Svobodné noviny na internetu

Přísloví

MÁJ (květen) – Studený máj, v stodole ráj. (České přísloví) – Když máj vláhy nedá, červen se předá. – Jestli v máji neprší, tehdy to červen převrší. (České přísloví) – V máji aby hůl pastýři ani neoschla. – Suchý březen, mokrý máj, bude humno jako háj. (České, polské a haličské přísloví) – Májová voda vypije víno. (České přísloví) ‒ Březen – za kamna vlezem; duben – ještě tam budem; trnopuk (= máj) – s kamen fuk. (České přísloví) – Aj Aj, pan Máj, teplý a hladový. (Ruské přísloví) – Přijde duben, zbytky vymetem z humen; přijde máj, přec dobytku daj. (Polské přísloví) – Svatba v máji volá na máry. (Ruské přísloví) – Když se ozve v máji hrom, chyť kámen a nebo strom. (České přísloví) – V máji hřímoty nedělají trampoty. (Polské přísloví) – Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí; v červnu rojení nestojí za zvonění. (České přísloví)

1. 5. – Na svatého Jeremiáše chop se rozsévačky. (Ruské přísloví)

2. 5. – Boris a Gleb sejí jarní chléb. (Ruské přísloví)

3. 5. – Svatý Kříž, ovce stříž. (Polské přísloví)

9. 5. – Mikuláš podzimní honí koně na dvůr a Mikuláš jarní na zvůr (= pole, jež se osívá). – Jiří s nůší a Nikola s vozem. (Ruské přísloví)

10. 5. – Kdo seje pšenice na den Šimona Zelota, tomu se urodí jako zlato. (Běloruské přísloví)

11. 5. – Mučedníka Mokia – den mokrý, celé léto mokré. (Ruské přísloví)

12. 5. – Pan Serboni pálí stromy. (České přísloví)

14. 5. – Pomine Izidora, pominou i severy. (Ruské přísloví)

25. 5. – Havlovo žito a Urbanův oves, co z toho bude, potom mi pověz. – Pro Havlovo žito a Urbanův oves netřeba stodol přistavovati. – Na Urbanův den pospěš síti len. (České přísloví) – O svatém Duše choď ještě v kožiše. (Slovenské, ruské a maloruské přísloví)

***

Pranostiky

1. 5. – Filipa Jakuba mráz, to obilí plný klas. Prší-li na prvního května, bývá málo žita a sena. – Jíní o Filipu Jakubu nese stromovému květu záhubu.

4. 5. – Je-li na den svatého Floriána silný vítr, bude toho roku mnoho ohňů. – Na svatého Floriána otevírá se pastvin brána.

7. 5. – Na svatého Stanislava napase se kůň i kráva.

11. 5. – Déšť na svatého Mamerta přináší soužení, neboť v něm nic dobrého není.

12.-14. 5. – Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie jejich kuchařka. – Vy svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všichni sedláci.

15. 5. – Déšť svaté Žofie švestky ubije.

16. 5. – Svatý Jan z Nepomuku drží létu pevně ruku.

25. 5. – Na Urbana pěkný, teplý den, bude suchý červenec i srpen. Pohoda na Urbana – pro sedláka vyhraná.

Májový deštíček – úrody tatíček.

Májový deštíček, dejž nám ho pámbíček, aby se vydařil na poli chlebíček.

V máji hřmoty nadělají trampoty.

Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení.

***

Lidové obyčeje

1. 5. – sv. Filip a Jakub

Apoštol sv. Filip byl v Hieropoli ukamenován. Sv. Jakub Menší, příbuzný Krista, byl Židy shozen z hradeb Jeruzaléma a ukamenován, protože odmítl prohlásit Krista za falešného Mesiáše.

Na sv. Filipa a Jakuba odeznívaly různé pověrečné praktiky, související s ochranou proti čarodějnicím. S příchodem měsíce května bylo spojeno stavění staročeských májů. Bývalo prestižní věcí, aby máj na návsi byl vyšší, než měli v sousedních obcích. Někdy měl v koruně velký věnec z chvojí a místní chlapci pořádali soutěž, kdo se odváží vylézt k němu a přinést z věnce stuhu. Někdy museli mládenci máj přes noc střežit, protože chlapci ze sousední obce se pokoušeli věnec z máje pod rouškou tmy ukrást, což by přineslo hanbu vsi pro celý příští rok.

4. 5. – sv. Florián

Žil na přelomu 3. a 4. století po Kr., působil jako plukovník v římském vojsku na území dnešního Rakouska. Jako křesťan, který se odmítl vzdát víry, byl s balvanem připásaným kolem krku, svržen z mostu do řeky Emže.

V českém prostředí patří sv. Florián k nejpopulárnějším světcům. Byl patronem proti požárům, hasičů, kominíků a zedníků. Zpodobňoval se jako voják ve zbroji, s mečem a korouhví, obvykle v ruce s putnou, z níž lil vodu na hořící kostel u nohou. – O jeho svátku bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, jinak by mohlo usedlost stihnout neštěstí.

16. 5. – sv. Jan Nepomucký

Jan z Pomuka (1340-1393), generální vikář a blízký spolupracovník pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Kvůli sporu mezi Václavem IV. a arcibiskupem byl zajat, mučen a na králův příkaz svržen z Karlova mostu do Vltavy, kde utonul. Odmítl totiž sdělit zpovědní tajemství královy manželky Žofie. Mučednictví pro zásadu neporušitelnosti zpovědního tajemství dalo základ legendě. Již od 16. století bývá označován za světce. V době pobělohorské se z Jana z Pomuka stal sv. Jan Nepomucký. V r. 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a v r. 1729 za svatého.

Patří k široce uznávaným českým světcům. Byl ochráncem proti povodním a patronem mostů. V lidovém prostředí se jeho svátek pojil s pověrou, že není před tímto dnem radno se koupat venku, protože člověk může onemocnět.

Zpracoval: ‒ RJ –

Použitá literatura:

F. L. Čelakovský: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích, Čs. spisovatel, Praha 1978, str. 274-275; V. Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje, 2. vydání, Nakladatelství Dona, České Budějovice 2005, str. 40, 61-66; Receptář speciál, 1/2015, str. 58.