Svobodné noviny na internetu

Kam s ním? – František Růžička

20. 4. 2017

„Všemohoucí nebe! Chraniž dnes milostivě myšlenky mé i ostřejší vtipy moje, aby nevzbudily nelibost mocností této země, aniž ublížily na mravnosti a jiné čistotě mým milým spoluobčanům, nebo na zdraví číslu našemu vezdejšímu, jež je nedělní – Amen!“

Čtenářům starší generace nejspíše nebude nutné připomínat, o kom, o čem je tady vlastně řeč. U těch mladších nebo nejmladších si už tak nejsem jistý. Snad je to jen můj privátní dojem, že především oni (oni i ony) by měli být k onomu poznání vedeni, což spatřuji v tom, že konají a trpí kolem sebe nepořádek, nechci-li užít silnější příměr „bordel na ulici“.

Tak, tak!! Byl už někdy starosta, radní, poslanec či pan senátor ráno pěšmo na ulici? Já nechci nikoho z nich urazit. Zdá se mi, že jsou nóbl a mají k tomu své dostavníky, potažmo i panské řidiče. Ujištěn nikoliv náhodou, ale přímo zaznamenanými okolnosti jsem v pevném přesvědčení, že ani instituce státní správy či samosprávy nejsou vybaveny potřebným bystrozrakem, natož pracovním zadáním: co s tím a kam s tím? Rovněž se mi nejeví, že by přímo výstavní duchaplností oplývaly. Vztáhnu-li to na jednotlivé lidičky, coby človíčky, pak oplývali… Jistě, dneska nejde o starý džbán, sdrátovanou bandasku, nebo propálený pekáč od buchet či pečeného psa.

Když rozbřeskne se ráno, uzříme sice velkoobjemové nádoby, třeba i plastové, barevně naaranžované, bohužel bezpočtukrát přeplněné, přetékající všemožným sajrajtem. Papír rozfouká vítr, kartony se tam nevejdou, o flaštičky od rumu a jiného moku kol spěchající zakopávají.

Nechme ale literárního fantazírování a připusťme si úkol dne. Tedy současné doby. Krajské metropoli jihočeské scházejí místa pro nádoby na tříděný komunální odpad. Jsem na pochybách. Za socialismu se tomu říkalo TDO – tuhý domovní odpad. Nádoby dneška na sobě mají vizitky SDO – směsný domovní odpad. Objevil se už i biologický odpad. Konečně třídíme. Trochu. Do pěti let se ale musí recyklace zvýšit. A buďme upřímní – největší „bordel“ se nachází právě kolem kontejnerů. Můžeme jim vzletně říkat „černé skládky“. Už jste ale viděli policajta nebo strážníka, aby Vencovi zabránil, že se hrabe v kontejneru, nebo že by nechal uklidit vynesené dveře či záchodovou mísu z paneláku? Já ne. Kontejnery mám pod oknem už čtyřicet let. V dávno zašlé době socialistického rozkvětu úklid pohlídal občanský výbor. Dneska? Leda nějaký blbeček, kterému to nedá a musí odpad uklidit, protože mu zapáchá do oken ložnice!

A teď už ještě více vážně. Vždyť si na to stěžuje (v 5+2) i bývalá novinářka (B. P.) odpovědná za ideologii jihočeského KV KSČ. „Někdy těžko hledáme vhodná místa,“ uvádí pracovník magistrátu, pověřený starostlivostí o odpady. Jistě má pravdu v tom, že nepořádek dělají zase jen lidé. Takže – co s tím???

Likvidace komunálního odpadu formou skládkování má v celém Česku skončit do roku 2024. Východiskem by mělo být větší třídění. Hurá. Pětiletý plán počítá s tím, že všichni občané uzavřou závazky a třídění ještě zvýší. Neberme to ale ironicky a na lehkou váhu. Město musí za rok něco udělat s téměř 17 tisíci tun nevytříděného směsného odpadu. Což je 378 kilo na živou hlavu. Třeba někdo vymyslí způsob likvidace v budoucích (???) spalovnách. Možná že by to mohl být i dobrý vývozní artikl. Uvidíme, jak se k tomu postaví Agrofert.

Tak vám nevím, jak to ten Honza Neruda myslel. Určitě neměl ani páru o tom, že nám sem dobří přátelé z Němec či Rakous dovezou plné kamiony odpadů, které pak na mnohých skládkách budou nejen zapáchat, ale také hořet. Hasiči si zatrénují a vzniklé náklady taky zaplatí. A naše státní správa ani samospráva nevědí, co s tím. Ani se jim nedivím. Kdo by to řešil. To už je lepší hřát si zadek ve sněmovně nebo senátu a brát za to tučné náhrady, i když tam třeba vůbec nesedí. A proč se divíme, že nemáme dost místa? To totiž nemáme ani na zelené plochy a ušlechtilé parky coby oddechové zóny pro unavené důchodce. Protože je raději zapleskáme administrativními či obchodními objekty. Ty neobsazené a stále inzerované ponecháme pro Marťany. Ale o tom až někdy v jiné stati.

František Růžička (Hlas svědomí)