Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatodušní – František Růžička

26. 5. 2016

Můžeme uvést, že svatodušní svátky (Slavnost Seslání Ducha svatého) právem označujeme jako třetí největší slavnosti církevního roku. Církev si připomíná, že byl seslán Duch svatý, ale také podle tradice zrození církve. Proto se pro liturgii zařazuje přijetí svátosti biřmování. V lidovém prostředí se dříve označovaly jako letnice, nebo rozalie a v kostelech byly všechny oltáře bohatě ozdobeny květinami. Netřeba si připomínat, že se slaví 50 dní po Velikonocích, řadí se tedy mezi svátky pohyblivé, což nám v civilním životě může nadělat trochu zmatku v našem „plánování“.

Ve Starém zákoně se padesátý den vzpomíná jako den, kdy Mojžíš obdržel na hoře Sinaj Desatero. Starokřesťanská církev slavila tuto významnou událost již ve 3. století a ve 4. století připojila další den – svatodušní pondělí. Letnice navazovaly na tradici předkřesťanských svátků. Připomíná je český kronikář Kosmas, když o knížeti Břetislavovi II. uvádí, že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a hadače pohanské… S povzdechem můžeme uvést, že jsou trvale slaveny včetně pracovního volna v mnoha vyspělých státech „křesťanské Evropy“. My jsme zatím přijali jen Velký pátek ‒ jako památku umučení Ježíše. Zatímco neděle měla ráz především oslav církevních, pak v pondělí dominovaly různé lidové obyčeje.

Dalo by se ještě o mnohém psát, ale dovolím si jen malou poutnickou odbočku. Do osobního kalendáře se mi v tyto dny dostala cesta za zdravím tělesným do nedalekých termálních lázní v Maďarsku… Jakmile jsem z okna pokoje prověřil neznámé okolí, ihned jsem určil azimut, jak se dostat k věžím několika kostelů a v nedělním ránu připojit i stránku duchovní. Rozhodně to nebylo nezajímavé, i když obsah bohoslužby slova jsem si mohl pouze dovozovat.

K prvnímu kostelu městečka BÜK jsme dorazili pávě v okamžiku, když zvon na věži oznamoval začátek bohoslužby. Ale hned při příchodu duchovních bylo jasné, že se jedná o kostel evangelický. A tak jsme po chvilce vyrazili k věžím dalšího kostela. Byla zima, nepříjemný vítr. Nicméně nás hřálo pomyšlení, že máme možnost oslavit tuto neděli, neboť: „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá…“ Již roku 1595 mělo zdejší společenství vlastního pastora. Na základě většinového principu místní kostel sv. Klimenta patřil evangelíkům. Zmírnění jejich útlaku ale představoval až toleranční patent z roku 1781 vlády Josefa II., umožňující existenci tří křesťanských vyznání. V roce 1784 získali protestanští věřící povolení ke stavbě kostela a školy, pomáhali jim i místní katolíci a již o první adventní neděli roku 1785 došlo k jeho vysvěcení. Věž byla přistavěna roku 1826. Roku 1830 pak došlo ke značným úpravám, roku 1837 k ničivému požáru, poškozen byl i zvon. Nově ulitý byl v roce 1916 použit pro válečné účely. V roce 1985 byl ulit nový zvon u příležitosti 200. výročí vysvěcení kostela.

Městečko je protaženo na úctyhodnou délku několika kilometrů, vzdálenost od lázeňského komplexu asi čtyři. Má tři tisíce obyvatel, vyrábějí se zde sušenky a konzervy. Historie připomíná příchod Maďarů z východu, v roce 1000 zde byl korunován jako apoštolský král (sv.) Štěpán (Uherský), koruna byla darem od papeže Silvestra II. Byl pohřben ve Stoličném Bělehradě a u jeho hrobky byly zaznamenány zázraky. Po otevření se zjistilo, že jeho pravá ruka je zcela nedotčená, jako relikvie je dnes uložena v Budapešti. Jeho meč se má nacházet v Praze a část relikvie v Kutné Hoře. V prostorném parku kolem kostela je kamenný památník korunovace a také památník obětem světových válek. Farní kostel sv. Klimenta pochází z roku 1408, po přestavbě původní románské svatyně ze 13. století. K další přestavbě došlo v letech 1732-57 a k novému liturgickému uspořádání roku 1979.

S povděkem jsme přijali informaci, že v pondělí svatodušní bude odpoledne sloužena mše svatá v lázeňské části, v Ekumenické kapli, která byla postavena v roce 2003. Bohužel, zde jsme našli vzkaz místního duchovního, že právě v tomto čase se bohoslužby nekonají. O výstavbu se zasloužila paní J. Lászlóné, která přesídlila z USA a založila Nadaci za ekumenickou kapli. Uvnitř je nástěnná malba s názvem „Kristus uzdravuje chromého“. Nicméně jen pouhý pobyt v těchto klidných místech byl blahodárným doplňkem duchovním k lázeňskému pobytu. Dalším velice příjemným zjištěním byla možnost sledování televizního přenosu bohoslužeb přímo z Vatikánu. Rovněž tak, že o nedělích jsou zde obchody zavřené a jako první zprávy těchto dnů v maďarské televizi se nesly v duchu těchto významných svátků.

Poutník František

p1330631.jpg

Ekumenická kaple

p1330645.jpg

Evangelický kostel

p1330649.jpg

Bohoslužba v evangelickém kostele

p1330659.jpg

Kostel sv. Klimenta

p1330657.jpg

Svatodušní bohoslužba

p1330661.jpg

Památník korunovace

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jak se jednalo s odpůrci komunismu a jak to pokračuje dodnes pod bláboly o lásce: jako nahoře....

(schumick, 14. 6. 2016 10:56)

Miroslav Dolejší (20. listopadu 1931 Velké Přítočno u Kladna – 26. června 2001 Praha) byl český politický vězeň a publicista, známý svou statí Analýza událostí 17. listopadu 1989, podle které byla sametová revoluce předem dohodnuté předání moci mezi komunistickými tajnými službami a špičkami disentu. V roce 1951 byl vyloučen ze studií na vyšší průmyslové školy strojní v Kladně a poslán do uhelných dolů, protože v klubovně Československého svazu mládeže demonstrativně vyvěsil britskou vlajku. Téhož roku navázal kontakt se skupinou národně demokratického odboje. Krátce nato jej zatkla StB a po 15 měsících vyšetřovací vazby, kde byl mučen, byl odsouzen státním soudem v Praze ke 23 rokům vězení za velezradu a špionáž. Do propuštění na základě amnestie prezidenta Novotného v květnu 1960 prošel osmi věznicemi a uranovými lágry. V roce 1964 se oženil a v roce 1968 se manželům Dolejším narodil syn. Po začátku normalizace v roce 1969 byl propuštěn ze zaměstnání pro svoji činnost v organizaci politických vězňů K–231. Půl roku marně sháněl místo, pak začal pracovat při stavbě pražského metra. Když se v páté pětiletce začaly do Československa dovážet panelárny pro montáž beze skládek, bylo nutné naprogramovat výrobu a řídit ji počítačem. Pro znalost počítačové problematiky se na Miroslava Dolejšího obrátili jeho známí a fiktivně ho zaměstnávali v jednom družstvu. Dolejší k sobě přibral pár bývalých spoluvězňů, které znal z basaprojektů (basaprojekt na Pankráci bylo zařízení ministerstva vnitra, kde vězni s technickým vzděláním pracovali na projektech pro národní podniky). Později se stal vedoucím výpočetního střediska. V roce 1975 na požádání svého známého novináře napsal studii o počítačových systémech. Věcné informace byly kompiláty ze všeobecně přístupných a veřejných přednášek, ale přesto byl 14. června 1976 zatčen a obviněn za pokus o vyzvědačství, ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství. Přestože mu špionáž nebyla nikdy dokázána, byl v roce 1977 odsouzen Městským soudem v Praze na 11 roků v třetí nápravné skupině. Před soudním jednáním držel tři měsíce protestní hladovku. Závažný zdravotní stav, podezření na rakovinu kůže a názor lékařů, že brzo zemře, vedly v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu. Ve vězení strávil celkem bezmála 19 let.

......sametová revoluce předem dohodnuté předání moci mezi komunistickými tajnými službami a špičkami disentu !

(Miroslav Dolejší (20. listopadu 1931 Velké Přítočno u Kladna – 26. června 2001 Praha), 14. 6. 2016 10:54)



„ Miroslav Dolejší (20. listopadu 1931 Velké Přítočno u Kladna – 26. června 2001 Praha) byl český politický vězeň a publicista, známý svou statí Analýza událostí 17. listopadu 1989, podle které byla sametová revoluce předem dohodnuté předání moci mezi komunistickými tajnými službami a špičkami disentu a ve vězení strávil celkem bezmála 19 let.“ - Na počátku 90. let byl postupně rehabilitován v obou případech svého věznění a stal se členem Konfederace politických vězňů. V říjnu 1990 publikoval stať Analýza událostí 17. listopadu 1989, kde vyslovil názor, že převrat v roce 1989 byl předem dojednán. Tvrdil v ní, že Charta 77, český disent a polistopadový režim byly ovládány „několika rodinami“, které „všechny … jsou komunisté nebo jejich potomci, svobodní zednáři a jejich potomci, a židé“; podobně v kapitole Mezinárodní souvislosti sjednocení vysvětluje světové změny plánem na vytvoření Velkého Izraele. Analýza získala značnou popularitu u konstituující se české krajní pravice i některých starších antikomunistů nespokojených s polistopadovým vývojem a stala se součástí jejich ideové výbavy. Analýzu propagoval zejména Petr Cibulka, předmluvu k jednomu vydání napsal Miroslav Sládek, na Internetu je dostupná v řadě kopií a dokonce i v překladu do angličtiny. Dolejší byl poté několikrát žalován a křivě obviněn ze spolupráce s StB. Tvrdil, že mu byla kontrolována a kradena pošta a že byl napaden neznámým pachatelem. V roce 1991 pod pseudonymem Robert Helebrandt napsal nevelkou práci pod názvem "Knížata zloby - Protokoly sionských mudrců". Dolejší byl dále autorem několika desítek časopiseckých článků, úvah a studií o politice a knihy Chodbami opuštěnými (slovenský překlad Chodbami opúšťanými ve 2 brožurách Agres, edice Zlatá mreža, Bratislava 1991, ISBN 80-85406-07-1, 80-85406-08-X a souborné 80-85406-06-3). V 60. letech publikoval články o demografii a knihu Elektrické odporové pece a sušárny (s Vladimírem Tomkem, SNTL 1967)

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: schumick)

Profesor Tomáš Kosta byl pochován na Novém židovském hřbitově v Praze- Izrael

(ANO a nobelistka Elfriede Jelinek/ TVN 24 - ČTK, 12. 6. 2016 9:43)

Policejní reforma mohla být odstartována: Profesor Tomáš Kosta byl pochován na Novém židovském hřbitově v Praze- Izrael- Německo-USA/Kreml: Sex v na hřbitově? (1)

"Důstojnost polského divadla neutrpěla," shodla se Polityka.pl. "Byl sex? Bylo porno?“?: - Profesor Tomáš Kosta byl dnes pochován na Novém židovském hřbitově v Praze - Posted by redakce on 8. 06. 2016 -
Dnes odpoledne byl na židovském hřbitově ve Strašnicích pochován profesor Tomáš Kosta (91). I když zemřel v Německu, kde bydlel, pohřben chtěl být v Praze. Kosta se v roce 1925 narodil do pražské židovské rodiny. V letech 1942-1945 byl vězněn v Terezíně, Osvětimi či Buchenwaldu. Již za války vstoupil do komunistické strany, ale v 50. letech se od komunistické ideologie distancoval. Po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Švýcarska a později se usadil v Německu. V Mnichově se stal vedoucím nakladatelství Kindler a ve Frankfurtu vedl nakladatelství Bund. Zasloužil se o podporu a šíření české nezávislé literatury. Od roku 1989 významně přispěl ke zlepšení česko-německých vztahů, za což mu byla v roce 2002 udělena Medaile Za zásluhy II. stupně a v roce 2009 Spolkový kříž. V posledních letech byl předsedou správní rady Evropského institutu odkazu šoa. - www.tyden.cz/rubriky/kultura/divadlo/sex-na-jevisti-hra-s-ceskymi-pornoherci-v-polsku-vyprodana_363364.html - Sex na jevišti? Hra s českými pornoherci v Polsku vyprodaná spisovatelka Elfriede Jelineková. - Uvedení kontroverzní hry nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové v polské Vratislavi vyvolalo takové vášně, že se v ulicích demonstrovalo, padají obvinění z pornografie a cenzury a znějí výzvy k odvolání šéfa scény i k demisi člena nové konzervativní vlády. Představení, ve kterém hostuje dvojice českých pornoherců, je vyprodané do konce roku. Ještě před sobotní premiérou hry Der Tod und das Mädchen (Smrt a dívka) demonstrovali před vratislavským Polským divadlem katoličtí aktivisté, kteří se pokoušeli zabránit divákům ve vstupu. Policie zatkla tucet holohlavých výtržníků - a prý šlo o stejné výtečníky, kteří mají na svědomí i spálení loutky Žida na vratislavském tržišti. Katolické tažení podle serveru Polityka.pl vyvolala zvěst, že "čistotu polského divadla pošpiní párek pornoherců z Česka, vystupujících ve hře rakouské komunistky", a to zrovna na jeden z mariánských svátků. Kontroverzní plakát k představení Smrt a dívka."Hra vyvolala hodně vášní už před premiérou. Někteří se pohoršovali nad tím, že pornoherci budou na scéně předvádět sex. Nakonec sex nebyl, byly však erotické scény," uvedla zpravodajská televize TVN 24. "Důstojnost polského divadla neutrpěla," shodla se Polityka.pl. "Byl sex? Bylo porno? Odpověď je komplikovaná. Prozrazení role pornoherců z Čech (polští prý nabídku nepřijali) by znamenalo připravit diváky o jistou část zážitku," napsal kritik.

.........na Novém židovském hřbitově v Praze/ Izrael- Německo-USA/Kreml: Sex v na hřbitově? (2)

(ANO a nobelistka Elfriede Jelinek/ TVN 24 - ČTK, 12. 6. 2016 9:35)

Policejní reforma mohla být odstartována: Profesor Tomáš Kosta byl pochován na Novém židovském hřbitově v Praze/ Izrael- Německo-USA/Kreml: Sex v na hřbitově? (2) -

Koneckonců i samo divadlo zdůrazňuje, že představení je přístupné od osmnácti let a je určeno pro "opravdu dospělé diváky". - O představení se ještě před premiérou otřela také dcera zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského Marta a vzápětí i nový vicepremiér a ministr kultury Piotr Gliński, který se zapřisáhl, že "za veřejné peníze se nebude v polských divadlech provozovat pornografie". Připomněl, že resort přispívá divadlu pěti miliony zlotých ročně (asi 32 milionů korun), ale tato dohoda o financování skončí v příštím roce. To podle kritiků znělo jako vydírání. Gliński také zaslal jménem ministerstva dopis provozovateli divadla, dolnoslezskému maršálkovi (hejtmanovi), ve kterém vyjádřil očekávání, že zakázanou cenzuru uplatní maršálek a hru zakáže. "Ministerstvo se nehodlá vměšovat do umělecké svobody, nehodlá ani uplatňovat jakoukoliv cenzuru. Avšak činnost scény financované z veřejných prostředků, včetně vládních, nemůže překračovat obecně platné normy (...) a očekávám, že okamžitě nařídíte zastavit přípravy na premiéru." Maršálek zareagoval chladně: nelze prý vyloučit, že celé pobouření okolo hry je jen marketingový tah či umělecká provokace - a platné zákony cenzuru zakazují. Na obrazovce mezitím skončila novinářka z Polské televize, která se v rozhovoru s ministrem domáhala odpovědi na otázku, proč tolik odsuzoval hru, kterou sám neviděl. "Kdybyste mi nepřekážela, tak bych mohl říci divákům, o co mi jde," vytýkal ministr novinářce, která trvala na tom, že by jí měl odpovědět na zadané otázky. "Vaše stanice roky provozuje propagandu a manipulaci, ale to skončí," pohrozil vicepremiér. Ředitel divadla Krzysztof Mieszkowski, který se v říjnu stal i poslancem nové opoziční strany Moderní, označil celou aféru za důsledek bigotní a nesnášenlivé katolické výchovy, která v polských školách už před lety nahradila umělecké předměty. Proti "skandální ignoranci", opomíjející křesťanský přínos kultuře, vzápětí pobouřeně protestovalo arcibiskupství. Foto: ČTK , Robert Jäger - Autor: ČTK - www.tyden.cz/rubriky/kultura/divadlo/sex-na-jevisti-hra-s-ceskymi-pornoherci-v-polsku-vyprodana_363364.html

Hořlavá voda, nehořlavý benzin a židovské podsouvání nesmylů: Anne Applebaumová o vzestupu národního socialismu v Evropě (1)

(Bohnické listy, 12. 6. 2016 9:21)

Hodná židovka Anne Applebaumová o vzestupu národního socialismu v Evropě - by Redakce „Kocourské rozhledy“on 6. 06. 2016 - „Americká“ židovská tedy i izraeleská občanka, novinářka a publicistka Anne Applebaumová si ve svém sloupku na stránkách deníku The Washington Post všímá, jak obtížně hledal světový tisk názvosloví ve snaze charakterizovat Norberta Hofera, těsně poraženého kandidáta v nedávných prezidentských volbách v Rakousku, a jeho sociální stranu domoviny (Soziale Heimatpartei): „Hofer se staví ostře proti imigraci a s nostalgií mluví o „pangermánské“ kultuře – tyto postoje jej zasazují do „krajně pravicové“ části evropské politiky. Zároveň však on i jeho Strana Svobody odmítá „neoliberální“ ekonomický konsensus a odsuzuje zlý mezinárodní kapitalismus – názory, jež ho zařazují do „krajně-levicové“ části evropské politiky.“ Ona sama pro vyřešení tohoto zmatení navrhuje vyzvednout z popele Druhé světové války termín „národní socialismus“: „Národním socialismem nemíním Hitlera a nehovořím o holocaustu. Nemíním dokonce ani fašismus, i když, samozřejmě, bychom tam v konečném důsledku dospěli. Mám na mysli politickou filozofii, v níž se kloubí „nacionalismus“ – silná víra ve význam či dokonce nadřazenost vlastní etnické skupiny nebo národního státu – se „socialismem“, vírou, že stát má velmi silně zasahovat do národního hospodářství, případně i do jiných oblastí.“ V uplynulých desetiletích neměly tyto ideje v Evropě a Severní Americe žádné styčné plochy, existovaly (až na málo výjimek jako Španělsko za generála Franca či Portugalsko za Salazara) odděleně od sebe: téměř všichni socialisté byli ve své poválečné evropské reinkarnaci internacionalisty – marxisté věřili v konečné vítězství mezinárodní diktatury proletariátu, sociální demokraté se hlásili k hodnotám evropské integrace a kooperace. Konzervativci zas tíhli spíše k tradičním národním hodnotám, ale v anglosaském světě propojovali tyto ideje s ekonomickým liberalismem a prostupnými hranicemi, křesťanští demokraté na (evropském) kontinentu nadšeně podporovali Evropskou unii a integrované trhy. Toto rozdělení podle autorky dnes již neplatí: „Napříč Evropou se „krajně pravicové“ strany rychle transformují, osvojují si novou politiku i rétoriku, která by kdysi zněla marxisticky. Národní Fronta Marine Le Penové svolává každoročně na tradiční svátek socialistů 1. máje shromáždění, kde útočí na „neoliberální politiku“ a „globalizované elity“. Nahradit je chce silným státem, který bude danit dovoz, hájit protekcionizmus a znárodňovat zahraniční společnosti a banky. Ne náhodou chce vystoupit z EU a NATO.“

Hořlavá voda, nehořlavý benzin a židovské podsouvání nesmylů: Anne Applebaumová o vzestupu národního socialismu v Evropě (2)

(Bohnické listy, 12. 6. 2016 9:17)

Obdobné znaky vidí Applebaumová i u maďarského premiéra Viktora Orbána, někdejšího zastánce volného trhu, jenž nyní útočí na EU a uvaluje trestné daně a nařízení s cílem vypudit ze země zahraniční banky. Polská vláda Strany Práva a Spravedlnosti rovněž mluví o repolonizaci zahraničních bank a médií a v jediné větě spojuje socialistickou ekonomiku s nacionalistickou rétorikou. Přísliby vysokých výdajů na sociální podporu považované za typicky „levicové“ lze dnes běžně pozorovat na nové „pravici“. „Strana nezávislosti Spojeného království, která prosazuje odchod Velké Británie a Severního Irska z EU, spolu se skandinávskými nacionalistickými stranami – Dánskou stranou lidovou a Švédskými demokraty -, hlásá rozšířený sociální stát, třebaže nárok na dávky mají mít pochopitelně jen rodilí Briti, Dáni a Švédi.“ Důvody sílící podpory těchto stran nespatřuje Applebaumová jen ve vlně imigrantů přicházejících do Evropy ze Sýrie a Severní Afriky, jakkoliv je toto téma užitečné k jitření emocí. Tvrdí totiž, že mezi voliči národních socialistů jsou i lidé rozmrzelí přátelským postojem sociální demokracie k podnikatelské sféře i pragmatismem středopravicových stran. „Možná že to není překvapivé: od pádu sovětského komunismu nás dělí jedna celá generace. Centralizace, znárodňování a protekcionismus připadají lidem, kteří si na ně již nevzpomínají, jako nové myšlenky. Jen málokdo si pamatuje bídu, kterou to způsobilo, nebo korupci. A ještě méně lidí si vzpomíná na to, co se stalo, když se naposledy mocné národní ideologie propojily se státní kontrolou ekonomiky. Je tak těžké představit si Evropu s hranicemi a obchodními bariérami, že tuhle představu lze stěží použít jako hrozbu. Varování nezabírají, lekce z historie také ne. Po tolika desetiletích se minulost stává klišé, tolikrát převyprávěným příběhem, až ztrácí svůj význam.“ Přestože rakouské volby dopadly nezdarem národního socialismu, nepovede to podle autorky nutně k zániku této „staronové“ politiky v Evropě. „Revoluce v Rakousku byla zastavena, ale to neznamená, že je zažehnána,“ uzavírá svůj pravidelný sloupek ve Washington Post Anne Applebaumová.¨ Anne Applebaumová se specializuje na dějiny komunismu, Rusko, Východní a Střední Evropu. Je autorkou knih Mezi Východem a Západem (1994), Gulag. Historie (2003, Pullitzerova cena) a Železná opona (2012). Žije střídavě v Polsku a Velké Británii, kde působí v londýnském Institutu Legatum. D.T., podle The Washington Post

STOP RASISMU a zhovadilosti pseudohumanistů:

(MUDr. Petr Kubáč, 10. 6. 2016 12:38)

„Vietnamci jsou moji bratři !" - 12. dubna 2016 v 5:19 | Petr - Opět taková malá aktualita k dnešku - zatímco severní Vietnam se věnoval vojenskému výcviku a formování partyzánských oddílů na území svého jižního souseda - a to okamžitě už od roku 1955, vláda jižního Vietnamu se věnovala korupci a rozkrádání americké "rozvojové pomoci". Partyzánská guerrilová a "teroristická" válka severního Vietnamu proti jižnímu nebyla v jižním vietnamu příliš populární. Takže jihovietnamská generalita měla pocit "že se nečiní dosti" a proto koncem roku 1963 svrhla tehdejšího premiéra a požádala o Americkou "internacionální pomoc", čímž se rozhořelo to, co vidláci a facebookoví středoškoláci označují zá "válku ve Vietnamu" ( která ale ve skutečnosi hořela už od roku 1940). Válka ve Vietnamu je díky propagaci ze strany Američanů považovaná za hrůzostrašný konflikt - podíváme-li se na zráty na životech je optika poněkud jiná - zemřelo totiž 50 000 Američanů zatímco na stranách obou Vietnamů bylo přes 2 milióny obětí. Tedy konflikt hrůzostrašny, ale jak pro koho. Po protestech americké veřejnosti, které trvaly prakticky od začátku války byla americká účast ve válce ukončena v roce 1974 a o rok později byl jižní Vietnam definitivně poražen. Po válce zbyla Vietnamu "Ho-či Minova stezka" - systém silníc v džungli na / za západní hranicí Vietnamu, pomocí těchto silnic Vietnam fakticky ovlivňoval dění v sousedních státech po válce. To se nelíbilo Číně, která se od Vietnamu postupně odkláněla a tím méně se Číně líbilo, když Vietnam na podzim 1978 ukončil - Číňany podporovanou - psychopaticko-komunistickou hrůzovládu Rudých khmérů v Kambodži ( vyhubili třetinu vlastního národa za 4 roky ). Tím se dostáváme téměř ke konci - Vietnam se přiklonil k Sovětskému svazu, byl přijat do RVHP, posílal k nám své studenty / válečné veterány. To všechno se hrubě nelíbilo Číně, která na jaře 1979 učinila pokus Vietnam okupovat. Problém byl ve výcviku - čínská armáda v té době byla poněkud "operetní" - založená spíše na úmorné propagandě než na úmorném drilu. Naopak Vietnamci měli za léta 1940 -1979 válčení v krvi, takže Číňaní 2 měsíce "vítězně postupovali". Postoupili až 30 km na Vietnamské území za strašlivých ztrát a pak náhle oznámili "konečné vítězství" a utekli zpátky do Číny. A poučení z dnešní pohádky. Vietnamci měli svůj stát v době, kdy my slovani jsme jako negramotné kmeny pásli na jižním Uralu kozy. V letech 1940 - 1980 porazili postupně Japonce, Francouze, Američany a Číňany. Přesně v té době, kdy my jsme sami sobě nalhávali proč nemá smysl bránit vlastní stát - po Mnichovu - po okupaci II. republiky Němci - po okupaci / osvobození Rusáky - po komunistickém převratu a po druhé okupaci Rusáky.... Zbývá poslední otázka : v čem je rozdíl mezi Vietnamci a "trpícími Syřany" ? Povšimněte si, že Vietnamci vedli vždy válku proti vnějšímu nepříteli, kterou i přes využítí partyzánů vždy vedla organizovaná armáda pod vedením klasické generality a vojácí po ukončení bojů vrátili kalašnikovy a šli zase pracovat ( studovat / emigrovat do česka ). To je něco úplně jiného než nekonečné a neukončitelné kmenové konflikty, vedené zásadou "lepší pět let bojovat, nežli měsíc pracovat", které známe od mohamedánů. Takže až budete příště chtít vyslovít slovo "Rákosník", nebo jínou pohrdavou nadávku - popřemýšlejte, kteří jsou vlastně ti rákosnici. Jestli to třeba nejsou zbabělci vedení premiérem, který si musí měnit plínu, kdykoliv mu Merkelová nezvedne telefon.

Kdo jde pořád dopředu, voctne se vzadu !-příklad: řesťani tvrdí :"nepokradeš"-znamená to však :"neprodáš (1)

( MUDr. Petr Kubáč, 9. 6. 2016 20:52)

Kdo jde pořád dopředu, voctne se vzadu ! - příklad: křesťani tvrdí :"nepokradeš"-znamená to však :"neprodáš zmatenému důchodci předražené hrnce za 60 000" ? (1)
1. března 2016 v 5:35 | Petr
Mám neblahý pocit, že přírodovědci - ti skuteční, nikoliv "sociologové" - si těžko hledají cestu k současné vládnoucí elitě. Maximálně tak ještě nějaká "komise" si najme nějakého "ekonomického poradce", aby spočítal jak finacovat zadlužený stát. Pokud jeho ( matematicky správný ) závěr zní : "bez práce nejsou koláče", všichni si jenom odfrknou : "vidíte, že nám neporadil". Výsledkem je, že čtete noviny a nestačíte se divit, že "význačné osobnosti", které vedou tento stát nemají o fungování společnosti ani takové tuchy jako Pepa Nos jehož verš jsem použil do nadpisu. Co mám konkrétně na mysli ? Prakticky nelze vymyslet pravidlo ( zákon, vyhlášku, směrnici ), ktere by bylo vnitřně nerozporné, a jehož zcela důsledná aplikace by nevedla k nestabilitě společnosti. To zní jako mluva nějakého matematika, ale než budeme pokračovat je třeba pár příkladů pro vysvětlení : Vnitřní (ne)rozpornost - Mějme pravidlo : "holič holí všechny, kteří se neholi sami". Jednoduché a srozmitelné, ale pak položíme otázku : Holí holič sám sebe ? A jsme v pytli. Problém je ve slově VŠECHNY, které zjevně nemůže být pravdivé. Nestabilita společnosti - tohle bude poněkud složitější ale vezměmě to na příkladu Z Listiny základních práv a svobod Hlava První článek 2 odstavec 3 : "Každý může činit, co není zákonem zakázáno" - je zjevně chybný výrok, který - důsledně aplikován - vede problémům. Příčina je totiž v tom, že "množina" toho co je možné činit má daleko větší velikost nebo matematicky řečeno "mohutnost" než množina "toho, co je zákonem zakázáno". Ergo - vždy bude existovat situace, kdy sice "konáme, co není zákonem zakázáno", přesto jsou účinky tohoto činu nezákonné, tudíž čin sám by měl být zakázán. Příklady z praxe - důchodci a "šmejdi", hrací automaty a "kvízomaty" atd .... Právníci a "humanisti", kteří dočetli až sem se patrně otřásají nesouhlasem a považují mnou zmíněné fenomeny jenom za "technické detaily", které se odstraní dalším vylepšováním systému pravidel. Abychom si ušetřili neplodnou diskusi dovolil bych si upozornit na Gődelovy věty v matematice, které i v tak exaktním oboru definují, že vytvořit bezrozporné systémy pravidel je až na elementárně jednoduché případy – nemožné. Teď bych mohl položit obvyklou ironickou otázku : Vědí tohle "sociální inženýři", kteří se dnes a denně ohánějí "právy" nebo "pravidly" ? A pak skončit, ale proberme ještě důsledky. Především je zajímavé, jestli tato vnitřní rozpornost společenských pravidel dělá nějaké problémy. Předesílám, že jsem zastáncem názoru, že dnes dělají vnitřní rozpory ve společenských pravidlech daleko větší paseku než v minulosti a to ze dvou důvodů - jeden z nich je "náboženství" a druhý je "zdravý rozum".

...křesťani tvrdí :"nepokradeš"-znamená to však :"neprodáš zmatenému důchodci p

(MUDr. Petr Kubáč, 9. 6. 2016 20:50)

Kdo jde pořád dopředu, voctne se vzadu ! - příklad: křesťani tvrdí :"nepokradeš"-znamená to však :"neprodáš zmatenému důchodci předražené hrnce za 60 000" ? (2) - Opět příklad : křesťani tvrdí : "nepokradeš" - znamená to však : "neprodáš zmatenému důchodci předražené hrnce za 60 000" ? A pokud budeme právně-pozitivističní extrémisti, můžeme namítat : Kde v zákoně je napsáno, "že je to zakázáno" ? - Ergo je to jako v Matrixu - i při dodržování všech pravidel zbyde "malý nedořešený zbytek". Jsou v principu tři možnosti jak s takovým zbytkem zacházet : Nadále jej zmenšovat neustálým vymýšlením dalších a dalších pravidel, čímž dopadneme jak předvídal Pepa Nos. Tedy neustálým bojem za práva lidí dělat COKOLIV, ocitli jsme se ve společnosti, kde je předpisy regulováno VŠE a tudíž zcela svobodně nelze dělat NIC. Zapojit "zdravý rozum". To má jinou slabinu - neexistenci "společenské smlouvy". Zdravý rozum se totiž pohybuje v kategoriích co je "obecně považováno" za přípustné a co ne. Pokud odmítnete kritéria "obecného mínění" jako "omezující svobodu jednotlivce", jsme zase na začátku. Na všech stupních se nikdo neprotiví zákonu a přesto je důchodkyně okradena ( Židi spáleni v koncentráku - ale to už je extrémní příklad ). Společenská smlouva byla kdysi založena na náboženství a tradicích, ale tato "nepsaná pravidla" dnešní "bojovníci za svobodu jednotlice" zrušili a tím nás vydali peklu "psaných pravidel na každý prd". Nakonec je možné přípustit, že zákony a pravidla tak úplně a "doslovně" neplatí. A že pozitivistické právo aplikované na 100.00 % je blbost a že své místo maji "duch zákona", "přizozené právo", "dobré mravy" nebo historické precedenty - opět s námitkou neexistence "společenské smlouvy", nebo spíše existence dvou paralelních systémů "obecné přijatelnosti" - jednoho pro vládnoucí elitu zahleděnou do světa a druhého pro "prostý lid", který je prací "tady a teď" z daní živí. Teď zbývá prostor na ironické otázky : Jistě jste svědky snahy pravidly a ( ISO ) směrnicemi regulovat vše. To samozřejmě dle Gődelových vět nelze. Pokud se v tom pokračuje za určitý limit, vede to k přeregulovanosti, zkostnatělosti, nevýkonnost, neschopnosti improvizovat, přizůsobit se, atd..... Moje zkušenost je, že pokud rigidním osobám milujícím "jasná pravidla" toto pracně vysvětlíte - dostanete odpověď : "neschopnost improvizace vyřešíme vypracováním směrnice o improvizaci". Ale zásadní otázka je jednodušší a hlubší : "jsou si lídři společnosti těchto věcí vědomi" ? Jsem přesvědčen, že ne. Dneční politici zapoměli přísloví našich babiček : "výjimka potvrzuje pravidlo" a mají fobii ze, zdravého rozumu a spontánního průběhu věcí. Proto můžeme očekávat, že za pár ( desítek ? ) let budou evropské státy nehybně zkostnatělé, ale jejich parlamenty budou "problém řešit" chrlením desítek tisíc stran předpisů, které kvůli neřešitelným vnitřním rozporům ani nepůjde uvést v život.