Svobodné noviny na internetu

Je půl roku od říjnových parlamentních voleb 2017. Jejich vítěz, podivné hnutí/strana ANO 2011 (přesněji: slovenský oligarcha A. Babiš), se neúspěšně pokouší, a to ve stylu „chytré horákyně“, skládat druhou vládu. Ani tentokrát nemá jistotu, že se to podaří.

Země se pomalu vzpamatovává ze šoku, že dosud úspěšný byznysmen, který se kasal tím, jak bude řídit stát jako Agrofert, žalostně selhává. Výsledkem jeho vládnutí bez důvěry parlamentu je zatím jen bezradnost, chaos a absence nejzákladnějšího povědomí o fungování demokratického státu a jeho dalšího směřování – včetně toho zahraničně politického.

Mocenské duo Babiš-Zeman, které si dlouhé měsíce hrálo na neomezené vládce nad volbami zmatenou společností, se postupně dostává do vleku událostí. Do oné tak dobře známé „normalizační“ nehybnosti. Ze zkušenosti s tím, jak v roce 1989 dopadli komunisté, kteří se rovněž snažili „zabetonovat“ systém své neomezené moci, podvědomě tušíme, že změna poměrů přijde brzy, že konec dnešních mocipánů se blíží.

Listopad 2018 již klepe na dveře. Zatím nikdo nemá odvahu ty dveře k lepší „budoucnosti“ (nikoli té Babišově a Zemanově) otevřít, ale již zítra to dozajista někdo udělá. A pak se přidají další a další občané, kteří touží po svobodě a nehodlají si ji nechat vzít…

●●●

Sliby a veletoče „nepolitika“ A. Babiše

Nejspolehlivějším způsobem, jak se dá poznat, co v člověku je, že ho pustíte k práci. Platí to i v politice. Již po několika týdnech se vyjeví, zda dotyčný člověk politice rozumí, či nikoli.

U Babiše to již víme. O politice neví nic, fungování demokratického státu ho nezajímá. Stát je mu dobrý akorát k tomu, aby si zařídil plynulý přísun dotací pro své firmy. Jako trestně stíhaný premiér bez důvěry parlamentu si to umí „zařídit“. Na každého má svou estébáckou složku. A zatím to funguje jako dobře namazaný stroj. I Zeman se ho bojí. Zřejmě i jeho má čím vydírat…

Veškeré Babišovo povolební úsilí se koncentruje na to, aby si zákulisními tahy zařídil, že „zmizí“ trestní stíhání jeho osoby i rodinných příslušníků a že se z něho stane, jako mávnutím kouzelného proutku, opět politik čistý jako lilie. Proto jako kouřovou clonu, která toto jeho úsilí má před veřejností zakrýt, používá „spanilé jízdy“ po českých a moravských regionech. Na nich, jak se u populisty jeho formátu stalo zvykem, slibuje „modré z nebe“ všude a všem v bláhové naději, že mu voliči v dalších volbách znovu dají svůj hlas.

Proč by měli, když již teď je zřejmé, že nic z toho nesplní, protože na to nebudou peníze? A když se náhodou nějaké „najdou“ (to je teď nové oblíbené Babišovo slovo), budou se muset pokrátit výdaje jinde. (Např. peníze na jízdné pro studenty a důchodce se vezmou z výdajů na další rozvoj českého školství.) Pokyn „Oslíčku, otřes se!“, který známe u pohádky „Obušku, z pytle ven!“, platí totiž opravdu jenom v těch pohádkách. Babišovým slibům už lidé přestávají věřit…

Neschopnost premiéra A. Babiše adekvátně reagovat na podněty z oblasti mezinárodní politiky se nejlépe projevila v otázce aktuálního vývoje v Sýrii, kde došlo k chemickému útoku Asadova režimu na civilní obyvatelstvo; reakcí na něj se stala „odvetná“ akce USA, Velké Británie a Francie.

Tři stanoviska během tří dnů, to je asi světový rekord. Babiš má šanci zapsat se do Guinnessovy knihy rekordů. Nekonzistentnost politických postojů, to je to hlavní, co  Babiše diskvalifikuje pro výkon funkce premiéra. Ten totiž musí být vždy v „obraze“, protože má mít k dispozici špičkový tým odborníků. Nikoli tlupu kývačů a podržtašků, kteří splní každé oligarchovo přání. Kompetentnost a odbornost musí být na prvním místě!

Zahraniční politika státu, kterou reprezentuje vláda, musí být jasná, jednoznačná a předvídatelná. Svého času právě na tuto skutečnost upozorňoval A. Babiše v přímém televizním přenosu z Poslanecké sněmovny tehdejší ministr zahraničí L. Zaorálek. Zdá se, že se Babiš v tomto směru nic nenaučil a nic nepochopil. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš!  Kdy už Babiš konečně pochopí, že na výkon funkce premiéra nemá? Čím později tento Slovák z české politiky odejde, tím to bude horší pro něho osobně i pro tento stát.

Zkrátka: Babišův politický amatérismus je zřejmý. Ti, kteří ho volili, začínají být nespokojeni a postupně se jim otevírají oči. Někteří již pochopili, že zase nalítli novému politickému podvodníkovi. Příště dají hlas někomu jinému, nebo k volbám vůbec nepůjdou. Babiš bude jen dalším politikem v pořadí, který je od Listopadu 1989 zklamal. Všichni jen slibují, ale nikdo své sliby neplní: to je politická realita posledních 28 let.

●●●

Prezident M. Zeman se pokouší dostat z politické izolace

Prezident M. Zeman se po opakované politické „facce“, kterou dostal v souvislosti s vyhoštěním ruských diplomatů a vydáním hackera Nikulina do USA, snaží „vrátit“ z Východu za Západ. V Evropě o něho nikdo nestojí a D. Trump stále nemá čas, aby ho pozval do Bílého domu. Proto Zeman hledá nejrůznější skulinky, jak proniknout na Západ a aspoň drápkem se tam uchytit.

Nová návštěva u anglické královny v dohledu není, ale je ohlášena návštěva francouzského prezidenta E. Macrona. (Jen aby se tento přerostlý chlapec, zatížený na starší ženy, nezakoukal do paní Ivanky! To by byl mazec! Zeman by zase musel použít tu svou obávanou „hůl na Sobotku“.) Proto musel Miloš, zvaný Mlha, avšak nepřejícníky označovaný nehezkými výrazy, jako např. „Ovar“ nebo „Putinova děvka“, vzít za vděk návštěvou amerického velvyslance S. Kinga, Trumpova kamaráda z byznysu. S tím si údajně docela rozuměl a o politice se prý vůbec nebavili. Možná probírali české korunovační klenoty nebo krásy Prahy.

V souvislosti se snahou tajných pracovníků, kteří se starají o Zemanovo PR, jsme se mohli v posledních dnech dozvědět, že Praha by se mohla stát místem setkání D. Trumpa a Kim Čong-una. (Tlumočníka jim má údajně dělat Zeman, který patří k uznávaným jazykovým polyglotům.)

Co se týká zahraničně-politických aktivit naší hlavy státu, žádná sláva to zatím není. Se šéfem Sněmovny reprezentantů Kongresu USA P. Ryanem se Zeman nesetkal, protože trucoval kvůli odkládané návštěvě v Bílém domě (velvyslanec H. Kmoníček není schopen ji zařídit), ale náhradou za to měla být první cesta na Slovensko v novém prezidentském funkčním období. Ale ani ta, jak se proslýchá, nedopadla nejlépe…

Zkrátka: nevypadalo to prý na návštěvu oficiální, ale spíše na turistický výlet do Vysokých Tater, což je rodný kraj slovenského prezidenta A. Kisky. Jízdu v kočáře, taženém koňmi z ušlechtilého chovu, opravdu za státní návštěvu vydávat nelze. Dokonce ani v sousedním státě, který se k Čechům tradičně chová velmi přátelsky a zdrženlivě. Ani improvizovanou, narychlo spíchnutou přehlídku vojenské stráže před horským hotelem. Taková návštěva by se totiž musela konat v hlavním městě ‒ Bratislavě.

Bohužel se tak nestalo z důvodů utajovaných, nicméně zřejmých. Hrozilo nebezpečí, že Zeman (po řadě výroků, které urážely Slováky) bude obyvateli slovenské metropole vypískán. Podobně – jako svého času V. Havel. Někdo z politiků (našich i slovenských) se té ostudy moc bál. Zemanův politický konec to nicméně nijak neovlivní. Již mnoho měsíců je politickou mrtvolou: pouze on sám to nechce vzít na vědomí a jeho hradní slouhové nemají odvahu mu to říci.

●●●

První z Babišových „mouřenínů“ odchází…

Babišova vláda se tváří v tvář rýsujícími se koaličnímu projektu ANO 2011 a ČSSD (s podporou KSČM) pomalu, ale jistě mění z poslušného „týmu“ samovládce Babiše v politický „hřbitov“. Zatím se ještě nepohřbívá, ale brzy to začne.

Nikdo ze stávajících ministrů a ministryň vlády v demisi neví, zda bude pokračovat dál i ve vládě nové. Jisté je jen to, že „nahnuté“ to mají ti, kteří se vyjadřovali negativně o spolupráci s Okamurovou SPD, a také ti, kteří byli příliš iniciativní tam, kde se nelíbilo panu prezidentovi a jeho „kámošovi“ z Kremlu – V. Putinovi. Babiš teď v tom „lítá“ jako nudle v bandasce a pro jistotu operativně mění své názory ze dne na den. Člověk nikdy neví, kdy a čím se zavděčí. V tomto případě se spíš nezavděčí…

Těch, kteří v posledních dnech upadli do nemilosti u své vrchnosti, je docela dost: „ministr nespravedlnosti“ R. Pelikán, „nestavitel dálnic“ D. Ťok, „pražský kavárník“ M. Stropnický i ministryně „čehokoliv“ K. Šlechtová. „Vroubky“ ovšem mají i další ministři: J. Milek, L. Metnar, T. Hüner či A. Vojtěch. Zatím první, kdo po vyhoštění ruských diplomatů a po vydání Nikulina do USA veřejně mluví o chystaném odchodu z vlády, je ministr R. Pelikán.

Bývaly doby, kdy tento Babišův ministr (nahradil profesorku z nechvalně známých plzeňských práv H. Válkovou) míval tak silný žaludek (říká se mu: „kachní“), kdy mu na jeho chlebodárci, A. Babišovi, nevadilo zhola nic. Byl schopen jej obhajovat se všemi skandály, jimiž je tento český premiér slovenského původu (to jsme tady za celých tisíc let existence českého státu neměli a brzy opět mít nebudeme!) obtěžkán. Na internetu dokonce koloval vtip o tom, že je nepochopitelné, jak může pelikán hájit čapí hnízdo. Zdá se, že může. No, nezasmějte se takové hlouposti!

Ano, neúspěšný Babišův ministr končí. Sám se prý pro to rozhodl poté, kdy vytušil (nebo mu to někdo avizoval), že by M. Zeman neschválil jeho jmenování do nové vlády. Tuší nejspíš správně: vždyť nevyhověl jeho opakovaným žádostem ve věci Nikulina! Popravdě: Pelikána žádná škoda nebude. Ať si jde, bude-li mít kam!

Pokud ho nebudou chtít zpátky v advokacii (divil bych se, kdyby ho slušní advokáti znovu mezi sebe vzali) nebo na právnické fakultě (tam svého času v 50. a 70. letech 20. století řádil jeho ortodoxně-komunistický tatík), nějaké místo by se našlo v některé ze ZOO: buď v Praze, nebo někde jinde. Pelikánů není nikdy dost. Jsou to vzácní ptáci, obzvláště ti, kteří pocházejí přímo z Babišova chovu.

●●●

KSČM jako „hodný psík“?

Mladí poslanci Pirátské strany nás tu a tam něčím překvapí. Většinou jsou to mediální výstupy pozitivní, někdy i zábavné. Sympatická byla jejich aktivita ve věci trestního stíhání Babiše a Faltýnka v kauze „Čapí hnízdo“ nebo Babišova angažmá při „vyštípání“ M. Murína z pozice šéfa GIBS. Však si Jakub Michálek od Babiše vysloužil označení „mladý Kalousek“. Pokud se tento politicky talentovaný poslanec nenechá zkompromitovat, zkorumpovat a stáhnout do „bažiny“ politických her, čeká ho velká budoucnost. U nás je ovšem politika „tenký led“ a většina lidí na něm „bruslit“ neumí.

Přiznám se, že právě Jakub mě nedávno pobavil tím, že „uhodil hřebík na hlavičku“ v případě KSČM. Kdo totiž sleduje nejrůznější, často zcela nepochopitelné a nelogické aktivity této strany, k nimž se V. Filip a jeho parta stranických oportunistů vybičovala, aby odvrátila nevyhnutelný odchod ze Sněmovny, musí být minimálně zmatený. Je to nepřehledné, a proto to vyžaduje i znalost dějin této strany, jakož i její předchůdkyně – předlistopadové KSČ.

Naši mladí (včetně těch „pirátských“ poslanců) toho o historii vědí velice málo. Po 28 letech se již skoro všechno zapomnělo a převládá neodůvodněná idealizace poměrů před rokem 1989.

Také mně trvalo nějakou dobu, než jsem po podzimních volbách 2017 správně „politicky“ zařadil Pirátskou stranu. Měl jsem s tím dost dlouho problém, hlavně v období kolem ustanovování Poslanecké sněmovny a politických „tanečků“ okolo toho. Jednu dobu jsem dokonce považoval Piráty za „mládežnickou divizi“ Agrofertu. (Úplně jsem tuto interpretaci nezavrhl ani dnes, protože jsou stále politicky „nečitelní“.)

Piráti jsou nejen politicky nezakotvení, ale nemají ani potřebné zkušenosti a občas jen vypouštějí „testovací balonky“. Zatím spíš řeční, ale politické činy se stále nedostavují. Přesto je musím pochválit za principiální postoj k ostudné politice A. Krnáčové (ANO 2011) na pražském magistrátu. Neuctivé vyjádření této Babišovy emisarky na adresu M. Ferjenčíka svědčí o tom, že ani ona Piráty v lásce nemá.

[Malá edukace pro končící primátorku: Dnešní poslanec M. Ferjenčík je příbuzným Mikuláše Ferjenčíka (1904-1988), slovenského generála, účastníka Slovenského národního povstání a předúnorového ministra (na Slovensku „povereníka“) národní obrany a vnitra, který po Únoru 1948 emigroval do USA, kde také zemřel, aniž se dočkal změny režimu ve své původní vlasti. ‒ Je to podobné arogantní chování, dokonce i vůči Slovákům, žijícím v ČR, jak ho můžeme sledovat u A. Babiše: M. Murín je přece také potomek Slováka, který se před rokem 1989 usadil v Čechách. Slováci „kopou“ do Slováků. Máme to chápat jako jakýsi nový druh „sportu“? Je to opravdu zajímavý politický fenomén, jaký jsme tady ještě neměli! ]

Vraťme se však ještě k J. Michálkovi a jeho mediálním „bombám“! Tou zatím nejnovější je prohlášení o tom, že KSČM je „jako hodný psík“. Kdyby ten psík nedělal takový kravál (kolibřík taky překřičí v pralese všechny ostatní ptáky), dalo by se s tímto výrokem souhlasit. KSČM totiž již dávno není levicovou stranou a její předstírání, že hájí zájmy těch neprivilegovaných (podobně to dělá ČSSD), je jen póza a především velká lež.

Ve lhaní měli a mají čeští komunisté tu nejlepší školu: učili se přímo u soudruha V. I. Lenina. Ti starší občané si na to jistě vzpomenou. Lenin říkával: „Učit se, učit se, učit se!“ Komunisté nezaháleli…

●●●

Věhlasní profesoři coby podporovatelé Babišova „Kena“?

Česká televize (ČT) plní svou veřejnoprávní roli vcelku dobře a nabízí na programu ČT 24 nejrůznější tiskové konference (často i o naprostých blbostech). Jedna z nich se konala dne 20. 4. 2018 krátce po 8.00 hod., dokonce ještě před zasedáním vlády. (Výjimečně se nezačínalo v 6.00 hod., jak to Babiš po vzoru císaře pána Františka Josefa I. zavedl. Prý je to jeho příspěvek k obnově dobrých tradic starého mocnářství. K tomu poznamenávám, že od 6.00 hod. se pracovalo ve fabrikách za První republiky, za německé okupace i za komunistického režimu. Babiš žádnou Ameriku neobjevil!)

Dotyčnou tiskovou konferenci uspořádal mladý ministr zdravotnictví A. Vojtěch, někdejší (nebudu psát, že byl neúspěšný, protože by to bylo jen laciné klišé) účastník jedné z hudebních soutěží. Jako jeho „křoví“ se i mikrofonu seřadili ještě další lidé. Z nich jsem si zapamatoval jen dva nejznámější: špičkové chirurgy J. Pirka a P. Pafka. Jako správní straníci, kteří vždy a za všech okolností podporují svého „šerifa“, přesvědčovali novináře a televizní diváky o tom, jak je kouření škodlivé a že vlastně A. Vojtěch má pravdu, když nesouhlasí se zmírněním zákonné normy, která zakazuje kouření v restauracích a na dalších místech.

Pamatuji si oba lékaře, kteří excelentně zachraňují lidské životy (doufám, že nikoli jen těch pacientů z dobře situované klientely, nýbrž i obyčejných občanů, kteří nemají peněz nazbyt), z jejich četných veřejných vystoupení. Lékaři a umělci, kteří něco dovedou, se odjakživa těšili mé úctě.

Když jsem ty dva viděl vedle A. Vojtěcha (převyšoval je všechny o hlavu), sám pro sebe jsem si řekl: Pánové, máte toho zapotřebí? Vy, uznávané mezinárodní kapacity a autority v oboru, podporujete toto politické „nedochůdče“, které do jeho vysoké (podle mě nezasloužené) funkce dostrkal Babiš, aby mohl „salámovou metodou“ likvidovat naše veřejné zdravotnictví?!

Nebo že by se těmto pánům jen tak, z obyčejných lidských sympatií, zželelo tohoto nazrzlého blonďáka? Kdoví? Někdy doopravdy vypadá dost bezradně. Teď, když mu svitla naděje, že by mohl pokračovat i v další vládě, potřebuje občas povzbudit, aby se vedle svých vládních kolegů, kteří už to mají „za pár“, nemusel bát samoty. O čem by si například povídal s těmi Babišovými „slepicemi“, které tam zůstanou? Nebo nezůstanou?

●●●

Jermanová prý „nemaká“, zato Malá „fachčí“ tak, až se z ní kouří…

Nevím, zda to někoho překvapilo, ale mě nikoli. Tato bývalá poslankyně za hnutí/stranu ANO 2011, Jaroslava Jermanová-Pokorná, „nemakala“ již v dobách, kdy dělala místopředsedkyni Poslanecké sněmovny a do „práce“ chodila v mikině. (Tu po volbách 2017 věnovala na památku svému velkému kritikovi – M. Kalouskovi.) Již tenkrát prý patřila k nejhloupějším poslankyním za Babišovo politické hnutí.

Tuto „poctu“, zdá se, po ní v nové Sněmovně převzala jako štafetový kolík Taťána Malá. Ta nejenže poslouchá svého šéfa na slovo a šlape jako švýcarské hodinky, ale má mnohem vyšší ambice. Dokonce se o ní uvažuje jako o příští ministryni spravedlnosti, když to R. Pelikán vzdal a nechce ve funkci pokračovat. (Spíš nemůže z objektivních důvodů.)

Pelikán, ať byl jakýkoliv, na svou funkci měl jak docela solidní vzdělání, tak i profesní praxi. S Malou je to horší. Má sice vystudované jakési dvě vysoké školy (ekonomiku na „hnojárně“ a práva na soukromé vysoké škole kdesi na Slovensku; tam získal svého času doktorát práv i M. Hašek). Být na jejím místě, raději bych brzdil: s tím žádnou díru do světa neudělá. Na tak důležitou funkci jednoduše odborně nemá.

Ostatně: kvalifikace sem, kvalifikace tam. Vždyť nový šéf kontrolní komise pro GIBS je lékař. Radit mu prý bude „mlátička“ Ondráček. Nemusíme se bát. Strana a vláda (KSČM + ANO 2011) to už má zase pevně v rukou a opratě nehodlá předat nikomu jinému. Někteří členové „ďábelské“ hlasovací koalice z PS říkají, že stačilo to 28leté bezvládí, které tady zavedl „Venca Flaška“…

A jak to s tou středočeskou hejtmankou vlastně vypadá? V roce 2017 prý chyběla v 75 procentech na jednání rady kraje. To je toho! Podívejte se na docházku některých poslanců a senátorů! I tady by se našlo „rekordmanů“ víc než dost. V normálním zaměstnání by si to nemohli dovolit. Tam by je po tolika absencích každý šéf vyhodil. Ale v politice? Vždyť to zaplatí daňoví poplatníci a státní pokladna to přece unese. Co třeba takové „Čapí hnízdo“? Kdo asi těch 50 melounů zaplatí? Co myslíte…?

●●●

Dinosauři „sjezdovali“

Předposlední dubnový víkend byl ve znamení dvou důležitých událostí. Jedné navýsost politické a té druhé – duchovní: X. sjezdu KSČM a převozu (a následného uložení) ostatků kardinála J. Berana z Říma do Prahy. U obou těchto událostí se očekávalo, že se jich zúčastní i hlava státu – prezident republiky M. Zeman.

Jak se dalo předkládat, Zeman, jakožto celoživotní komunista a neznaboh, dal přednost komunistům před obětí jejich represe. Nad politickou otočkou jedné z „ikon“ Listopadu 1989 se již dnes nikdo nepozastavuje ani si neklepe na čelo. Bylo by to zbytečné. Zemanovi již není pomoci a nezaslouží si, aby ho někdo zachraňoval.

Sjezd KSČM, nástupkyně předlistopadové KSČ, kterou speciální zákon č. 198/1993 Sb. označil za „zločinnou a zavrženíhodnou“, se odehrál desítky kilometrů od hlavního dění, kterým se stala pocta pražskému arcibiskupu ‒ J. Beranovi.

Účastníci komunistického sjezdu v Nymburce měli před sebou nelehký úkol: zvolit nové vedení. Zvolili nakonec jen staronové. Delegáti se rozhodli nikoli pro změnu, nýbrž pro petrifikování současného nedobrého stavu, v němž se strana již nějakou dobu nachází. Tím rozhodli o brzkém konci této strany ve vrcholné politice. Vojtěch „Falmer“ Filip jen stěží provede svou stranu zatím nejsložitějším historickým úsekem v její téměř stoleté existenci.

Vlastně je dobře, že se komunisté do příští Sněmovny nedostanou.  Již dávno tam neměli být. Politické hrátky, které jim umožnilo volební vítězství bývalého komunisty a agenta StB A. Babiše, jsou jen velkým politickým nedorozuměním a občanským selháním části české veřejnosti, jež je dlouhodobě manipulována ruskými trolly, kteří destabilizují poměry v demokratickém světě. Věřme, že i u nás se časem vrátí poměry k „normálu“ a že různí Babišové, Filipové a Okamurové brzy zmizí natrvalo v propadlišti dějin.

Kromě znovuzvolení V. Filipa do čela KSČM nepřinesl jubilejní, desátý, sjezd nic nového. Jen rozpaky delegátů nad chováním stranického vedení a očekávání, že se podaří blížící se konec strany ještě o pár měsíců či let oddálit. Nic víc.

Jediné, čím si sjezd zasloužil mediální pozornost, bylo vystoupení prezidenta republiky M. Zemana. Třebaže jeho návštěva na sjezdu byla ohlášena již dlouhou dobu dopředu, Zeman nezklamal ani tentokrát. Jeho projev byl přijat stejně rozpačitě jako v případě jeho vystoupení na 40. sjezdu ČSSD. Část delegátů označila Zemanovo vystoupení za „antikomunistické“. Ta troufalost: jít na komunistický sjezd a komunisty kritizovat! Kdyby to nebyla jen další Zemanova politická póza, vypočítaná na efekt, možná by to komunistům mohlo v jejich nelehké situaci pomoci: k tolik potřebné sebereflexi. Leč – nestalo se tak.

Mediálně vděčné byly i postřehy televize a přítomných novinářů přímo z místa konání sjezdu. Účastníci byli konfrontováni s řadou transparentů, ale i s hesly, která skandovali demonstranti: proti KSČM i Zemanovi. Z nich stojí za pozornost alespoň tyto: „Chraňme Česko před ruským švábem“, „Česko není Rusko“, „Miloše do koše“, „Jdi domů, Zemane, čeká tě Ivana!“, „KSČ jsou vrazi“, „Stalinovo Rusko – váš krvavý vzor“, „Ať shnije putinismus-zemanismus“, „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“ apod.

Rozboru Zemanova „historického exkurzu“ do dějin KSČ, jak zazněl v jeho projevu ze dne 21. 4. 2018, bude věnován samostatný článek – z pohledu historika. Stranou je třeba ponechat Zemanovo plkání o současné KSČM a její „státotvorné“ úloze v současné politické krizi, na jejímž vzniku má duo Zeman-Babiš rozhodující podíl. Celý Zemanův projev svědčí o pokračujícím duševním úpadku tohoto politika. Je nejvyšší čas poohlédnout se po nové hlavě státu. Již včera bylo pozdě.

22. 4. 2018

‒ RJ ‒