Svobodné noviny na internetu

V záplavě „převratných“ událostí těchto dnů jsme se z úst předsedy Poslanecké sněmovny (PS) PČR R. Vondráčka dozvěděli (Interview ČT24, 20. 3. 2019), že se brzy uskuteční návštěva obou představitelů dolní komory parlamentu ČR (R. Vondráček) a SR (A. Danko) u papeže Františka ve Vatikánu.

R. Vondráček (podle jména Moravák „jako poleno“ – odněkud z Čech) se domnívá, že letošní dvě jubilea (1150 let od úmrtí sv. Cyrila-Konstantina a 30 let od svatořečení Anežky České) jsou dostatečným důvodem, proč by měl papež František jásat nad tím, že dva problematičtí politici z jisté postkomunistické země střední Evropy touží po přijetí u hlavy římskokatolické církve. Kdyby papež doopravdy věděl něco víc o tom, co se v ČR a SR odehrává v posledních dvou letech, jistě by přijetí těchto dvou osob odmítl. Zdá se, že mu někdo „filtruje“ informace. (Oba, Vondráček i Danko, rádi navštěvují putinovské Rusko. Vondráček se tam dokonce setkává s osobami na sankčním seznamu EU a NATO.)

Zdá se, že tito lidé nevědí nic ani o církvi, ani o morálce. Kdyby věděli, nikdy by je nenapadlo do Vatikánu jezdit a dělat ze sebe křesťany. Je to podobné jako s prezidentským kandidátem na Slovensku – M. Šefčovičem. Tento předlistopadový soudruh, který si teď hraje na velkého katolíka, nedokázal novinářům odříkat ani Desatero. Nedávno něco obdobného předvedl na velehradských slavnostech 4. 7. 2018 A. Babiš. Také tento bolševický ateista si z celého Desatera zapamatoval asi jen dvě nebo tři přikázání. Na bývalého komunistu docela slušný výkon, není-liž pravda? Babiš si na rozdíl od Šefčoviče nehraje na katolíka.

Proč by měl papež František přijímat tyto dva česko-slovenské představitele z generace „Husákových dětí“, jejichž morální profil je tak žalostný? Vondráček ještě před několika dny čelil obrovskému skandálu ohledně toho, že na podzim 2017 tancoval (ve stylu ruského mužika) na předsednickém stole PS, kde teď sám sedí – coby předseda dolní komory parlamentu. To jsou paradoxy, pane Vaňku! A to se nezmiňuji o celkové problematičnosti populistického, protofašistického uskupení, které si říká „ANO 2011“. Je přece všeobecně známo, že R. Vondráček je Babišův „podržtaška“, „právník na baterky“ a osoba, které bych například já nikdy nepodal ruku. S podobnými „nulami“ se totiž zásadně nestýkám.

Co se týká předsedy slovenského parlamentu (= Národní rada SR), A. Danka (SNS), ten patří vůbec k nejproblematičtějším slovenským politikům, o jehož odvolání z funkce se již několikrát hlasovalo – zatím bez úspěchu. Ostudná je zejména Dankova „plagiátorská“ aféra, týkající se jeho rigorózní práce. Také on je „právník na baterky“ a druhá největší ostuda (hned po Ficovi) současné slovenské vnitropolitické scény.

Dovedl bych si představit v čele slovenské delegace někoho lepšího, např. J. Čarnogurského či F. Mikloška. Ti se v minulosti opakovaně setkali s papežem Janem Pavlem II. Oba by byli důstojnými zástupci Slováků u „latinskoamerického“ papeže, který toho o Evropě a její historii mnoho neví. Na rozdíl od Jana Pavla II. a Benedikta XVI., kteří pocházeli ze zemí střední Evropy, je totiž papež František spíše „světoběžníkem“ než autentickým pokračovatelem tradice evropských papežů.

Snad právě proto se audience A. Danka a R. Vondráčka může uskutečnit. Oba bývalí papežové by ani jednoho z nich nepřijali, a to poté, kdy by si o nich obstarali potřebné informace. Současný velvyslanec u papežského stolce, V. Kolaja, který je ve svém úřadu teprve rok, raději mlčí. Asi ví, proč to dělá.

Ohlášenou audienci u papeže lze hodnotit jen jako další z mnoha pokusů problematických politiků z okruhu A. Babiše a R. Fica, jak si vylepšit svůj pošramocený obraz v cizině. Vondráček, který patří k nejzbytečnějším českým politikům, jimž nelze věřit ani nos mezi očima, využívá ke svému zviditelnění „efektu“ česko-slovenských resentimentů, onoho falešného a nefunkčního vzpomínání na společný stát, který si Češi ani Slováci nebyli schopni udržet. Loňské vzpomínání na 100. výročí ČSR bylo jen pokrytectví a pozdní výčitky svědomí některých lidí. Ne politiků, kteří rozpad společného státu zavinili, nýbrž obyčejných občanů.

Co se týká A. Danka, který je na Slovensku vnímán jako jeden z nejhloupějších současných politiků, ten bude zase jen plnit funkci slovenského „ocásku“, kterému bude dopřáno té papežské „slávy“ se zúčastnit. Význam to nebude mít naprosto žádný. Oba pánové si pouze udělají „výlet“ za peníze daňových poplatníků.

À propos: umíte si představit, že do Vatikánu jede R. Vondráček, místopředseda strany ANO 2011, která spolu s komunisty odhlasovala v PS dodatečné zdanění tzv. církevních restitucí? O čem tam chce s papežem mluvit, když čeští poslanci, poté, kdy bylo po desítkách let dojednáno „narovnání“ státu s církvemi, hlasují pro nové okradení náboženských společností u nás? Vždyť je to ještě horší podoba komunistického „znárodnění“ než po r. 1948! Myšlenka odluky státu od církve pak zcela ztrácí smysl. Toť vše.

Návštěva obou parlamentních představitelů u papeže Františka je „načasována“ velice podivně. 1150. výročí úmrtí apoštola sv. Cyrila (Konstantina) totiž připadá na 14. únor (869), kdežto 30. výročí kanonizace sv. Anežky České si budeme připomínat dne 12. listopadu (1989). Obě tato jubilea jsou pro dějiny českého státu zásadní. Přesto by bylo žádoucí, aby byly do Vatikánu vyslány skutečné osobnosti, nikoli postkomunistické atrapy mužů a politiků.

Bohužel – již dlouhou dobu nežijeme v zemi, kde v čele státu stojí autentické osobnosti. Většina politiků jsou jen úředníci, straničtí šíbři a slouhové nejrůznějších partikulárních zájmů politických a ekonomických. Doba T. G. Masaryka, A. Rašína, K. Kramáře či M. R. Štefánika je nenávratně pryč. A nové osobnosti se ještě nenarodily.

Máme před sebou několik dekád nezajímavých vládců ve funkcích prezidenta republiky a premiéra, kteří tuto zemi neposunou ani o milimetr kupředu. Spíš to vypadá na velký návrat do časů husákovské normalizace – v režii příslušníků generace „Husákových dětí“, která momentálně okupuje všechny důležité mocenské posty v tomto státě.

Chceme-li politiky slušné a poctivé, budeme muset tyto „politikáře“ vyhnat a Augiášův chlév vykydat. Chápu, že kvůli smradu, který je s tím spojený, se do toho nikomu nechce. Až tento politický „odpad“ vyvezeme na skládku, teprve pak dostanou šanci skutečné osobnosti. Bude to ještě nějakou dobu trvat.

A co říci na adresu R. Vondráčka, který občas před kamerami vypadá, jako by neuměl do pěti napočítat? Po tom extempore, které předvedl na předsednické lavici jednacího sálu PS, bych tomuto politikovi doporučil, aby okamžitě v politice skončil a vrátil se ke své advokátní praxi. Ale dost možná je to tak, že šel do politiky (jako mnozí jiní před ním), proto, že by se vlastní prací neuživil. Takových jedinců je totiž v PS tolik, že by je mohl vidlemi přehazovat. Čím dříve Vondráček v politice skončí, tím lépe. Všichni si oddechnou.

20. 3. 2019

‒ RJ ‒

P. S.:

Doporučuji „Moravákovi“ R. Vondráčkovi, aby přibral do své „papežské“ delegace také lidoveckého „pánbíčkáře“ O. Benešíka ze Strání, který má s oslavováním nejrůznějších výročí bohaté zkušenosti. Papež František z něho bude mít jistě radost a možná mu udělí i rozhřešení ještě předtím, než nastoupí do vězení.

‒ RJ ‒

P. P. S.: Vondráčkova a Dankova audience u papeže Františka ve Vatikánu se mezitím uskutečnila. Stalo se tak v pátek 22. 3. 2019. Kdo viděl televizní šot z této návštěvy, ten si jistě udělá barvitý obrázek sám. Tuto trapnost nemá smysl ani komentovat. Přesto si neodpustím konstatování: "Ruský mužik" i "Plagiátor" se nepochybně zapíší do dějin - jako odstrašující příklad toho, jak se politik demokratického státu nesmí chovat a co nemá dělat. K papeži by měli být vpuštěni pouze slušní lidé. K nim tito dva "politikáři" rozhodně nepatří.

22. 3. 2019

‒ RJ ‒