Svobodné noviny na internetu

Jen několik dní uplynulo od okamžiku, kdy český prezident P. Pavel vyjádřil své stanovisko ke vztahu mezi ČR a členskou zemí Visegrádské čtyřky (V4) ‒ Maďarskem. Stalo se tak dva týdny před nastávajícími parlamentními volbami, v nichž kromě V. Orbána kandiduje i jeho silný protivník, podporovaný všemi liberálními demokraty v Evropě, na světě a v celém vesmíru, 45letý diplomat, právník a politik, jakož i místopředseda strany Respekt a svoboda (Tisza párt) – Péter Magyar.

Již mnoho měsíců se v našich, ale i dalších médiích napříč EU pořádá doslova hon na úspěšného premiéra Viktora Orbána, který se řadí mezi autentické, nikoli jen mediální, postkomunistické politiky, kteří se po pádu Berlínské zdi (1989) pokoušeli pro těžce zkoušenou Maďarskou republiku proklestit cestu k nekomunistické budoucnosti.

Ve svých tisíciletých dějinách uprostřed Evropy zaznamenali Maďaři (Uhři) tragické zkušenosti s Ruskem: v r. 1849 potlačil ruský car Mikuláš I. (1825-1855) revoluci v Uhrách. Poté, kdy bylo fašistické Maďarsko poraženo v Druhé světové válce (1945) a následně okupováno Rudou armádou, vzniklo zde v říjnu 1956 (23. 10. – 4. 11.), v souvislosti s tzv. destalinizací, protikomunistické povstání. Na jeho počátku byla demonstrace studentů, jež přerostla v celonárodní povstání. Jeho symbolem se stalo svržení Stalinovy sochy. (Českoslovenští komunisté ještě v r. 1955 tomuto sovětskému diktátorovi odhalili největší skupinové sousoší v Evropě, dokonce dva roky po jeho smrti.) Potlačení maďarského povstání si vyžádalo tisíce (2652) životů. Opět zde zasahovala ruská (tehdy sovětská) vojska, jež tuto lidovou „revoluci“ (komunističtí ideologové ji označovali za „kontrarevoluci“) krvavě potlačila.

Po tomto šoku, který měl být „výchovnou lekcí“ pro neposlušné státy východní a střední Evropy, jež by se chtěly rovněž vzepřít nadvládě mocného Sovětského svazu, nastoupil loajální, prosovětský režim v čele s umírněným komunistou J. Kádárem. Ten v Maďarsku vládl až do pádu komunistického režimu na sklonku 80. let 20. století. Popravdě: v této části Evropy byly na změny po pádu komunistického režimu připraveny nejlépe jediné dvě země: Polsko a Maďarsko. Z maďarských politiků nové generace to byl právě V. Orbán, jehož můžeme směle označit na maďarského „Havla“ či „Walesu“.

Brutální potlačení maďarského protikomunistického povstání ze strany SSSR, který zde měl od r. 1945 svá okupační vojska, znamenalo větší a zásadnější politickou zkoušku, než jakou byli nuceni projít obyvatelé sousedního Československa. Je dobré připomenout málo známý a našimi médii úmyslně zatajovaným fakt, že V. Orbán vstoupil do maďarské politiky ještě před pádem Berlínské zdi: dne 30. 3. 1988 se stal spoluzakladatelem Maďarské občanské unie – FIDESZ. Symbolický byl jeho veřejný projev dne 16. 6. 1989 na počest komunisty popraveného premiéra „revoluční vlády“ z r. 1956 – I. Nagye.

Již po prvních svobodných volbách (březen 1989) se Orbán stal předsedou parlamentní frakce této strany. Od té doby zůstává v čele maďarské politiky až dodnes. Jedná se o politického rekordmana – bez jakékoli konkurence v celém postsovětském bloku. I to je jedním z důvodů obrovské nenávisti jeho odpůrců, podporovaných G. Sorosem, jenž se stal Orbánovým úhlavním nepřítelem. Premiérem Maďarska je V. Orbán již od r. 2010, a to již popáté. Co do úspěšnosti se s ním může poměřovat pouze R. Fico, který je premiérem Slovenska již počtvrté.

────

A teď k aktuálním událostem, jež se týkají vztahů mezi ČR a Maďarskem. V reakci na únik informací z telefonické konverzace mezi ministrem zahraničí P. Szijjártóem a jeho ruským protějškem S. Lavrovem prohlásil český prezident P. Pavel toto: „Považuji za naprosto nepřijatelné, aby členský stát EU a NATO takovýmhle způsobem obcházel pravidla a s naším protivníkem sdílel citlivé informace, pokud ne utajované.“ Pavel proto vyzval k omezení vztahů s Maďarskem.  (Aktuálně.cz, 31. 3. 2026)

Celé vyjádření prezidenta republiky pro Českou televizi zveřejnil redaktor P. Svorník v článku s titulkem Pavel: Česko by mělo přehodnotit vztahy s Maďarskem (Novinky.cz, 31. 3. 2026, 15:52). Český prezident ve zmíněném vyjádření řekl toto: „V praktické rovině by to alespoň z mého pohledu mělo znamenat omezení všech vztahů s Péterem Szijjártóem, protože je naprosto nedůvěryhodný. Určitě o tom věděl i Viktor Orbán. Myslím si, že takové věci se nemohou jen tak přejít.“ (Novinky.cz, 31. 3. 2026, 15:52)

Ministr zahraničí P. Macinka je jiného názoru než prezident republiky. Ten prohlásil toto: „Zahraniční politiku České republiky určuje vláda, nikoli prezident. Jeho názory nejsou v tomto ohledu relevantní.“ (Novinky.cz, 31. 3. 2026, 17:25)

Bylo jen otázkou času, kdy se ke slovům P. Pavla vyjádří i maďarský ministr zahraničí. A není věcí zcela běžnou, aby si členské státy NATO a EU vyměňovaly ostrá stanoviska prostřednictvím médií. Pavel pokračuje v konfrontačním tónu, který zvolil již před několika týdny, když obvinil českého ministra zahraničí P. Macinku z „vydírání“ prostřednictvím SMS zpráv pro hradního „lobbistu“ P. Koláře.

O stanovisku P. Szijjártóa k prohlášení P. Pavla informuje článek redaktora I. Vilčeka pod tímto titulkem: Sám vehementně bránil komunistický režim. Szijjártó se pustil do Pavla (Novinky.cz, 1. 4. 2026, 18:23). Celý příspěvek maďarského ministra zahraničí, jenž považuje Pavlovu kritiku za směšnou, byl zveřejněn na sociálních sítích v následujícím znění. (Třebaže se tak stalo 1. dubna, v tomto případě nešlo o „aprílový“ žert, ale o vážné sdělení.) Píše se v něm toto:

„Český prezident v roce 1985 vstoupil do Komunistické strany Československa, absolvoval komunistickou zpravodajskou školu, a pokud by nedošlo ke změně režimu, tak by se v komunistickém Československu stal zpravodajským špionem v západní Evropě. (…) Sám vehementně bránil komunistický režim a své kamarády v Sovětském svazu.“

Doporučuji všem voličům P. Pavla, aby si tato tučně vytištěná slova nechali vytisknout červeně, aby se to nedalo přehlédnout, a na tento text (nejlépe zalaminovaný) se každý den před uložením k spánku dívali několik minut. Když to budou dělat pravidelně, jistě se jim příště nestane, aby tuto osobu znovu volili.  Kdosi jim zatajil důležitá fakta z minulosti hlavy státu. Kdo to asi byl?

Být na místě P. Pavla, dávno bych abdikoval na tuto funkci a začal se věnovat něčemu jinému, kde bude této zemi a jejím občanům prospěšnější. Se svou hroší kůží by PePa mohl dělat prezidenta republiky v některé z afrických zemí, odkud jeho válkychtiví „kámoši“ nakupovali a možná stále nakupují „válečný šrot“ a vydělávají na tom slušné peníze. Do civilizované Evropy se to jaksi nehodí, byť militarismus v postnacistickém Německu je po dlouhých desítkách let opět na vzestupu. Jen kdosi z vedení EU zapomněl, proč vlastně byl po porážce Německa v Druhé světové válce zahájen „proces evropské integrace“.

────

75. výročí podpisu tzv. Montánní unie

Před 75 lety, dne 18. 4. 1951, byla podepsána smlouva o vzniku Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), též označovaného jako Montánní unie. Jednalo se o první krok na cestě k Evropské unii. K signatářům této smlouvy tehdy patřilo těchto šest států: Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Itálie a Německo. Předsedou Vysokého úřadu se stal francouzský ekonom Jean Monnet. Autorem projektu (Schumanův plán) „Evropského společenství uhlí a oceli“ (1950) a „Evropského obranného společenství“ (1952) byl francouzský ministr zahraničí Robert Schuman (1948-53).

Zdá se, že tato podstatná informace se „ztratila v překladu“…

2. 4. 2026

‒ RJ ‒