Svobodné noviny na internetu

O lidovcích platí několik základních pouček. Jedná se o stranu ohebnou a přizpůsobivou, která je ochotna se podílet na vládě za všech režimů a bez ohledu na převládající ideologii (nepohrdnou vládou pravicovou, stejně jako levicovou). Také čas od času provedou vnitřní restrukturalizaci a výměnu „kádrů“. Vzpomeňme jen, jak se po listopadu 1989 po charizmatickém a Havlem odstřeleném Josefu Bartončíkovi ocitl v čele KDU-ČSL do té doby prakticky neznámý Josef Lux, mistr zákulisní politiky, později přezdívaný „had na tři“.

V časech první republiky to bylo jiné kafe. Po celé toto období byl jediným předsedou Msgr. Jan Šrámek a jeho pevná vláda nad stranou byla provázená slavným, okřídleným heslem: „Dohodli jsme se, že se dohodneme.“ Šrámek byl však rozhodným odpůrcem Mnichova. Za II. republiky se stáhl z politického života, odešel do exilu a stal se předsedou vlády v londýnském exilu, navenek reprezentovaným prezidentem Dr. E. Benešem.

Msgr. Šrámek se dnes musí otáčet v hrobě hrůzou, když vidí své následovníky v čele stran, Bělobrádka a Hermana, jak se paktují se sudetskými Němci. Je jen dobře, že v nově zvoleném předsednictvu strany byly tyto kolaborantské elementy vymeteny. Doufejme, že bude přehodnocena také stranická politika vůči Posseltovi a jeho revanšistickým pohrobkům vyznavačů Konrada Henleina a bílých podkolenek.

Mgr. Bc. Jan Kopal

(Jazykově upraveno redakcí SN.)