Nacistická okupace 15. 3. 1939: NEZAPOMENEME!
Je středa 15. 3. 1939. Před pár hodinami, během dramatického jednání prezidenta E. Háchy a nacistickými špičkami v Berlíně, došlo k tomu, že zhroucený, nemocný starý muž podlehl německému nátlaku a „souhlasil“ s tím, že zbytek území Čech a Moravy bude vzat „pod ochranu“ hitlerovské Třetí říše. Prý v zájmu zachování míru v Evropě. Míru dočasného, jak dobře víme, protože již 1. 9. 1939, a to útokem na Polsko, začala do té doby nejstrašnější globální válka.
Na hranicích připravená vojska Wehrmachtu se bezprostředně na to vydala na cestu a obsazování našeho území mohlo začít. Šlo to jako po másle: Němcům v jejich postupu nikdo nebránil a okupace během několika hodin skončila. Váleční stratégové A. Hitlera mohli být spokojeni: domácí obyvatelstvo jim v hladkém postupu nebránilo, zbabělé velení generálního štábu Druhé republiky spíše nahrávalo okupantům. Hanebná kapitola našich moderních dějin.
Dobové fotografie, vesměs černobílé (sem tam se objevila i barevná), dosvědčují, jak ta „idyla“ s vojenským obsazováním zbytku ČSR probíhala. Vedle vojenských vozidel se akce zúčastnili dokonce i obyčejní pěšáci na jízdních kolech. Defilé vojenských aut a oblíbených motocyklů se sajdkárami na pražském Václavském náměstí bylo okázalou demonstrací převahy příslušníků „nordické rasy“ nad domácím obyvatelstvem okupované země.
Nacisty nevítali ani lidé, ani počasí. Vojenská vozidla se jen s obtížemi plazila pražskými ulicemi – doprovázena sněhovými přeháňkami. Sníh sice dlouho nevydržel, protože byl mokrý, ale okupantům jejich triumfální cestu na Pražský hrad i do jiných částí hlavního města nijak neusnadňoval. Rovněž zveřejněná barevná fotografie z přivítání A. Hitlera na Hradě potvrzuje, že krátce předtím sněžilo: dlažba hradního nádvoří je ještě mokrá.
Vrchním velitelem okupačních vojsk a dočasným vojenským komandantem nad Prahou se dne 15. 3. 1939 stal generál pěchoty (infanterie) Johannes Albert Blaskowitz (1883-1948), pocházející z Východního Pruska. Nejen jeho „slovanské“ jméno, ale i text známé okupační vyhlášky „Rozkas pro Obyvatele!“ (Aufruf an die Bevölkerung!) prozrazuje, že do Prahy přijel z území, obývaného kdysi Slovany.
Byl to možná Blaskowitz osobně, kdo se velice neuměle pokusil o „překlad“ německého textu této vyhlášky do češtiny. 
I tato „zpotvořená“ čeština prozrazuje, že Němci měli naspěch, když se doslova přes noc rozhodli pro okupaci zbytku českého území. Kam zmizela pověstná německá preciznost a důkladnost?
Ačkoliv měli okupanti k dispozici velké množství sudetských Němců, kteří uměli velmi dobře česky, nedali si ani práci s tím, aby text, vylepovaný na všech plakátovacích plochách v Praze (i jinde), byl napsán správnou češtinou. Vedle perfektně vyvedené gotické „fraktury“, pro kterou byly tak typické dva „blesky“ namísto zdvojeného „S“, je český text této vyhlášky ubohý jak po stránce jazykové, tak i typografické. Tím vším dávali okupanti najevo českým „podlidem“, jaký je jejich skutečný vztah k obyvatelstvu této části „Nové Evropy“ (= té Hitlerovy): nešlo přece o lidi ani o jejich jazyk, nýbrž výhradně o „Lebensraum“ pro německé „Übermenschen“.
●●●
Známe to z často publikovaných černobílých fotografií z 15. 3. 1939: rozhořčení Pražané se zaťatými pěstmi jen bezmocně přihlížejí invazi okupantů. Odpor nikde – jen hněv v očích lidí. A přece: pár odvážlivců se našlo, kteří se nebáli proti okupantům vystoupit. Bylo to jako vždy v českých dějinách moderní doby: těch odvážných bylo vždycky jako šafránu.
Nejznámějším případem ozbrojeného střetnutí s okupanty byla zhruba hodinová přestřelka u Czajankových kasáren v Místku na Ostravsku. V tomto objektu byl ubytován 8. pěší pluk „Slezský“. Ke střetnutí došlo mezi 17.00-18.00 hod. dne 14. 3. 1939, tedy den před zahájením skutečné okupace celého území Čech a Moravy. „Předstihová“ ozbrojená akce Wehrmachtu na Ostravsku byla vyvolána obavami nacistů z toho, že situace využije Polsko, aby se zmocnilo průmyslové oblasti Ostravska.
Do obrany Czajankových kasáren v Místku se zapojilo celkem 50 vojáků, mezi nimž byli i nováčci. K dispozici měli dva lehké kulomety, 40 pušek, několik pistolí a bedničku ručních granátů. V době, kdy obráncům již docházely náboje, přišel z Prahy naléhavý telefonát, v němž jim nadřízení z generálního štábu nařizovali, aby boje zastavili a vzdali se Němcům. Třebaže okupanti ztratili v boji několik vojáků, po obsazení kasáren nikoho nezatkli ani nepotrestali kvůli tomuto incidentu. Asi to tak bylo dohodnuto. Němci zřejmě vůbec nepočítali s tím, že by se jim někdo postavil na odpor.
Obrana kasáren v Místku byla ojedinělým projevem odporu proti okupační moci. Zbabělci z armádních špiček Druhé republiky (po vzoru zbabělého prezidenta E. Beneše) zmařili nejen akci v Místku, nýbrž doslova v hodině dvanácté zabránili také plánovanému výbuchu v ruzyňských kasárnách dne 15. 3. 1939, který připravoval plk. J. Mašín. (O tom viz odkaz za tímto článkem.)
Kapitulantská politika E. Beneše i neschopné pomnichovské čs. generality připravily u nás vhodnou půdu pro bezproblémovou okupaci zbytku území Čech a Moravy. Ještě týž den, kdy dorazily jednotky Wehrmachtu do Prahy, navštívil obsazenou metropoli samotný německý Vůdce – A. Hitler. Již následujícího dne, 16. 3. 1939, vyhlásil na Pražském hradě „Protektorát Čechy a Morava“ (Protektorat Böhmen und Mähren). Nad hradem českých králů zavlála na dobu šesti let vlajka s hákovým křížem.
12. 3. 2019
‒ RJ ‒
Odkaz na článek o plk. J. Mašínovi:
