zcela novým, dosud nepoznaným fenoménem české polistopadové politiky. Úspěšně využívá toho, že kolem něho jsou tak slabí a neschopní političtí partneři (soupeři), jako je premiér B. Sobotka. babis-a-sobotka-lowres.jpg

Pro Babiše tento fakt představuje doslova „dar z nebes“. Být na Sobotkově místě někdo jiný, skutečný chlap, nikoli jeho atrapa, Babiš by se „poroučel“ nejen z vlády a české politiky, nýbrž i z českých zemí. Než aby skončil ve vězení, letěl by nejbližším leteckým spojem raději kamkoliv na této planetě.

Ale protože je Sobotka „bačkora“, i když v dobře padnoucím obleku, s novou frizúrou a pečlivě vyleštěnou pleší, užívá si Babiš plnými doušky bezmocnosti koaličních partnerů, kteří se za tři roky tohoto podivného konkubinátu stali ve skutečnosti jeho rukojmími. Nemohou dělat nic, jen bezmocně skřípat zuby. Sobotka si svou depresi tu a tam „léčí“ zoufalými výkřiky na Twitteru. Je to občas zábavné, ale to je asi tak všechno.

Svou situaci si dotyční pánové z ČSSD i KDU-ČSL zavinili sami. Tak hodně toužili po moci, až ztratili pud „politické“ sebezáchovy a stali se bezmocnými. Kdyby se toho dožil bývalý prezident V. Havel, jistě by jim neopomněl připomenout svou slavnou esej „Moc bezmocných“. To, co Havel napsal ještě v dobách hluboké komunistické totality, by se jim teď náramně hodilo.

babis-vseci-tuna-kradnu.jpg

„Politický podnikatel“ Babiš…

Kdo by neznal průpovídku, kterou A. Babiš s oblibou do omrzení opakuje:  Není prý politikem, ale podnikatelem, který se řízením osudu ocitl ve vysoké politice. Má pravdu. Není.

K tomu, aby se někdo politikem stal, nestačí „koupit si“ nějakou funkci nebo si „zařídit“, aby mu ji dali. Politikem se člověk nerodí, ale stává se jím celým dosavadním životem, získanými zkušenostmi, svým angažováním se ve veřejném prostoru. Ne každému je dáno, aby toho dosáhl.

Z tohoto hlediska je A. Babiš jen politickým outsiderem. Politikem není a nikdy nebude. Nemá pro to předpoklady a ani se nesnaží pro to něco udělat. Nejen v byznysu, ale ani v politice nelétají pečení holubi sami do úst. Musí se pro to něco udělat.

Proto A. Babiš zůstává jen obyčejným, byť bohatým, „podnikatelem“ v oblasti politiky. Ten, kdo využívá svého angažmá v politice k naplňování vlastních  podnikatelských záměrů. A dodejme, že se mu to daří. Zatím. Mezi takovým člověkem a skutečným politikem je ovšem setsakramentský rozdíl.

Být politikem je totiž specifická profese: velmi náročná, zodpovědná, ale zároveň vysoce riziková. Čas od času se některým politikům přihodí „nešťastná náhoda“ nebo se stanou obětí vraždy či atentátu. Příkladů bychom našli i v našich dějinách dost a dost.

S tím vším musí politik počítat a každý den své kariéry žít. Do slova a do písmene tady platí, že neví hodiny ani dne. Má-li rodinu, případně nezletilé děti, je jeho pozice ještě obtížnější. Žijeme ve světě, kde nebezpečí číhá na každém kroku. Stačí připomenout osud jiného ministra financí z doby předmnichovské ČSR: A. Rašína. Nebyl jedinou obětí politického atentátu. Být na místě A. Babiše, začal bych se bát.

Ale buďme upřímní a objektivní! Babiš není zosobněním veleúspěšného podnikatele, kterému se podaří všechno, na co sáhne. Není ovšem ani zloduchem a megazločincem v rámci našeho „mafiánského kapitalismu“, jak by to pojmenoval exprezident V. Havel.

Tento kapitalismus, jakožto jedinou variantu našeho polistopadového ekonomického vývoje, pomáhali přece budovat úplně jiní lidé. Kdo z nás si po více než dvaceti letech vzpomene na jiné jméno než tehdejšího premiéra a předsedy ODS – V. Klause? Jména těch ostatních, např. z ODA, jsou již zapomenuta a jejich případné trestné činy promlčeny.

Babiš je něco mezi „mužem se svatozáří“ a „bezskrupulózním kapitalistou“, který nám tu v praxi předvádí, jak vypadá Marxův „dřevní kapitalismus“ 19. století, ten z časů Ch. Dickense a V. Huga, v podmínkách začátku 21. století. Že je to absurdní? Ano, je! Je to věru obrázek neradostný, leč pravdivý…

babis-tiez-som-byval-agentom.jpg

… a jeho média

Je třeba zdůraznit, že volebnímu úspěchu A. Babiše z roku 2013 předcházelo jeho ovládnutí (= zakoupení, slovy slovenských novinářů z Denníku N.: „dobytí“) dvou nejprestižnějších českých deníků – MF Dnes a Lidové noviny (LN). Tento fakt je nutno považovat doslova za zneuctění kdysi vážené profese novinářů.

Stačí jen vzpomenout tří slavných jmen z posledních dvou století české žurnalistiky: Jana Nerudy, Karla Čapka či Ferdinanda Peroutky. A samozřejmě také jmen těch, kteří na sklonku období tzv. normalizace obnovili slávu (tehdy ještě ilegálních) Lidových novin: Jiřího Rumla, Jaroslava Veise, Rudolfa Zemana a dalších. Při vzpomínce na jejich statečný čin z roku 1988 si neumím představit, že by situaci dnešních Lidových novin neviděli jinak než jako „svatokrádež“ od těch, kteří nejsou hodni toho, aby se nazývali novináři.

Žurnalisté ze slovenského Denníku N., který nás varuje před „predátorem“ Babišem, vyhodnotili situaci v redakci MF Dnes a LN jako „zničení dvou pilířů českého tisku“. K tomu dodávám: respektovaných deníků, jež se věnovaly rovněž investigativní žurnalistice a publikování vzpomínek našich pamětníků na oba totalitní režimy – nacistický i komunistický.

Až Babiš a jeho kamarila skončí na smetišti dějin, bude nutno oba deníky obnovit a jejich redakce důkladně „deratizovat“. Přesto se obávám, že jejich pozvednutí na původní úroveň bude úkol na mnoho let, který se nemusí zcela podařit.

Poškození jména obou deníků je již dnes, téměř po čtyřech letech od jejich ovládnutí A. Babišem, nevratné. Možná bude lépe zastavit jejich vydávání v dnešní podobě a založit listy zcela nové, nebo zůstat jen u jejich internetové podoby – s kompletně vyměněným personálem.

ano--aby-se-za-vas-deti-nestydely.jpg

Ve šlépějích Sabiny, Krychtálka a Rysa-Rozsévače

Když už je řeč o Babišem zprivatizovaných médiích (nejde jen o dva zmíněné deníky, nýbrž i o jednu rozhlasovou stanici a soukromou televizi), je dobré si vzpomenout na to, co tomu předcházelo a co pak následovalo. Ti nejlepší novináři buď v předstihu, nebo krátce poté, kdy tato média získal Babiš, odešli.

A protože ryba vždy smrdí od hlavy, nemůžeme pominout ani dva aktéry nejdůležitější, kteří pro Babiše dělají onu „špinavou práci“ – šéfredaktora MF Dnes Jaroslava Plesla, známého „turistu“ po redakcích českých deníků a časopisů, a šéfredaktora LN s „typicky“ českým jménem: István Léko. Že to není Čech, je snad zřejmé úplně každému.

Inu, koho si tam Babiš nastrčil do čela novinářských poskoků, je výhradně jeho věc. Posluhování slovenskému miliardáři se těmto a dalším zaměstnancům mediální divize Agrofertu může zpočátku jevit jako docela dobrý „byznys“. Zatím. Protože i tady platí ono známé: všeho do času.

Ti „novináři“, kteří dnes pracují v MF Dnes a v LN, se stali pouhými lokaji ve službách nikoli českých občanů, nýbrž jedince pocházejícího odjinud, o jehož politických vazbách a případném napojení na zpravodajské služby cizích mocností se můžeme jen dohadovat. Kdyby byla válka, dopadli by po jejím skončení stejně jako mnozí jiní kolaboranti: někdo z nich by byl lynčován pouličními davy, jiní by byli postaveni před mimořádný soud a čekala by je šibenice. Kolaboranti byli u nás vždy považováni za tu nejhorší spodinu společnosti. svatovaclavska-orlice.jpg

Novináři z obou kdysi věhlasných českých deníků zatím slouží až do roztrhání těla slovenskému oligarchovi, kterému již dnes musí být jasné, že tady nic zadarmo nedostane. A když ano, pak za to později draze zaplatí. Totéž můžeme říci o lokajích, kteří se dali do jeho služeb. Jsou dnes v pozici čekatelů na ocenění, kterému se za časů Protektorátu Čechy a Morava říkalo „Svatováclavská orlice“.

Pro toto obdobné Babišovo vyznamenání zatím nikdo nevymyslel vhodné pojmenování. Doufejme, že mediální „pravá ruka“, bývalý talentovaný novinář M. Komárek, Babišovi poradí, jak na to. S posluhováním různým režimům má totiž bohaté zkušenosti.

A ještě malý exkurs do nedávné minulosti. Pokud by novináři z MF Dnes nebo z LN, zejména ti mladí, kteří toho moc neumí, neznali jména uvedená v mezititulku, tady jsou některé upřesňující údaje: Karel Sabina (1813-1877) byl český spisovatel a novinář, který se v době Bachova absolutismu stal konfidentem rakouské tajné policie. Po prozrazení jeho spolupráce byl českými spisovateli v čele s J. Nerudou vyobcován z české kultury. Zemřel v naprosté bídě a zapomnění, opovrhován celou českou společností.

Co se týká představitelů kolaborantského aktivistického tisku z období německé okupace: Jan Rys-Rozsévač (1901-1946), vlastním jménem Josef Rozsévač, byl za svou kolaboraci s nacisty popraven v Praze na Pankráci dne 27. 6. 1946. Druhý jmenovaný, novinář Vladimír Krychtálek (1903-1947), šéfredaktor deníků „Venkov“ a „Večer“, byl souzen v r. 1947 spolu s J. Křemenem (1908-1978), K. Wurmem (1908-1978) a nepřítomným E. Vajtauerem, sibenice-opratka.jpgjemuž se před koncem války podařilo uprchnout z Protektorátu neznámo kam.

Také V. Krychtálek kdysi začínal svou novinářskou dráhu v „Lidových novinách“ – těch Čapkových. Po válce byl souzen na základě retribučních dekretů prezidenta E. Beneše. Aby si „vylepšil“ svou pozici, vystupoval jako svědek v procesu proti R. Beranovi. Život mu to nezachránilo. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven dne 22. 4. 1947 v Praze na Pankráci. Velmi mu přitížila zvláště propagandisticky laděná kniha s názvem „Bolševici, Beneš a my“ (1941). Jak známo, E. Beneš neodpouštěl…

Tato fakta připomínám proto, aby si dnešní slouhové A. Babiše uvědomili, že desetitisícové platy v kdysi prestižních denících, které od svého chlebodárce dostávají, jsou vlastně totéž jako Jidášových „třicet stříbrných“. Po provinění vždycky přichází trest – dříve nebo později.

Ještě vnuci dnešních Babišových novinářů z MF Dnes a LN se budou stydět za své dědečky. Za ty, kteří se tak hanebně propůjčili ke kolaboraci s někým takovým, jako je A. Babiš. Stát se to v zemi s jinou kulturou a náboženskou tradicí, odmítli by lidé takového jedince pohřbít. Jeho tělo by pohodili někde za městem jako mršinu – na pospas dravcům.

Ano, provinění zmíněných novinářů je veliké a jejich hanba bude věčná. Ale protože jsou to v podstatě ubožáci, zdá se, že dosah svých skutků si neuvědomují. Ani kdyby si teď nasypali popel na hlavu a dušovali se, že o ničem nevěděli, nikdo jim neuvěří. Jsou činy, které se napravit nedají.

andrej-babis.jpg

Jak je důležité poučení z dějin…?

Český národ, kterým se slovenský imigrant A. Babiš tak rád ohání a jehož jménem často mluví, aniž ho k tomu kdokoli zmocnil, má tisíciletou historii. Ta slovenská je pouze stoletá, a to ještě díky existenci společného státu s Čechy (1918-1992). Bez nich by Slováci nebyli vůbec nic – pouze pomaďarštění „bačovia a drotári“. Rozumní Slováci to vždy chápali a uznávali. Ti ostatní se nad tímto konstatováním budou možná ošívat nebo pohoršovat. Tím to ale končí. Nedá se s tím nic dělat: jen tu pravdu přijmout.

Nejsem si jist tím, že A. Babiš vůbec něco o české historii ví. Jsem naopak přesvědčen o tom, že nikoli. Proto vychází jen z obecného poznatku všech Slováků, že v Čechách je dobře a může být ještě líp (abych parafrázoval slogan hnutí ANO 2011). To ovšem neznamená, že Češi strpí, aby jim vládl Slovák. Proč by to dělali? Jeden Husák snad stačil…

K tomu jednu důležitou poznámku: Kdyby zůstala zachována československá federace, na jejímž rozbití se Slováci podíleli svým nepominutelným dílem, bylo by možné o tom uvažovat. Po vzniku dvou samostatných států, České republiky a Slovenské republiky, je to nonsens.

Dost na tom, že nám tu soudruh Husák po svém návratu na Slovensko zanechal statisíce Slováků, kteří tady za jeho „bačování“ (a někteří dodnes) měli a mají dobré bydlo (dnes bychom řekli: koryto). Stát se to ve Velké Británii po Brexitu, už by se vraceli postrkem do své původní vlasti.

Něco tak absurdního, jako je Babiš ve funkci českého premiéra, si lze jen stěží představit.

Ne všichni lidé jsou takoví „masochisté“ (nebo spíš troubové) jako B. Sobotka. Každý pořádný chlap by na jeho místě chytil Babiše za flígr a vyhodil ho z vlády. Babiš si zřejmě situaci vyhodnotil po svém, leč chybně. Máme-li v čele státu zbabělého premiéra, neznamená to automaticky, že všichni Češi jsou zbabělci.

V oné tisícileté historii českého národa bude „Babišova éra“ (bude-li vůbec nějaká) jen nepatrnou, zanedbatelnou epizodou v toku času. Tak jako se dosud nikomu nepodařilo ovládnout celý svět, nepodaří se ani A. Babišovi „dobýt“ Čechy – nanejvýš tak Průhonice a okolí. Slovenský oligarcha by si toho měl být vědom a raději zařadit „zpátečku“ a vrátit se tam, odkud přišel.

Dějiny znají mnohé příklady toho, že Čechy se nepodařilo pokořit nikomu – jen dočasně ohnout hřbety jejích obyvatel. Dokonce ani v nejtěžších dobách pobělohorského „temna“, německé okupace za 2. světové války či komunistické diktatury po roce 1948.

Stěží se to může podařit „kobliháři“ a „pouťovému řečníkovi“ A. Babišovi, který stále ještě nepochopil, že tady šanci nemá.  Čechy si za své koblihy nekoupí, ani kdyby k nim přidal dobře vykrmenou husokachnu z Vodňan a štangli uheráku z Kosteleckých uzenin.

babis-sam-budu-vladnout.jpg

Když už jsme u těch historických paralel, je užitečné si připomenout některá fakta z pohnuté české minulosti. Jak známo, SS-Obergruppenführer (= generálplukovník) a generál policie R. Heydrich nastoupil do úřadu zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě dne 27. 9. 1941, heydrich.jpgv předvečer svátku zemského patrona sv. Václava – na potupu Čechů.

Své úřadování zahájil Heydrich již 28. 9. 1941 vyhlášením výjimečného stavu na území velkých měst (Praha, Brno, Mor. Ostrava, Kladno, Hradec Králové). Od tohoto dne posílaly stanné soudy na popraviště stovky Čechů. Mezi prvními odsouzenými na smrt byli generálové J. Bílý, H. Vojta, předseda protektorátní vlády gen. A. Eliáš či pražský primátor D. Klapka. Dne 29. 9. 1941 vstoupilo v platnost nařízení o uzavření židovských modliteben a synagog. Dne 24. 11. 1941 přišli první vězni židovského původu do Terezína, z něhož se stalo židovské ghetto. Od ledna 1942 pak začaly deportace Židů z Terezína do vyhlazovacích táborů (80 000 jich zde zahynulo).

Proč to všechno uvádím? Kvůli oživení paměti. Proto, abychom si uvědomili, že nejen v pohádkách vítězí dobro nad zlem, nýbrž i v obyčejném lidském životě bývá zlo po zásluze potrestáno.

R. Heydrich začal svou kariéru v Protektorátu Čechy a Morava popravami tisíců českých vlastenců – jako na běžícím pásu. Za půl roku nato skončil „pražský řezník“, jak se mu začalo říkat, na pitevním stole a posléze v márnici. Jeho plány na přislíbené místo říšského protektora ve Francii (pro nacistické pohlaváry, kteří na sebe navzájem žárlili, to bylo „místo snů“) vzaly za své.

pohreb-r.-heydricha.jpg

Atentát na R. Heydricha ze dne 27. 5. 1942, který byl spíše „popravou“ nenáviděného představitele okupační mocnosti, byl pro Němce zdrcující skutečností. Traumatem, s nímž se až do konce války nedokázali vyrovnat. Od té doby o Češích říkali, že jsou to „smějící se bestie“. Nacisté, přesněji řadoví okupanti, se Čechů ve skutečnosti báli a až do května 1945 raději chodili ve skupinách a po zuby ozbrojeni.

Zkušenost z poslední světové války je i po desítkách let pro Němce natolik stresující, že se dodnes třesou hrůzou před Rusy. To, co předvádějí dnešní němečtí politici ve vztahu k Rusku, je pro zasmání. Je třeba to vědět a chovat se podle toho. Válku prohráli Němci, nikoli my!

strasburk-evropsky-parlament.jpg

Babiš má už schody namydlené…

Každý Čech ví, co to znamená. A taky to, když se o někom řekne, že „má z ostudy kabát“. I to se Babiše týká. Být na jeho místě, spíše než přípravám na volby, začal bych hledat, „kde nechal tesař díru“ a pomalu, bez velkého rozruchu, bych českou politiku opustil.

Ani pak se tento slovenský miliardář neztratí. „Nahospodařil“ (nebo nakradl?) si tolik peněz, že z nich bude on i jeho rodina žít v přepychu až do konce života. Proč se tedy pachtit za postem českého premiéra? Navíc v situaci, která je (a bude) pro něho den ode dne obtížnější…

I kdyby Babiš volby přece jen „zázrakem“ vyhrál, nebude mu to nic platné. Zdá se totiž, že se na něho vrchnost EU v Bruselu rozzlobila. Potvrzovaly by to „kyselé“ obličeje eurokomisařky V. Jourové a europoslance za hnutí ANO P. Teličky na IV. celostátním sněmu hnutí ANO 2011.

babis-telicka.jpg

Zastavme se ještě u P. Teličky, předlistopadového komunisty, který svou diplomatickou odbornost získal studiem v bývalém SSSR a jenž spolu s V. Špidlou před více než deseti lety vyjednal v Bruselu naše tak nevýhodné podmínky pro přijetí do EU. Po ty, kteří B. Sobotkovi vytýkají jeho angažmá ve prospěch Z. Bakaly, připomeňme, že P. Telička (dnes europoslanec za hnutí ANO), byl v r. 2014 členem správní rady NWR, jež vlastnila OKD, a za tuto práci dostal odměnu ve výši 3,7 milionů Kč. Jak říkali staří latiníci: „Pecunia non olet.“ (Peníze nesmrdí.)

Začínající nepřízeň Bruselu ve vztahu k A. Babišovi signalizuje také fakt, že na sněm hnutí ANO 2011 nepřijel ani dopředu ohlášený host z EU – někdejší belgický premiér a současný šéf frakce ALDE – G. Verhofstadt.

A kdože Babišovi ty schody „namydlil“? Počátek Babišova politického „sešupu“ můžeme datovat k 8. 2. 2017. V pořadu „Události, komentáře“ se totiž bruselský zpravodaj ČT B. Vostal pokusil v rozhovoru s jistou švédskou eurokomisařkou, jejíž jméno si už nepamatuji, upozornit na zjevný rozpor v politice hnutí ANO 2011 a vylíčil šéfa tohoto hnutí, A. Babiše, jako politika protibruselského.

Vostal upozornil na rozpor mezi tím, jak někteří europoslanci hovoří v Čechách a jak naopak v Bruselu. Babiš sice doma hlasitě vystupuje jako odpůrce migrace a kvót, avšak v Bruselu o tom prý nikdo nic neví. Proč asi?

Že by hnutí ANO 2011 dělalo onu známou politiku, která spočívá v tom, že něco jiného se říká před českými voliči a pravý opak v cizině – v Bruselu? Dobře to známe. Nebylo by to ani poprvé, ani naposledy.

Je proto logické, že Vostalovy informace vyvolaly u zmíněné eurokomisařky upřímný podiv. Asi to nečekala. Jisté je pouze jedno: nezůstane to bez odezvy a následků. Babišovi to zatím může být jedno, protože za něho to odskáčou jeho europoslanci. Příště už tyto farizeje nikdo nezvolí.

Jak se zdá, následky už se dostavily – poměrně rychle. V podobě nepřítomnosti zástupce EU na sněmu hnutí ANO 2011. Další odvetné akce budou nepochybně následovat…

akce-nespokojenych-obcanu.jpg

Volby a čeští voliči

Také já patřím k lidem, kteří s obavami sledují náš vnitropolitický vývoj. Máme se sice údajně nejlépe za celá dlouhá desetiletí, avšak i to je relativní. Asi jak kdo, že ano? Počet lidí na hranici chudoby roste a výdělky zaměstnanců, blížící se minimální mzdě, to věru nejsou fakta, která by svědčila o nějakém blahobytu.

Musíme-li něco takového konstatovat v době ekonomického růstu a za vlády sociální demokracie, pakl tady není něco v pořádku. Proto se nelze divit, že občané ČSSD nevěří a nebudou ji volit. Navzdory tomu, že pár měsíců před podzimními parlamentními volbami Sobotkovi „socani“ slibují lidem hory doly. Od zdrcující volební porážky nemůže tuto stranu nic zachránit. Dokonce ani zázrak, na který ateistická část voličů ČSSD stejně nevěří.

Za stávajícího rozložení politických sil B. Sobotka volby vyhrát nemůže, ledaže by již nyní věděl, že budou zfalšovány ve prospěch ČSSD a že on to může „zařídit“. Jinak ne!

Je na nás, občanech a voličích, abychom to nedovolili a abychom průběh a výsledky voleb bedlivě sledovali. V případě pochybností musíme trvat na přepočítání odevzdaných hlasů a na archivování všech volebních lístků. Jedině tak docílíme toho, že volby nebude moci nikdo zmanipulovat. Veřejná kontrola musí volby provázet od začátku až do konce. Zajistit to je naší občanskou povinností.

V podzimních volbách nepůjde jen o to, zda zvítězí A. Babiš a jeho rychlokvašené „hnutí“, ale o naši budoucnost, o naše další směřování. Tato budoucnost nemusí být tak zářná, jak se nám ji snaží někteří politici v rámci své předvolební kampaně vylíčit. Stačí se totiž podívat bez „růžových brýlí“ na to, co se děje za hranicemi našeho státu. Zatím je dobře, ale to se může brzy změnit. V dějinách neexistuje trvale neměnný stav. Změnu nelze nikdy vyloučit. A hlavně: musíme být na ni připraveni.

Za pár měsíců se opět staneme vítaným objektem předvolebního lákání „sirén“ ve službách jednotlivých politických stran. Babišovi je vytýkáno, že rozdává koblihy a kupuje si tím určitý okruh voličů, kteří by za normálních okolností k volbám ani nešli. To, že pak do volebních místností přijdou a hodí svůj hlas ve prospěch hnutí ANO 2011, se přisuzuje faktu, že Babišova kampaň cílí na nejnižší pudy lidí: na chamtivost (nenažranost), závist, vyčůranost, vypočítavost atd.

Zjednodušeně se soudí, že Babišův elektorát se skládá z jedinců, kterým stačí, že dostanou zadarmo koblihu nebo něco jiného. Jenže: zadarmo není na světě nic! Všechno něco stojí a někdo to musí vyrobit a zaplatit.

Vzpomeňme si na to, že svého času i sociální demokraté rozdávali před volbami (v rámci tzv. kontaktní kampaně) ženám květiny. A jakou radost z toho ty maminky a babičky měly! Tehdy to ještě fungovalo a přinášelo jim to voličské hlasy. Dnes už jim nepomohou ani vagony květin. Když se někdo tak hanebně zpronevěří předvolebním slibům, nikdo mu už neuvěří.

Jsou lidé, kteří říkají, že Babiše a jeho hnutí ANO 2011 mohou volit jen osoby sice svéprávné, avšak rozumu mdlého, na hranici slabomyslnosti. Někteří psychiatři dokonce tvrdí, že takoví jedinci tvoří až polovinu populace. Pokud je to pravda (a já chci věřit tomu, že nikoli), pak Bůh s námi a zlé pryč! Proto nám nezbývá než doufat, že tito „voliči“ budou tak líní, že do volebních místností nedorazí a dají si místo toho raději pivo nebo panáka tvrdého alkoholu.

Tím, kdo Babiše zastaví, nebude ČSSD (v čele se Sobotkou nebo někým jiným), ale samotní voliči.  Budou to oni, kdo tentokrát, jistě po zralé úvaze, a nikoli ukvapeně jako v roce 2013, rozdají karty, podle nichž se bude po volbách hrát. Abychom se dostali ze současného marasmu, budou muset voliči tentokrát vybírat obzvlášť zodpovědně.

volebni_preference_-_unor_2017.jpg

Volte neparlamentní strany!

Předvolebním průzkumům jsem nikdy nevěřil a nevěřím jim ani tentokrát. Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že po všech skandálech okolo A. Babiše může mít jeho hnutí ANO 2011 tak vysoké preference (v únoru 2017 dokonce 28,5 %). Kde by je vzalo? Podezření na dlouholeté manipulace s předvolebními průzkumy nemám jen já, ale jsou nás tisíce. Proto nelze vyloučit ani to, že letošní volby se někdo pokusí „vylepšit“ (= zfalšovat) ve prospěch některé ze stran, které se jich zúčastní.

Ostatně – manipulace tady mohla být již dříve, vlastně od samotných „prvních svobodných“ voleb v roce 1990. Jenže: nikdo to tehdy nezkoumal, protože to nebylo nikomu podezřelé. Dokud se budou volby u nás konat vždy ve dvou dnech, nikoli v jediném, jak je to běžné v demokratických státech světa, manipulaci s volebními výsledky nelze nikdy vyloučit ani jí zabránit. (Něco v tomto smyslu nedávno naznačil i předseda Strany pirátů – I. Bartoš.)

Je proto s podivem, že tento podezřelý stav nikomu z politiků nevadí. Spíše se zdá, že jim náramně vyhovuje. Proč asi? Přemýšlet o tom by měli hlavně voliči, když už je to politikům jedno, a zařídit se podle toho.

Volební výprask potřebuje nejen ČSSD, která se hanebně zpronevěřila svým voličům a z předloženého volebního programu splnila jen nepatrnou část. Lépe na tom s plněním předvolebních slibů není ani hnutí ANO 2011, které fakticky žádný program nemělo (kromě předvolebních sloganů) a jen se „vezlo“ v jednom vlaku spolu s vládní ČSSD.

Výprask si zaslouží i tzv. protestní hnutí, pro něž jejich lákavá předvolební hesla plnila jen funkci „výtahu k moci“ pro nejrůznější kariéristy, hochštaplery a politické „turisty“. Poté, kdy se jejich zástupci dostali do Sněmovny, jejich „protestní“ aktivita poklesla na nulu.

Zkrátka: jak tradiční strany, tak i tzv. protestní hnutí své voliče zklamaly, a proto musí přijít „trest“. Recept na nápravu našeho současného politického marasmu zní: Nevolte strany zastoupené v parlamentu, ale jen politické formace mimoparlamentní a osobnosti, které znáte a o nichž víte, že jsou to slušní a čestní lidé, nezatížení minulostí! Ale hlavně: Jděte k volbám a přestaňte pasivně přihlížet tomu, co se tady děje!

Tím bude dosaženo toho, že se politické prostředí „rozředí“. Zavedené strany, z nichž některé sedí v parlamentu od roku 1990, jakož i tzv. protestní hnutí, ztratí část svých voličů, zatímco jiné politické strany a hnutí, dosud neparlamentní, se do Poslanecké sněmovny konečně dostanou. Tato vynucená „transfúze krve“ prospěje všem, především naší demokracii.

Jedinou možností, jak zastavit A. Babiše, je to, že co největší počet lidí půjde k volbám a dá svůj hlas některé z dosud neparlamentních stran. Proto pojďme všichni k volbám! Jen tak se totiž ukáže, jak na tom naše parlamentní strany skutečnou jsou.

nemecky-ovcak.jpg

„Hlídací psi demokracie“ selhali?

Do již hotového textu tohoto článku jsem se rozhodl dodatečně vložit tuto kapitolu. Je to reakce na právě skončený IV. celostátní sněm hnutí ANO 2011. Tento sněm, konaný ve dnech 25.-26. 2. 2017 v Praze-Chodově, potvrdil některá fakta, jež řada našich politiků buď neviděla, nebo spíš nechtěla vidět. Vidina příští, povolební koalice byla pro některé naše politiky natolik silná, že zapomněli objektivně vnímat realitu. Tvářili se, jako by hnutí Ano 2011 bylo standardní politickou stranou, jen s malými nedostatky. Přitom museli dobře vědět, že tomu tak není.

Naposledy se v tomto smyslu vyjádřil v první den konání sněmu (25. 2. 2017) v televizi „politolog“ D. Kroupa (dříve člen ODA) z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Kdyby se tento pán, původním vzděláním filozof, raději držel „svého kopyta“, udělal by lépe.

Hned druhý den vrcholného sněmování hnutí ANO 2011 všechny tyto „politology“, ale i většinu politiků, vyvedl z omylu. V rámci úpravy stanov získal staronový předseda hnutí A. Babiš další pravomoci, jež by mu leckterý diktátor či hlava státu s prezidentským systémem mohli tiše závidět.

To, co jsem viděl já a o čem píši již mnoho měsíců v tomto internetovém periodiku, naši věhlasní politici, z nichž mnozí se chovají jako „ředitelé zeměkoule“, neviděli nebo spíš nechtěli vidět. Je to tak pohodlnější, protože v politice platí jedna léty prověřená zásada: „Každý den dobrý, každá korunka se počítá.“

Teprve posílení Babišových pravomocí, které připomíná Hitlerův „zmocňovací zákon“ z roku 1934, otevřelo některým lidem oči. To, před čím nás varovali slovenští novináři z Denníku N. a o čem jsem psal v 1. části tohoto článku, (ZDE) se ukázalo být pravdou: Ano, Babiš je vlastně diktátor, maskující se usměvavou tváří dobráckého multimiliardáře, který nechce nic jiného, než „aby tady naše děti chtěly žít“. No, nevím. V takovém státě bych já žít nechtěl.

Hrobové ticho, jež vystřídalo reakci některých politiků na právě skončený sněm, potvrdilo, že cosi se nepodařilo. Zvlášť patrné to bylo u Babišových médií, která raději informovala o úplně jiných, zcela podružných událostech. Původní plán totiž nevyšel.

Pocit trapnosti z výsledků IV. sněmu hnutí ANO 2011 musel být věru obrovský. Naděje jistých stranických šíbrů, kteří v zákulisí nadbíhali Babišovi a tetelili se radostí z toho, že po volbách budou zase u „koryt“, jakož i spřátelených pisálků z prorežimních deníků, vzaly téměř přes noc za své.

iv.snem-ano-babis.jpg

Většina sdělovacích prostředků bezprostředně po skončení sněmu hnutí ANO 2011 buď cudně mlčela, nebo jejich reakce byly víc než rozpačité. Stačilo, že B. Sobotka a P. Gazdík v pořadu „Otázky VM“ v neděli 26. 2. 2017 prohlásili cosi o Severní Koreji, a proud oslavných tirád na „velikého Kormidelníka“ zaoceánského parníku jménem ANO 2011 rázem ustal.

Naši novináři, o jejichž politické poplatnosti by se dala napsat dokumentární monografie v rozsahu několika tisíc stran, opět potvrdili, co o jejich chování u nás každý dobře ví: „Kam vítr, tam plášť“ (nejen ten Fierlingerův). Kam se poděli naši investigativní novináři, kteří až do roztrhání těla pátrají po pravdě a chtějí dosáhnout nastolení spravedlnosti?

Pryč jsou ty časy, kdy někteří z předchůdců těch, kteří si dnes omylem říkají novináři, byli známými „hlídacími psy demokracie“! Zmizeli, nebo ty psy někdo otrávil? Kdoví? Ti dnešní, vždy prorežimní pisálkové, kteří už psát rukou ani nedovedou, ale jen ťukají cosi do klávesnice, aby si zasloužili svoukrassky-ovcak.jpg mzdu, jsou jen přítulní domácí mazlíčci, kterým jejich páníčkové určitě dají něco dobrého k snědku, když budou hodní a nebudou štěkat.

Kdyby tu hrůzu naší současné žurnalistiky (není to moc vznešený výraz?) viděli například K. Čapek nebo F. Peroutka, nikdy by neuvěřili tomu, kam až lze klesnout. J. Nerudu raději ani nevzpomínám, protože ten by tomu už vůbec nerozuměl. Kromě L. Zlámalové a některých autorů, kteří publikují v „Deníku Referendum“, nikdo z našich novinářů nepoukázal před sněmem hnutí ANO 2011 na to, že v něm není něco v pořádku. Mám na mysli toto hnutí, nikoli A. Babiše. V jeho případě není v pořádku NIC.

IV. celostátní sněm hnutí ANO 2011 verifikoval to, před čím jsem varoval v 1. části svého článku. Během tohoto vrcholného stranického jednání se hnutí ANO 2011, které je spíše centrálně řízenou politickou stranou než zdola budovaným hnutím, posunulo směrem k autoritářské straně.

Bezbřehý populismus A. Babiše otevírá cestu k fašizaci našeho státu. Jeho případné vítězství v podzimních volbách a jmenování předsedou vlády může tento proces spustit naplno. Následky by byly tragické.

Ještě je čas to zastavit! Jak? Tím, že budeme Babiše a jeho hnutí bojkotovat a nedáme jim svůj hlas ve volbách. Pokud se takto nezachováme a bude nám to jedno, nikdo nám už nepomůže.

hitler1.jpg

Nebojme se Babiše ani jeho voličů!

Aby bylo jasno: A. Babiš není jediným bohatým podnikatelem, miliardářem, novodobým zbohatlíkem, který žije v České republice. Byli tu před ním jiní a také oni provokovali a vysmívali se do očí jak orgánům státní moci, tak i obyčejným občanům. Stačí připomenout dvě jména: Viktor Kožený a Radovan Krejčíř.

V dějinách organizovaného zločinu jsou to pojmy. Jejich životní příběhy dodnes plní stránky bulvárního tisku. Na svém kontě mají nejen podvody a další majetkové delikty v řádu miliard korun, nýbrž (v případě R. Krejčíře) i vraždy a další těžké zločiny.

Oba tito muži dobré jméno naší vlasti v cizině, kam utekli (kvůli liknavosti a neschopnosti naší policie) před spravedlností, věru nedělají. To zřejmě našim představitelům údajně demokratické moci nevadí. Nebo že by na některé vrcholné politiky oba zločinci něco věděli, díky čemuž jsou fakticky beztrestní? To se asi dozvědí až naši potomci – možná za padesát let.

Potvrzením nefunkčnosti našeho justičního systému a neexistence právního státu, kterým se všichni zodpovědní činitelé léta zaklínají, je skutečnost, že dodnes se oba jmenované nepodařilo postavit před náš soud a po zásluze je potrestat. Zato obyčejné občany je tentýž systém schopen hnát k soudu kvůli pár korunám, které opomněl zaplatit.

Přímo do nebe volající obžalobou polistopadového režimu je nedávný případ sebevraždy J. Janoty z Napajedel na Zlínsku, kdy tento muž kvůli exekuci vyskočil z okna a zabil se. Právě těmito případy se naše společnost dostává na úroveň ČSR z doby, kdy u nás vrcholila Velká hospodářská krize (1929-33) s více než jedním milionem nezaměstnaných. My však v této situaci rozhodně nejsme!

To všechno je velká hanba našeho údajně demokratického režimu po roce 1989. Velká část této hanby padá i na hlavu tolik oslavovaného exprezidenta V. Havla, který brzy po listopadu 1989 vyklidil pole jiným výtečníkům, kteří nás dovedli až tam, kde dnes jsme. Každý čtenář jistě tuší, jaké nepublikovatelné slovo mám na mysli. Tak – přesně tam!

V porovnání s uvedenými dvěma zločinci, Koženým i Krejčířem, je A. Babiš zatím „čistý“, avšak pochybnosti kolem jeho majetku mohou časem vést k tomu, že se zařadí do „galerie“ podobných zločinců. To jen orgány činné v trestním řízení nemají zatím (zřejmě s ohledem na Babišovu vysokou exekutivní funkci a vazby na jiné osoby v zákulisí) odvahu něco s tím udělat a poslat Babiše na lavici obžalovaných. Ani v jeho případě není totiž jasné, jak ke svému bohatství přišel. Zřejmě jako slepý k houslím nebo jako hrdinové z pohádek Boženy Němcové.

Mnozí naši občané, kteří za Sobotkovy (Babišovy) vlády živoří na hranici holého přežití, slovenskému oligarchovi jeho bohatství závidí a někteří by ho jistě rádi viděli ve vězení. Jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že pouhou poctivou prací se u nás nikdo milionářem, natož miliardářem, stát nemůže. Souhlasím s nimi: opravdu nemůže.

Představa, že někdo takový, jako je A. Babiš, by se po podzimních volbách mohl stát českým premiérem, je jako ze světa fantazie. Zdravý rozum se tomu vzpírá a hlava to nebere. Kdyby se naplnil tento katastrofický scénář, zařadilo by to Českou republiku spolehlivě mezi „banánové republiky“, ovládané všemocnými bossy organizovaného zločinu, tak dobře známé z některých zemí Latinské Ameriky.

Takovou pověst si naše vlast přece jen nezaslouží. Proto je třeba konat a nedopustit, aby A. Babiš ve volbách uspěl a mohl si splnit svůj sen. Nemá nárok! Vždyť i A. Hitler chtěl kdysi jen „dobývat“ svět. Jak to všechno skončilo, dobře víme.

Dějiny jsou plné příběhů defektních, mocí posedlých individuí. Choutky zakuklených „diktátorů“, kteří se navenek chovají a tváří jako dobrosrdeční strýčkové, bývají podobné. Je proto na občanech a voličích, aby těmto jedincům nedali šanci. Ve spořádané, demokratické společnosti se něco takového nedělá. Zločinci patří do vězení a „predátoři“ do džungle, pralesa nebo ZOO, nikoli mezi normální, slušné občany!

diktatori-sveta.jpg

Proto jděte k volbám a dejte politikům jasně na srozuměnou, co si o nich myslíte, i to, že si o své budoucnosti chcete rozhodnout sami! Nenechte se oklamat ani hnutím ANO 2011, které je vlastnictvím slovenského miliardáře A. Babiše, ani koblihami, které vám budou znovu nabízet.

Totéž platí o „tradičních“ politických stranách, jež se budou chtít na volební hostině, kterou budete platit ze svých daní, rovněž přiživit. Své hlasy dejte jen takovým lidem, kteří jdou do politiky nikoli proto, aby si nahrabali, nýbrž proto, že chtějí sloužit občanům a řešit jejich problémy.

Řekněte NE „předpřipraveným“ kandidátkám stranických sekretariátů! Volte jen ty osobnosti, které znáte osobně a o nichž víte, že jsou to slušní a poctiví lidé. Kandidáti stranických sekretariátů byli vybráni jen proto, že jsou loajální a poslušní vůči své „vrchnosti“. V případě jejich zvolení by tito patolízalové stranických šéfů jen prodlužovali politickou agonii, do níž se naše společnost dostala v důsledku vlády „pseudoelit“.

Také u nás potřebujeme „trumpovskou“ revoluci. Pořádný průvan, který vymete pavučiny ze zatuchlých koutů sekretariátů politických stran, jež si zvykly na to, že musí být u koryt a korýtek za každou cenu jenom proto, že si jejich personál zvykl na pohodlný život bez práce – za peníze daňových poplatníků.

Vymeťme už konečně ten náš Augiášův chlév a vyvětrejme onen Havlův desítky let „nevětraný pelech“, v němž se některým našim délesloužícím politikům tak zalíbilo!  Volte jen neparlamentní strany, aby došlo k politickým změnám! Jinak bude naše „zabetonovaná“ demokracie pokračovat dál a „blbé nálady“ se nikdy nezbavíme.

ano.aby-se-za-nas-kmotri-nestydeli.jpg

Babiše se netřeba bát. Pánem Čech se nikdy nestane! Oslněn sluncem svého domnělého úspěchu a toužebně vyhlíženého volebního vítězství přehlédl, že se blíží osudová bouře, která ho v příštích okamžicích smete. Až bude po volbách a až opadne vlna emocí s tím spojených, Babiš pochopí, že v Čechách jen ztrácel čas a peníze. Daň za politickou naivitu bývá vysoká. Rozhodně vyšší než za dluhopisy Agrofertu, které slovenský oligarcha tak výhodně nakoupil. Zkrátka: za chyby se platí, někdy i životem.

Leč nepředbíhejme! Volby budou až na podzim. Dočkejme proto času ‒ jako husa klasu. Vždyť dobře vykrmená husa (i ta z Vodňan) vždycky skončí na pekáči. Samozřejmě za předpokladu, že ji neskolí ptačí chřipka, která teď u nás řádí.

11. 2. 2017

PhDr. Rostislav Janošík

(Pokračování)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář